Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 20

12.05.2010 (15:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5401×

„Paní Cullenová, vstávejte,“ budil mě někdo. „ Musíte se najíst.“

Pomalu jsem otevřela oči a sestra mi podala tác s jídlem. Opatrně jsem se posadila a uvědomila jsem si bolest v podbřišku. „Doktor Cullen se na vás přijde během dne podívat,“ obeznámila mě a odešla.

Jen co jsem dojedla snídani, ve dveřích se objevil Carlisle a hned se strachoval. „Jak se cítíš?“

„Je mi dobře, ale trochu mě bolí v podbřišku a zase se mi vrátila bolest do krku,“ svěřila jsem se po pravdě.

„To je po porodu normální a ten krk bude nejspíš souviset s tvojí přeměnou. Pokusím se ti nějakou krev sehnat, ale asi to budeš muset vydržet domů. Myslím, že tě zítra pustím, ale ještě se musím poradit s kolegy.“

„A čím krmí Eje?“

„Normální kojeneckou výživou. Docela mu to šmakuje, ale myslím, že krev bude mít radši. To mu tady ale dát nemůžu, takže budete muset počkat až domů.“

„Doneseš mi ho, prosím?“ podívala jsem se na něj prosebně.

„Teď ještě ne. Odpočívej, dokud můžeš. Edward mi říkal, že odpoledne přijde Charlie, tak ti ho donesu potom,“ usmál se a pohladil mě po vlasech.

„Dobře,“ zamumlala jsem a znovu si lehla, jenže moc dlouhou jsem nevydržela, protože se mi začalo chtít na záchod, tak jsem se začala hrabat z postele.

„Kam jdeš?“ ptal se hned Carlisle. Už byl jako Edward.

„Na záchod,“ vysvětlila jsem a pomalu si stoupla. Cítila jsem se nějak divně. Už jsem neměla břicho, takže jsem byla o něco lehčí, ale zase mě mezi nohama bolelo, takže jsem musela jít vážně opatrně a hlavně pomalu.

„Tak já půjdu. Po obědě ti přinesu Ej-Jaye,“ rozloučil se Carlisle a odešel.

Pomalu jsem se došourala na záchod a myslela jsem, že už to nevydržím. Jestli mě to takhle bude bolest pořád, tak budu radši jen ležet.

Když jsem se vracela zpátky, všimla jsem si tašky, která pořád ležela na židli a podle Edwarda v ní měli být moje věci. Pomalu jsem se k ní došla a otevřela jí.

Hned na vrchu bylo spodní prádlo, tak nějaké oblečení, noční košilka, která byla ale dost odvážná jsem zamítla a radši jsem si nechala tu nemocniční. Ještě jsem narazila na nějaké oblečení pro Ej-Jaye a úplně vespod na knížku, tak jsem jí vytáhla a tašku jsem zase zavřela a vrátila se do postele. Přehodila jsem přes sebe deku a sestra mi přinesla oběd. To znamená, že za chvíli přijde Edward a Charlie.

Snažila jsem se jíst co nejpomaleji, aby mi to rychle uteklo, ale nechtěla jsem zabít jen čas, protože v krku mě stále bolelo a zdálo se mi, že i čím dál víc. „No tak Bello, nejsi přeci padavka,“ domlouvala jsem si v duchu, protože jsem si usmyslela, že to do zítra vydržím a pak si na krvi pěkně pochutnám.

Po obědě jsem si sáhla pro knížku, kterou jsem položila na noční stolek a přečetla jsem si název. Na větrné hůrce. Musela jsem se usmát a knížku jsem otevřela.

Nestačila jsem se pořádně ani začíst a do pokoje přišel Edward. „Ahoj lásko,“ usmál se a na mě a hned mi věnoval polibek.

„Ahoj,“ zamumlala jsem, když opustil moje rty a za tričko jsem si ho přitáhla zpátky.

„Nejsi dneska nějaká moc náruživá?“ zasmál se, když jsem ho konečně pustila.

„Se mi stýskalo,“ pokrčila jsem rameny a nevině se usmála.

„Mě taky,“ oplatil mi úsměv a líbal mě, dokaď mi nevylétl puls i dech.

Klidně bych se s ním líbala pořád, protože jsem se ho nemohla nabažit, ale někdo zaklepal na dveře. „Charlie přišel,“ poznamenal Edward, když se odrthl a dveře se otevřely.

„Ahoj tati, jsem ráda, že jsi přišel,“ usmála jsem se a snažila se uklidnit.

„Ahoj maminko,“ usmál se a podal mi kytku.

„Ehm… díky,“ zamumlala jsem překvapeně a položila jí na stolek.

„Tak kde ho máš, chlapáka?“ rozhlížel se po pokoji.

„Carlisle slíbil, že mi ho přinese,“ vysvětlila jsem a jmenovaný přišel i s Ejem v náručí.

„Dobré odpoledne, Charlie,“ pozdravi ho Carlisle s úsměvem a mně podal Eje. Zase spal, takže jsme museli být potichu.

„Dobré, Carlisle,“ oplatil mu táta a koukal se na svého vnuka.

„To je on, dědo,“ zašeptala jsem a usmála se.

„Je krásný,“ odpověděl a opatrně ho pohladil po tváříčce. „Kdy vás pustí domů?“

„Asi zítra,“ odpověděla jsem. „Potom se za tebou přijedeme podívat.“

„To určitě,“ kývnul Charlie a dál sledoval Ej-Jaye. „Máma by na tebe byla pyšná,“ zamumlal z ničeho nic.

„Strašně mi chybí,“ snažila jsem se zahnat slzy. „Oba.“

„To mě taky,“ kývnul a pozoroval pokoj. „Budu muset jít. Mám službu. Tak se mějte hezky a určitě se zastavte,“ loučil se.

„Jasně. Při nejhorším ti zavolám, jak se máme,“ usmála jsem se a Charlie odešel.

Opatrně jsem s Ejem pohupovala ze strany na stranu a sledovala, jak pokojně spí a oddechuje. „Doufám, že takhle hodný bude i doma,“ nadhodila jsem toužebně.

„Určitě ano. A i kdyby nebyl, tak myslím, že všichni si ho občas půjčí, aby si s ním hráli nebo aby ho uspali,“ odpověděl Edward.

„To doufám.“

„Bello, myslím, že se o něj poperou,“ zasmál se a já se k němu přidala.

Ej-Jay se trochu zavrtěl, tak jsem ho zase začala trochu kolébat a dál spinkal. „Těším se domů,“ podívala jsem se na Edwarda.

„Taky se těším, až vás oba budu mít u sebe. Teď jsem z toho takový nesvůj, ale Carlisle říkal, že vás zítra ráno pustí.“

„To jsem ráda. Je tu hrozná nuda,“ povzdechla jsem si.

„To vydržíš. Ještě se jednou vyspíš a pak už budeme jen spolu. Esme ti připraví něco na přivítání,“ usmál se.

„Mě bude stačit jen trocha krve.“

Sotva jsem to dořekla, přišla sestra a přišlo mi, že konec mojí věty musela slyšet, protože se na mě tak divně dívala. „Paní Cullenová, jdu si pro Ej-Jaye.“ Natáhla ruce, tak jsem jí ho opatrně podala a ona odešla.

„Slyšela, co jsem říkala?“ zeptala jsem se opatrně, když za ní cvakli dveře.

„Ne,“ zakroutil hlavou.

„Tak proč se tak tvářila?“

„Jen jí přijde divné, že jsme oba tak mladí a máme miminko. Není na to prostě zvyklá,“ pokrčil rameny.

„Aha,“ pípla jsem a lehla si. Pořádně jsem se protáhla, až mi klouby zapraskaly.

„Koukám, že už pohyb vážně potřebuješ,“ zasmál se, tak jsem se zašklebila. „Budu muset jít. Za chvíli bude konec návštěvních hodin.“

„Dobře. Uvidíme se zítra,“ zase jsem si ho přitáhla za tričko k sobě.

„Dopoledne vás vyzvednu,“ usmál se a políbil mě.

„Miluju tě,“ zamumlala jsem ještě, než odešel.

„Já tebe víc,“ usmál se a než jsem stihla něco říct, zmizel za dveřmi. Povzdechla jsem si, ale s úsměvem na tváři.

Napadlo mě, že bych se mohla vysprchovat, ale nechtělo se mi vstávat, tak jsem to odložila na zítřek, až budu v klidu doma. Přitom jsem si vzpomněla na slova Carlislea, ať odpočívám, dokaď můžu. To byla pravda. Zítra touhle dobou už budu mít Eje pořád u sebe a budu se o něj starat bez jakékoliv pomoci od sester. Ale co když to nezvládnu? Určitě ano, a i kdyby ne, tak Esme mi přinejhorším pomůže.

„Paní Cullenová, všechno je v pořádku jak s vámi, tak i s miminkem, takže můžete jít domů,“ přišel mi po snídani říct doktor. „Ještě se šest týdnů šetřete a jsem jistý, že kdyby se něco dělo, doktor Cullen se o vás postará.“

„Dobře, děkuju,“ kývla jsem, a když odešel, tak jsem vylezla pomalu z postele.

Z tašky jsem si vyhrabala nějaké věci a pomalu jsem se převlékla, když mi sestra přinesla opět spícího Ej-Jaye. „Asi ho převléknete, že?“ zeptala se, tak jsem kývla a z tašky vytáhla nějaké oblečení, které mi připravila nejspíš Alice, protože všechno bylo dokonale barevně sladěno.

Sestra ho vybalila ze zavinovačky a na mě vykouklo jeho drobné tělíčko, až jsem se bála, že mu i sebemenším pohybem ublížím. „Nemohla byste ho převléknout vy?“ zeptala jsem se váhavě.

„Ne,“ zakroutila s úsměvem hlavou. „Musíte si to zkusit sama.“

„Tak jo,“ nadechla jsem se zhluboka a pomalu jsem mu rozvázala tu nemocniční košili. Ej se z ničeho nic vzbudil a na mě koukla ty nádherná modrá očka.

„Musíte rychle, aby nenastydl,“ napomenula mě, tak jsem kývla a opatrně jsem ho začala oblékat do těch modrých dupaček s vláčkem, které jednou vybral Edward. „Výborně,“ pochválila mě, když jsem mu oblékla i botičky od Diora, modrý svetřík a bílou čepičku s modrým pruhem.

Když jsem oblékla bundu i sobě, někdo zaklepal a do pokoje nakoukl Edward. „Můžeme jet?“ přišel ke mně a opatrně mě políbil.

„Jasně,“ kývla jsem a sestra mi podala Eje do náruče. Ruce mi dala tak, abych mu nijak neublížila a Edward položil na postel vajíčko, které jsme koupili, tak jsem ho do něj položila. Ej stále koukal kolem sebe a překvapilo mě, že vůbec nebrečel.

Pomalu jsme šli k autu. Edward nesl v jedné ruce mojí tašku a v druhé Eje. Stále se koukal kolem sebe a vypadal, že je nadmíru spokojený. Eje jsme položili za řidiče a já si sedla vedle něj, protože jsem ho tam nechtěla nechat samotného a Edward samozřejmě řídil. Jel až neskutečně pomalu, ale chápala jsem, že chce, aby se nám nic nestalo. Byl zodpovědný otec, už když jsem byla těhotná.

Nevím, jestli Eje uspal zvuk motoru, ale když jsme jeli lesní cestou ke Cullenovým, už zase spal. S úsměvem jsem zakroutila hlavou a pozorovala jsem ho. „Jsme doma,“ vyrušil mě Edward z pozorování a zastavil. Rychle vzal Eje a chvíli na to mi otevíral dveře.

„Bello,“ vypískla nadšeně Alice i s Esme a okamžitě mě objímaly. Za chvíli se objevil i zbytek rodiny s Carlislem a všichni si Eje prohlíželi. „Pojďte dovnitř,“ zavelela Esme, tak jsme šli.

„Bello, jestli chceš, tak se jdi najíst. V kuchyni máš toasty a krev,“ usmála se na mě.

„Díky,“ oplatila jsem jí úsměv a nabídka krve byla velmi lákavá, tak jsem se šla najíst. Vůně krve byla nejlákavější, takže jsem se vrhla nejdříve na ní, a když bolest v krku odezněla, vhrla jsem se i na výborné toasty.

Už mi zbýval jen poslední, když se do kuchyně dostal dětský pláč. Okamžitě jsem zpozorněla a jako střela jsem letěla do obýváku. „Co se stalo? Proč brečí?“ ptala jsem se všech okolo zmateně a vyděšeně.

„Nejspíš má hlad. Uklidni se Bello,“ pohladila mě po ruce Esme. „Zkusíme tu krev, jak na to bude reagovat,“ odešla do kuchyně a byla slyšet mikrovlnka.

Za chvíli se objevila a podala mi kojeneckou láhev s krví. „Nakrmíš ho?“

„Ne, já,“ křičel jeden přes druhého a natahovali po láhvi ruce jako hladoví supi.

„Bella,“ usmála se na mě a láhev mi podala. Opatrně jsem si ji vzala a sedla si na pohovku. Edward mi podal Eje a ten po všech těkal těma nádhernýma modrýma očkama.

„Musíte se všichni koukat?“ ošila jsem se nervózně.

„Musíš se ptát?“ poznamenal Emmett, tak jsem nechápavě zakroutila hlavou a začala Eje krmit.

Užasle jsem koukala, jak v něm krev mizí a on si na tom pochutnává. Netrvalo to moc dlouho a všechno to do sebe vypil. „To byla rychlost,“ hvízdnul Emmett, ale Ejovi se to zřejmě nelíbilo, protože se znovu rozplakal.

„Emmette!“ okřikli ho všichni a Rose mu uštědřila jeden pohlavek.

„Ššš,“ tišila jsem ho, ale plakat nepřestával. Teď bych Emmetta vážně nejradši přizabila.

„Bello, víš, co můžeme zkusit?“ přilákala mojí pozornost Alice. „Kočárek,“ vypískla a ve vteřině stála s kočárkem v obýváku.

Protože mi to připadalo, jako přijatelný nápad, opatrně jsem se zvedla a plačícího Eje do kočárku položila. Alice hned začala houpat a pláč ustal. „Už spí,“ zašeptala Alice po chvíli a dál s kočárkem jezdila, když mi v kapse zazvonil telefon.

„Bello,“ okřikli mě všichni potichu, jako před chvílí Emmetta.

„Tati?“ zvedla jsem to a šla do kuchyně, abych Eje nevzbudila.

„Bello, mohl bych přijet? Potřeboval bych ti něco říct?“

„Samozřejmě. Přijedeš hned? Už jsem doma,“ odpověděla jsem.

„Dobře. Po obědě přijedu.“

„Budu se těšit,“ usmála jsem se a hovor ukončila. „Charlie přijede,“ oznámila jsem všem, ale potom mi došlo, že zbytečně. Podívala jsem se na Eje, který spal v kočárku a lehce jsem ho pohladila po tváři.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 20: