Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hledaná - 2. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Hledaná - 2. kapitolaTak jooo...další kapitolka. Další ale až určitě večer, nemám ji doupravenou. Plevilek mi před chvílí řekla, že Vás nažhavím a pak zchladím, takže tohle to bohužel její slova potvrzuje...tohle je děj, který ještě tak nějak poznáváte z knihy, ale v další kapitolce se už posuneme dál...prosím,prosím komentáře...

15.09.2009 (13:30) • Twigirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4702×

 

 

Leželi jsme na posteli a učili jsme se. Byla to jedno z našich dalších společných odpoledních chvilek, kdy jsme mohli být sami bez Charlieho. Snažila jsem se učit, ale Edwardovy ruce mi to velice znesnadňovaly. Hladil mě po zadečku a zádech. Nemohla jsem se vůbec soustředit. Vzdala jsem svoji snahu, abych se něco naučila a otočila jsem se na záda. On byl rychle nade mnou a začal mi sundávat tričko.
“Já věděl, že se ve skutečnosti nechceš učit“, zasmál se.

„Já chtěla, ale copak to jde?“, postěžovala jsem si, ale jen naoko.

„Tak promiň“, řekl, ale vůbec to neznělo, že by ho to mrzelo.

Pomalu mi sundával kalhoty a jeho oči byly zase nádherně černé. Dávno už mě jejich barva neděsila, protože jsem věděla, že tohle je ze vzrušení, touze po mém těle ne po krvi. Edward se stejně pořád trochu bál, protože říkal, že v těchto chvílích ztrácí svoji kontrolu a jeho touha by mohla lehce přejít v touhu po mé krvi. Já jsem o tom ale nechtěla ani slyšet. Měla jsem brát jeho varování vážněji. Tehdy jsem ale nevěděla, že by to všechno krásné co je mezi mnou a Edwarde mohla zkazit jediná kapka krve.

 

Ležela jsem na posteli jen ve spodním prádle a líbali jsme se. Chtěla jsem posunout sešity a knížky z postele pryč, ale udělala jsem to příliš rychle a řízla jsem se do prstu o papír. Chvíli jsem tomu nevěnovala pozornost, ale najednou se Edward napnul a začal vrčet. Uskočil z postele a byl asi metr ode mě. Snažil se ovládnout.  Nemohla jsem se ani pohnout. Bála jsem se. Bála jsem se jeho. Chtěl mě zabít. Najednou se jeho tvář změnila a viděla jsem, že definitivně prohrál. Nedokázal ovládnout netvora v sobě a pomalu se ke mně přibližoval. Nebyla jsem schopna ani promluvit, ani se pohnout. Byla jsem naprosto omráčená jeho očima, jeho pohledem. Podařilo se mi zavřít oči, čekala jsem, kdy ucítím bolest. Uslyšela jsem ale příšernou ránu a pak další vrčení. Když jsem otevřela oči, Jasper s Emmettem drželi Edwarda, který se mezitím pomalu uklidňoval a u mě stála Alice, chytla mě do náruče a nesla mě do koupelny.

„Umyj si to a zavaž“, řekla smutným hlasem.

„Jsi v pořádku?“, pokračovala.

Trochu jsem se sebrala. „Ano, je mi fajn“, podala mi oblečení a já se oblékla.

Alice se zhluboka nadechla a vyšla z koupelny. Šla jsem za ní.  V pokoji už bylo ticho. Na posteli seděl Edward a už měl taky na sobě tričko. Když jsem vstoupila, zvedl hlavu. Jeho pohled byl naprosto zdrcující. Nemohla jsem se ani nadechnout, když jsem se mu podívala do očí a zahlédla tam tu bolest. Bylo mi ho tak líto. Musel se trápit.

Šla jsem k němu. „To je v pořádku Edwarde. To je dobré. Nic se nestalo.“

„Bello, já jsem tě málem zabil. Nechápeš to? Kdyby Alice neměla vizi, už bys tu ležela mrtvá“, otřásl se když to slovo řekl.

Najednou byl pryč. Vyskočil oknem. Otočila jsem se na Alice a ta se tvářila stejně zničeně jako já.

„Alice, bude v pořádku?“

„Já nevím Bello. Já nevím“.

Objala mě a s Jasperem a Emmettem opustili můj pokoj. Byla jsem sama. Stála jsem uprostřed místnosti, naprosto neschopná pohybu a stále mi nedocházelo, co se všechno stalo. Nestarala jsem se o to, že jsem mohla být mrtvá, jediné, na co jsem dokázala myslet, byly Edwardovi oči plné bolesti a smutku. Bolelo mě to ho tak vidět.

Večer se neukázal. Volala jsem mu, ale nezvedal to. Předpokládala jsem, že chce být sám. Nechala jsem to a doufala jsem, že bude ve škole. Nebyl. Nikdo z jeho rodiny. Zkoušela jsem vytočit Alice. Ta mi to vzala. Šeptala do telefonu.

„Bello, já ti teď nemůžu nic říct. Radíme se co bude dál. Prosím, dej mu čas.“ Řekla  a položila to.

Radíme se co bude dál? Jak to myslela? Rozhodla jsem se řídit její radou. Co jiného bych mohla dělat? Chodila jsem dál do školy a ani jeden z jejich rodiny se ve škole celý týden neukázal. V pátek, když jsem přijela ze školy domů jsem se rozhodla, že se vypravím za nimi. Už jsem to nemohla vydržet. Potřebovala jsem ho utěšit, dát mu najevo, že se ho nebojím, že ho stále miluji.  Jen co jsem vlezla do auta, viděla jsem přijíždět Edwardovo auto. Zaradovala jsem se.

Moje nadšení vyprchalo hned, jakmile jsem viděla jeho výraz na tváři. Šel pomalu ke mně. Chtěla jsem ho políbit, ale vůbec se nesklonil a tak jsem ho jen objala. Stál jako socha a ani se nehnul. Po chvilce promluvil.

„Projdeme se?“, navrhl.

 

Šli jsme kousek lesní cestou. Po chvilce se Edward zastavil. Začala jsem tušit, že to co přijde se mi nebude vůbec líbit. Bála jsem se. Ne jeho, ale slov, které mi chce říct.

„Bello. Odjíždíme“, řekl a výraz na jeho tváři byl naprosto nečitelný.

„Jak to myslíš?“

„Tak jak to říkám. Už tu nezůstaneme. Rozhodl jsem se odejít a moje rodina půjde se mnou“, pokračoval v tom nepříjemném tónu.

„Edwarde, to, co se stalo minulý týden nic neznamenalo. Nic“.

„Bello. Na tom už nezáleží. Není správné s tebou zůstávat. Nikdy jsem to neměl dopustit. Nechápu, jak jsem mohl být tak naivní, že jsem si myslel, že by nám to mohlo fungovat. Jsem upír, ty moje kořist. Nikdy to jinak nebude.“

„Přeměň mě Edwarde“, vyhrkla jsem.  „Chci být s tebou. Když budu jako ty, můžeme spolu být napořád“, prosila jsem ho.

Jeho výraz se změnil. Najednou to byl Edward kterého neznám. Připomínal mi výraz, který měl, když jsme se poprvé uviděli. Nenávistný?

„Já ale nechci Bello.“, řekl tvrdě.

„Edwarde, bojíš se o mojí duši? Mě je moje duše ukradená. Já chci být s tebou. Nic jiného si nepřeju.“, začínaly mi téct slzy.

Chvíli nad něčím přemýšlel. Doufala jsem, že si to rozmyslel, že pochybuje. Svitla ve mně naděje.

„Ne Bello. Tady nejde o tvoji duši. Tady jde o to, že já s tebou nechci být napořád.“

Jestli jsem do této chvíle cítila bolest z jeho slov, tato slova mě doslova rvala srdce z těla. Nechce mě napořád? Chce mě jen teď, dokud jsem člověk, ale jako upírku by mě nechtěl.

Už jsem nedokázala nic říct. Před očima jsem měla černo. Cítila jsem, jak se mi do tváří valí krev. Slyšela jsem svůj tep, moje srdce prudce bušilo a v břiše mě bodalo. Tohle byl můj konec. Teď a tady můj život skončil.

Slyšela jsem někde z dálky jeho další slova.

„Dávej na sebe pozor“. „Je mi to líto“ a pak ještě něco, ale to už jsem nevnímala. Jako by ta slova přicházela odněkud hodně zdaleka a já je nemohla slyšet. Chtěla jsem se mu naposled podívat do očí. Zvedla jsem oči a zadívala jsem se před sebe. Chtěla jsem vidět ty oči, bez kterých nemůžu žít, ale nebyly tam. On už tam nebyl. Sedla jsem si na zem. Hleděla jsem do prázdna.  Nemohla jsem se vzpamatovat. Byl to konec. Nejen našeho vztahu, ale konec všeho. Konec mého života.

Předchozí kapitola .... Další kapitola

Autor: Twigirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hledaná - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře