Takže, tady je pilotní díl k Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! (překlad: Štěstí je jako pampeliška, stačí slabý větřík a rozletí se pryč!). Pěvně doufám, že se vám bude líbit a zanecháte ohlas, protože podle nich se to bude dál odvíjet.
12.07.2010 (09:00) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2749×
Kapitola první: Sex, drogy, Rock ‚n‘ Roll a následky
„Jmenuji se Isabella Swan, ale říkejte mi Bello!“ představila jsem se profesorovi na angličtinu. „Bydlím zde s matkou, dělám box a nesnáším školu,“ dokončila jsem svůj monolog. Je mi 16 a opravdu nemám daleko od rány. Box dělám sedmým rokem. Moji rodiče jsou rozvedení. Táta bydlí v nejdeštivějším státě USA – Washingtonu - v městečku Forks.
Škola mi utekla zase rychle, především díky Johnovi, protože on umí zabavit. Je to můj nejlepší přítel. Jela jsem domů na svojí motorce a zaparkovala před domem. Mamka nebyla doma a já měla na večer naplánovanou párty. Renée (mamka) by to nevadilo, byla jako moje kamarádka. Začala jsem s přípravou a zachvíli už tu byl John a jeho parta se svými holkami. Pomohla mi a v šest se to rozjelo. Byli tu lidi z boxu a další lidi, co známe. Tenhle přivedl tohohle a tamten tamtoho.
Cigarety, drogy, sex, alkohol a pecky pro každého něco. Já osobně trochu piji a občas si dám brko, ale víc nic. Jsou tu lidi, co jedou na tvrdejch.
Pařila jsem a užívala si. Asi v jednu mi přišla SMSka: Iso, promiň, ale jinak to nejde. Nemůžu se s tebou ani rozloučit. Dnes v osm ráno ti letí letadlo. Letíš za Charliem. (moje poznámka: otec) Promiň, ale samotnou tě doma nechat nemohu. S láskou Renée :-*
Tak ta Smska mě dostala, no co času dost. Užiji si poslední okamžiky s přáteli.
Se mnou na box chodil Michael, byl docela hezký a chvíli po Smsce se mnou začal tancovat. V boxu byl dobrý a mně se líbil. Měli jsme obličeje kousek od sebe, a pak mě políbil. Líbil se mi, ale nikdy jsem s ním nic mít nechtěla.
„Michaele, neber si to špatně, ale já nechci někomu ublížit,“ řekla jsem, když mě vedl do pokoje.
„Ty dnes nikomu neublížíš, ale někdo tobě,“ řekl a mne zamrazilo. „Nekřič, nebo se ti toho stane víc!“
Zatáhl mě do pokoje a přirazil na dveře. Nemělo cenu se s ním prát, přestože jsem měla ránu, on měl větší. Jeho obrovské ruce mě hrubě hladily po těle a strhly ze mne tílko. Stála jsem tam v podprsence a on mě pevně chytil a hodil na postel. Zavřela jsem oči a představila si pláž a slunce.
Strhl ze mne kraťásky a sobě sundal kalhoty. Řeknu vám, ležet někde nedobrovolně a ještě jenom v tangách, není moc příjemné. Byl hrubý a chtěl to dodělat, když se otevřely dveře a v nich John. Tekly mi slzy, ale když se s Michalem John začal prát, mozek mi zamrznul a já nebyla schopna Johnovi pomoct.
„J–já, já–já nevím.“ Hlas se mi klepal a Johnovi ruce mě pevně objímaly. Oblékl mi svoje tričko a pohladil mě po vlasech.
„Neboj, jsem tu s tebou. Už ti neublíží, nikdy nikdo. Slibuji,“ říkal uklidňující slova a kolíbal mě.
Všechny poslal pryč a zůstal se mnou. Usnula jsem mu v náruči a ráno se probudila s Johnem vedle sebe. Kolik je? uvědomila jsem si a vyskočila na nohy, jen co jsem uviděla na zemi se válející moje roztrhané tílko, všechno se mi vrátilo a já se sesypala na zem. Tím jsem probudila Johna.
„Belli, jsi v pořádku?“ zeptal se a já plakala sedíc na koberci.
„Ne, ale musím si sbalit, v 8 mi letí letadlo.“ Vyvalil oči, ale otevíral skříň a do tašky mi začal balit. Chtěla jsem ho zastavit, ale neměla jsem sílu.
„Johne, já to udělám, nech toho,“ vzlykala jsem. „Mám dost času…“ rozplakala jsem se ještě víc. Objal mě a tišil.
„Mě to nevadí, Bellí, pojď půjdeš se vykoupat,“ řekl a sbíral mě ze země a nesl do koupelny. Pustil mi vodu a odešel. Zalezla jsem do teplé vody a smyla slzy. To, co se mi stalo, bylo hnusný. Myslela jsem si, že se dokážu ubránit, ale asi ne. Možná, že to taky bylo tím, že jsem věděla, že je silnější. Nechci už na to myslet, chci zapomenout. Musím Johnovi poděkovat.
Vylezla jsem z vody a zabalila se do osušky. Moje předsevzetí zapomenout se nezdařilo. Jen, co jsem uviděla můj pokoj, všechno se mi vrátilo. Tašky už jsem měla sbalené, ve skříni zbylo jen pár kousků oblečení. Vedle tašek ležel můj notebook a John mě objímal.
„Děkuji ti za všechno a bude se mi stýskat,“ vzlykala jsem mu na nahé hrudi. Nijak jsem se nezabývala domem. „Musím uklidit,“ blikla mi myšlenka nahlas.
„Klid, nemusíš. Uklidili jsme v noci. No my, moji kamarádi,“ usmál se a pohladil mě po vlasech.
„Děkuji,“ řekla jsem ještě jednou a setřela si slzy.
„Zvládneš to?“
„Ano, ale budeš mi strašně chybět!“
„To ty mně taky. Napiš z letadla. Hodím tě na letiště, a pak dám klíče tvojí mámě. Jdi se obléct. Budu dole,“ řekl a nesl tašky dolů. Hodila jsem na sebe šaty, mikinu a conversky. Učesala jsem si vlasy a došla za ním. Moje oči byly červené a já začala hledat telefon.
„Mám ho já,“ řekl a podal mi ho.
„Děkuju, jak se ti mám odvděčit?“
„Ty jsi mi to oplatila dopředu a to tím, že jsi se mnou strávila posledních pět let jako s nejlepším přítelem. Pojď pojedeme.“
Nasedli jsme do auta a během patnácti minut jsme byli na letišti. Měla jsem tam bookovanou letenku na svoje jméno a za dvě hodiny mi letělo letadlo.
„Johne, odtud musím sama. Děkuju za všechno a slibuji, že napíšu. Mám tě ráda. Snad se někdy uvidíme,“ loučila jsem se u terminálu.
„Snad, miluji tě, Belli,“ řekl, když se za mnou zavírali dveře. Co to řekl? Miluji? Zase jsem se rozplakala a letuška vedle mne poznamenala: „Loučení s letní láskou?“
„Kdyby jen to,“ odpověděla jsem a zapnula si pás. Když jsme byli asi v půlce letu, zapnula jsem notebook a začala psát e-mail:
>Drahý Johne,
Asi ti tímhle ublížím, ale pro mne jsi jen nejlepší přítel. Za všechno, co jsi pro mě udělal, ti moc děkuji a hlavně za to, že jsi ho nenechal mi ublížit. Omlouvám se, ale s největší pravděpodobností se do Pheonixu už nikdy nevrátím.
Isabella
E-mail jsem odeslala a vysmrkala se. Ublížila jsem mu, snad zapomene. Vypnula jsem notebook a zavřela oči. Mám před sebou asi 4 hodiny letu. Povzdechla jsem si a za chvíli usnula.
Vzbudila mě letuška, když mi zapínala pás. Nesnášela jsem loučení! Teď jsem se rozloučila se svým životem a začíná mi nový!
Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!