Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hajzel - Bonus - Sad End

Poviedka Hajzel sa končí dvojako. Pôvodne som mala na pláne len Sad End, ale rozhodla som sa aj pre ten šťastný koniec. Toto je nešťastný koniec, ktorý naväzuje na 44. kapitolu príbehu. Pekné čítanie. Lolalita

30.08.2011 (20:15) • lolalita • FanFiction na pokračování • komentováno 75× • zobrazeno 7316×

Bella:

Ležala som na podlahe a moje telo preberalo chlad z podložky. Neviem, ako dlho som tu bola, no počula som zapraskanie dverí a niekto ma na dlážke otočil. Bol to rýchly pohyb.

„Bella, Bella...“ dorážal na mňa ten hlas. Pootvorila som oči. Edward sa nado mnou skláňal a vo mne sa zmobilizovala sila obrany vlastného života. Začala som ho odtláčať a brániť sa jeho dotykom. Panikárila som. Cítila som sa ako na začiatku, keď vo mne jeho dotyky vyvolávali len odpor a strach.

„Prestaň, Bella! To som ja...“ šepkal. Keď si nevedel poradiť, prirazil mi zápästia k sebe a zodvihol ma do vzduchu. Jednu ruky zaklienil podo mňa a druhé zápästie pevne zvieral druhou rukou. Nemohla som sa pohnúť. Rezignovala som. Zavrela som oči a nechala som sa strhnúť temnom. Nemalo zmysel bojovať a nemala som na to ani dosť síl.

 

Po dlhšej dobe som otvorila oči a prebehla vystrašene pohľadom po malej izbe. Ležala som na posteli s bočnicami. Nemohla som pohnúť rukami. Mala som ich priviazané v kožených remencoch o okraj postele. Snažila som sa nadvihnúť. Miestnosť bola biela a cez malé okno presvitalo svetlo. Na okne bola mreža a na okienku dverí tiež. Z očí sa mi začali valiť slzy. Nechápala som kde som a čo sa stalo.

„Pomóc...“ zakričala som na celé hrdlo. Pálilo ma, ale aj tak som znova a znova zakričala. Dvere sa otvorili a dnu vošla sestra. Pribehla k posteli.

„Dosť! Nekričať! Som tu,“ povedala rázne.

„Kde som? Čo sa stalo? Prečo som tu?“ V panike som vrieskala a trhala koženými remencami zo strany na stranu. Žena ma schmatla za ramená a pritlačila o posteľ. Otočila sa k dverám.

„Rýchlo, lekára a sedatívum,“ zvreskla.

„Aké sedatíva? Čo sa tu deje?“ Oči som mala plné sĺz a strach mnou totálne otriasal. Pribehol nejaký chlap. Nepôsobil na mňa ako doktor. Mal asi dva metre a postavu wrestlingového bojovníka. Zvalil sa na mňa a sestra mi do kanyly na ruke vpichla liek. Celá som oťažela a klesla do vankúša. V očiach akoby sa mi pokazil nejaký ventil. Liala sa z nich slaná tekutina a máčala mi tvár. Slzy mi cez líca stekali na krk, až na vankúš, ktorý bol behom pár sekúnd mokrý.

„Čo sa deje? Kde som?“ šepkala som omámene.

„Ste v liečebni. Necítili ste sa dobre,“ povedala sestra a nadvihla moju ruku v koženom popruhu. Pozrela na toho chlapíka.

„Dones vatu. Musíme tie remene podložiť. Celkom si o ne dorezala ruky. S ňou tu bude ešte zábava.“ Povedala to tak, akoby som v tej miestnosti ani nebola. Ako sa dá slovami opísať to, ako sa teraz cítim? Bola to beznádej, bolesť a utrpenie, ktoré sa usídlilo v mojom tele a ako rakovina prenikalo do každej bunky. Kam ma to Edward dal?

Nevládala som sa po tom lieku ani pohnúť. Keď som už mala pocit, že začínam znova cítiť svoje telo, prišla sestra a znova mi niečo vpichla. Šepkala som, že nič nechcem, ale ignorovala moje prosby. Nemala som právo o sebe rozhodnúť. Bola som väzeň. Začala som si trpko uvedomovať, kde som. Moje najhoršie obavy sa naplnili.

Večer prišla úplne iná žena. Mala na sebe dlhý plášť. Doniesla podnos a položila ho na okenný parapet. Potom priniesla stoličku a malý stolík. Bez jediného slova, bez akéhokoľvek súcitného dotyku mi zodvihla posteľ pod hlavou. Stiahla jednu bočnicu. Pod pravé líce mi strčila niečo ako podbradník. Sadla na stoličku a z misky nabrala lyžicu nejakej kaše. Priložila mi ju k perám. Otáčala som hlavou, no ona ma druhou rukou chytila za čelo a hlavu mi tak pridržala.

„Nechcem...“ povedala som. Ona využila to, že som otvorila ústa, a vsunula mi lyžicu medzi suché pery. Prehltla som tú zvláštnu vec bez chute. Zas sa mi z očí začali liať slzy.

„Prosím, kde som?“ povedala som, keď naberala ďalšiu lyžicu. Strčila mi ju do úst.

„Kde asi? Si v psychiatrickej liečebni,“ povedala namrzene.

„Nechcem.“ To však nemalo váhu. Kým som nedojedla všetko, neprestala s lyžicou šermovať pred mojou tvárou. Potom sa postavila. Utrela kašu z mojej tváre. Potom vybrala z liekovky lieky. Lyžicou ich podrvila a vysypala do pohára. Priložila mi ho k perám. Nechcela som brať lieky, ale bola som tak strašne smädná, že som ten pohár vypila až do dna. Potom prešla k malému umývadlu a dala mi ešte jeden.

„Vidíš, aká vieš byť dobrá?“ pohladila ma po vlasoch.

„Kde je môj manžel a prečo ma sem dali?“ Žena si ťažko vzdychla.

„To by ti mal vysvetliť doktor.“ Začala upratovať riad.

„Chcem s ním hovoriť.“  Snažila som sa znieť pokojne.

„Ráno je vizita. Porozprávaš sa s ním.“ Nekompromisne sa na mňa pozrela.

„Ale ja sa z toho zbláznim. Neviem, čo sa deje.“ Hlas sa mi už lámal do plaču. Sestra sa len pousmiala.

„Viem len to, že si ušla z nemocnice. Bola si v kóme a mozog sa ti trocha poplietol. Neboj sa. Bude to dobré.“ Zas ma pohladila a odišla. Zhasla svetlo. Plakala som a plakala, kým nezačali účinkovať lieky a ja som zaspala.

Ráno sa so mnou nikto nebavil. Prácu tu personál vykonával automaticky. Ráno sem prišli dve ženy. Odpútali mi ruky. Jedna ma prevalila na bok a druhá ma rýchlymi pohybmi vyzliekla a poumývala. Potom vymenili posteľnú bielizeň. Pýtala som sa dookola na to isté, ale aj oni sa tvárili, akoby som tam nebola. Bavili sa o nejakom filme, čo šiel včera večer a že tá silnejšia má nejaký problém so synom.

Konečne som sa dočkala vizity. Prišlo asi šesť ľudí v bielom.

„Toto je Isabella Swanová Cullenová. Včerajší príjem. Rodila pred dvoma týždňami. Po ťažkom pôrode bola v kóme. Po prebratí sa u nej prejavila ťažká psychóza. Ide o nejasný pôvod. Viac budeme vedieť po CT. Môže ísť o nedokrvenie mozgu ako dôsledok kómy, ale môže ísť aj o popôrodnú psychózu. Musíme vylúčiť poškodenie, alebo zistiť jeho mieru. Je na sedatívach, lebo je agresívna a má sklony fabulovať. Priviedol ju manžel.“ Všetci sa na mňa dívali ako na chudinku. Hovorili ešte množstvo vecí, ktorým som nerozumela. Potom lekár menoval lieky, ktoré som dostala a pochopila som ešte to, že mi zdvojnásobili dávku sedatív. Ten druhý doktor, ktorému objasňovali môj stav, ma chytil za ruku. Predpokladám, že mi meral pulz.

„Ako sa cítite, Isabella?“ opýtal sa milo.

„Nechápem, prečo som tu. Som v poriadku. Chcem hovoriť s manželom alebo mojím otcom. Vie otec, že som tu?“ Charlie sa mi zrazu zdal ako jediná možnosť záchrany.

„Iste, Isabella. Manžel je dokonca tu. Chce s vami hovoriť, ale nedovolím to, pokiaľ nesľúbite, že budete pokojná.“ Hovoril pomaly, akoby som bola bláznivá. Prikývla som.

Raňajky prebehli podobne ako večera. Sestra ma nechala v sede.

„Pustím sem vášho manžela,“ povedala s úsmevom. Nedočkavosťou som sa celá chvela. Po chvíli sa dvere otvorili. Stál tam Edward. Vyzeral úplne dokonalo. Na perách mu zahral chladný úsmev. Prišiel k posteli a pohladil ma po vlasoch. Nahol sa a pobozkal ma na čelo. Sestra zatvorila dvere. Sadol si na stoličku, ktorá tu zostala od raňajok.

„Čo sa tu deje? Prečo som tu?“ vyprskla som a oči ma zapálili.

„Bella, upokoj sa. Odišla si z nemocnice a našiel som ťa v dome. Čo si tým chcela dosiahnuť?“ Trpko sa zasmial.

„Prečo si ma sem dal?! Kde je moja dcéra?“ zvreskla som a nahla sa dopredu. Edward ma za rameno vtlačil späť na posteľ.

„Robíš zbytočné problémy. Mala si zostať v nemocnici a nerobiť divadlo. Bola by si mala pokoj a tak budeš tu. Sama si si vybrala,“ hovoril uvoľnene.

„Ako som si sama vybrala. Chcem svoju dcéru a chcem ísť domov. Čo to má znamenať? Čo si mi urobil? Čo máš s Tanyou?“ pýtala som sa a pýtala, ale namiesto odpovede ma môj manžel obdaril len pobaveným úsmevom.

„Dobre. Chceš vedieť pravdu, tak dobre počúvaj.“ Prisunul si stoličku k mojej posteli a nahol sa tak, že mi takmer šepkal do ucha.

„Vážne som veril, že nám to pôjde. Bojoval som o tvoju náklonnosť. Ty si sa však správala ako bláznivá. Aj to som prehrýzol. Mám ťa rád. V tom som neklamal, ale...“ Odmlčal sa. Ja som neveriacky kývala hlavou.

„Tanyu som nikdy neprestal milovať.“ Zhlboka sa nadýchol. Ja som vyvalila oči a vzlyky otriasali celým mojím telom. Vedela som, čo bude nasledovať a bála som sa toho.

„Znova sme sa stretli. Povedal som jej o tebe a že čakáme dieťa. Tanya a ja sme sa rozišli a pre mňa to bolo veľmi ťažké. Miloval som ju. Keď som spoznal teba, bola si slabou náhradou. Cítil som sa s tebou dobre, ale pri nej sa cítim naozaj ako muž. Bella, ty si človek. Nič viac. Začali sme sa s Tanyou znova stretávať, ako priatelia. Povedal som jej, že ťa opustím, rozvediem sa, len nech zostane so mnou, ale nechcela. Vrátil som sa späť k tebe a snažil dostať aspoň trocha toho, po čom som túžil. S časti sa mi to podarilo. Keď však prišla k nám domov a povedala, že ma miluje a príjme moje dieťa...“ Edward sa odmlčal.

„Nie, to nemôžeš myslieť vážne,“ zaplakala som. Pozrel mi do tváre.

„Bella, nie som netvor. Nechcel som ťa nechať umrieť. Si mladá. Dostaneš sa cez to a ešte sa vydáš a budeš mať deti. Nie som vrah. Dieťa je v dobrých rukách. Tanya ju miluje ako svoju a to ti musí stačiť. Sama si to skomplikovala. Ak by si bola zostala v nemocnici, jednoducho by ťa za pár dní pustili. Chvíľu by si smútila, tvoj otec by po nás pátral, ale nič by nenašiel a ty by si zabudla. Teraz je to komplikovanejšie. Musel som niečo urobiť. Budeš tu. Záleží na tebe, ako dlho. Ak budeš pokojná a nebudeš vyvádzať a splietať hlúposti, napríklad o upíroch, tak sa odtiaľ možno za pol roka dostaneš,“ usmial sa a prešiel k oknu. Nemohla som sa ani otočiť, aby som na neho pozrela. Bolo mi zle. Zdvíhal sa mi žalúdok a moja telo sa neskutočne chvelo. Cítila som ako mi srdce splašene naráža o hrudný kôš.

„Nemôžeš mi zobrať dieťa!“ prskla som. Edward sa znova presunul ku mne.

„Už som ti ju vzal. Je lepšie, že si ju nevidela. Ver mi.“

„A čo Alice, Rose a ostatní. Oni predsa nemohli...“

„Bella, my sme upíri a sme rodina. Ty si človek. Si nepodstatná. Mali ťa všetci radi, lebo som ťa chcel ja. Verili, že pri tebe budem šťastný, ale ja môžem žiť len so ženou, ktorú milujem a to ty nie si. Mám ťa rád, neklamal som, ale ju mám radšej. Naozaj som nechcel, aby to bolo tak dramatické. Mala si ísť na potrat a vyhla by si sa tomu. Na druhej strane som ti vďačný, že si nešla. Moja dcéra sa o tebe nikdy nedozvie. Povieme jej, že je Tanya jej matka a že sme ju potom premenili. Mala by si byť rada, že nebude trpieť.“ Dotkol sa mojej tváre a mne sa chcelo vracať.

„Pustia ma odtiaľto a ja ťa budem hľadať a nájdem ťa a...“

„A čo? Postavíš sa proti upírom? Nemáš na to prostriedky a ani silu. Nechci, aby som začal ľutovať, že sme ťa nenechali umrieť. Jednoducho sa s tým zmier. Mala by si mi poďakovať. Ak nebudeš robiť problémy, pomôžem ti aj inak. Dám ti peniaze. Na účte si nájdeš peknú sumu, keď sa umúdriš.“

„Edward, to nemôžeš. Prosím. Prosím,“ plakala som. Svet sa mi zrútil. Mal ma radšej nechať umrieť.

„Už musím ísť, zlatko,“ šepol a nahol sa nado mňa. Sklonil sa k mojim perám a pobozkal ma. Silno som ho uhryzla do pery, ale len sa zasmial. „Čakajú ma. Ďakujem ti. Zbohom, Bella.“ Ladným krokom prešiel k dverám a zmizol.

Cítila som sa, akoby ma niekto olial ľadovou vodou. Moje vnútro umieralo. Mala som pravdu vo všetkom. Doposiaľ vo mne bola iskierka nádeje, ale teraz...

Prepadla ma ohromná zúrivosť. Pozbierala som všetky sily a začala sebou metať. Po chvíli sa mi podarilo uvoľniť jeden popruh a v zapätí som si povolila aj druhý. Preliezla som bočnicu a tackavým krokom šla k dverám. Otvorila som ich a vyšla na dlhú chodbu. Tu ma zbadala sestra. Krv mi kvapkala z doráňanej ruky, ale ja som to ignorovala.

Sestra ma chytila za ramená.

„Ako si sa dostala z izby?“ Prudko som sa otočila a udrela ju do tváre. Chytila sa za nos a začala jačať. Na chodbe sa zrazu objavil lekár a ďalšie sestry. Vrhli sa na mňa. Mlátila som okolo seba, akoby šlo o život a mne vlastne šlo. Moja dcéra bola mojim životom. Strhli ma na zem. Cítila som bolesť a ohromný tlak, ale to bolo nič oproti tomu, ako ma bolelo srdce.

„Vzali mi dcéru! Vzali mi dcéru! Vzali mi dcéru!“ opakovala som dookola. Vliekli ma späť do izby.

Každý deň tu bol rovnaký. Pre môj údajný záchvat ku mne nepustili ani Charlieho a bola som označená červenou kartičkou ako nebezpečná pacientka. Sestre som zlomila nos. Keď ku mne otca po týždni pustili, bola zo mňa zelenina. Myšlienky som nedokázala udržať dlhšie než pár sekúnd. Neustále som dostávala lieky a už som ich rezignovane hltala aj bez zapitia.

„Bella, zlatko, to som ja, otec.“ Ten hlas ma donútil otvoriť oči. Charlie vyzeral akoby mal sedemdesiat. Najprv ma napadlo, že som tu tak dlho, no potom mi došlo, že ja som príčinou toho, ako vyzerá.

„Ocko...“ šepla som.

„Bellinka, čo sa stalo? Je mi to tak ľúto. Neboj sa. Dajú ťa dohromady.“ Pohladil ma.

„Edward mi uniesol dieťa,“ šepla som. Charliemu zaliali oči slzy.

„Bella, musím ti niečo povedať. Lekár povedal, že by si to mala vedieť. Dievčatko bolo hrozne slabé a zomrelo. Bol som na pohrebe. Edward to ťažko nesie. Ten chlapec to nezvláda a ty si tu. Vieš...“

„Čo to splietaš! Malá je v poriadku. Edward ju uniesol a mňa vyhlásil za blázna. Odišiel s milenkou a mojou dcérou. Daj ich hľadať!“ prskala som na svojho otca. Charlie hlasno vzlykal.

„Bella, upokoj sa. Tak to nie je. Viem, že je to ťažké, ale zvládneme to.“ Plakal ako dieťa a ja som sa na neho dívala a nevedela pochopiť, že im naletel. Edward zinscenoval pohreb vlastnej dcéry. Krútila som hlavou.

„Charlie, ver mi. Oni sú zlí. Teraz mi musíš veriť. Nikdy som ti neklamala. Edward a jeho rodina sú iní. Oni nie sú ľudia. Robia zo mňa blázna.“ Charlie sa na mňa cez slzy pozrel.

„Bella, hovoríš hlúposti. Čo by boli ak nie ľudia?“ Neveriacky pokýval hlavou. Pohladil ma po vlasoch.

„Radšej pôjdem. Si rozrušená. Zajtra prídem,“ šepol. Začal cúvať k dverám.

„Nie, Charlie. Ver mi. Oni sú upíri. Upíri!“ vrieskala som v návale zlosti a beznádeje. Charlie vyplašene zakýval hlavou sprava doľava. Personál okamžite zareagoval na môj krik a nahrnul sa do izby. Charlie si schoval tvár do dlaní.

Môj otec sa neukázal ďalší týždeň. Došlo mi, že mu návštevy zakázali. Nevedela som, čo robiť. Začala som samú seba presviedčať, že musím byť pokojná. Ako to povedal Edward? Ak budem dobrá, pustia ma. Potom môžem dcéru hľadať a urobím všetko na svete, aby som ju našla. Potom sa tomu hajzlovi pozriem do očí a... Nemám ani tušenie, čo by som urobila.

Koniec

---

Ďakujem za prečítanie. Dúfam, že vás ani Sad End nesklamal. Dúfam, že si prečítate aj Happy End. Lolalita

Autor: lolalita (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hajzel - Bonus - Sad End:

Přestože smutné konce nemám ráda, tvůj jsem si přečetla a jsem úplně v háji. Vůbec se mi nelíbilo jak to dopadlo. Tohle moje romantická duše nenese dobře, lae když vím, že je i dobrý konec a stále nevím jaký, tak ti to musím i tak kladně okomentovat. Napsala jsi to neuvěřitelně To bylo takový psycho! V očích mě pálí slzy a nemůžu vůbec chápat jak by se to mohlo stát. Teďka si radši jdu zlepšit náladu tím lepším koncem, jinak bych nebyla schopná usnout.

No ještě že jsem si nedříva přečetla happy end a teď až SE, protože bych to asi nepřežila... Teda ne asi, ale určitě!!! Ale jinak mocc pěkné

teda, nejdřív jsem si naštěstí přečetla happy end a až po přečtení komentářů jsem si všimla, že je i tento sad end a je mi z toho tak strašně ouzko, že jsem moc ráda, že ses rozhodla i pro tu šťastnější variantu, protože s tou je ta povídka naprosto dokonalá. Díky!

já chci pokračování!!!!to by mohlo být tak super a originální kdyby to pokračovalo a Bella se jim pomstila a vzala si zpět své dítě...pokračuj!!!!

Tak tenhle konec bych asi nepřežila i když by se nabízelo pokračování, jak by se Bella mstila, mohla by se stat upírkou a tak ... ale já jsem pro štastný konce, tak jdu na něj a na tenhle zapomenu
Ale v tomhle konci mě Cullenovi hluboce zklamali, jako ještě v žádný povídce! píšeš dokonale!

Miluju smutné konce, i když mé slzní kanálky jsou přesvědčeny i přesném opaku. Bylo to dokonalé a tak bezmocně smutné. Já nemám slov. Píšeš prostě naprosto briliantně, ale to ty už víš, takže...

Lolalita: no veď aj toto pokračovanie mohlo mať šťastný koniec - Bella by sa bola pomstila napr. už ako upírka, získala by späť dcéru a mohla by šťastná skončiť po boku niekoho nového, či už upíra alebo človeka.

Casey: Máš možno pravdu, ale nechce sa mi do toho. Ja som schopná aj s tohto konca, keby som písala ďalej vyrobiť šťastný. Som už taká.

Keby toto malo pokračovanie, tak si myslím, že by to čítalo viac ľudí ako sladký happy end. Už len kvôli tomu, že poviedka typu pomsta podvedenej matky je na týchto stránkach z prehľadu hlavných tém originálnejšia ako poviedka a žili šťastne až na veky vekov... Toť môj názor.

fajn ja beriem do uvahy len ten dobry koniec! ale krasna poviedka!!!

Wow To bol super koniec ale som rada, že je aj šťastný

to bolo fakt božské. :)

Ešte šťastie, že to má aj dobrý koniec... inak by sa mi celý Hajzel sprotivil... chápeš ako to myslím... čítam to od začiatku a dúfam, že aspoň na konci sa budú milovať... a keby to skončilo takto... no proste by ma asi porazilo... budem sa tváriť, že som to nečítala... A mimochodom, tiež by som si vedela predstaviť pokračko.. keby išla za niekým aby ju premenil a potom za Edom... no tak.

no není to špatný, trochu předvídatelný, ale proč ne?, už jsem se jednu chvíli o Bellu bála, že nepochopí co musí udělat a obzvlášť jak začala křičet na Charlieho o upírech to už jsem ji měla opravdu za hloupou ,ale nakonec jí došlo co musí udělat /pkračování po letech by jistě bylo zajímavé, třeba jen jako jednokapitolovka
jinak klobouk dolů Lolalito tvoje povídky se mi líbí a ráda je čtu

Tohle je ten nejlepší konec povídky jaký jsem kdy četla. Nesnášim happy end a tohle je opravdu moje gusto!! Všechny palce nahoru ;-) A vůbec by nebylo špatný pokráčko, ptž tahle povídka by si ho opravdu zasloužila!!!!!!

K tomu Sad endu by som si vedela predstaviť pokračovanie.

Strašně moc mě tento konec potěšil, je smůtný, ale zároveň dává i určitou naději na nápravu . Asi si to přečtu ještě jednou . Ještě ten dobrý konec. To bude úžasný, strašně se těším, jen nwm co budu dělat až tato povídka skončí. Takhle jsem se těšila ráno i na vstávání . S velkým díky, Jane

Jsem moc rády, že máš i ten dobrý konec.Nebyla bych ráda kdybych musela za toto svinstvo Edího nenávidět.Jinak to bylo super.

podla mna si aj z tohto mohla urobit pokračovanie.. napr. ako sa Bella z toho dostala a zabila vsetkych cullenovych mam vrazedne sklony bolo to krasne!!!

Do p*dele Já věděla, že to nemám číst. To bylo tak odporný od hajzla jednoho Jsem docela rozhozená. Věděla jsem, že to bude něco, když jsi v nějakém komentu psala, že je to moc i na tebe. Vyvodila jsem si z toho, že ji asi nezabijou. Tušila jsem tu věc s psych. léčebnou, ale tak nějak jsem doufala, že se netrefím. Sakra! Co ti mám na to říct? Já prostě SE nesnáším. Ohledně tvých spisovatelských dovedností nemůžu pochybovat. Prostě máš dar vykreslit jakoukoliv situaci. Ale tohle je fakt až moc reálný. Bylo to dobrý, ale já prostě čekám na HE. Protože jinak budu nervní celej týden.

tak takto by som isto nechcela, aby to skončilo... určite, určite nie
ale tak chcela som vedieť, ako by to dopadlo... a už viem... a som rada, že píšeš ďalej, lebo keby to malo takto skončiť... tak, tak neviem čo urobím

Ráda jsem si přečetla špatný konec a jsem o to raději, že uděláš i šťstný konec.
Viděla jsem zpátky toho starého Edwarda, který jako by nezapadal do rodiny a vyloženě se vyžíval ve všem zlém. V průběhu povídky to vypadalo nadějně, ale příchod milenky vše zničil.
Zase jejich odchod, jako čistý řez. Kdyby zůstala v nemocnici asi by se k ní choval jinak, ale tím, že utekla si to i pohoršila. A protože upíři chrání své tajemství... je psychiatrie taková lepší varianta.

P.S.A nyní se těším na lepší a klidnější pokračování

Tento konec beru jako odbočku, kvůli tomuto konci tuto povídku rozhodně nečtu. Těším se na jiný závěr.

Ač jsem přes HE, neodolala jsem a přečetla si i SE

Bylo to úžasné, ale ten otevřený konec mě normálně nutí napsat, aby si pokračovala ...

dobré by bylo pokráčko, jak jí tedy pustí a ona si dojde pro pomoc k Volturiům, ti díky tomu že dcerka je poloupír, by pomohli.
perfektně napsané.

P.S. Lilibo to vystihla

koniec-koncov, je to len bonus, žiadny skutočný koniec, našťastie

Tak já nevím... Jako napsané je to dobře - originální a má to i svou logiku. Já jen... Když jsem se nedávno narazila na tuhle povídku byla to tuším právě jedna ze "sbližovacích" kapitol co mě tak upoutalo. Tak jsem si řekla, že když to má takové ohlasy a i děj vypadá zajímavě, pustím se do toho. Po pár kapitolách jsem přišla na to, že povídka je spíše "trpící", ale to mi ani tak nevadilo - mám tenhle typ děje celkem ráda, ale vše musí být vyvážené. Právě proto mi sem ten Sad nesedí.
Na začátku Bella trpěla, pak se role trochu vyměnily a "ubližováno" bylo Edwardovi a když to konečně vypadalo na trochu romantiky zase se to vrátilo do starých kolejí. Když pak čtu právě tenhle konec říkám si "ona to doopravdy chtěla zakončit právě takhle?". Nevím, možná se jen vymlouvám, protože špatné konce opravdu nesnáším, ale já tu opravdu tu rovnováhu nevidím. Nevyvolalo to ve mě žádné emoce - možná kvůli těm dřívějším hezkým scénám s Edwardem, kdy jsem naprosto věřila, že Bellu miluje. A i kdyby, jak on říká, jeho pravá láska byla Tanya, měla jsem pocit, že něco takového by nebyl schopen Belle udělat. Překrucuje to také mou představu o vegetariánech a klanu Cullenových jako takových. Vždyť právě to, že oni lidi neloví je dělá mírumilovnější. Ne jenom jejich oči, ale právě chování je odlišuje od "masožravých" upírů. Jak by pak celý klan mohl stát za tím, aby bylo ženě, která jim porodila takový zázrak, odvděčeno právě takhle... To si mám opravdu představit, že jsou stejně bezohlední jako Volturiovi? Žádné svědomý, žádný stud, jen sebestřednost a sobeckost...?
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala a jestli jsem tě nějak urazila. Možná jsem to jen špatně pochopila (je na mě už trochu pozdě). Já to prostě jen vidím takhle a jsem nesmírně ráda, že ses rozhodla pro ten dobrý konec! Opravdu ti za to moc a moc děkuju.

Myslím, že jsem to ani neměla otvírat! Ale zvědavost mi nedala. Každopádně nemohla jsem to dočíst až do konce, na to jsem neměla, a tak ve chvíli, kdy řekl Edward Belle, že Tanya příjme jeho dítě , jsem musela skočit na konec, abych dala vědět svůj názor.
No nic už se moc těším na pokračování, které povede k happyendu.

sice je to pěkný ale radši bych měla to normální poračovaní kde jsou spolu....

Ty joooo ... mám sice radši happy endy ale tohle bylo supeer

já ti nevím... možná je ro tím, že mě bolí hlava, nebo po celém tohle dnu, a to, že jsem strááášně unavená, nebo z toho, že jsem naštvaná, že prázdniny končí, ale říct to musím.
Tuhle povídku jsem milovala ze všech nej víc a žádná kapča mne ještě nezklamala, jako tahle :( a to jsem se těšila, že si pobrečím a ono nic, ani to se mnou nehlo, něco mi tam chybělo.. mno nic, zkusím si to znovu ořečíst zítra...:)

napis prosiim pokracovanie na sad end mysliim to ako to pokracovalo ked belu pustili prosiiim

Fuuuu Promiň, nic jiného k tomu nemůžu říct, jen, že jseš úžasná.

WOW!!!! Ale víc se těším na šťastný konec, i když tenhle byl hodně dobrý

krásné, ale veškeré díky za happy end, mám je raději a k téhle povídce se mi dokonce hodí více, suúer, nádhera, tleskám, ale těším se na 46. kapitolu

Tak ten konec jen podtrhuje název povídky

Hrozně málo lidí umí napsat kvalitní sad end, platí to stejně i u filmů. Dobře natočený SE u mě vyvolává mrazení ještě následujících několik dní po shlédnutí a jsem schopná ihned po jeho skončení několik minut bez hnutí sedět, tupě zírat a vzmůžu se jen na hlasité vydechnutí a "Pane bože".
Proč to píšu? Protože teď sedím před monitorem a ..... "Pane bože" ..... vážně tleskám

Wow, tak tohle byl oteda něco. NO, musím říci, žes to pojala doce tvrdě. Klobouk dolů... Jsi fakt talent.

lolalito skvelej smutnej koniec! takto by si ho dokázala napísať len ty viem že ma teraz napadla úplná sprostosť ale chcelo by to druhú sériu Sad endu ako mu namláti zadek :-)

aj tento koniec je prijateľný! gratulujem!

Samozrejme, ak by si chcela na prianie svojich čitateliek podo mnou napísať pokračovanie sed endu, rada si ho prečítam - tak ako všetko od teba

Píšeš úžasně ale takový konec bych těžko rozdychávala ! Těším se na šťastný konec !

zabiť zabiť zabiť zabiť!!!!!!!!!!!!!!!!! to je ale hajzel!!!
ale určite sa radšej teším na happy end pretože toto bolo na mňa veľa...
ale inak neskutočná nádhera

Nemám rada sed endy a ani tento sa mi nepáčil .
Ja viem, že si skôr za happy endy a tie si vo svojich poviedkach vždy napísala dokonale, precítene, jemne, vôbec nie prvoplánovane a vulgárne, jednoducho tak reálne a realisticky.
Prepáč, viem, ži chcela ulahodiť väčšine čitateliek, ale mne ten sad end pripadal veľmi uponáhľaný, akoby si to chcela mať za sebou .
Veľmi sa teším na pokračovanie happyendu, nielen preto, že ich mám rada, ale preto, že to bude úplne skvostné zakončenie dokonalej poviedky

Lolalitko, čekala jsem to, ale nečekala jsem svoji reakci na tenhle díl - tak tohle by si zasloužilo i pokračování, kdy se z toho dostane a pořádně mu natrhne prdel. Nebo dcera to zjistí, najde mámu a odejde od nich. Prostě bych mu to nechala pořádně vyžrat.

ohh normálně mi tekly slzy jak malý ale určitě se ti povedl

tomuto by si mala dat pokracovanie lebo som zvedava ci Bella niekedy najde svoje dieta ja by som najprv isla k Volturiovym chcela sa stat upirkou a potom by som sla hladat dieta ale vlastne vie Bella a Volturiovych no vlastne mala by
ale teraz k deju ja ked som si tuto kapitolu citala bola som taka nahnevana ze som mala chut vsetko co sm mala v okoli rozbit a Edwarda a jeho rodinu tiez ukrast niekomu dieta to je uz vazne privela chudinka Bella kolko toho zazila ale inac uzasne vies pisat tveje povidky su plne citu ze sa do nich viem normalne vcitit

HAJZEL, HAJZEL, HAJZEL je to! neskutočný HAJZEL, HAJZEL, HAJZEL!
viem že je to Sad end a úplný koniec (ale úplný bude až vtedy, ekď si prečítam Happy end), ale ono by to chcelo pokračovanie už len tým, ako na konci sľubuje, že ho vyhľadá...
no nič... som spokojná s hajzlo hajzlovským
PS: som priaznivcom Sad end-ov a záporákov, ale aj toto bolo na mňa príliš

Jsem strašně ráda, že jsi se rozhodla pro happy end, protože tento konec je brutální. Je geniální, ale mrazí mě z něj v zádech.

určite si nespravila zle, že si to chcela ukončiť takto...lebo celá poviedka sa volala hajzel, a to aj Edward bol, zhnusil sa mi keď ich videla v tej garáži...toto bol SE pre Bellu ale nemohla by si napísať SE pre Edwarda? alebo pokračovanie tejto poviedky a Bella by sa mu strašne pomstila? chcela by som to Edwardovi vrátiť a aj trojnásobne :) ale skvelé, si proste úžasná spisovateľka a mala by si vydať knihu hneď by som si ju kúpila...

tak to bylo nádherné
na SE moc nejsem, ale u tebe jsem nedolala a přečetla si ho... Jsem ráda, že jsem to udělala
ještěže to je jen bonus a povídka dopadne nakonec dobře

nechtěla bys udělat pokračování prosím
žeby se bela mstila a šla do voltery

Je to nádherně napsané, ale jinak se mi to nelíbí! Samozřejmě jen kvůli chování Edwarda. Tohle je Hajzel!

Těším se na Happy End!!

...no toto!!!!!!!
Uškrtit, rozčtvrtit, roztrhat, upálit - prostě zabít!!!!!!
Přiznám se, že nejdřív jsem si to nechtěla přečíst, protože na SE moc nejsem, ale neodolala jsem a...
On z Belly udělá blázna, v klidu jí oznámí, že dceru už nikdy neuvidí a že bude mít v budoucnu další děti... a potom všem pak odejde jako největší frajer?!! To je fakt Hajzl s velkým H!!!
Ale líbí se mi to... Samozřejmě se těším i na HE, doufám, že bude brzy.

Ach! Skoro brečím! Děkuji Lolalitko za ten Sad End, teď už vím, že to po tobě nebudu víckrát chtít Teda alespoň né v této verzi. Přští povídku zakonči šťastně pro Bellu a nešťastně pro Edwarda, ju? Byl to úžasně špatný konec!

no tak toto bol sad end pre Bellu...
ale keby napíšeš pokráčko a bol by to sad end pre Edwarda...
to by bolo iné a samozrejme sa už teším na happy end ja som šťastný zástanca ešte šťastnejších koncov...
ale naozaj naozaj sa ti to vydarilo...
a si super, že nám dopraješ aj šťastný koniec...

nakoniec ho najde ze a zoberie si dceru ci ?? :( ale krasne to je :)

Bolo to úžasné, ale hrozne smutné...

tohle je užásná povídka Tak si říkám nechceš udělat pokráčko? Třeba jak že by se sklidnila, pak ji našli nějáci upíři a Bella by šla vykonat spravedlnost?Vzala si svojí dcerku a přijednom zabila Eda nebo něco na ten způsob???

To bolo tak smutné. Slzy mi tečú a nevidím na písmenka poriadne. Ako jej to mohli urobiť ??? Carlisle, Esme a ostatní ??? Edward je obyčajní HAJZEL presne ako si ho nazvala. Bolo to super Myslí, že by si mohla spraviť pokračovanie o Bellinej pomste. Ako žeby natrafila na najakého upíra a spolu by to tomu HAJZLOVI ukázali a Bella by si potom vzala svoju Renesmee. Ešte raz bolo to strašne smutné A zároveň veľmi pekné. Perfektne si to opísala

Super!!!!!!!! Ale taky bych to viděla na pokráčko a Belinu pěkně peprnou pomstu

Áno, presne k tejto kapitole sa hodí názov celej poviedky. Hajzel, to jediné Edward je! Jeho správanie a to, čo Belle vlastne spravil, ma po toľkých kapitolách, čo sa správal ako úplný debil, veľmi neprekvapilo. Aj keď... Chvíľu som si naozaj myslela, že niečoho takého by schopný nikdy nebol. Skôr ma prekvapili ostatní Cullenovci. Ako len mohli... Niečo také si naozaj nikto nezaslúži, hlavne nie Bella. Po tom, čo všetko si musela prežiť, by mala až do poslednej sekundy svojho života byť šťastná.
Najprv som si SE ani nechcela čítať. Zbytočne by len spôsobil, že by som si HE nevychutnala. No keďže viem, že si to takto pôvodne chcela ukončiť, nedokázala som odolať. Určite som nespravila chybu, to rozhodne nie. Skončilo sa to svojim spôsobom úžasne, ako v nejakej skvelej dráme. Ale...
No, ostáva mi len dúfať, že si ako skutočný koniec poviedky moja hlava vsugeruje HE.
Rozhodne týmto komentárom nechcem povedať, že takýto koniec nebol úžasný a nemal svoje čaro. Ak by som niečo také napísala, veľmi by som klamala.

Rvalo mi to srdce, ale krásně napsáno. Ale pro uklidnění jsem ráda, že jsi zvolila konce dva a už se těším na tu pěknější část.

prečo mam pocit že aj tento sad end by mal mať pokračovanie v nejakej novej poviedke?????? ale inak najradšej by osm zabila Ediho

no páni...chvílema jsem měla na krajíčku, málem jsem se rozbrečela...k týhle kapitole naprosto sedí název, protože Edward v téhle kapitole opravdu Hajzl je...jdu si přečíst 45. kapitolku abych se trochu uklidnila :D

O bože! To nemohl udělat! Nechceš napsat povídku jako pokráčko na toto? prosííííííím!

Přidat komentář:

Nick:

Text: