Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hodinový manžel - 6. kapitola

01.04.2013 (12:00) • KatuuskaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1833×

6. kapitola

„Jsem Noah Smith. Caroline mi řekla, že pracuješ u nás v kavárně.” No do prdele. Právě mi podával ruku kluk s uličnickým úsměvem, vypracovanou postavou a tmavými vlasy. To, co na něm ale bylo nejkrásnější, byly jeho smaragdové oči. Jeho ostré rysy v tváři působily tajemně a velice nebezpečně. Měl úplně bledou pokožku a ruku stejně hladkou jako Edward. Jsou nějak pokrevně spříznění? Při doteku jsem se odtrhla. Jeho ruka byla mrtvolně ledová. Ale co mě na tom překvapuje. I Edwardova ruka byla jako z kamene. Ledová a tvrdá...

Zamračil se a stáhl ruku k tělu. „Omlouvám se, právě jsem si umýval ruce a netekla jiná voda než ledová,” řekl, ale tvářil se tak, jako by ani on sám sobě nevěřil. Ale já se v tom nebudu patlat. Nakonec bych určitě vypadala jako blázen já.

„V pohodě.” Teď jsem k němu natahovala ruku já. Přece mám nějaké slušné vychování a ani studená teplota pokožky mě neodradí. „Ahoj,” řekla jsem a vyplodila úsměv na své tváři.

Přimhouřil oči a s úšklebkem si se mnou potřásl rukou. Nad tím úšklebkem jsem se nepozastavovala, protože v jeho podání to byl spíš sexy škleb, který mi spíše lichotil.

„Jé, Noahu!” zvolala Caroline a snažila se ze země sebrat poslední knížku. Jenže se jí kupička znovu nakláněla, aby způsobila Caroline katastrofu. Noah hbitě přiskočil a pro jistotu vzal všechny knihy do své náruče. Jak galantní.

„Kam to chceš, Car?” Caroline otevřela doširoka pusu a vyvalila oči. Noah na ni jedním okem mrknul a vsadím se, že Caroline poskočilo srdce. Tahle otázka totiž měla naprosto jasný dvojsmysl. Já taky valila oči a měřila si krásného Noaha a zaskočenou Caroline. Noah pozvedl jedno obočí a natočil hlavu na stranu.

Caroline se v tu chvíli vzpamatovala. „Ehm... do skříňky, prosím.” Otočila se na mě. Vyměnily jsme si holčičí pohled, který jasně říkal co to?

„Bello, Caroline, co kdybyste dorazily dnes večer do kavárny na mou směnu? Moc lidí tam stejně večer nechodí, tak si můžeme udělat příjemný večer.” Těkal přitom pohledem mezi Caroline a mnou.

„Jo!” vyhrkla Caroline. „Teda ano. Přijdeme rády, viď, Bello?” Vrhla na mě pohled, který říkal no tak!

„Myslím si, že bychom mohly. Ráda tě poznám, Noahu.” Usmála jsem se na něj a bočním pohledem sledovala, jak se Caroline ulevilo.

„Výborně, kočky. Jsem tam od sedmi, ale to vy víte?”

„Ano,” vydechla okouzleně Caroline. Ty trdlo, byla to jen řečnická otázka. Noah se zasmál a odcházel chodbou směrem k východu. Všechny dívky na něm visely pohledem, stejně jako na Edwardovi. Opravdu... Ti dva měli tolik společného...

„Ach,” vzdychla Caroline a chytla se za srdce. „On je tak úžasný,” vydechla zasněne.

„Jsi v pořádku, Car?” rýpla jsem si. Naschvál jsem ji oslovila stejně jako Noah před chvílí.

„Ne, asi omdlím. Bello, copak to nechápeš? Noah-nás-pozval-na-kafe!” opakovala mi jako miminu.

„Já vím, do-kavárny-kde-pracujeme,” oplatila jsem jí a zasmála se. „Nebuď naivní, prostě chce pokecat, je to náš spolupracovník.”

„Ale je to Noah Smith! Bello, nic o něm nevíš, tak si nech ten tón,” nařkla mě trochu nabručeně. Práskla skříňkou a cupitala pryč. Sakra.

„Caroline, počkej! Já to tak nemyslela.” Dohnala jsem ji a zastavila. „Co kdybys mě tedy o Noahu Smithovi trochu informovala? Mám teď volno.” Doufala jsem, že si ji tím usmířím. Nemýlila jsem se, Caroline se na mě zase široce usmála a táhla mě do školní knihovny.

Usedly jsme za velký stůl a já napjatě vyčkávala příběh o jejím dokonalém Noahovi.

„Noah Smith je nejžádanějším klukem z celé univerzity a snad i z celé Kanady. Je nesnesitelně bohatý, ale přitom chce žít normálně. Žije kousek za Brandonem v obří vile bez rodičů, bez příbuzných, bez přítelkyně. Na začátku semestru požádal Christophera – našeho šéfa – o práci v naší kavárně. Prý má moc rád místo u baru a možnost věnovat se zákazníkům. Když jsem se to doslechla, málem jsem upadla do euforie, protože on je fakt třída! Je nádhernej, sexy a tajemnej a strašně nedostupnej. V životě jsem ho tu neviděla s žádnou dívkou. Řekla bych, že si bere, co chce, a vůbec ho nezajímá, co chce někdo jiný. Je arogantní a zároveň milý. Je gentleman a zároveň hajzlík. Je to bůh a chce ho každá. Počkej na dnešek večer. Pak se se slávou připojíš do zástupu jeho fanynek.” Takhle zněl obsáhlý a vyčerpávající životopis Noaha Smitha? Jsem zklamaná. Mě to teda nenadchlo a upřímně pochybuju, že se po jednom večeru zařadím mezi slintající dívky. I když Edward mě dostal v první sekundě... Ale on je jenom kamarád. A řekla bych, že bude úplně jiný než Noah, i když je tu něco, co je spojuje. Jen nedokážu přesně říct co.

„Co Edward Cullen? Jsou spolu nějak spřízněni? Přijdou mi podobní,” zamyslela jsem se nahlas.

„Edward? Syn profesorky Cullenové? Och. I ten je samozřejmě zlatíčko, ale nemá to pravé tajemné kouzlo. Na rozdíl od Noaha. Ale ano. Edward a Noah jsou skvost Brandonu. Ale pochop to, Edward je takovej slušňák a víš, že si přivydělává jako Hodinový manžel?” Její hlas zněl pohrdavě. Hlasitě jsem polkla. Mám jí říct snad o tom, jak jsem se s Edwardem Cullenem seznámila? Ne. Radši ne... Alespoň prozatím. 

„Noah na to jde chytřeji, dělá číšníka u našeho baru. Dokážeš si ho představit v černé košili a zástěře? Já teda rozhodně ano!” Caroline byla naprosto očarovaná a přes to nejel vlak. Noah Smith si ji získal stejně jako spoustu dalších holek. Mě teda ale víc lákal slušňák než záporák. Byla jsem holt velice zvláštní výplod v téhle společnosti. Vždycky jsem jiná než ostatní. Čím to bude?

***

Šourala jsem se zamyšleně domů. Vítr si pohrával s mými vlasy a občas na mě spadla nějaká kapka. Nevadilo mi to. Ve Forks jsem na déšť byla zvyklá. I na takové počasí. Věčně pod mrakem, občas silný vítr.

Mů život tady se otočil během dne. Poznávám nové a zajimavé lidi, čtu tu erotické knížky, málem vytopím sousedy. Já si stěžovala, ale teď tu není o zábavu nouze.

Doma jsem se převlékla a šla do práce. U jednoho stolu seděl můj šéf Christopher Wright s nějakou elegantní dámou. Caroline už tu byla taky a obskakovala zákazníky. Kývla jsem na ni a zavázala si zástěru. Jakmile mě Christopher spatřil, zvedl se ze židle a rozešel se ke mně. Usedl na barou stoličku a věnoval mi okouzlující úsměv. Do čela mu spadl jeden šedivý vlas. Stejně to ale panu Wrightovi pořád slušelo.

„Dobrý den, Isabello,” pozdravil mě milým hlasem a vyťukával do barové desky staccato.

„Zdravím, Christophere.” Když jsem ho oslovovala, pamatovala jsem na to, abych ho oslovila jménem, jak si přál u mého pohovoru. „Dáte si něco k pití nebo už pijete?” A kývla jsem hlavou směrem ke stolu, kde seděla netrpělivá dáma.

„Už piju. Ale děkuji. Je vidět, že se o naše zákazníky dobře staráte,” podotkl a prohrábl si prošedivělé vlasy.

„Ještě jsem neměla moc příležitostí, ale snažím se.” Vzala jsem právě umytou sklenici a začala ji jemně utírat.

„Jsem rád, že jsem vás zde zaměstnal. Jste krásná slečna a naši kavárnu tím prozařujete.” No moment... Tohle byla lichotka? Snaží se mě zbalit? To se mi snad zdá.

„Ehm... Christophere, nechci vás odhánět, ale vaše společnice nás pozoruje s ostřím zájmem. Asi byste se měl vrátit na místo. Vážně nechce nic přinést?” Ta elegantní dáma v koktejlových šatech mě probodávala nenávistným pohledem. Já nejsem ta, která se snaží Christophera sbalit, milá dámo. Proboha... ještě aby. Je to můj šéf!

„Moje manželka,” řekl ledabyle a otočil se k ní. „Hned jsem u tebe, miláčku.” Paní se otočila zpátky ke stolu a položila si lokty na skleněný stůl. „Jdeme do divadla.” Protočil panenky a pak se zasmál. „No nic, Bello, přeji vám příjemnou směnu. Zatím nashledanou.” Zvedl se ze stoličky a postavil se na zem. Upravil si oblek, a ještě mi stihl věnovat úsměv od ucha k uchu.

„Užijte si to, nashledanou,” pozdravila jsem ho a pak už se jen soustředila na skleničku.

***

Obsloužila jsem asi pět zákazníků, co přišli na bar. Musím říct, že mi to šlo hezky od ruky. A pak zacinkal zvonek a dovnitř stoupil Noah. Caroline se napřímila a s širokým, přehnaným úsměvem na něj zamávala. Noah se pousmál a pokýval jí hlavou na pozdrav. Mířil si to rovnou ke mně, kde jsem právě přijímala peníze od mého pátého a posledního zákazníka.

„Děkuji, na shledanou,” poděkovala mi paní okolo čtyřicítky se špatným vkusem no módu a mastnými vlasy.

„Hezký večer,” popřála jsem jí zdvořile a tázavě se podívala na Noaha. Ten pohled měl naznačovat: Mě nedostaneš svým sladkým úsměvem a sexy postavičkou.

„Krásný večer, Bells.” Rána přímo do srdce. Dotkl se mého slabého místa. Bells mi říkal jenom táta a nejlepší přítel Jacob. Byl to pro mě ten nejhezčí způsob mého oslovení. Možná mě nedostane sladkým úsměvem a sexy postavou, ale něčím úplně jiným...

„Tobě taky, Noahu,” vykoktala jsem ze sebe a sklopila pohled. Odkud mohl znát tenhle ten způsob oslovení? Nebyl běžný. Vymyslel ho táta, když jsem byla ještě hodně malá. Tímhle mě opravdu dostal do rozpaků.

„Jdu tě vystřídat, takže si už můžeš sundat zástěru.” Naklonil se přes bar a pohlédl na mé tělo. „I přesto, že ti náramně sluší.” Tohle to koketování bylo tak průhledné, ale kupodivu mi to bylo příjemné.

Další hodinu jsem seděla s Caroline u stolu, popíjely jsme kávu a tlachaly o všem možném i nemožném. Noah si potom přisedl k nám se zeleným čajem v ruce, ale ani se ho nedotknul. Proč si ho teda dělal? Občas odběhl za zakázníkem, ale ihned se zase vracel k nám, aby pokračoval v konverzaci. Caroline byla v sedmém nebi. Vždycky když se na ni Noah podíval, zčervenaly jí tváře. Co teprve, když se jí Noah nějak dotkl. To vždycky vzrušeně zavzdychala. Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. Ale budu na ni hodná.

Vždy když jsem mluvila, Noah se mi po celou dobu díval do očí. Jeho smaragdové oči byly tak hypnotizující a krásné. Měla jsem co dělat, abych se do nich neustále nedívala. Těkala jsem tedy pohledem mezi Caroline a jím. Na něm jsem ale pohledem visela mnohem déle než na Caroline. Byl něčím zvláštní. Taky přitažlivý. Caroline měla pravdu. Dostane každou dívku. Každou.

„Bello, pověz nám něco o svém domově. A přátelích,” vybídl mě Noah. Caroline přitakala a čekala na můj výklad.

„Můj domov je kousek od Settlu, je tam taky deštivo a zataženo jako tady. Bydlela jsem tam s tátou, je policejní šéf. Chodila jsem tam na střední školu a měla tam několik přátel. A jednoho nejlepšího přítele,” dodala jsem. Můj vlkodlačí nejlepší přítel Jacob. Když jsme se začali víc stýkat, vyplulo na povrch jeho tajemství. A pak se ho dozvěděl i Charlie a my se pravidelně zúčastňovali vlčí seance.

Když jsem se chystala pokračovat, rozrazily se dveře. Ty se rozlítly a s ránou narazily do stěny. Poskočila jsem a sledovala Noaha, který se s pochmuřenou tváři zvedl ze židle.

„Bello, pojď prosím se mnou.” Noah se na nově přichozího temně zamračil. Nevěstilo to nic dobrého.

Omlouvám se, že jste na další kapitolu museli čekat tak dlouho dobu. Kapitoly mám sice předem napsané, ale skoro vůbec jsem se nedostala k internetu. Doufám, že mě za zpoždění neukamenujete a že se vám zavděčím touto kapitolou.
V té příště odhalíme narušitele a taky spoustu dalších věcí, kterým Bella pomalu začíná přicházet na kloub. Jaké jsou vaše tipy? Ráda si je poslechnu. ;-)

Autor: KatuuskaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hodinový manžel - 6. kapitola: