Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hledaná - 24. kapitola

08.10.2009 (14:00) • Twigirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7996×

Když jsem se probudila, ještě se zavřenýma očima jsem natáhla ruku k Thomasovi, ale jeho místo bylo prázdné. Otevřela jsem rychle oči. Podívala jsem se na budík a bylo pět odpoledne. Spala jsem skoro celý den. To je zvláštní, napadlo mě. Znovu jsem si lehla a převalila jsem se na posteli. Něco pode mnou zašustilo. Nahmatala jsem to a zatrnulo ve mně. Jako bych v tu chvíli cítila, že se stane něco strašného a že to, co právě držím ve svých rukách mi zničí život. Posadila jsem se a s třesoucíma se rukama jsem se dívala na obálku, na které bylo moje jméno.

Ruce se mi třásly tak, že jsem měla problémy otevřít obálku.

Vyndala jsem list papíru a dívala jsem se na něj. Prolítla jsem očima ten list. Téměř celá stránka byla popsaná. Pomalu mi docházelo, že je to dopis na rozloučenou. Rychle jsem vstala a list papíru jsem odhodila na postel. Udělalo se mi zase špatně, ale bylo mi to jedno. Seběhla jsem rychle schody a volala jsem Thomasovo jméno. Prolítla jsem celý byt a zoufale ho volala. Byt byl ale prázdný a najednou tak nějak studený. Pomalu jsem se vracela po schodech do ložnice. Sedla jsem si na postel a ještě chvíli pozorovala ten složený list papíru. Moje srdce zběsile tlouklo a krev se mi hrnula do tváří. Ruce se mi klepaly a když jsem ho vzala do ruky, jako by mě ten list v ruce pálil.

"Nejdražší Beth,

mrzí mě, že se s tebou loučím takhle, ale neměl jsem sílu to udělat jinak. Nechtěla bys, abych odešel a já bych možná nebyl dost silný na to, abych to potom udělal.

Udělal jsem něco, za co teď musím být potrestán. Jsme vázání pravidly Beth. Jedno z nich je, že nikdy žádný upír nesmí vztáhnout ruku na královskou rodinu. A to já jsem zabitím Tamary porušil. Tamara byla adoptována Luciusem hned po její přeměně. Musím se sám udat a zabránit tak tomu, aby mě hledali a našli tím i tebe a naše dítě.

Bolí mě, že jej neuvidím vyrůstat. Bude to to nejkrásnější miminko na světě, stejně jako jeho maminka. Jsem si jistý, že se o Vás Carlisle postará a budete oba v pořádku. Tolik bych si přál být s Vámi. Ale pocit, že jste v pořádku a vzpomínka na tebe mi stačí k tomu, abych odcházel z tohoto světa šťastný.

V momentě, kdy jsem tě potkal, jsi se stala tou nejdůležitější věcí v mém životě. Vzpomínky na náš první dotek, na náš první polibek, na moment, kdy jsem zjistil, že čekáš mé dítě jsou ty nejcennější co mám.  Můj život bez tebe by neznamenal nic.

Beth, snažně tě prosím, buď šťastná. Jedině tak nebude můj odchod zbytečný.

Miluju tě. Odpusť mi, Thomas"

Seděla jsem na posteli a z očí se mi valily slzy, přes které jsem se k některým slovům musela vracet znovu a znovu. Thomas odešel? Zírala jsem před sebe a nic mi nedávalo smysl. Určitě se nic z toho neděje. To není možné. Nemůže to být pravda. Znovu jsem vzala do ruky ten list papíru a dívala se na něj. Nedokázala jsem už nic přečíst. Lehla jsem si na postel, stočila jsem se do klubíčka a hluboké vzlyky otřásaly celým mým tělem.

V hlavě jsem si přehrávala to, co jsem si z dopisu pamatovala. „Musím se sám udat…Bolí mě, že jej neuvidím vyrůstat…odchod  z tohoto světa… Další a další slzy se draly z mých očí.

To nesmí udělat. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ale najednou jsem zaslechla hlasy. Rychle jsem se postavila a vyběhla jsem z ložnice. Schody jsem sbíhala po paměti, protože přes slzy jsem nic neviděla. Dole jsem se rozhlídla a střetla jsem se s pohledem Alice.

Ne, ne, ne, tu vidět nechci. Rozhlídla jsem se dál a stál tam Edward a Carlisle.

Svezla jsem se na kolena a tentokrát jsem se ani nepokoušela bránit se slzám. Ucítila jsem chladné ruce na mém těle. Edward mě zvedl a pokládal na gauč.

„Bello, prosím, co se stalo?“, prosil mě zlomeně.

„Co tady děláte?“, zašeptala jsem nepřítomným hlasem.

„Alice měla vizi, o tobě. Mysleli jsme si, že se Ti něco stalo. Plakala jsi a…..“, nedořekl to.

„Co se stalo Bello?“, zeptala se Alice a sedla si mi k nohám.

Nezmohla jsem se na odpověď, jen jsem zvedla ruku a podala jsem jí ten dopis. Chvíli se na něj jen dívala a pak mi ho opatrně vzala z ruky.

Viděla mě ve vizích. To znamená, že je Thomas už hodně daleko a nebo je už dokonce….mrtvý.

Podívala jsem se před sebe na Alice, jak čte ten dopis. Edward se najednou vedle mě napjal a zaťal ruce v pěst.

„Ty jsi těhotná“, řekl potichu, ale zřejmě to spíš měla být otázka.

„Ano“, špitla jsem.

„Je to možné, Carlisle?“, ptala se ho zmateně Alice.

„Myslel jsem si, že ne. Ale Thomas se od nás liší“.

Najednou mě napadla něco, co jsem měla udělat už dávno. Rychle jsem vstala a utíkala jsem k telefonu. Vytočila jsem Thomasovo číslo. Nevím proč, ale doufala jsem, že mi to vezme a já ho přesvědčím, že se má vrátit. Všechny mé naděje umřely ve chvíli, kdy jsem zjistila, že má vypnutý telefon. Chtěla jsem se vrátit ke gauči, ale všimla jsem si hromádek na jídelním stole. Přišla jsem blíž. Nerozuměla jsem všemu, ale vypadalo to jako smlouvy na byt, nějaké bankovní účty, vše na mé jméno. Můj pohled se zastavil na obálce, na které bylo Edwardovo jméno. Zavrtěla jsem hlavou. Nechápala jsem to. Podívala jsem se na Edwarda, který seděl na gauči a díval se do prázdna. V obličeji ztrápený výraz plný bolesti.

Vzala jsem do ruky tu obálku a šla jsem k němu.

Díval se na ni stejně nechápavě jako já předtím. Otevřel ji a vyndal z ní nejprve malou krabičku a potom dopis. Otevřel tu krabičku a mé oči se opět naplnily slzami a v tu chvíli, jako by mě někdo bodnul do srdce. V Edwardových rukách teď leželo to srdce, které jsem prodala, abych mohla studovat. Musel ho zřejmě koupit a teď ho vrací Edwardovi.

Edward vzal do ruky ten dopis. Nemohl být dlouhý, protože Edward nečetl víc jak pár vteřin.

Jeho obličej byl bělejší než jindy a jeho ruce se třásly. V jedné vteřině seděl na gauči a v té druhé už byl pryč. Dívala jsem se ke dveřím, které byly otevřené. Slyšela jsem příšerný křik Alice.

„Edwarde, nééééé“, zakřičela.

Rychle jsem se na ní podívala. „Alice, proboha, co se děje“, zeptala jsem se jí a chytla jsem ji pevně za ruce.

„Edward….on jede….za Thomasem. Chce ho zachránit. Chce se nechat zabít namísto jeho“, vzlykala.

Dívala jsem se na ní a pak jsem si všimla dopisu, který ležel na gauči. Zvedla jsem ho a četla.

Edwarde,

 vím, že nemám právo tě o něco žádat, ale stejně to udělám. Postarej se prosím o Bellu a to maličké. Zaslouží si být šťastná.

Díky, Thomas

Předchozí kapitola..... Další kapitola

___________________________________________

Pozn. autora:

Tak…pro všechny.  Byla jsem rozhodnuta, jak tato povídka skončí a dokonce už mám napsaných pár stránek pokračování, ale Vaše komentáře především z posledních kapitol mě zase trochu znejistili. O ději další kapitoly a zbytku povídky proto můžete rozhodnout vy.

Ráda bych vás požádala, abyste mi napsali, s kým má Bella zůstat. Ale…prosím, nepište mi jen jména. To neberu. Pokud se rozhodnete zapojit se, napište mi prosím proč. Proč by měla být v TÉTO POVÍDCE s Edwardem a proč s Thomasem? Kdo si ji zaslouží podle Vás víc? Co udělali, aby si ji zasloužili a nebo co udělali, že by s nimi neměla zůstat? S kým bude šťastnější? S kým by měla být? Napište prosím cokoliv Vás napadne, ale znovu připomínám, že nechci jen jména…a rozhodujete o této povídce. Zkuste se prosím zaměřit jen na tuhle povídku.

Měla jsem rozhodnuto, ale třeba se nechám přesvědčit. Nechám Vám nějaký čas a zatím nepokračuju. Počkám do neděle a pak začnu psát podle Vašeho přání.

Všem předem díky. Slibuju, že si všechno pečlivě přečtu…Děje mám vymyšlené pro obě pokračování, ale psát oba určitě nebudu. Díky moc…

Autor: Twigirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hledaná - 24. kapitola: