Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 45. kapitolka

20.05.2011 (21:15) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1389×

Kujme pikle, pikle kujme, snad se pikle s piklí ujme.

Tohle se podaří jen mně, na začátku léta mít rýmu, navíc v domě plných upírů, kteří mi nedovolí ani vylézt z postele, pokud nejde o cestu na záchod. Tomu se říká štěstí, že? Člověku se podaří zase chodit a leží v posteli s krabicí kapesníčků, obalen dekami, potí se, je těhotný a jeho snoubenec s ním nespí v posteli. Ideální stav pro člověka, který je padesát let v nespokojeném manželství, ale ne pro mne, já chci spát vedle svého snoubence a nechci si připadat sama.

Potichounku a pomalu, aby to znělo, že se jen otáčím v prázdné posteli a dál koukám na film, jsem vylezla z postele a jen v košilce jsem se vydala do obýváku. Všichni něco dělali, teda dělali, někteří byli ve škole, jiní v práci, takže tu byl jen Edward a já. Bůhví, co ten můj mlaďoch dělá.

„Hepčí,“ kýchla jsem si na schodech a málem upadla, to už přede mnou stál Edward a mračil se jako sto čertů. Mile jsem se usmála a políbila ho na tvář.

„Proč neležíš v posteli?“

„Protože, kdybych byla doma, tak bych dělala úplně všechno,“ řekla jsem a chytla ho kolem krku. Konečně se usmál a já znovu kýchla.

„A do postele, ještě alespoň dneska to vydrž. Buď ráda, že nemáš teplotu,“ zašeptal a už jsem byla ve vzduchu a nesl mě do pokoje. Ono vlastně i o tohle šlo. Šlo o to, dostat ho do pokoje. Celý týden jsem tam byla po většinu dne sama, chci být s ním. Už skoro ani rýmu nemám, jenom kýchám. Donesl mě do postele a já se ho odmítala pustit. Zasmál se.

Edward:

„Jo, tak tohle ty jsi kula,“ řekl jsem a lehl si vedle ní. Usmála se a přitulila se ke mně. Cítil jsem každičkou její linii a chtěl jsem ji zulíbat od čela k palcům na chodidlech, věděl jsem, že by byla nadšená, ale jeden z nás musí být rozumný. Sakra, proč mám být já ten rozumný.

Bella:

Stulila jsem se k němu a jen matně vnímala slova filmu. Ležel vedle mně a pak mi zvedl tvář a vášnivě mě políbil, pokračoval přes lícní kosti, tváře, spodní čelist, krk. Usmála jsem se, ale Carlisle by nebyl nadšený, že takhle hazarduji s životem jeho vnuka, ale co, nejsem rozumná jindy, tak proč dnes.

„Ne, Edwarde, nevím, jestli můžu,“ hlesla jsem na konec mého mozkového přesvědčování. Prostě vyhrál rozum a mateřský pud. Byla jsem naštvaná, protože jsem tušila, že tohle chtěl, chtěl, abych byla zodpovědná.

„Pokud vím já, tak komplikace nemáš, takže tu jde o to, jestli chceš,“ hlesl a pokračoval v líbání mého odhaleného bříška. On prý vidí, že se zvětšilo, já nic nepostřehla, což mi trochu leze na nervy, ale dobře.

„Vážně se mu nic nestane?“ Na to se ze schodiště ozval Alicin smích. Ach jo, tohle snad není možný. V tomhle baráku nemůže člověk ani nic říct, aby se mu nesmáli. Kde se tu vůbec vzala?

„Má tělocvik, jela si sem pro sešit na děják,“ řekl Edward. Moment, co je zase tohle. On mě slyšel?

„Ano, lásko, slyším každičkou tvojí myšlenku.“ V tom případě… Začala jsem vzpomínat na naši poslední společnou noc. Máme mezi sebou docela absťák, spali jsme spolu naposledy v centru. Brr, já to slovo nesnáším a tu dobu. Sakra, to je dlouho!

„Slibuju, že se mu nic nestane,“ hlesl, když jsem ho pustila mezi svoje nohy…

***

„Dobrý, nebolí tě nic?“ zašeptal mi u ucha, když jsem se po dvaceti minutách krásného prosněného spánku probudila.

„Budu zvracet,“ stihla jsem říct a běžela jsem do koupelny s ním v závěsu. Klečela jsem nad záchodem, už tak jsem si připadala jako idiot, a ještě ke všemu tu je i on. Vážně mi to není příjemný.

„Mám odejít?“ zeptal se ihned, co skončil můj myšlenkový pochod o nepříjemnosti situace. Sakra, Edwarde. Jdi se v hlavě hrabat někomu jinému. Mě už to nebaví. Mám ráda, že tě můžu překvapit.

„Jenže já tě slyším jen občas, je to zajímavý.“ Hlavu jsem vrátila do mísy a vlasy mi sepnula ledová dlaň. Edwarde, nezačínej zase… Sakra, ať už tohle období mám za sebou, prosím…

„Bude to dobrý, uvidíš. A za to předtím se omlouvám.“

Ticho, prosím, snažím se soustředit, abych nevyzvracela i orgány. Pak už mlčel. Je mi jasné proč, ale vážně jsem měla jiné starosti, než se s ním přes myšlenky bavit o hloupostech.

„Potřebuju si vyčistit zuby!“

„To chápu,“ řekl a pomohl mi vstát. Počkal, až si vyčistím zuby a doprovázel mě do postele. Usmíval se, a když mě přikrýval, tak mě políbil.

„Kam jdeš?“

„Měla by sis odpočinout,“ řekl a líbal mě na čelo.

„Tak tu zůstaň se mnou. Lépe se mi s tebou usíná,“ zaprosila jsem a během vteřiny ležel vedle mě. Ještě mě slyšíš? Nic neodpověděl, takže asi ne. Namáčkla jsem se na něj a nechala se obejmout, užívajíc si pocit, že mám myšlenky schovány za pancéřovanými dveřmi.

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 45. kapitolka: