Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hi, bitch. I'm a witch! - 1. kapitola

06.11.2013 (11:00) • Johnna • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 3090×

Možná jsem paranoik, ale já to cítím... Já ji cítím! Nevím, jestli je to jen v mé hlavě, jestli se chovám až tak pomateně, jenomže tohle nejde jen tak ignorovat. Nelze nad tím máchnout rukou a odfrknout si. Pokud se má vzdorující husí kůže neplete, je tu velký problém - našla mě moje sestra.

Nikdy jsem nebyla její velká kamarádka. Být něčí sestra zjevně nestačí na to, aby vás ten někdo měl rád, či dokonce miloval. Já jsem jí vždycky záviděla to, že je starší, i když jen o jednu jedinou rozhodující minutu. Ano, jsme dvojčata. A navíc si z nás všichni, kteří nás znají, dělají legraci, protože jsem prý jako zlé a hodné dvojče.

A hádejte, kdo je to zlé? Ne, nejsem to já, je to Giorgia. Ne, že bych chtěla být ta zlá, jen jsem vždy chtěla být její mladší sestra. Chtěla jsem být její kamarádka, i přesto, že jsem o minutku mladší, ale to se nikdy nestalo...

Nesnášela mě. Já jsem předstírala, že ji taky nenávidím, ale ve skutečnosti to byla jenom zástěrka. Ale raději budu říkat, že ji nesnesu, místo abych kdákala o tom, jak ji miluji! Své sesterské poutu Giorgia sice přetrhla, ale já jsem se ho ještě držela. Sice levou rukou, sice za samý konec provázku, ale nepustila jsem, dokud to nepřehnala.

 Bylo mi patnáct a Giorgii patnáct a jedna minuta, jeli jsme na její večírek.

„Isabello!" zaječela pronikavě Giorgia a nervózně podupávala při čekání. „Já ji uškrtím! Kde je sakra ta malá děvka?" šeptala si pro sebe, ale to už jsem dorazila a bohužel všechno slyšela.
„Děvka právě dorazila!" zasyčela jsem plná zlosti. 

Byla jsem v dobré náladě a s očekáváním od dnešního večera jsem běžela k Giorgii, ale jako vždy mě dokázala překvapit až tak, že mi vyrazila slova z úst, musela jsem opakovat jen to, jak mě nazvala.

„Zase se hned neurážej," pípla na mě s otráveným funěním a nastoupila do auta. „Buď ráda, že tě beru s sebou. Protože kdyby tady někdo nekňučel u maminky, nikdo by nikam nejel!" Poslední slova říkala s velkým, naštvaným důrazem.
„Giorgio, alespoň jednou mě snad můžeš vzít s sebou."
„Copak to snad nedělám?" otázala se znuděně.
„Děláš, ale tváříš se přitom jako kdyby ses dívala na babičku," odfrkla jsem lítostně.
„Neboj, Isabellko, jednou budeš vypadat tak skvěle, jako ona," řekla s úšklebkem a poprvé na mě pootočila hlavu.
„Díky, uklidňuje mě jen to, že ty ještě o minutu dřív!" Od téhle mé poslední poznámky jsme nepromluvily. Evidentně se na mě Giorgia naštvala, protože věděla, že mám naprostou pravdu. To ona mi vždycky předhazuje, že je o minutu starší, tak tady to má!

(jen atmosféra)

Šli jsme na Giorginin večírek, kde se loučila. Jeli jsme totiž na Floridu a ona to neuvěřitelně prožívala. Pořád mlela o tom, že si nenajde nové přátelé, že tady má kluka a že nechce do blbé Floridy. Ale pravdou bylo, že Giorgia si našla přátelé vždycky a s nikým nechodila, dělala to jenom proto, že nechtěla, aby byla máma šťastná a konečně bydlela s Philem, jejím přítelem. 

Co se týče přítele Giorginy, kvůli tomhle mě opravdu neměla ráda.

„Bello, je mi to jedno! Ať se třeba postaví na hlavu, líbíš se mi!" Z Dennyho úst ta slova zněla tak... krásně.
„Promiň, ale Giorgia by vyváděla! Je to moje..." 
Ale nenechal mě, abych ho přesvědčila: „Giorgia není tvůj problém! Je mi jedno, že se jí líbím. Já k ní nic necítím! Vždycky jsi mě zajímala jenom ty."
„Vždycky? Vždyť jsem tě dneska poznala," divila jsem se.
„To ano! Jistě... Ale já už jsem tě viděl párkrát ve škole a jednou jsem byl u vás doma, abych pomohl Giorgii s angličtinou. Prostě ses mi líbila na první pohled!" Opět nadhodil ten sladký, přeslazený tón a cukrově se zasmál.
„Tak jo. Dobře, dobře! Přesvědčil si mě, ale Giorgia se o tom nesmí dozvědět!" řekla jsem a nasadila výhružný pohled.
„V životě jí nic neřeknu, v novinách to nebude a ani o tom nenapíšu knihu, neboj! Slibuju, že Giorgia se o tom nikdy, opravdu nikdy, nedozví." 

Potom, co to řekl, mi vtiskl letmý polibek na ústa. Cítila jsem, jak se prsty dotýká mých žeber, jak objímá má záda, jak mi dýchá do obličeje. Polibek jsem mu lechtivě oplatila a on mi ještě jeden přidal. Potom mi jazykem pootevřel ústa a začal bojovat o mé polibky.

„Překvápko!" zakřičela Giorgia.

Stála jsem tam já a Denny. Stáli jsme v malé komůrce, která byla oddělena od obývacího pokoje jen zeleným, plátěným, ošuňtělým závěsem, který Giorgia s nadšením roztáhla jako by se těšila na porno, které se tu mělo odehrávat a skoro i ano.

„Isabellko, copak to tu provádíš?" zeptala se mě s dětským žvatláním a začala se hlasitě smát spolu se všemi hosty, kteří byli právě v obýváku.
„Já jsem..." 

Chtěla jsem se začít omlouvat, ale potom mi to došlo, i když trošku opožděně.

„Ty jsi to na mě ušila?!" vypískla jsem.
„Jo, sestřičko! Ta komora je pro vás jako ušitá," řekla úšklebně a chytla Dennyho za ruku. „Jdeme?" zeptala se ho sladce a on okamžitě vystartoval a následoval ji.
„Tak ty taky?!" To bylo jediné, na co jsem se zmohla.
„Ta je fakt strašně blbá..." Slyšela jsem jenom odněkud z dálky.

Ale zmohla jsem se ještě na jedno - na útěk. Prchala jsem přes obývák a všichni se mi smáli, na ten pocit snad nikdy nezapomenu! Byla jsem tak naivní! Jak jsem si mohla myslet, že se mu líbím? Vždyť je to kapitán fotbalového týmu! S takovým napomádovaným tupcem bych nešla ani do kina. Ale alespoň jsem ten večer zjistila, že Giorgia nakonec kluka měla. 

Ale to byl jen začátek, protože potom, co jsem utekla, přišla domů i Giorgia.

Seděla jsem potupně na posteli a ničila svými slzy další a další kapesníčky, když vrazila do mého pokoje.

„Ty děvko! To ses musela tak snažit? Zase jsi všechno zničila!" řvala na mě, já jsem jen nechápavě smrkala.
„Nechápu o čem mluvíš! Napřed mě ztrapníš a potom na mě ještě ječíš? Tak to ti moc děkuju!" řekla jsem a začala zase smrkat.
„Víš co mi Denny sdělil, když byl úplně na mol?" optala se nevěřícně.
„Nevím! Vypadni z mého pokoje!" zapištěla jsem. „Ani mě to nezajímá! Myslíš, že sem jen tak nakráčíš a budeš na mě ječet? Dneska jsi mi zničila život! Ještěže už se stěhujeme a neuvidím už nikoho z tvých přátel!"

Giorgia při mém vylévání zlosti jen stála a funěla jako býk. Potom, co jsem domluvila, začala jen šíleně řvát. Řvala a rukama si drtila obličej.

„Nic nechápeš!" zaječela a začalo to!

Zacouvala až ke zdi a s obrovským zaduněním zabouchla dveře, opřela se o zeď a začaly se jí třást ruce. Klepaly se jí jako kdyby někoho zabila. Pak už jenom dvěma spojenými prsty jakoby zavelela a můj noční stolek přeletěl až k šatní skříni, kterou protrhl lehce jako papír. Já jsem jen nevěřícně zírala.

A takhle jsem se dozvěděla, kdo je Giorgia doopravdy zač - je to čarodějka. 

Jenomže teď se bojím! Poprvé má můj život smysl - mám Edwarda a začínám žít! Giorgia mě určitě nenechá na pokoji, vždy mi chtěla zničit něco, na čem mi záleží a teď má dokonalou příležitost.

 Doufám, že se alespoň trošku líbilo, zatím to je jenom 1. kapitola, takže... :) Prosím, zvěčněte svůj názor! :)

Autor: Johnna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hi, bitch. I'm a witch! - 1. kapitola: