Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 33

11.07.2010 (09:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4680×

„Ahoj Bello,“ pozdravila mě nadšeně Jessica a objala mě.

„Ehm Jess, ahoj. Co tady děláš?“ zeptala jsem se zmateně a objetí jí váhavě oplatila.

„Copak tě nemůžu přijít jen tak navštívit?“ zeptala se naoko pohoršeně. „Máma říkala, že máte doma přírůstek.“ Tak v tom to je. Říkala jsem si, že to nebude jen tak.

„No ano, pojď dál,“ usmála jsem se.

„Díky,“ zašveholila a vlétla do obýváku jako velká voda. Všechny pozdravila a její pozornost nakonec upoutal rozesmátý Ej-Jay v Rosaliině náručí. „To je on?“ otočila se na mě, a když jsem kývla, hned se k Ejovi vrhla. Hodila jsem otrávený výraz na Edwarda a on mě s povzbudivým úsměvem objal kolem pasu. „Je tak roztomilý,“ rozplývala se a hladila ho po tváři.

„Za chvíli budeme koupat, tak můžeš počkat,“ nabídla jsem jí a kromě Rosalie a Edwarda se všichni vypařili, aby to v kuchyni připravili.

„Bello, on je tak rozkošný. Jak se jmenuje?“ ptala se unešeně.

„Ej-Jay,“ usmála jsem se a její úsměv poněkud zvadnul.

„Ej-Jay?“ ujistila se, a když jsem kývla, znovu se usmála. „To je tak úžasné. Moc vám to přeju.“

„Díky,“ oplatila jsem si úsměv a Eje si vzala od Rose, aby se mohla jít podílet na koupacích přípravách.

„A co ty?“ chtěla jsem řeč odvést jinam.

„Bello, mám kluka,“ vypískla nadšeně. „Je ze třeťáku a je naprosto úžasný. Ne, jako lidi z Forks.“

„Tak to mám radost,“ usmála jsem se, ale myslela jsem si svoje.

„Můžeme jít koupat,“ vyrušila nás Alice, tak jsem kývla a s Jess jsme šly do kuchyně.

Položila jsem Eje na stůl, na kterém byla připravená podložka, a vysvlékla jsem ho. Jess se mi snažila asistovat, ale moc jí to nešlo, tak dala radši ruce pryč. I já jsem byla ráda. Potom jsem ho vzala do náruče a opatrně položila do vany. Už trochu držel hlavičku, ale vážně to byla jen chvíle, tak jsem ho musela držet a hned, jak ucítil vodu, byl ve svém živlu. Začal kopat a máchat rukama a tentokrát se i široce usmíval. Zase jsme byli všichni mokří.

Když kopal snad čím dál víc a vytrvaleji, musela jsem ho vyndat, protože země už pršelo. To se mu nelíbilo, protože začal plakat. Co nejrychleji jsem ho utřela a snažila se ho obléknout, ale stále kopal. „Ej-Jayi,“ napomenula jsem ho, ale on jako kdyby to dělal naschvál. „Eji,“ napomenula jsem ho znovu a Esme mu musela podržet nohy, jinak bych ho asi nikdy neoblékla. „Díky,“ vydechla jsem s úsměvem, a když byl úplně oblečený, vzala jsem ho do náruče.

„Dojdu ho nahoru nakrmit a dám ho spát,“ otočila jsem na Jessicu.

„Já půjdu, abych nezdržovala. Moc ráda jsem vás viděla,“ usmála se a mířila k odchodu. „Zavoláme si.“

„Určitě,“ kývla jsem a s Ejem v náručí a Edwardem, který mě držel kolem pasu, jsem ji šla vyprovodit.

Počkala jsem, než odjede a hlavu jsem si opřela o Edwardovo rameno. „Konečně,“ vydechla jsem úlevně a on se zasmál.

„Počítej s tím, že po dnešní návštěvě bude o Ej-Jayovi vědět celé Forks,“ zamumlal mi do vlasů, tak jsem jen pokrčila rameny.

„Tak ať,“ zamumlala jsem a šla nahoru do ložnice.

Ej už byl pěkně hladový a taky unavený. Když jsem ho kojila, jednou ručičkou pořád mával kolem sebe a oči mu tikaly všemi směry. Nevím, co ho na tom zšeřelém pokoji tak zajímalo, ale nebránila jsem mu. Ani jsem nijak nemohla. Po jídle jsem ho dala spát a vrátila jsem se do obýváku.

Esme uklízela roztrhané papíry z dárků, Edward seděl u piána a zbytek u televize. „Už spí,“ zašeptala jsem a sedla si k Edwardovi.

„Slyším, co se mu zdá,“ odpověděl a usmál se.

„Vážně?“ vykulila jsem oči úžasem.

„Ano. Zdá se mu o tobě, o mě a o všech okolo. I Jessica se tam objevila, ale ty značně převažuješ,“ vysvětlil mi a já se potěšeně usmála. Byla jsem nesnesitelně šťastná, že se v jeho snech objevuju nejvíce a taky jsem se tak tvářila. Musela jsem se usmívat jak blázen, protože se Emmett uchechtl, tak jsem protočila oči a svůj výraz jsem srovnala.

Dál jsem poslouchala, jak Edward potichu hraje moji ukolébavku a prolínal ji přitom mě neznámou melodií, takže nakonec z toho byla úplně jiná skladba, ale mně se moc líbila. Opřela jsem si hlavu o Edwardovo rameno a po chvíli poslouchání jsem tvrdě usnula.

Procitla jsem, když mě Edward odnášel do postele a než jsem stačila znovu usnout, vzbudil se Ej a dožadoval se potravy.

Další den byl poněkud náročný. Hned dopoledne jsme museli naskládat potřebné věci do auta. Nebo spíš do aut, protože se zaplnilo jak moje, tak Edwardovo. Nechápala jsem sice, na co nám budou v Seattlu dvě auta, když stejně budu pořád jezdit s Edwardem, ale co kdybych někdy zase potřebovala utéct.

Carlisle nás ještě zdržel, protože chtěl zkontrolovat Ej-Jaye. Změřil ho a zvážil a s úsměvem nám oznámil, že roste přímo ukázkově. Už měl krásné čtyři kilogramy a měřil šedesát centimetrů. Byla jsem snad ta nejšťastnější osoba na světě, když jsem zjistila, že žádné komplikace nenastaly a Edward mi svým štěstím mohl konkurovat.

Ve Forks jsme se s Ejem ještě naobědvali a mohli jsme vyrazit.

Já jsem jela ve svém autě a vzadu jsem měla Ej-Jaye, který naštěstí spal. Edward se celou dobu držel za mnou a cítila jsem, jak ze mě neodtrhl pohled.

Než jsme se v Seattlu zabydleli, utekl celý den a nastal čas koupání. Bylo to poprvé, co jsme Ej-Jaye koupali sami s Edwardem a oběma nám to moc šlo. Užívali jsme si rodinnou idylku. Byla jsem jen já, Edward a Ej-Jay. Nikdo jiný.

Čas ubíhal. Bydleli jsme v Seattlu a já si nemohla ztěžovat. Jednou za čtrnáct dní jsme vyráželi do Forks za vidinou lovu a aby všichni viděli, jak Ej-Jay roste. Všechno bylo naprosto dokonalé. Společně jsme chodili na procházky, nakupovat a Ej-Jay rostl jak z vody. Pomalu jsme plánovali Ej-Jayův křest, ale pořád jsme se nemohli shodnout na datu. Já to chtěla ještě odložit na konec června a Edward trval na tom, že čím dřív, tím líp. Nechápala jsem proč, ale nakonec jsme udělali kompromis, takže se Ejovi křtiny konali příští sobotu v poledne v St. James Cathedral. Teď to ještě dojet říct Charliemu, ale to už jsem měla naplánované na další den.

„Ahoj tati,“ pozdravila jsem ho a objala ho.

„Bello, pojď dál. Jsem rád, že jsi přijela. Ukaž mi vnuka,“ vzal si ode mě vajíčko a začal na něj šišlat. Ej-Jay jeho pokusy odměňoval nádherným smíchem a Charlie se div nerozplynul.

„Tati, chtěla jsem ti říct, že v sobotu budeme Ej-Jaye křtít,“ oznámila jsem mu.

„V sobotu? Dobře. Přijedu i s Pam,“ usmál se šťastně a dál si s Ejem hrál.

„Určitě. Nebude to nic velkého,“ kývla jsem.

„Bells, pojď sem,“ zvednul se táta od Eje a divně na mě koukal.

„Co je?“ zeptala jsem se zmateně.

„Máš nějaké divné oči,“ zkoumal mě z blízka, tak jsem mrkla a uhnula pohledem. „Nechceš mi něco říct?“

„Není co,“ pokrčila jsem rameny, ale věděla jsem, že mi neuvěří.

„Bell, nebereš náhodou drogy?“ zašeptal a já myslela, že špatně slyším.

„Tati,“ vyhrkla jsem. „To nemyslíš vážně. Samozřejmě, že neberu drogy.“

„Promiň, ale ty tvoje oči se mi vážně nelíbí. Jsou takové nezvyklé a… divné,“ bránil se.

„Nevím, co ti na to mám říct,“ pokrčila jsem rameny.

„Řekni mi pravdu. Děje se něco?“ naléhal.

„Nic se neděje, tati. Jen tobě se něco zdá,“ zakroutila jsem hlavou a snažila se zpochybnit jeho úvahy.

„Koukni se do zrcadla a pak si budeme povídat, jestli se mi něco zdá,“ nasměroval mě do koupelny, tak jsem se šla podívat.

Jenom jsem mrkla do zrcadla a chtěla jsem jít zpátky, ale vrátila jsem se a začala se zkoumat trochu pečlivěji. Hlavně oči a ty se opravdu změnily.

Měla jsem v nich zlaté žilky a při bližším kontaktu velmi dobře viditelné. Tak to bylo nečekané, ale že by mě Charlie obvinil z toho, že beru drogy, to se mi nezdálo ani v tom nejhorším snu. Přesto jsem se to rozhodla dál zatajovat, jako že jsem si ničeho nevšimla a až přijedu domů, tak to budu muset vyřešit s Edwardem.

„Ničeho jsem si nevšimla,“ vrátila jsem se do obýváku. „A už budu muset jet.“

„Bello, nejezdi ještě. Omlouvám se, mrzí mě to,“ chtěl mě zastavit.

„Už se stmívá. Musíme ho ještě vykoupat a musí jít spát,“ vytrhla jsem mu ruku ze sevření. „Uvidíme se v sobotu. Víš, kde v Seattlu bydlíme.“

„Měj se hezky a nezlob se,“ zašeptal, tak jsem jen kývla, nasedla do auta a jela domů.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 33: