Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate or love? - 2. část

16.10.2009 (18:45) • Angelina • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2175×

Chtěla jsem křičet, ale neudělala jsem to. Něco mi říkalo, že křik mi nepomůže a já tu zemřu….

Edward

Slunečné Los Angeles. Nechápu proč musí mít Rosalie s Emmettem další svatbu zrovna tady. Jsme tady jen dva dny, ale já už bych se nejraději vrátil do Forks. Bydlíme tam pouze rok, ale je to dokonalé místo, alespoň pro nás. Oblíbil jsem si to tam. Slunce tam svítí jen dvakrát, třikrát do roka, ne jako tady. Celý den jsem musel být zavřený v tom příšerném hotelovém pokoji. Naštěstí slunce už skoro zašlo, takže za chvíli budu moci jít konečně ven.

Došel jsem se převléknout, abych nějak zabil čas. Potom jsem zamknul pokoj a odcházel ven. Na chodbě jsem potkal Alici a Jaspera.

"Ahoj," pozdravili mě oba.

"Čau."

"Nechceš jít s námi? Kousek odsud je pěkné obchodní centrum a mají tam otevřeno celou noc..." usmála se na mě Alice. Věděla, že nemám žádné vlastní plány.

„Ne, díky! Půjdu se někam projít." Cokoliv bylo lepší než nákupy s Alicí - chudák Jasper.

/Možná by sis měl vzít auto a zajet na lov. Už jsi nejedl přes dva týdny a Rosalie by nebyla nadšená, kdyby jsi jí snědl kněze./ Utahovala si ze mě v myšlenkách.

„To je dobrý. Vydržím to ještě dva dny, než se vrátíme do Forks," řekl jsem. Sice jsem už měl černé oči, ale nechtělo se mi jet několik desítek kilometrů, než narazím na nějaký dostatečně velký les.

Vyrazil jsem do parku, který byl jen dva bloky od hotelu. Netoužil jsem potkat nějaké lidi, takže jsem nešel po cestě, ale proplétal jsem se mezi stromy. Nedýchal jsem. Alice měla pravdu, že jsem už dlouho nebyl na lovu - nechtěl jsem zbytečně riskovat. Snažil jsem se ignorovat cizí myšlenky v mé hlavě, které se zabývali drobnými problémy každodenního života:

/Ta holka je teda kus! Mohl bych jí oslovit./

/To tričko nebylo zase tak drahé, možná jsem si ho měla koupit./

/Myslím, že dcera bude zase nemocná.../

/Manželka bude mít narozeniny. Proboha, co jí mám koupit? Jak mám být originální po deseti letech manželství?/

Všechno tohle se mi honilo hlavou. Snažil jsem se to odsunout někam do kouta mé mysli a začal jsem přemýšlet o tom, co budu dělat, než znovu začne škola. Esme s Carlislem se vrátí do Forks, protože Carlisle musí zpět do práce. Rosalie s Emmettem pojedou na svatební cestu do Austrálie. A věděl jsem, že Alice a Jasper mají v plánu jet do Denali, navštívit naše vegetariánské přátele. Mohl bych jet s nimi, ale nechtěl jsem zase odolávat návrhům Tanyi. Svou krásou se skoro mohla rovnat Rose a byla to docela hodná žena - vegetariánka jako já - ale pro mě neměla žádné kouzlo.

Neslyšel jsem žádné blízké myšlenky, což znamenalo, že jsem v parku sám. Rozhodl jsem se vyjít ze stínu stromů, abych mohl vidět hvězdy. Forks bylo dokonalé místo k životu, ale chyběl mi pohled na noční oblohu posetou hvězdami. Slyšel jsem za sebou nějaký pohyb, nejspíš nějaký zaběhnutý pes… Člověk určitě ne, neslyšel jsem žádné myšlenky. Až to zvíře zachytí můj pach, uteče. Tím jsem si byl jistý.

Nevěnoval jsem tomu zvuku žádnou pozornost a přemýšlel jsem o svém životě. Byl jsem nesmrtelný, čekala mě věčnost. Prázdná věčnost. Všichni členové mé rodiny měli někoho pro koho stálo za to žít, ale já jsem byl sám. Nikdy jsem nepotkal žádnou ženu, která by mě dostatečně zaujmula, abych s ní chtěl strávit svou věčnost. Moje existence byla jedna velká nuda, jen občas jsem našel něco, co mě dostatečně zabavilo. Knihy, hudba... Nic dlouhodobého.

Najednou jsem pocítil teplo lidského těla velmi blízko u mě. Lidé nikdy nechodili takhle blízko…

„Ahoj," zamumlala dívka přede mnou. Vypadala docela hezky, ale co mě zarazilo, bylo, že jsem neslyšel její myšlenky. Selhala moje schopnost? Nic mě neupozornilo na její příchod, protože jsem ani nedýchal a její kroky jsem přisuzoval zvířeti. Dívka koukala do země a pořád přešlapovala na místě. Vypadalo to, jakoby se styděla. Nadechl jsem se, abych jí mohl odpovědět na pozdrav, ale to jsem neměl dělat…

Vzduch smíchaný s její vůní rozpoutal peklo v mém hrdle, ten nepředstavitelný a spalující oheň... Před očima se mi rozprostřela rudá mlha. /Zabij jí!/ křičela zrůda uvnitř mě. Tak moc jsem toužil poslechnout. Tak krásnou vůni lidské krve jsem ještě nikdy necítil. Na záhadu její mlčenlivé mysli jsem naprosto zapomněl. Pár let ze své nekonečné existence jsem se živil lidskou krví, ale takovouhle lákavou vůni jsem nikdy necítil. Vzpomněl jsem si i na důvod proč jsem se vrátil na vegetariánskou stravu - Carlisle. Démon zavrčel vztekem, chtěl krev té dívky. Ale já jsem přece nemohl znovu zradit důvěru svého otce! Chtěl jsem ochutnat to, co vonělo tak nádherně. Žízeň spalovala mé hrdlo jako nikdy předtím. Ta dívka přišla jen proto, aby zmařila mé sedmdesát let dlouhé snažení nebýt zrůda. Nenávidím ji. Zavrčel jsem…

„Vypadni!" nakázal jsem jí. Zvedla hlavu a zadívala se mi do očí. Konečně jsem mohl spatřit její obličej. Ale nespatřil jsem strach, jen okouzlení. Bolelo mě pomyšlení, že ublížím něčemu tak nevinnému… Nemám důvod nenávidět někoho takového. Nevinnost na mě přímo křičela z jejích krásných hlubokých hnědých očí. Bojoval jsem sám se sebou. Nemohl jsem zabít tuto lidskou dívku, ale taky nedokážu odejít…

„Uteč!" zaprosil jsem. Zírala na mě s otazníky v těch nádherných čokoládově hnědých očích, nechápala… Kdybych zabil tuto dívku, byl bych ještě větší zrůda než když jsem zabíjel předtím. Tehdy jsem se krmil jen krví vrahů a násilníků. Byl bych stejná zrůda, jako ti, kterými jsem se živil - možná větší - kdybych zabil tuto nevinnou dívku.

Někde v koutku mé mysli jsem slyšel Alici, měla vizi a už byla na cestě sem společně s Jasperem. V jejích myšlenkách jsem viděl to, co viděla ona. Viděl jsem, že nedokážu odolat a zabiji tuto dívku. Nemohl jsem vyhrát tento vnitřní boj, chytil jsem tu dívku za ramena a přitáhl si jí blíže. Ach ta vůně..! Démon se radoval, že jsem konečně podlehl. Ne, nedokážu odolat, tak proč prodlužovat to trápení? Dívka sykla bolestí.

„Promiň," zamumlal jsem zlomeným hlasem plným lítosti, že jsem podlehl. Věděl jsem, že tohle mi nikdy nikdo neodpustí, ani já sám sobě.

Autor: Angelina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate or love? - 2. část: