Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Gynekolog amatér - epilog

29.04.2012 (18:30) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 4313×

Pohled Edward

Přivezl jsem Bellu k mým rodičům. V mých pocitech převládal obrovský strach, že Bella nepřežije.

„Pane bože, Edwarde, jak jsi to mohl připustit?“ Carlisle na mě zezačátku křičel, i když moc dobře věděl, že je tam s námi i Bella. Nevadilo mu, že jsem jí řekl, kdo jsem a čím jsem, ale vadilo mu, že jsem si nedával pozor. Nevěděl jsem, proč. Vždyť v myšlenkách byl radostí bez sebe, že se objeví nový druh upíra.

„Já nevím, asi jsem si nedával moc dobrý pozor, každopádně to je jedno, už,“ prohlásil jsem klidně. Nechtěl jsem před Bellou vypadat jako idiot. Normálně bych asi křičel také, protože nejsem klidné povahy, jak si o mně myslí ostatní.

„Máš pravdu, teď bychom měli přemýšlet nad tím, co se stane, až nastane čas porodu, tedy pokud to nebude chtít dát pryč, co Bello?“ Tentokrát se můj otec otočil na Bellu a začal mluvit na ni. Rozzuřil jsem se, když začal mluvit o potratu. Chtěl jsem mít s Bellou dítě, protože jsem ji velmi miloval a věděl jsem, že ona je na tom úplně stejně.

„Necháme si ho, že Edwarde?“ odpověděla klidně a s úsměvem se na mě otočila. Úsměv jsem jí oplatil. Byl jsem rád, že je téhož názoru jako já.

„Dobře, Bello, víš, čím se živíme?“ optala se jí mateřsky Esmé. Ona to chápala lépe než ostatní, protože sama mít děti nemohla, tak se alespoň starala o mě a mé bratry.

„Krev?“ Znělo to spíš jako otázka než odpověď. Tiše jsem se zachechtal.

„Ano, budeš to muset vyzkoušet i ty, protože nevíme, jakou stravu to mimčo potřebuje,“ zašeptala spíš pro sebe než pro ni. „Smím?“ Ukázala na její bříško, které se začalo zvětšovat. Bella přikývla a nechala Esmé, aby přiložila svou dlaň na její bříško.

Podíval jsem se na Carlislea, který zbožně sledoval Esmé. Nikdy předtím jsem nechápal, jak může být někdo schopen takové lásky, ale teď už to vím, protože to sám zažívám. Také jsem se otočil na svou drahou polovičku a usmál se na ni.

Pár minut na to, ji Carlisle vyšetřil a prohlásil, že ona i dítě jsou v pořádku. Prvních pár dní to bylo v pořádku. Belle rostlo bříško, ale po měsíci nastaly komplikace.

Bella pořád jedla lidskou stravu, ale hned ji začala zvracet. Zkoušeli jsme i krev, ale ta jí absolutně nechutnala. Vůbec jsem to nechápal, a dokonce ani Carlisle si s tím nedokázal poradit.

Zkoušeli jsme všechno, nejdříve jenom obyčejnou zvířecí krev, pak i lidskou, kterou jsme přinesli z krevní banky, nakonec i lidské jídlo, nic nepomohlo a Bella začínala být slabá a často omdlévala.

Litoval jsem, že nešla na potrat, i když jsem to sám nechtěl. Vůbec jsem nemohl přemýšlet nad tím, že bych ji ztratil. Bylo to nesnesitelné dívat se na ni, jak trpí kvůli té bytosti, kterou nosila pod srdcem.

Nakonec jsme zkusili něco opravdu nepředstavitelného. Mou vlastní krev smíchanou s jedem a byli jsme velmi překvapeni, když to zabralo a Bella ji nevyzvracela.

Musel jsem často na lov, abych neomdléval a musel spát častěji než předtím, protože mě to vyčerpávalo, ale byl jsem rád, že dělám něco dobrého pro své dítě i přítelkyni.

Po čtyřech měsících začala mít Bella porodní bolesti a začal porod. Vůbec jsem nevěděl, co dělat. Bella omdlévala a znovu se probouzela k životu. Nakonec jsme se s Carlislem dohodli, že jí rozřízneme břicho a dítě vyndáme, pokud to bude vůbec možné.

Všude kolem byla Bellina a moje krev, protože jsem jí pořád dával ke rtům svou rozřízlou dlaň, aby neztrácela sílu, kterou však ztratila. Byla tak vyčerpaná, že nedokázala už ani pít.

Podal jsem Carlisleovi nůž a on jí jedním tahem rozřízl břicho. Bella polekaně vyjekla, ale ihned znovu začala normálně dýchat. Nechtěl jsem ji přeměnit, ale kdyby došlo k nejhoršímu, byl jsem připravený.

Nakonec jsem musel své dítě prokousat ven, protože to jinak nešlo. Vůbec se mi do toho nechtělo, protože to znamenalo opustit Bellin pohled. Naposledy jsem se na ni zadíval a potom se rychlým pohybem skrčil k jejímu břichu a snažil se vytáhnout dítě ven.

Šlo to blbě, ale nakonec se mi to podařilo a já vytáhl malého chlapečka vstříc novému životu. Usmál jsem se na něj a podal ho Carlisleovi. Bella měla oči zavřené a nedýchala. Vystrašeně jsem se podíval na Carlislea, který se na mě zmučeně podíval.

„Musíš ji přeměnit,“ zašeptal. Neváhal jsem a prokousl Belle hrdlo. Na její krev jsem si při porodu zvykl, takže mi vůbec nevadila. Svůj jed jsem ji pustil do žil a ona vykřikla.

Odtáhl jsem se od ní a vítězně se usmál. Přežije.

Tři dny jsem protrpěl nesnesitelná muka, jelikož jsem poslouchal Bellino křičení a prosení, abychom ji zabili. Plakal jsem pro ni, protože jsem už nechtěl snášet ten pohled na ni, když trpěla.

Po těch smrtelných dnech otevřela oči. Nebál jsem se, ale musel být opatrný, aby mi neublížila. Vůbec jsem ji nepřipravil na to, co se může stát, pokud budu nucen ji přeměnit.

Nezaútočila na mě, jenom se na mě usmála. Oplatil jsem jí to. Věděl jsem, že všechno dopadne dobře a my budeme nadosmrti spolu i s naším malým chlapečkem. Nakonec jsme ho pojmenovali Sam. Krásné jméno pro krásné dítě, jak Esmé častokrát říkala.

Byli jsme spokojená rodina, i když jsem si musel dávat pozor, aby mi Bella neublížila, což nás docela zpomalovalo při jakékoli činnosti, ale co. Nechat přeměnit se můžu vždycky a potom naši lásku už nic nezastaví. Vůbec nic. Jenom vynucená smrt, kterou si pro nás může osud přichystat. 

Asi jste nespokojení, já taky, ale nedá se nic dělat. Lepší už to být nemohlo, tak alespoň doufám, že jste tuhle kapitolovku četli rádi. Chtěla bych naplánovat další kapitolovku, tak když budete chtít, mrkněte se do mého shrnutí a do komentářů dejte jakoukoli povídku, kterou byste ode mě chtěli. Vaše for. 

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Gynekolog amatér - epilog: