Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Heavy love - prolog a 1. kapitola

The Host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Heavy love - prolog a 1. kapitolaTady je můj první pokus o Twilight povídku. Doufám, že to nebude zas tak moc strašný. Jinak Bella je dcera Alice a Jaspera, co se bude dít dál? Je to jenom takový začátek, ale přesto prosím o komenty. :)

08.02.2012 (18:00) • Rossalliee • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1580×

Prolog:

Ahoj, jmenuji se Isabella Marie Hale. Moje rodina má takové menší tajemství, které se nesmí dozvědět žádný člověk. My jsme totiž upíři. Přesněji řečeno - mamka Alice a taťka Jasper jsou upíři a já jsem poloupír. Zčásti člověk a zčásti upír. Když tatínek potkal maminku, zamiloval se do ní a ona do něho. Nevadilo jí, že je upír a že ji může zabít. Po svatbě jela maminka s tatínkem do Paříže na týden módy. Maminka je úplný blázen do nakupování. A jednoho dne maminka otěhotněla a narodila jsem se já. Málem jsem maminku zabila, ale tatínek jí včas píchnul jed do srdce. Hrozně ho obdivuju, že to zvládl sám. Přečetl hrozně moc knih, staral se o maminku a chodil lovit. Naše rodina nejí stejnou potravu jako ostatní upíři. Oni se živí lidskou krví a my zvířecí. Tím pádem jsme vegetariáni. Tatínek říkal, že existují dvě rodiny, jako jsme my. Jedna se prý nachází v Denali na Aljašce a druhá někde po USA. Pořád se stěhují, protože nemohou zůstat na jednom místě dlouho. Lidé by si všimli, že nestárnou.

1.kapitola:


„Zlatíčko, vstávej, už jsme ve městě,“ probudil mě maminčin hlas. Právě se stěhujeme do malého městečka Forks ve státě Washington. Je to nejdeštivější oblast USA. Slunce tady vychází jednou za uherský rok. Mamka s taťkou se na sluníčku třpytí, na rozdíl ode mě. Jsem hrozně ráda, že se netřpytím. Zrovna jsme projížděli kolem policejní stanice.
„Tati?“
„Ano, princezno?“ Tomu jsem se musela pousmát. Přesto, že je mi navždy sedmnáct, mi taťka pořád říká princezno.

„No, víš, mohl bys mi říct něco víc o té rodině, která se pořád stěhuje?“ Bylo vidět, že mi to nechce říct. Už hodněkrát se tomu vyhnul.
„Až budeme doma, ano? Za chvíli tam jsme.“ Už zase… Ale já to chci vědět a taky se to dozvím.
„Slibuješ?“ Udělala jsem psí kukuč do zrcátka a on se usmál. Psí kukuč zase zapůsobil. Holt mám svoje zbraně. Jako maminka.
„Ano, slibuju. A už jsme tady,“ vystoupili jsme z auta a tam byl nádherný baráček. Jako vždy ho máme za městem uprostřed lesů. Byl nádherný. Celá zadní stěna byla prosklená. V přízemí byl obývací pokoj, koupelna, malá předsíňka a jídelna, ze které se šlo do kuchyně. Z obýváku se šlo na terasu a z terasy na zahradu, která přestupovala v les. V prvním patře byl pokoj rodičů, vedle nich dva pokoje pro hosty a na konci chodby byl můj pokoj. Výhled byl nádherný. Z pokoje vedly troje dveře. Jedny zpět na chodbu, druhé do koupelny a třetí do šatny, která byla větší než celý můj pokoj  s koupelnou. No jo, když máte za mamku Alice, není se čemu divit. Od malička mě obléká a nenechá si mě vzít jedno oblečení dvakrát. Stejně jako taťkovi.

„Bells, pojď. Jedeme nakupovat,“ volala na mě mamka z obýváku. Nakupování mě docela i bavilo, ale všechno v mezích.
Nasedli jsme do auta a já přemýšlela, jaký budu chtít pokoj. Vystoupili jsme na parkovišti v obchodním centru a mamka nás hned táhla vybrat si nábytek. Já jsem měla za úkol si vybrat věci do svého pokoje a mamka s taťkou zbytek.  Zdi vymaluju dřevově hnědou a bílou barvou. K tomu ještě hráškově zelené doplňky. Když jsem našla úžasnou postel do mého pokoje, bylo hotovo.
„Zlatíčko, ten pokoj bude nádherný.“ Chválila mamka můj ještě nehotový pokoj. Taťka jako vždy nevěděl, nic nevěděl.

„Neboj, tati, uvidíš ho.“
„Já se nebojím, princezno. Už jsem si zvykl, ale zajímá mě, jaké barvy chceš koupit,“ řekl se smíchem.
„Dřevově hnědou a bílou,“ řekla mamka jenom pro sebe, ale my jsme ji stejně slyšeli. Ještě nám zbývala elektronika, oblečení, auto a jídlo. Já jsem šla koupit jídlo, táta šel koupit auto a elektroniku a mamka oblečení. Za dvě hodiny jsme se měli sejít u auta. Já jsem tam byla o patnáct minut dřív, tak jsem dala jídlo do kufru a sedla si do auta. Tam jsem si pustila CD a poslouchala. Mamka s taťkou přišli a mohli jsme jet. Náklaďák s nábytkem jel za námi. Stěhováci nám vyložili nábytek do domu a odjeli s velkým dýškem. Mamka s taťkou se hned pustili do mého pokoje, abych mohla spát hned ve svém. Já jsem se pustila do večeře. Udělala jsem si kuře s bramborami. Když jsem to dojedla, umyla jsem si po sobě talíř a šla se kouknout do pokoje.
„Zlatíčko, už můžeš,“ vběhla mamka na chodbu a táhla mě do pokoje. Byl úžasný. Přesně jak jsem si ho představovala.

„Mami, tati, je úžasný. Děkuju vám.“ Oba jsem je objala.
„Jsme rádi, že se ti líbí,“ řekl taťka, políbil mě na čelo a odešel.
„Bello, tady máš oblečení a ulož si ho.“ A chystala se odejít, ale já jsem ji zadržela.
„Mami, ještě jednou děkuju. Mám vás oba moc ráda.“
„My tebe taky, drahoušku.“
Sedla jsem si na postel a obdivovala svůj pokoj. Padl mi pohled na tašky u dveří skříně a šla je vybalit. Potom jsem si vybalila ještě knížky a cédéčka. Když bylo vše hotovo, šla jsem se umýt. Ještě jsem sešla dolů se napít a říct rodičům dobrou noc.  Když jsem vešla do obýváku, táta zapojoval DVD přehrávač a mamka běhala po pokoji a upravovala doplňky.
„Já už půjdu spát, dobrou noc.“ A šla je oba obejmout.

„Dobrou, srdíčko,“ řekli unisono. Tomu jsem se musela zasmát. Lehla jsem si do postele a hned usnula. Zdál se mi divný sen. Byla jsem v nějakém domě i s rodiči, ale hodně mě překvapilo, že tam byli i upíři. Taky vegetariáni. Seděla jsem na gauči a jeden upír vstal. Byl nádherný s blonďatými vlasy a držel kolem pasu malou hnědovlasou dívku. Oba vypadali zamilovaně, takže to byl pár. Zrovna se chystali něco říct, když jsem se probudila.  Byl to divný sen, ale moc jsem ho neřešila. Vstala jsem a šla dolů do kuchyně, kde vládla moje mamka. Byla výborná kuchařka, zajímalo by mě, kde se to naučila.
„Ahoj, mami, je to tu nádherné. To se vám povedlo,“ usmála jsem se na ni a ona na mě.
„Děkujeme, zlatíčko, na, tady máš snídani. Až se nasnídáš, přijď do obýváku.“ Tak jsem rychle do sebe hodila snídani. Bylo to zase výborné – jak jinak. Umyla jsem po sobě talíř se skleničkou. Když jsem vešla do obýváku, už tam na mě čekali. Oba seděli na gauči, ale táta se koukal na televizi.

Autor: Rossalliee, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Heavy love - prolog a 1. kapitola:

« Předchozí   1 2
3. martty555
08.02.2012 [18:14]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. WhiteTie
22.01.2012 [10:01]

WhiteTieOpět ti článek vracím, neignoruj prosím můj předchozí komentář!

1. WhiteTie
22.01.2012 [9:11]

WhiteTieČlánek ti vracím kvůli chybám:

+ nemůžeš používat kapitálu (Caps Lock),

+ přímá řeč (níže ti posílám její koncept),

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

+ shoda přísudku s podmětem,

+ slovosled,

+ vynecháváš v textu zájmena,

+ ji/jí.

Pokud si s opravou nevíš rady, navštiv Pomoc autorům a popros o radu některého z korektorů.
Až si to vše opravíš, zaškrtni "článek je hotov".

« Předchozí   1 2

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře