Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Heavy Love - 2. kapitola

21.02.2012 (07:15) • Rossalliee • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1391×

Když jsem vešla do obýváku, už tam na mě čekali. Oba seděli na gauči, ale táta se koukal na televizi.

„Mami, bylo to výborné, díky.“ Pochválila jsem ji a šla si sednout naproti nim.

„Ahoj, tati, tak o čem jste chtěli mluvit?“ zeptala jsem se a čekala, než začnou.

„Ahoj, princezno.“ Tak to nebude nic vážného, když mi řekl princezno.

„Takže, všechny jsem nás přihlásil do školy. Začneme zítra. Bello, ty budeš chodit do prvního ročníku a já s Alice do druhého ročníku. A nezapomeň…“

„Že vám mám říkat jmény a ne mami a tati,“ skočila jsem tátovi do řeči, protože tohle znám nazpaměť.

„Přesně tak. A budeš sestra Alice a já její přítel.“ Ano, minule jsem byla sestrou taťky a teď je zase na řadě mamka. Tomu jsem se pousmála.

„Máš nějaké otázky?“ No, mám jich docela hodně, ale nejvíce mě zajímá ta rodina.

„Tati, řekneš mi něco o té rodině, která se pořád stěhuje?“ Zase se zarazil, ale začal vyprávět.

„Víš, ta rodina je vlastně tak i tvoje rodina. Jmenují se Cullenovi. Hodně dávno jsem s nimi žil. Těsně před tím, než jsem poznal tvoji maminku, tak jsem se od nich oddělil. Vůbec nevím proč, ale nemohl jsem tam být. Vím, že jsem jim hodně svým odchodem ublížil - a nejvíce Esmé. Když Alice otěhotněla, volal jsem si každý den s Carlislem, abych dostal nějaké informace o tobě. Ihned chtěli všichni přijet, ale já jsem to tak nechtěl. Od té doby co ses narodila, jsme nebyli vůbec v kontaktu. Ani neví, jestli to Alice přežila, a ani neví, jestli žiješ i ty.“ To mě překvapilo. Vím, že jsem maminku málem zabila. Ale proč bych neměla žít já???

„Tati, jak jsi to myslel, že neví, jestli žiju i já?“

„No, víš, jak jsem ti vyprávěl o královské rodině, která dohlíží na upíry?“ Přikývla jsem a on pokračoval.

„Tak oni zakázali měnit malé děti na upíry, protože by nás mohly prozradit. Ale teď to může být jedno, protože ty jsi naše velká princezna, kterou nehorázně milujeme,“ dodal s úsměvem.  Tomu jsem se musela zasmát. V tu ránu mě napadla další otázka ohledně Cullenových.

„Tati, řekneš mi, prosím, členy rodiny Cullenových?“ To ho překvapilo. Asi netušil, že se o ně budu tolik zajímat. Ale začal vyprávět.

„První, kdo byl, byl Carlisle. Je to doktor. Když pracoval v Chicagu, byla tam epidemie španělské chřipky. Tam se staral o rodinu Masenových. O muže a ženu a jejich syna. Muž zemřel brzo, poté hned žena. Ale než umřela, řekla Carlisleovi, aby zachránil jejího syna jakýmkoliv způsobem. Tak Carlisle přeměnil Edwarda. Edward může číst myšlenky, takže se o něj zajímali Volturiovi, ale on k nim nechtěl, a myslím, že ani nechce. Potom Carlisle přeměnil Esmé, svoji ženu. Skočila z útesu, protože jí zemřel její syn. Po Esmé přeměnil Rosalie, nevím, co se jí stalo, protože o tom nechtěla mluvit. Ale cítil jsem její pocity, pro ni to bylo něco hrozného. Potom přivedla Rose domů Emmetta, málem ho zabil medvěd. Rose se do něj zamilovala a on do ní. Emmett je takové velké trdlo. Tělo má dospělého chlapa, ale mozek má jako pětileté dítě. Pořád si utahoval z Edwarda, že je nejstarší panic na světě. Tak to je celá rodina.“ Musela jsem se smát. Docela bych je chtěla poznat. Teď mě napadlo, že jsme nebyli ještě na lovu a že zítra jdeme do školy. Takže bychom měli vyrazit.

„Nepůjdeme na lov, když zítra jdeme do školy?“ zeptala jsem se.

„Ano, to bychom měli,“ řekla mamka a táhla nás oba ven. Já jsem se oddělila a šla na pumy. Taťka na medvědy a mamka na srnky. Vypila jsem dvě pumy a už jsem měla až až. Když jsme se vrátili domů, bylo něco kolem deváté hodiny večer. Mamka šla hned do kuchyně dělat mi večeři a já se šla umýt. Když jsem dovečeřela, řekla jsem rodičům dobrou noc a šla spát. Byla jsem tak unavená, že jsem hned usnula. Dneska se mi nic nezdálo.

„Princezno, vstávej, musíš do školy,“ budil mě taťka, ale mně se nikam nechtělo. Ale vstala jsem.

„Tady máš od Alice nějaké oblečení a říká, ať si vezmeš tyhle boty a žádné jiné.“ Koukla jsem na boty a byla ráda, že jsem se učila chodit na podpatku.

„Mami, prosím. Vezmu si je zítra, ale dneska si chci vzít balerínky,“ prosila jsem mamku.

„No tak dobře, ale zítra si je vezmeš. Je ti to jasné?!“

„Ano, mami.“ Když se jedná o modu, nikdo s ní nehne. Teda jenom taťka. Když jsem na sebe natáhla roury, tílko a přes to mikinu, mohla jsem jít. Dole na mě čekala mamka se snídaní a taťka s batohem. „Na, tady máš snídani a pojď, musíme jet. Snídani si sníš v autě.“ Tak jsem zapadla na zadní sedadlo našeho autíčka a mohlo se jet.

Když jsme vjížděli na parkoviště, všichni na nás koukali. Zase. Jak já nemám ráda být středem pozornosti.

„Bello, neboj se, všechno bude v pořádku,“ uklidňoval mě taťka.

„Tak pojď, musíme do sekretariátu pro rozvrh hodin,“ řekla mamka a vystupovala z auta. Všechny holky vzdechly nad tátou a všichni kluci hvízdli nad mamkou, možná i nade mnou, ale pochybuju. Sice jsem poloupír, ale ne tak hezká jako mamka. Vešli jsme do malé místnůstky, kde za pultem seděla stará paní a kolem sebe měla hrozně moc papírů.

„Dobrý den. My jsme noví studenti. Jasper Whitlock a Alice a Isabella Hale,“ představil nás sekretářce.

„Ano, jistě, tady máte rozvrhy hodin a papír, na který se vám podepíše každý učitel, a na konci vyučování mi ho sem zanesete. Přeji vám hodně štěstí na naší škole,“ skončila svou řeč a bylo vidět, že to říká pořád dokola.

„Děkujeme a na shledanou.“ Rozloučili jsme se s ní a šli na parkoviště. Bylo už dávno po zvonění, takže tady nebylo ani živáčka.

„Princezno, tady máš svůj rozvrh a plán školy. Hodně štěstí a sejdeme se na obědě,“ řekl taťka.

„Díky, Jaspere, a vám taky hodně štěstí.“ Oba mě objali a vydali se na první hodinu a já za nimi. Měla jsem první hodinu angličtinu. Vešla jsem do třídy a do nosu mě uhodila zvláštní vůně. Byl tu upír. Došla jsem jakoby nic k učiteli, ten mi jenom podepsal papír a poslal mě si sednout do poslední lavice. Když jsem se tam koukla, seděla jsem za upírem, ne za upíry. Takže je jich tady víc. No nic. Sedla jsem si a poslouchala výklad. Ke konci hodiny jsem se podívala před sebe a viděla jsem krásnou blondýnku, která se drží za ruku s hromotlukem. Byl svalnatý a šel z něj strach. Když zazvonilo, všichni vyběhli hned pryč a já si pomalu začínala dávat věci do tašky.

„Ahoj, já jsem Emmett Cullen a tohle je Rosalie. Ty jsi tu nová, že?“ začal na mě mluvit a já nevěděla co dřív. Prohlížet si je nebo odpovědět? Raději jsem odpověděla.

„Ahoj, těší mě. Já jsem Isabella, ale říkejte mi Bella. Ano, jsem tu nová,“ dokončila jsem svou řeč. V tu ránu jsem si uvědomila, co říkal Emmett. Cullen. Takže je poznám, jupí.

„Nechceš provést po škole?“ zeptal se mě Emmett, ale na Rose bylo vidět, že nesouhlasí. Raději jsem odmítla s tím, že to zvládnu, a odešla. Do oběda jsem je nepotkala. Docela jsem měla hlad. Když jsem vešla do jídelny, všichni se na mě podívali. Viděla jsem mamku s taťkou, tak jsem se vydala k nim.

„Ahoj, jaký bylo dopoledne?“ zeptala se mě mamka.

„Fajn, tati, víš, že jsou tady Cullenovi?“ Táta se na mě hned podíval a kývl.

Děkuju za korekturu NatyCullen. Vám všem znovu děkuju za komenty. :)) Rossalliee

Autor: Rossalliee, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Heavy Love - 2. kapitola: