K této kapitole nic nechci prozrazovat. Je dost krátká a nechci vás o ni ochudit. Příjemné čtení.
30.06.2016 (08:00) • Roodele • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 977×
Sedla si ke klávesám a začala hrát melodii, kterou v hlavě slyšela, když si po lovu uvědomila, že je vědma. Ovšem, neměla to ještě potvrzené, ale ten text písně byl jasný.
„No tak jo, přiznávám. Tak jasný nebyl,“ diskutovala sama se sebou. „Ale za tu dobu, co ty podivné rady šifruju, snad už vím, jak na ně, ne? Hlavně se nic nesmí brát doslova,“ zasmála se. Vzpomněla si totiž na jednu píseň, ve které byl jeden skrytý význam za druhým, a kdyby ji brala doslovně, tak by asi ještě dnes hledala ty křídla lásky, která by ji měla donést za ozbrojeným dobyvatelem jejího srdce, které je mimochodem už nějakou tu dobu mimo provoz.
„No tak dost. Teď se zase Alice bude pěkně soustředit,“ pokárala sebe samu. Hrála na klávesy tu melodii stále dokola, dokud si nebyla jistá, že trefila přesně ty samé tóny. Kdyby se jí někdo zeptal na jméno byť jen jednoho akordu nebo tónu, znervózněla by. Na klávesy i na kytaru se totiž naučila pomocí metody pokus – omyl. Její dokonalý sluch jí nedovolil, aby hrála falešně.
Nahrála nejdřív melodii, a pak svůj zpěv. Obyčejně by následovalo několikahodinové pilování celé písně v počítači, ale při jednom pro ni zbytečném nádechu ucítila něco, co už dlouho ne. Upíra.
„Kde se tu vzal? Co tu chce?“ ptala se nahlas, a pak se to odvážila zjistit. Ve vteřině byla před svým domečkem a zírala na rozčileného muže s červenýma očima. Z ničeho nic na ni skočil a ona pak letěla vzduchem, dokud ji nezastavil strom. Cvak. Byla na stejném místě, na kterém byla před útokem, a upír byl zase před ní, jako by se nic nestalo. Zmátlo ji to a vyděsilo. Bylo to tu zas. Předtucha.
Vzpamatovala se teprve ve chvíli, kdy se proti ní upír rozeběhnul. Díky vizi věděla, co bude následovat, a instinktivně se mu vyhnula. Upíra to překvapilo a už plánoval další útok, který Alice už ale viděla, a tak se mu opět vyhnula. Sama byla překvapená, že se jí zobrazují předtuchy před každým útokem, když ještě před nedávnem o jejich existenci neměla ani tušení.
„Jak to děláš, sakra?!“ zavrčel. Byl rozčilený ještě před prvním útokem, a tak po několika dalších, kdy se mu nepodařilo Alici zasáhnout, byl téměř nepříčetný. Alice už neměla strach. Věřila svým vizím a instinktům.
„Co po mně chce? Co tu dělá? Znáš ho, Alice?“ přemýšlela nahlas nestarajíc se o jeho další pokusy o napadení. Už se mu vyhýbala téměř automaticky. Byla vždy krok před ním.
„Proč na tebe útočí? Provedla jsi mu něco? Proč se ho nezeptáš?“ Upír byl nepříčetný. Co nepříčetný, šílený. Chtěl ji skolit. Byla to přece jen malá holka, kterou by měl porazit hned. Musel to s ní skoncovat rychle. Nesměl ho chytit!
Věděla, že od sebe samé se odpovědi nedočká, a tak se poprvé odhodlala k útoku. Jediným pohybem ho ve správnou dobu přišpendlila k zemi a ačkoli cítila, že má větší sílu než ona, nedovolila mu zvednout se. Věděla předem o všech pokusech, kdy se ji snažil ze sebe dostat, a tak pro ni bylo snadné všechny zmařit.
„Proč?“ zeptala se ho. Bylo to poprvé po dvě stě čtyřiceti devíti letech a jedenácti měsících, kdy mluvila k někomu jinému než k sobě. Bylo to dosti nezvyklé. To protože se cítila tak nesvá se neodvažovala použít víc, než jen jedno slovo.
„Mluv!“ Byla nedočkavá. Chtěla své odpovědi, ale upír pod ní byl příliš zmaten na to, aby ji odpověděl. Už mu alespoň nešlehaly z očí ty nenávistné plameny, kterými jakoby chtěl Alici spálit na prach, ale překvapeně hleděly za ni.
„Kdo jsi?“ ozvalo se jí za zády. Prudce se otočila a zalapala po dechu.
„To… Jsi to ty?“ zasmála se. „Jsi to ty!“ Měla radost, že ho potkala už tak brzy. Stál tam. Přímo před ní!
Autor: Roodele (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Hey Alice - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!