Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hodná mrcha - 4. kapitola

22.06.2010 (13:30) • NillyBellaSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1374×

Kapitola 4.

Výletový lov a dary

Pohled Rose:

 Po tělocviku jsem šla s Alice do kanceláře oznámit, že budeme celý příští týden nepřítomní. Po cestě, ale Al zkolabovala. No dobře, nezkolabovala, ale najednou ztuhla a koukala do nepřítomna.

„Al? Al? Je ti něco?!“ ptala jsem se jí, ale ona nereagovala. Dokonce jsem s ní zatřásla, ale ona pořád nic. Najednou se jí po obličeji rozlil krásný, dlouhý a šťastný úsměv.

„Al? Co se děje???“

„Víš, já mám dar vidět budoucnost a právě jsem viděla něco úžasného, neřeknu Ti co, ale sbal Belle nějaké sukně a šaty!“

„Dobře a opravdu mi neřekneš proč?“

„Ne.“

Pohled Bella:

Když mi Rose dobalila oblečení, tak jsem si sbalila ještě nějaké knížky apod. Asi za 5 minut 3 hodiny mě Rose upozornila, že bych měla už snést kufry dolu. V kuchyni na mě čekala sváča v podobě palačinek. Jen, co jsem je dojedla, tak nám před barákem zatroubilo auto. A hned na to někdo zazvonil. Rose jim šla otevřít dveře. Jak jsem zjistila, tak nás jelo jenom 6 – Já, Rose, Alice, Jasper, Emmett a můj Edward. Počkat?! Já řekla můj Edward??? Doufám, že to neslyšel!!!

„Tak co, můžeme?“ zeptal se Emm nadrženě.

„Jo, my jsme ready,“ řekla jsem. Hned na to začal Jasper nosit kufry do aut.

V autě jsem jela s Edwardem. Teďka měl jiný auto – bylo to Volvo.

„Jiný auto?“ zeptala jsem se.

„Jo,“ usmál se. „Ještě mám motorku!“

„A kdy s ní pojedu?“

„Někdy určitě!“

„A kde vlastně budeme lovit?“

„Na hranicích Kanady, máme tam takovou malou chatu.“

„A jsou tam pumy, doufám?!“

„Jasně, jinak bych tam nejel.“

Po příjezdu k chatě jsme začali vybalovat. Jenomže tam bylo málo pokojů, to znamenalo… Že jsem na pokoji s Edwardem, jelikož chtěla být Rose s Emmettem.

„Opravdu Ti to nevadí? Já spát nemusím, takže budu klidně na chodbě!“ ptal se asi po desátý.

„Ne, opravdu ne.“

Večer jsem si dala dlouhou sprchu. Po vylezení ze sprchy jsem zjistila, že mi Rose jako pyžamo sbalila krátkou košilku na spaní, já ji fakt zabím. S tímhle kusem látky přece nemůžu vylézt před Edwarda!!! Ale nic jiného tu není… Třeba tam ani není. Dobře, tak já si to obleču!

Když jsem otevřela, tak jsem vylítla jak uragán k šatníku, kde jsem hledala něco jako oblečení. Jenomže jsem si nevšimla Edwarda, který seděl na posteli. Jediný, co jsem zaregistrovala, byl jeho černý (co černý, byl ještě tmavší) pohled. Vytáhla jsem první, co mi přišlo pod ruku, jenže to byla černá krajková podprsenka. Aha, tak to se mi moc nepovedlo, protože byl jeho pohled ještě tmavší…

„Ehm, mohl by ses prosím otočit?“ Chvíli trvalo, než si uvědomil, že na něj mluvím.

„J-j-jis-tě,“ vydal ze sebe a pomalu se otočil. Já jsem neváhala ani sekundu a už jsem běžela pod peřinu. Jen, co vycítil, že jsem tak blízko něho, tak ztuhl. Teď jsem si uvědomila, že má na sobě jenom šortky, které zakrývaly to nejnutnější. Byl fakt sexy!!!

„No, tak dobrou,“ vydala jsem ze sebe. Cítila jsem se fakt trapně, ale do 5 minut jsem byla tuhá.

Byla jsem v moři, bylo slané a já nemohla dýchat. Ale přesto jsem nevyplavala na hladinu. Pozorovala jsem žraloky, najednou se jeden až nebezpečně přiblížil ke mně. Otevřel čelist a chtěl mě kousnout. Ale něco mu v tom zabránilo. Byl to upír. Měl rudé oči, které upíral na mě. Vypadal jako by mi chtěl něco říct…

Probudila jsem se úplně zpocená. Edward tu nebyl. Vylezla jsem z postele a štrádovala si to ke koupelně, tam jsem si vyčistila zuby a učesala se. Na sebe jsem si vzala šaty. Potom jsem se vrátila do koupelny, kde jsem si nanesla stíny a řasenku.

Když jsem byla sama se sebou spokojená, tak jsem se vydala dolů. Po příchodu do kuchyně jsem si všimla, že na stole leží talíř s rohlíkem a sýrem. Mňam. Potom, co jsem dojedla, tak jsem šla do obýváku, kde přebýval zbytek rodiny.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je.

„Nazdááár!!! Tak jak ses vyspala s Edou??? Nechrápal?!“ zařval na mě Emm. Všichni se jeho „chytré“ poznámce zasmály.

„Je to divný Emme, ale nechrápal, zato Ty jo, bylo to slyšet až k nám!“

„To nebylo chrápání!“ Usmál se ďábelsky a podíval se na Rose.

„To je jedno, znělo to stejně…“ Usmála jsem se škodolibě. Jenom se na mě ošklivě podíval a dál to nekomentoval.

„Tak,“ začala Al. „Je čas na lov!“

„Ještě ne!“ zaprotestovala jsem.

„Jo, je čas.“

Tak jsem se šla znovu převlíknout, ale v pokoji jsem narazila na Edwarda, který si zrovna navlíkal tričko.

„Jéé, promiň, já nevěděla…“

„To nevadí, stejně jsem už hotový,“ A odešel z pokoje.

Na sebe jsem si vzala dlouhé, černé, upnuté legíny a bílé tričko s nápisem Leave bombs live (Nechte pumy žít). Jen, co jsem došla před dům, tak Edward dostal záchvat smíchu.

„To si ze mě děláš srandu!“

„Ne, je to pravda, nechte je žít a já je pak sním, zbude víc na mě!!!“ řekla jsem nenasytně.

„Dobrý, dobrý, tak vyrážíme!“ vykřikla Alice. Vedle chajdy se rozprostíral velký, hluboký les. Asi po 2 km jsem zavětřila. Cítila jsem mladou pumu na severovýchodě asi 1 km ode mě. Hned jsem se za ní vydala. Skočila jsem na ni a vysála ji. Potom, co jsem ji zahrabala, tak jsem si všimla Edwarda stojícího za mnou.

„Co je?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Jsi mi ji vyfoukla!“

„Kdo dřív přijde, ten dřív žere!“ řekla jsem a vyplázla na důkaz jazyk. On se jenom naštvaně otočil a odběhl. Ulovila jsem si ještě jednu srnku a vydala se zpět do chajdy. Po cestě jsem uviděla Emma, jak číhá na medvěda. Napadlo mě, že za to, jak si ze mě ráno utahoval, bych mu ho mohla vysát. Jo, to udělám a skočila jsem po něm. Když jsem ho vysála, tak jsem myslela, že asi prasknu!!! Já se tak přežrala!!! Potom, co jsem se otočila jsem uviděla dost dobře naštvaného Emmetta, jak si mě vražedně měří. Já jsem se na to jenom usmála a utekla. Celou cestu jsem ho cítila v zádech, naštěstí jsem byla rychlejší a on mě nechytil, díkybohu.

Doma jsem potkala Rose, jak si čte módní časopis. Já jsem ji jenom pozdravila a vyběhla do svého pokoje, tam jsem se převlíkla do sukně a tílka. Napadlo mě, že si přečtu knížku. Asi Da Vinciho Kód od Dana Browna.

Když jsem celou knížku přečetla, tak mi zakručelo v břiše. Nezbývalo mi nic jiného, než jít dolů. V kuchyni nikdo nebyl, jak jinak, ta jsem si udělala hemenex. Po snězení, jsem šla do obýváku, kde seděla Al s Jasperem. Mluvili spolu o nějakém dalším výletu.

Celý týden jsme chodili do různých koutů lesa a lovili.

Poslední den před odjezdem jsem šla na lov sama. Ulovila jsem si pár pum a běžela zpátky. Po cestě jsem narazila na potůček, který protýkal pod starým dubem. Na dubu byla veverka, která se zásobovala na zimu. Sedla jsem pod dub a zavřela oči. Slyšela jsem jenom bublání potůčku, tlukot srdce veverky, šumění v lese, křupání větviček, počkat křupání větviček?! Rychle jsem otevřela oči, ale nikdo nikde. To je divný, začínám být paranoidní. Ještě jednou jsem se rozhlédla, ale nic. Koukla jsem se na hodinky a zjistila jsem, že je nejvyšší čas jít. Po příchodu do chajdy jsem se převlíkla do džínů a červené mikiny.

„Tak rodinko, je čas vyrazit!“ zavelel Emmett, ale když mě uviděl, tak zase zrudl vzteky a skočil po mě. Já jsem jenom ladně uhla, takže hodil pěknou držku. Když se seškrábal ze země, tak ho Edward s Jasperem chytili.

„Proč po ní skočil?!“ zeptal se Jas.

„Vysála mu medvídka!“ odpověděl se smíchem Edward. Já jsem se tomu jenom škodolibě usmála. Asi mi to Emm nikdy neodpustí.

„Ježiši Emme, les je plný medvědů!!!“ řekl mu Jasper.

„Ale tohle byl můj vychovaný! Já si ho šlechtil a čekal na vhodnou chvíli, byl dokonalý!!! Přesně vyzrálý!!!“ říkal dost nakvašeně Emm.

„Kdo dřív přijde, ten dřív saje!“ odpověděla jsem mu, ale neměla jsem to dělat, protože zrudl (já vím, je to divný, je to upír!), vytrhl se klukům a znovu po mně skočil. Já jsem udělala akorát okolo sebe vodní bublinu (takový štít) a on se od ní odrazil a spadl na stůl, který se následně rozlítl na třísky. Všichni kromě Rose na mě koukali jak na zjevení.

„Co to je?“ zeptal se Emm.

„Mám dary,“ odpověděla jsem prostě.

„Dary?!“ zeptal se nevěřícně Jasper.

„No mám dva.“

„A jaký?“

„Umím ovládat vodu a zem.“

„Máš tři,“ dodal Edward.

„Jak to?“ Si ze mě děla srandu, ne?!

„No, voda, zem a jseš štít.“

„Štít?!“

„Jasně, kdyby ne, tak bych Ti mohl číst myšlenky.“

„Na tom něco bude…“ řekla Rose, ale já jsem to pořád nějak nepobrala.

„Nemůže mít upír jenom jeden dar?“ zeptala se Al.

„Ale já nejsem upír,“ řekla jsem.

„To je pravda,“ řekl Edward.

„Každopádně se o tobě nesmí dozvědět Aro!“ řekla Alice.

„Kdo to je?“

„To je jeden ze tří vládců upírů. Sídlí v Itálii ve Volteře. On sbírá talenty jako jsi ty, ty si pak shromažďuje jako svojí gardu. S ní pak trestá ty, kteří poruší zákon.“

„Jak se jmenují ostatní vládci?“

„Caius a Marcus.“

„A jaký je ten zákon?“

„Nesmíš se prozradit před lidmi, musíš se chovat lidsky.“

Když jsem se dozvěděla o Volteře, tak jsem se ještě více bála ostatních upírů…

„Je čas vyrazit,“ zopakovala Rose.

„Jo, to je,“ řekla jsem a šla si sbalit. Když jsem měla sbaleno, tak jsem sešla dolů, kde už byla hora tašek, jenom jsem ji k ní přidala a šla se ještě projít v lese. Došla jsem znovu k potůčku. Bylo tam krásně, bude se mi stýskat.

„Bello!!!“ slyšela jsem. Vydala jsem se za hlasem, který mě zavedl k autu. Zase jedu s Edwardem jako by nestačilo, že jsem s ním týden sdílela ložnici.

„Ahoj.“

„Čau, tak jak se Ti tu líbilo?“

„Hezký, ale příště spíš na gauči!“ řekla jsem se smíchem v hlase.

„Příště spíš v autě!“ odpověděl mi. Takhle jsme se dohadovali celou cestu.

Po příjezdu domu jsem si šla vybalit. Takového oblečení, které jsem tahala zbytečně! Jenom jsem nad tím zakroutila hlavou a dál to nekomentovala.

„Bells? Chceš udělat špagety?“ zeptala se mě Rose.

„Jo, díky,“ odpověděla jsem, protože mám vážně hlad.

Ze zdola se linula krásná vůně rajčat a bazalky. Neodolala jsem a sešla dolů. Hned jsem se do toho pustila. Bylo to opravdu hrozně dobré, ale na pumu to nemá.

„Zítra je pondělí,“ řekla mi Rose.

„Jo, já vím.“

„Nepíšeš náhodou z biologie?“

„Jo, píšu, ale celkem to umím.“

„To je dobře.“

V pokoji jsem si ještě chvíli četla biošku. Když jsem usoudila, že to umím, tak jsem se šla umýt. Dala jsem si horkou vanu s jahodovou pěnou. Ve vaně jsem přemýšlela o tom, jak se poslední dobou všechno změnilo; Rose má přítele, bydlíme úplně někde jinde, mám nové přátele upíry, ze kterých se mi jeden hrozně líbí, dozvěděla jsem se něco více ze světa upírů…

Než jsem se nadála, tak byla koupel ledová. Vylezla jsem z ní a vyčistila si zuby. V pokoji jsem si připravila školu a začala probírat šatník. Budu muset zajít na nákupy…

Najednou mi zablikal mobil: Už se mooc těším na ty nákupy Al., no jo, naše jasnovidka. Na zítřek jsem si připravila takový komplet s mým oblíbeným náhrdelníkem.

Ještě před spaním jsem poslouchala mp3. Právě teď mám ráda zpěvačku Hilary Duff, tak jsem si pouštěla její písničky Stranger a With Love.

Večer se mi zdál zase ten divný sen o tom, jak se topím a okolo mě plavou žraloci a zase mě zachránil ten upír s červenýma očima. Tentokrát mi ale stačil říct jedno slovo: Volterra.

<< Shrnutí >>

Autor: NillyBellaSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hodná mrcha - 4. kapitola: