Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hledaná - 23. kapitola

07.10.2009 (12:00) • Twigirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5295×

Probral mě zvuk zavírajících se dveří. Rychle jsem otevřela oči. Byla tma, ale i tak jsem poznala, že jsem v nějakém cizím pokoji. Vyděsilo mě to. Rychle jsem se posadila a snažila se rozkoukat. Pomalu ke mně doléhaly vzpomínky na to, co se stalo. Podívala jsem se na svoje dlaně, abych se ujistila, že se to všechno skutečně stalo. Na dlaních jsem měla obvazy. Najednou jsem si všimla, že si někdo sedl vedle mě. Hrklo ve mně a rychle jsem se posunula dál. „Promiň, nechtěl jsem tě vylekat“. Okamžitě jsem poznala ten hlas.

„Edwarde“, zašeptala jsem.

"Jak dlouho jsem spala?“, zeptala jsem se a snažila jsem se nahodit hlas.

„Několik hodin. Je něco kolem půlnoci“, odpověděl rychle.

„Co Thomas?“, zeptala jsem se, předem jsem ale věděla odpověď. Není tady, jinak by určitě nenechal Edwarda sedět na mé posteli.

„Před pár hodinami se tady stavil. Jen na pár vteřin. Přesvědčil se, že jsi v pořádku. Snažil se tě vzbudit, ale nepovedlo se mu to“, tuhle poslední větu pronesl s mírným úsměvem. S takovým, jaký tahle situace dovolovala. I tak jsem ale cítila, jak je napjatý.

„Říkal něco?“, pokračovala jsem v otázkách.

„Ne, vlastně vůbec nic. Šel za tebou, ujistil se, že jsi v pořádku a zase rychle odjel. Řekneš nám co se tady děje?“, zeptal se netrpělivě.

„Řeknu, alespoň to, co vím. Přijdu dolů, dej mi minutu“, řekla jsem překvapivě dost klidně.

Byl už skoro u dveří. „Můžeš prosím rozsvítit?“, požádala jsem ho. Slyšela jsem, že se pousmál, ale když rozsvítil a já zahlídla jeho tvář, už byla zase vážná. Zavřel za sebou dveře.

Vzpomněla jsem si na to, co se všechno stalo a vší silou jsem to zkoušela odsunout někam do pozadí. Rychle jsem vstala a popadla jsem kupičku s nějakým oblečením, které bylo připraveno u postele. Otevřela jsem druhé dveře, které v místnosti byly a doufala jsem, že je to koupelna. Vešla jsem a zastavila jsem se u zrcadla.  Na mé tváři se začalo vybarvovat pár modřin a na krku byly znatelné modřiny přesně v místech, kde mě její ruce držely. Každý její prst byl jakoby obtisknutý na mém krku. Dlaně jsem měla obvázané, ale ne tak, abych se nemohla obléknout. Opatrně jsem se oblékla a vyšla jsem z koupelny. Vydala jsem se dolů.

Všichni tam už seděli. Všimla jsem si, že je jich mnohem víc. Přidal se k nim i Emmett a Rosalie. Prohlíželi si mě, jejich pohled padl jak jinak než na můj krk a na modřiny na něm. Rychle jsem si rozpustila vlasy, abych modřiny trochu skryla. Zřejmě jim to došlo a jejich pohled znovu zamířil do mých očí.

„Bello, povíš nám už konečně o co tu jde“, zeptal se napjatým hlasem Carlisle.

„Já sama pořádně nevím“, odpověděla jsem popravdě.

„Kdo tě takhle zřídil?“, zavrčel Edward.

„Já ji pořádně neznám. Jmenuje se Tamara. Je to upírka. Poznala jsem ji včera. Ona je nějaká známá Thomase. Dneska ráno se najednou objevila ve dveřích, když Thomas nebyl doma a ona…….“, zarazila jsem se, když jsem si vzpomněla na to, jak blízko jsem byla smrti. Moje oči zvlhly a já jsem se snažila vzchopit. Nechtěla jsem brečet.

„O co jde? Proč tě napadla?“, dožadoval se odpovědí Edward. Chytil mě za ruku a posadil mě na gauč.

„Ona chtěla Thomase. On jí odmítl. Nic moc mi neřekla. Řekla mi jen, že ji nechce kvůli mně a že jsme porušili pravidla a že si to vypijeme. Nebo tak nějak, já už přesně nevím.“

Všichni sebou trhli. „Thomas ji šel najít a zkusit ji zastavit.“ Sklonila jsem hlavu, protože jsem cítila, že se mi slzy v očích hromadí.

„Bello, kdyby ti chtěla ublížit, už by to udělala“, utěšovala mě Alice a dala mi ruku kolem ramen.

„Ona chtěla, ale vyrušili ji“, odpověděla jsem jí. Najednou Edward tiše zavrčel.

„Pokud ví, že Bella zná naše tajemství a že je člověk….“, nedokončil větu Jasper.

Vím co chtěl  říct. Tak zabijí mě i Thomase.

„Snad se podaří Thomasovi ji přesvědčit, aby nic neřekla, ale nebudeme to moct tajit napořád. Je to pro ni nebezpečné“, pokračoval Jasper.

„Ani na to nemysli,“ zavrčel Edward na Jaspera.

„Na co nemá myslet?“, zeptala se Alice.

„Byla to jen myšlenka. Napadlo mě jediné řešení. Pokud by se přeměnila, nikdo by nemohl nic namítat“, vysvětlil Jasper.

„Stejně jsem to chtěla. Jen jsme byli s Thomasem domluveni, že počkáme pár let, než dokončím vysokou. Tak pokud by to pomohlo…“, nestihla jsem doříct větu, když jsem za sebou zaslechla hlas, který jsem tolik teď potřebovala slyšet.

„Ty víš Beth, že to teď nejde“, řekl od dveří a blížil se ke mně. Rychle jsem vstala, až se mi zamotala hlava. Musela jsem si znovu sednout. Byl hned u mě. „Jak je ti?“, zeptal se a přiložil svoji ledovou ruku na mé čelo. „V pořádku“, odpověděla jsem.

„Co Tamara?“ vyhrkla jsem rychle.

Jeho tvář se zachmuřila a celé tělo se napjalo. „Co se stalo?“, zeptala jsem se.

„Našel jsem ji. Pokoušel jsem se ji vysvětlit, že tě stejně hodlám přeměnit, ale bylo jí to jedno. Byla vždycky podlá, ale tentokrát se v tom vyžívala. Nenechala by nás na pokoji. I kdyby nám dovolili počkat s tvou přeměnou, ona by po tobě šla. Nikdy by toho nenechala. Viděl jsem to na ní“.

Vůbec jsem nechápala o čem to tady mluví. „Takže co bude dál?“, zeptala jsem se zlomeným hlasem.

„Já jsem ji zabil“, řekl tak potichu, že jsem měla problém to slyšet. On ji zabil? Kvůli mně?

„Neměl jsem jinou možnost Beth“, řekl omluvně.

Kývla jsem hlavou na souhlas. Udělal, co bylo třeba. Hlavně že se mu nic nestalo, napadlo mě.

„Takže je po všem? Stihla to nahlásit?“, vložil se do našeho rozhovoru Carlisle.

„Ne, nenahlásila to. Čekala. Nabídla mi dohodu. Buďto zůstanu s ní a nechá Beth nepokoji, nebo nás oba předhodí Bolzanům. Nemohl jsem ji nechat ti ublížit“, mluvil už zase na mě.

„Já vím“, řekla jsem a cítila jsem úlevu, že je vše za námi.

„Co je zač?“, zeptal se najednou Edward.

Thomas sebou trhl a obličej zvážněl. „Znám ji od začátku, od mé přeměny. Byl jsem přeměněn přímo Bolzany. I s ní si Lucius pohrál jako se mnou. Já jsem byl jedním z prvních pokusů. Experimentoval s množstvím jedu potřebného k přeměně. Vpravil do mě tolik jedu, aby přeměna proběhla, ale ne dost, aby proběhla celá. Jsem stejný jako vy, jen můžu na slunce a lidská krev mi nevoní tak, jako Vám. Podobně je na tom i Tamara. I ji přeměnil“.

Nikdy jsem o nich neslyšela. Thomas mi o jeho přeměně nechtěl vyprávět. Ale teď, když je to všechno za námi, nemusí mě to už strašit. Ať si Bolzané, nebo jak se jmenují, dělají co chtějí. Teď, když vedle mě seděl Thomas a ostatní, cítila jsem se v bezpečí a neubránila jsem se mírnému úsměvu. Vrátila jsem se zpátky do reality, když jsem zaslechla další otázky Carlisla.

„Je vás víc?“

„Ano. Je nás poměrně dost. Lucius byl velice snaživý“, odpověděl Carlislovi a poznala jsem, že mu dělá velké problémy ovládnout hlas.

„Chci jet domů“, řekla jsem najednou. Teď, když je to pryč, jsem chtěla být s Thomasem.

Naše oči se střetly. „Myslel jsem, že by ještě Carlisle…“, zastavila jsem ho. Vím co chtěl říct. Chtěl říct, že by mě ještě Carlisle mohl vyšetřit. Ale já jsem nechtěla. Teď ne. Teď jsem chtěla být jen s Thomasem. Mírně jsem zakroutila hlavou, aby pochopil. Otočil se zpátky na ostatní.

„Díky za všechno“.

„Jsi si jistý, že už teď bude v bezpečí?“, zeptal se ho nabručeně Edward.

„Ano“, řekl jen a podíval se na mě. V jeho pohledu jsem zahlédla něco, co jsem nechápala. Něco mi unikalo, ale nevěděla jsem co.

Při zpáteční cestě vůbec nepromluvil. Byl zřejmě smutný z toho, že musel zabít Tamaru. Zná ji od začátku, jistě to pro něj musí být těžké.

„Je mi to líto“, řekla jsem. „Je to moje chyba. Řekla jsem jí, že vím o tom, co jsi. Nepřemýšlela jsem. Je to všechno moje vina a ty se teď trápíš, že jsi ji musel zabít“, řekla jsem a na konci se mi už zlomil hlas.

Okamžitě zastavil. „Beth, není to tvoje chyba. Jediný, kdo si to může dávat za vinu, jsem tady já. Měl jsem tušit, že to nenechá být. Měl jsem tam být. Málem Ti ublížila“, řekl smutně. Nahnul se ke mně a zlehka mě políbil. „Pojedeme domů, ano?“, řekl už zase s úsměvem. Vrátila jsem mu ten úsměv zpátky a kývla jsem hlavou.

„Když jsme přijeli domů, všimla jsem si, že je tu uklizeno. Střepy, které smetl Edward byly vynesené, jako by se tady vůbec nic nestalo.

Podívala jsem se na Thomase. „Stavil jsem se tady předtím, než jsem jel za tebou. Tak nějak jsem tušil, že budeš chtít jet domů a nechtěl jsem, aby ti to TO zbytečně připomínalo a navíc jsem si potřeboval ještě něco zařídit“, odpověděl mi.

„Thomasi, ráda bych se umyla, ale nevím, jak s těmi obvazy“, řekla jsem a zvedla jsem demonstrativně ruce.

Pousmál se.

„Pomůžu Ti“, řekl a viděla jsem na něm, že je z toho dokonce nadšený.

Vlezla jsem si do sprchy a zvedla jsem ruce, abych si nezamáchala obvazy. Na stehně mi Thomas obvaz přelepil ještě nějakou jinou náplastí a pustil vodu. Vzal do ruky houbu a něžně, opatrně mě umýval. Jeho červené oči teď nabíraly černou barvu a já jsem viděla tu touhu, která ho sžírá stejně jako mě. Pevně jsem se k němu přitiskla, spojila jsem ruce za jeho krkem a políbila jsem ho. Nejprve jen zlehka, ale když pootevřel ústa, využila jsem toho a svým jazykem jsem mu vklouzla do úst. Ucítila jsem jeho ledový jazyk a zachvěla jsem se vzrušením.

Pevně mě objal, jednou rukou zastavil vodu a pomalu mě přenesl do ložnice. Položil mě na postel a já jsem obtočila svoje nohy kolem jeho pasu. Ucítila jsem, jak moc je vzrušený, ale on se mírně odtáhl a znemožnil tak to, aby se naše těla spojila. Nesouhlasně jsem se na něj podívala. Zvedl hlavu, aby na mě viděl a díval se mi do očí. Ta chvíle musela trvat snad několik minut. Nechápala jsem, proč se na mě takhle dívá, ale nechtěla jsem se ptát. Nechtěla jsem kazit tenhle moment. Byl to on, kdo promluvil první.

„Beth, jsi pro mě to nejdůležitější na světě. Bez tebe můj život nemá žádnou cenu a udělám všechno, abys byla v bezpečí. Miluju tě. Nikdy na to nezapomeň“, řekl něžně, téměř šeptem. Než jsem stačila odpovědět, přiložil znovu své rty na ty mé a políbil mě. Nejprve lehce, ale po chvilce do toho polibku vložil tolik vášně a touhy, že jsem sotva popadala dech. Když do mě vstoupil, pevně se ke mně přitiskl, jako by se bál, že mu uteču a šeptal mé jméno a opakoval slova „miluju tě“.

Bylo to to nejkrásnější milování, které jsme spolu zažili a zároveň to nejzvláštnější. Neuměla jsem si to vysvětlit, ale bylo naplněno tolika emocemi, že mi několikrát vytryskly i slzy. Před spaním mi ještě došel pro něco k pití, prý musím jako těhotná hodně pít. Zasmála jsem se tomu. Uvelebila jsem se mu potom do jeho náruče a užívala si ten moment klidu a bezpečí. „Miluju tě“, zašeptala jsem z polospánku.

„Miluju tě Beth“, odpověděl a já jsem se k němu ještě víc přitiskla. Jako by z dálky jsem ještě zaslechla „Odpusť mi“, řekl to zlomeným hlasem a kdybych nevěděla, že je upír, myslela bych si, že u toho snad brečel. Chtěla jsem otevřít oči, ale byla jsem tak vyčerpaná….

Když jsem se probudila, ještě se zavřenýma očima jsem natáhla ruku k Thomasovi, ale jeho místo bylo prázdné. Otevřela jsem rychle oči. Podívala jsem se na budík a bylo pět odpoledne. Spala jsem skoro celý den. To je zvláštní, napadlo mě.

Znovu jsem si lehla a převalila jsem se na posteli. Něco pode mnou zašustilo. Nahmatala jsem to a zatrnulo ve mně. Jako bych v tu chvíli cítila, že se stane něco strašného a že to, co právě držím ve svých rukách mi zničí život. Posadila jsem se a s třesoucíma se rukama jsem se podívala na obálku, na které bylo moje jméno.

Předchozí kapitola --- Další kapitola

Autor: Twigirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hledaná - 23. kapitola: