Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 29

19.06.2010 (11:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4840×

„Bello, tohle je moje přítelkyně Pamela,“ představil mi tmavovlasou příjemně vypadající paní.

„Bella,“ usmála jsem se na ní a podala jí ruku.

„Moc ráda tě poznávám. Charlie o tobě v jednom kuse básnil,“ oplatila mi úsměv.

„A to je Edward, můj manžel,“ ukázala jsem za sebe. „A Ej-Jay, můj syn,“ vzala jsem si od Charlieho vajíčko.

Pamela si podala ruku s Edwardem a hned se její pozornost stočila ke spícímu Ej-Jayovi. „Je moc krásný,“ usmála se a lehce ho pohladila po tvářičce.

„Já vím,“ zašeptala jsem zbožně.

„Tak se pojďte najíst. Musíte mít hlad,“ popoháněl nás Charlie do kuchyně, tak jsem Eje nechala v obýváku v klidu spát a s Edwardem se šla posadit.

Chvíli vládlo podivné ticho a já si potají Pamelu prohlížela. Vypadala dobře a připadala mi hrozně sympatická. Pro Charlieho to byla dobrá volba. Určitě jsem ji chtěla poznat blíž, protože dělat si o člověku závěry po pěti minutách je poněkud ukvapené, ale připadala mi opravdu přátelská.

Pamela nám každému nandala na talíř, popřáli jsme si dobrou chuť a dali se do jídla. Pod stolem jsem držela Edwarda za ruku a snažila se mu trochu ulehčit polykání lidského jídla, ale jeho těžko skrývané grimasy mi prozradili, že mu stejně moc nepomáhám.

Sotva jsem dojedla, Ej se probral a začal se dožadovat po jídle. Omluvila jsem se a vzala ho na horu k sobě do pokoje, kde jsme na to měli klid. Edward za mnou potom přišel a zbožně nás oba sledoval. „Tak co říkáš na Charlieho přítelkyni?“ zeptal se z ničeho nic.

„Já nevím. Přijde mi fajn,“ pokrčila jsem rameny.

„To ano. I její myšlenky jsou tak čestné. Charlieho má opravdu ráda a z tebe i Eje je naprosto unešená. Ona má taky dceru, ale je pryč a ty jí ji připomínáš,“ povídal mi to, co já jsem neměla šanci zjistit.

„Doufám, že budeme mít čas si popovídat,“ odpověděla jsem a nechala Ej-Jaye, aby svůj oběd strávil, a pak jsme se vrátili dolů.

Nádobí už bylo sklizené, tak jsme se posadili v obýváku. Prcka si ode mě vzal Charlie, aby si ho taky trochu užil. „Jak je starý?“ zeptala se z ničeho nic Pamela.

„Bylo mu sedm týdnů,“ odpověděla jsem s úsměvem.

„A kolik je tobě?“ pokračovala ve vyptávání se zájmem.

„Mě je devatenáct. A řeči o tom, jestli nejsem na mateřství mladá, jsem si už vyslechla,“ utnula jsem ji dřív, než stihla něco říct.

„To jsem ale vůbec nechtěla říct. Naopak. Já měla svoji dceru ve dvaceti, takže vím, co všechno to obnáší a jak důležitá je podpora rodiny, ale co jsem slyšela od Charlieho, tak v tomhle směru nemáte žádné starosti.“

„To vůbec ne. Zatím bydlíme u Edwarda, ale až Ej trochu povyroste, chtěli bychom se přestěhovat. Ještě jsme o tom úplně nemluvili, ale mít byt jen tak sami pro sebe by nebylo špatné,“ vzpomněla jsem si na náš nedávný rozhovor s Edwardem.

„Vy se chcete stěhovat?“ zeptal se Charlie vyjeveně. „Proč jste mi nic neřekli?“

„Tati, neplaš. Jen jsme o tom mluvili. Je to ještě daleko,“ protočila jsem oči a šla jsem se do kuchyně napít. Pamela přišla za mnou, tak jsme si sedly ke stolu, abychom nerušily kluky, kteří se koukali na televizi. I s Ejem.

„Povíš mi něco o tvé mamince?“ zeptala se potichu nadějně. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu kývla.

„S tátou se rozvedli pár měsíců po mém narození a já vyrůstala s ní ve Phoenixu, kde si našla přítele. Chtěli cestovat, tak jsem se přestěhovala za tátou a tady potkala Edwarda. Od té doby jsme se viděly jen párkrát. Po svatbě jsem přišla do jiného stavu, takže jsem nemohla lítat, a když chtěli přiletět oni za mnou, měli autonehodu. Ani jsem nevěděla, že sem jedou. Zjistila jsem to, až když přišla policie a řekli mi, že… že i maminka a Phil jsou mrtví,“ zašeptala jsem a slzy mi tekly po tvářích.

„To je mi líto. Charlie mi o tom nikdy neřekl,“ zašeptala.

„A vaše dcera?“ chtěla jsem odvést téma.

„Prosím tě, tykej mi,“ poprosila mě a pohladila po ruce.

„Tak co tvoje dcera?“ opravila jsem se.

„Jmenuje se Rachel a teď jí bylo dvacet. Momentálně je v Austrálii a cestuje. Příští týden by měla přiletět domů. Už se na ni těším. Vlastně spolu komunikujeme jen přes počítač,“ usmála se. „Má tam přítele, tak se trochu bojím, aby tam nezůstala.“

„To určitě ne. A jak jste se vlastně poznali s tátou?“

„Na tom školení, to ti určitě říkal. Prostě jsme se potkali a on mě pak pozval na kávu a už to bylo,“ usmála se a sklopila hlavu.

„Jsem docela ráda, že tu Charlie nebude sám,“ zašeptala jsem a ona hlavu zase zvedla.

„No… vlastně o tom jsme se ještě nebavili, kde budeme. Nic ve zlém, ale nechce se mi zůstávat tady. Je to na mě moc klidné.“

„Úplně tě chápu, protože když jsem se sem nastěhovala, taky mi to tak připadalo,“ mávla jsem nad tím rukou.

„Bello, nerad vás ruším, ale už se stmívá. Měli bychom jet domů. Ej bude mít za chvíli hlad a musíme ho vykoupat,“ vyrušil nás Edward.

„To už je tolik?“ vyvalila jsem oči a on kývnul. „Tak dobře,“ zvedla jsem se.

„Uteklo to rychle. Musíte s prckem zase přijet,“ loučil se Charlie a podal mi vajíčko s Ejem, který byl momentálně vzhůru.

„Neboj se. Ozvu se ti a přijedeme co nejdříve,“ usmála jsem se. „Mějte se pěkně.“

„Vy taky, Bell,“ usmál se Charlie s Pamelou, když jsme odjížděli, zamávali nám.

„Tak co si myslíš o Pamele, když jste si tak dlouho povídali?“ zeptal se Edward a chytil mě za ruku.

„Je vážně fajn,“ uznala jsem. „Ale trochu mi naznačila nebo mi to alespoň tak přišlo, že nechce zůstat ve Forks, protože je to na ní moc klidné město, takže by se ráda usadila někde jinde, ale jak znám tátu, z Forks se nehne.“

„Určitě to nějak dopadne. Jak jsem to tak sledoval, udělal by pro ni první poslední,“ usmál se na mě a zaparkoval před domem.

Když jsem vyndala Eje z auta, už zase spal, ale jen co jsem ho doma položila na stůl v kuchyni a všichni se kolem něj shlukli, probral se, takže jsme mohli koupat a Ej byl tak ve svém živlu.

Měl nějakou dobrou náladu, takže kolem sebe pořád kopal a máchal rukama a do toho se trochu usmíval. Všichni z jeho pokroku byli naprosto unešení a nemohli se ho nabažit. Emmett ho od sebe z náruče vůbec nechtěl pustit, ani když začal mít hlad. Chtěl ho nakrmit a nedal si vymluvit, že prostě nemůže. Až když se jeho pláč začal stávat neúnosným, Rosalie mu Eje přímo vytrhla a mě ho podala s omluvným výrazem. Usmála jsem se a rychle odešla nahoru, abych ukojila jeho hlad a dala ho spinkat.

Neděle utekla až neskutečně rychle. Všichni byli doma, takže jsme si užívali úplnou rodinou idylku. Koukali jsme na televizi, hráli si s Ej-Jayem a já poslouchala, jak Edward hraje na klavír. Byla to naprostá symfonie, takže jsem si usmyslela, že jakmile bude mít Ej-Jay trochu rozumu, budu trvat na tom, aby na klavír hrál taky, a když ho nebude učit Edward, přihlásím ho na hodiny klavíru.

Jinak to šlo pořád dokola. Jídlo, spánek, jídlo, spánek, jídlo, spánek, koupání, jídlo, spánek a tak pořád dokola, ale věřila jsem, že mě tenhle stereotyp nikdy neunaví.

Večer jsme si s Edwardem chtěli zase udělat romantický večer, abychom si trochu odpočinuli a zlepšili náladu, ale Ej-Jay byl zásadně proti. Nechápala jsem to.

Jestli to vždycky nějak vycítil a probudil se, nebo jsme to vždycky načasovali tak špatně a pokaždé, když už jsme málem byli jedno tělo, se probral a všechno zkazil. Slyšela jsem pobavený smích Emmetta, když jsem se zvedla a šla k Ejovi, abych ho nějak utišila.

Většinou měl hlad, protože na novorozence spal opravdu dobře, až mi to připadalo podezřelé a každým dnem jsem čekala nějaké zádrhely, které měly nastat, ale zatím se nic nedělo. Problém ale nastal v pondělí po obědě, když jsem zjistila, že Ejovi nejspíš odpoledne dojdou plenky.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 29: