Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hi, bitch. I'm a witch! - 2. kapitola

15.11.2013 (12:00) • Johnna • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2128×

Giorginy oči vypadají jako dvě jahůdky. Jsou tak červené, tak slaďoučce načervenalé! Řasy, které byly lehce přetáhnuté řasenkou, zamrkaly. Vířily a zakrývaly ty jahodové oči, které mi nahánějí obrovský strach. Oči má zvýrazněné černými kouřovými stíny. Rty se jí vlní do upřímného úsměvu.

„Z čeho máš takovou radost?" vyhrknu nadšeně.
„Už se nemohu dočkat, Bello." Znovu roztáhne ústa v lahodný úsměv, které má dnes nalíčené ostře do ruda. Bílé zuby se v té rudé záři jen blyští.
„Už jsem dlouho neviděla ten smích, Giorgi!"
„Neříkej mi tak!" řekla a trhavým pohybem zakryla úsměv. „Nesnáším jméno Giorgia!" vyprskla a vstala z kleku. Teď už jsem ji neměla u sebe - stoupla si k oknu a pozorovala vnější dění. „Nerada to přiznávám, ale přeji si, abych já dostala jméno Bella. Žádná blbá Giorgia, ale krásná Bella."
„Krásná? Co tím myslíš, jsme přece na vlas stejné!" Snažila jsem se ji pochopit, ale u ní je to vždy těžké.
„Nejde jen o význam toho jména, toho slova. Jde o jeho zvuk..." řekla tiše. Vytáhla z kapsy od džínsů krabičku cigaret a jednu vytáhla. „Dáš si taky?" optala se.
„No já..."
„Stejně bych ti nedala!" špitla a zákeřně se ušklíbla. „Nehodí se to k tobě."
„A k tobě ano? To jsme tak odlišné?"
„Ještě víc..." řekla a stiskla mezi rty cigaretu, vytáhla z krabičky zapalovač a škrtla jím. Malý ohňostroj vzplál. Byl to jasný plamen, který byl sice malý, ale čistý. Konec cigarety ponořila do plamínku a natáhla do sebe kouř, který právě rozpoutala. „Isabella..." řekla s výdechem zpětného dýmu.
„Giorgia," začala jsem ji škádlit.
„Nechtěj mě zase naštvat!" vypískla.
„Proč jsi přišla?" zeptala jsem se naivně, potom jsem dodala: „No, spíše proč jsi milejší než dřív?"
„Sice si nejsem vědoma toho, že bych byla milá, ale ty víš, proč jsem přišla," řekla chladně. Potáhla si ještě jednou z cigarety a zatlačila ji o zeď. Okamžitě zhasla, na zdi zůstala stopa po popelu.
„Musíš típat cigarety zrovna o mou zeď?" vyjela jsem na ni. „Fajn, teď opravdu nejsi milá!"
„Přejdeme rovnou k hlavnímu programu, ne?" řekla.

Přehodila si vlasy na stranu a sáhla po černém pytli, který si s sebou donesla. Celou dobu mnou vřelo, protože jsem nevěděla, co skrývá. Teď to konečně zjistím!
Vzala ho do obou rukou a přistoupila k mé posteli, na které jsem seděla. Nohy jsem měla skrčené do tureckého sedu a byla jsem opřená o zeď. Uchopila ho za konce a převrhla pytel před sebe, vypadla z něj Edwardova hlava. Oči otočené v sloup, plné utrpení, neuvěřitelně ztuhlý pohled a pootevřená ústa, ze kterých svítila temnota.

„Bože!" vykřikla jsem z plna hrdla a temenem se uhodila o zeď, do které jsem šokem narazila. „Co jsi to..." začala jsem mluvit, ale hlas mě zradil.
„Nikdy nebudeš šťastnější než já!" sykla závistivě. „Nedovolím to!"
„Co jsi to provedla?" Pořád jsem nemohla uvěřit vlastním očím, ale i když jsem nevěřila, slzy se praly o pozornost. Tryskaly mi z očí jako ze sopky - ze sopky slaného zoufalství. Slova se mi již vymazala z mysli, dokázala jsem jen kvílet. Kvílela jsem jako štěně, kterému zabili matku.
„Nebreč, Isabellko. Najdeš si jiného, najdeš jinou oběť," zpívala si s úsměvem.
„On není..." snažila jsem se mluvit.
„Promiň, že ti do toho skáču, ale jestli chceš říct, že není mrtvý, tak hlava, která nesedí na krku, svědčí o tom, že je tu něco špatně," řekla a ušklíbla se.
„Edwarde..." zavyla jsem ubrečeně. 
„Sbohem!" šeptla a vytáhla si další cigaretu, kterou započala tím stejným zapalovačem. Měl na sobě nějaký obrázek. Něco jako ženu s hadími vlasy - medúzu. Natáhla kouř a zapalovač upustila na Edwardovu hlavu. „Zase někdy, sestřičko!" dodala na rozloučenou a Edwardova hlava vzplála. Giorgia nebojácně vyskočila z okna, její kápě za ní jen mrštně zavlála.

„Ne!" zařvala jsem hbitým hlasem.

Ležela jsem v posteli a zírala na strop, který byl obyčejný jako obvykle. Celé tělo jsem měla zalité potem, doslova jsem se v něm nořila, koupala. Tílko i kalhotky jsem měla přilepené k tělu. Dokonce i vlasy jsem měla lehce mokré. Vypadám jako kdybych přišla z deště, ale tohle nebyla klidná bouře, až do teď.

„Bello, co se děje? Celá se chvěješ," optal se mě Edward a okamžitě ke mně zamířil svou upíří rychlostí. 
„Říkala jsem něco?" Okamžitě jsem měla na mysli milión otázek. „Jsi v pořádku?"
„Já?" řekl pobaveně. „Já jsem naprosto v pořádku, na rozdíl od tebe, Bello. Zlý sen?"
„To nebyl jenom sen, Edwarde! Bylo to tak skutečné..." řekla jsem a zavzpomínala. Sny jsem většinou hned zapomínala, ale tento si pamatuji tak jasně jako svítí měsíc. „Nejsi v bezpečí."
„Já?" ptal se opět s úsměvem. „Mně můžeš ublížit jen ty, Bello! Nikdo jiný mě zranit nedokáže, to mi věř."
„V tom případě tě moc nepotěším. Prakticky tě chce zabít mé další já," začala jsem pomaloučku. O mé sestře-dvojčeti-čarodějce jsem se ještě nezmínila. „Musíš se odsud dostat!"
„Co se děje, Bells?" Teď už zněl trochu vážněji.
„Máme tu problém. Jde o mou sestru," vydechla jsem.
„Ty máš sestru?" zeptal se nechápavě. „Zrovna teď by se mi hodilo číst tvé myšlenky."
„Mám sestru, dvojče. A bojím se, že nebudeš moct číst myšlenky ani jí," řekla jsem přemýšlivě. 
„Takže se máme bát tvojí sestry?"
„Bát, utéct... Už mě hledá. Vím to."
„Útěk není problém, ale proč máme utíkat před tvou sestrou? Raději to řekni rovnou, Bello."
„Je zlá. Ona je to zlé dvojče a nechce, abych byla šťastná. S tebou jsem víc než jen šťastná," řekla jsem upřímně.
„Ale pořád mi neříkáš všechno, že?"
„No, kdyby jsi nebyl upír, bylo by to složité, ale..."
„Ale já jsem upír! Už to řekni. Nevím, čeho se můžeš tak bát. Je snad tvoje sestra z gardy?" řekl s úšklebkem, ale když viděl můj vážný pohled, okamžitě nahodil kamennou tvář.
„Je čarodějka. Ani pořádně nevím, co dokáže. Viděla jsem ji kouzlit jen párkrát, ale rozhodně je silná. V tom snu..." Nemohla jsem to dopovědět.
„Zabila mě?" zeptal se, ale už věděl odpověď, jen jsem přikývla s vystrašeným pohledem. Zeptal se tak ostře, až mě to zarazilo. Znovu jsem zavzpomínala na ten hrozný sen, na Edwardovu hlavu... „Mně neublíží, Bello. Může vypadat jako ty, ale jen ty mi můžeš zlomit srdce."
„To nemůžeš vědět. Musíš zmizet, musíte odjet někam daleko!"
„Pojedeme, když si to přeješ, ale musíš vymyslet nějakou výmluvu pro Charlieho," řekl odhodlaně, ale špatně mě pochopil.
„Já nemůžu odjet, Edwarde. Musím tě chránit, jedině tímhle můžu pomoct."
„To je směšné, Bello. Já tě neopustím!" vykřikl rozhněvaně.
„Mě vystopuje lehce! Bylo by jedno, kam bychom jeli, vždy by nás nakonec našla. Jsem její dvojče, to je silnější pouto než si dokážeš představit."
„Kdyby to nebyla tvá sestra, navrhoval bych zabít naopak ji, ale rodina je rodina," řekl zásadově. Pohlédl mi do očí a pokračoval: „Pokud..."
„Je to moje sestra, nemůžu ji nechat zabít, Edwarde."
„To chápu. Nedokázal bych zabít Alice, ani kdyby se z ní stal ďábel," řekl a odmlčel se. „Poslední možnost je přesvědčit ji, aby nás nechala na pokoji," řekl. „Upíři jsou hodně přesvědčiví." 
„Moje sestra je nesoucitná. Nepodala by ti ani ruku." Po těchto slovech najednou Edward zmizel. Viděla jsem jen letmou šmouhu po jeho dokonalém těle. Něco se děje! 

Jenom rychle udělaný trailer, ale na lepší asi nebude nálada. :)
Další kapitolka za námi! Doufám, že se líbilo. ;) Zatím se to pomalu, ale jistě rozjíždí! Prosím o vaše názory. ↓ 

Autor: Johnna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hi, bitch. I'm a witch! - 2. kapitola: