Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 34

17.07.2010 (09:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4646×

„Edwarde?“ zavolala jsem, jakmile jsem vlezla do bytu.

„Tady jsem,“ zavolal z kuchyně, tak jsem šla za ním. „Jak jste se měli,“ přišel ke mně a dal mi pusu.

„Máme problém,“ vydechla jsem a on se na mě zmateně koukal. „Charlie si všimnul zlaté v mých očích a začal vyzvídat. Dokonce mě obvinil, že beru drogy.“

„Tak to je problém,“ kývnul a začal přemýšlet. „Určitě by pomohly kontaktní čočky. Zkusím zavolat Alici. To měla na starosti vždycky ona.“ Zvednul telefon, a protože jsem je nechtěla poslouchat, vysvlékla jsem Ej-Jaye a dělala jsem s ním blbosti.

„Alice to zařídí a v sobotu to budeš muset vydržet,“ řekl Edward a posadil se k nám na pohovku.

„Nechci, aby si Charlie myslel, že je něco v nepořádku. Mrzí mě, že mě tak obvinil,“ zašeptala jsem a opřela si hlavu o jeho rameno.

„To se ti nedivím,“ odpověděl a objal mě kolem ramen.

„Jdeme koupat?“ zeptala jsem se, protože jsem chtěla přijít na jiné myšlenky.

„Připravím to,“ zvednul se Edward a za minutu bylo vše připraveno, tak jsem Eje vysvlékla a pomalu ho položila do vaničky.

Jako kdyby úplně procitl a začal mít energie na rozdávání. Kopal kolem sebe, máchal ručičkama a smál se. Za chvíli jsem ho vyndala, aby mu nebyla zima a za kopání a máchání ručičkama se mi ho podařilo obléknout. V ložnici jsem ho nakojila a dala ho do nové postýlky spinkat. Asi se mu v ní líbilo, protože si ji napjatě prohlížel, jak těkal očima sem tam. Myslela jsem si, že už bude v klidu a usne, tak jsem ho pohladila po tvářičce, zatáhla žaluzie a potichu odešla.

Usmála jsem se na Edwarda, který seděl na pohovce a sledoval televizi a přisedla jsem si k němu. Lehce jsem ho políbila a hodlala přitvrdit, jenže se ozval Ej-Jay, tak jsem okamžitě vystřelila na nohy a s Edwardem za zády utíkala do ložnice. Už jsem se bála, že se mu něco stalo, že tak křičí, ale když jsem došla nad postýlku, zarazila jsem se.

Ej-Jay už neležel na zádech, ale na bříšku a s menšími pohupy držel i hlavičku, ale pak mu spadla na matraci. Rychle jsem ho vzala do náruče a klidnila ho, než přestal plakat. Potom jsem ho položila zpátky do postýlky, a protože měl stále tendenci se pořád obracet na bříško, počkala jsem u něj, než úplně usnul a pak jsem se vrátila za Edwardem, který se mezitím vrátil do obýváku.

Protože jsem měla hlad, namazala jsem si rohlík a potom si sedla k němu na pohovku. Ještě než chtěl Ej-Jay zase jíst, stihla jsem se vysprchovat. Potom jsem ho nakrmila a lehnula jsem si s k Edwardovi do postele. On kolem mě omotal svoje paže a všude bylo ticho.

Na mysl mi vyvstala najednou jedna věc. Napadlo mě, že když jsem mohla být s Edwardem těhotná, je tu riziko, že bychom mohli mít i druhé miminko. Ne, že bych byla proti, ale mít ho takhle brzo po Ej-Jayovi.  A navíc jsem ještě pořád měla v hlavě zafixovanou tu příšernou bolest. Otřásla jsem se a Edward zpozorněl. „Co se děje?“

„Jen jsem si na něco vzpomněla,“ zamumlala jsem.

„Na co?“ vyzvídal okamžitě.

„Tak mě napadlo, že bychom si mohli někdy pořídit ještě druhé miminko, ale když jsem si vzpomněla na ten porod, alespoň pro teď jsem tuhle možnost zavrhla,“ odpověděla jsem a Edward ztuhnul.

„Je mi líto, že jsem ti nemohl být na blízku,“ zašeptal provinile. „Ale ty už nemáš menstruaci, takže se bojím, že to nepůjde.“

„Proč jsi vnímavější než já? Vůbec jsem si tohle neuvědomila.“

„Protože tě Ej-Jay zaměstnává,“ zasmál se potichu.

„Ale máš pravdu. Od porodu jsem to nedostala,“ zamumlala jsem a uvědomovala si skutečnosti. „Tak bude Ej-Jay jedináček.“

„Jsem si jistý, že mu to vadit nebude, ale teď už spi,“ přerušil naše úvahy.

„Tak dobrou,“ natáhla jsem se a lehce ho políbila.

„Dobrou,“ zašeptal a začal mi broukat ukolébavku.

Ej-Jay se za noc vzbudil jenom dvakrát. Nakrmila jsem ho a hned zase usnul, takže jsem se vyspala i já. Už nechtěl v noci tolik jíst. Stárnul a bylo to na něm poznat nejen v jídle, ale i ve spánku. Přes den sice ještě spal, ale po kojení kolikrát zůstal třeba hodinu vzhůru a pak zase usnul. Už nepotřeboval spánek tolik, jako na začátku. Začal i více vnímat. Vnímal naše hlasy, naše doteky, různé předměty a zvuky. Když někdo promluvil, hned otočil hlavu a taky se dožadoval pozornosti. S tím jsme neměli problém, protože jsme neměli nic moc na práci. Pořád jsme kolem něj skákali a dávali mu, na co si jen pomyslel. A když už jsme u toho, s jeho myšlenkami to bylo poněkud komplikované. Edward tvrdil, že někdy mu je může číst bez problému, jako třeba v noci a někdy mu je nemůže přečíst vůbec. Že jsou tak zmatené, že se v nich nemůže vyznat a tahle situace nastávala většinou, když měl hlad nebo byl s něčím nespokojený a plakal. Tomu jsme se snažili všemi způsoby vyvarovat, ale někdy se nám to přeci jen vymklo z ruky a Ej-Jay nám to dal dost hlasitě najevo.

V sobotu ráno jsme se s Ejem nasnídali a čekali, než dorazí všichni Cullenovi a Charlie s Pamelou. Všechno bylo dokonale připravené, ale já už jsem to chtěla mít za sebou. Chtěla jsem tu mít ten úžasný klid a být sama s Edwardem a Ej-Jayem. Byla jsem si jistá, že Carlisle bude chtít Ej-Jaye zase zkontrolovat, takže se určitě nevyhneme návštěvě ve Forks, ale bude to lepší, než když budou všichni namačkaní v tomhle malém bytě.

„Ahoj Bello,“ vypískla Alice, když Cullenovi dorazili.

„Ahoj,“ usmála jsem se na všechny a pozvala je dál. Mezitím mě všichni objali a pokračovali za Edwardem a Ejem dál.

„Ahoj prcku, jak se máš? Doufám, že tě tu moc netýrají,“ šišlal Emmett a Ej se jenom smál a máchal ručičkama kolem sebe.

„Bello, pojď se mnou,“ chytla mě Alice za ruku a táhla do ložnice.

„Co se děje, Alice?“ ptala jsem se zaraženě.

„No, za prvé by ses měla převléknout,“ sjela mě káravým pohledem. „A za druhé ti musíme dát ty čočky. Edward říkal, že Charlie si začíná všímat.“

„Jo, to měl pravdu. Obvinil mě, že beru drogy,“ ušklíbla jsem se.

„Ale teď ti musíme vybrat něco na sebe, aby si nám nedělala ostudu,“ otevřela moji skříň. „To je bída,“ povzdechla si, ale než jsem stihla něco říct, zaspala mi pusu. „Počkej tady, něco pro tebe mám.“

Než se Alice vrátila, sedla jsem si na postel a čekala. Ej-Jaye zaměstnávali vedle a já slyšela jeho tichý melodický smích.

„Jsem zpátky,“ objevila se Alice ve dveřích a na prstě se jí houpala taška.

„Tak ukaž,“ zvedla jsem se a šla k ní.

Samozřejmě, že vytáhla modrou látku, ale tentokrát to nebylo žádné spodní prádlo ani nic podobného, ale byly to šaty. Tmavě modré, jen na ramínka, kolem pasu byl pruh vodorovné látky a mašle na straně. „Vždyť v tom zmrznu,“ zděsila jsem se a ona protočila oči.

„Od čeho jsou svetry? A navíc taková zima tam zase není.“

„Dobře,“ vzdala jsem se a šaty si vzala.

Aby mi nechala soukromí, zavřela dveře a odešla. Vysvlékla jsem se, z šuflete jsem vzala silonky a oblékla jsem si šaty. Zhluboka jsem se nadýchla a šla jsem za ostatními do obýváku.

„Sluší ti to,“ přišel ke mně Edward a dal mi pusu.

„Díky,“ zamumlala jsem a pod jemnými rozpaky sklopila hlavu.

„Ještě tě trochu nalíčím a za čtvrt hodinky je tu Charlie,“ usmála se na mě Alice, tak jsme spolu šly do koupelny. A zatím co mě malovala, jsme si povídaly.

„Tady jsou ještě čočky,“ podala mi krabičku na závěr.

„Díky,“ vydechla jsem a opatrně si je nandala. Byl to nezvyk, ale nechtěla jsem, aby mě Charlie zase obvinil, takže jsem to musela vydržet.

Když jsem byla hotová, přijel Charlie s Pamelou. Došla jsem jim otevřít a přivítali jsme se. Pamela Cullenovi ještě neznala, takže to bylo takové poznání, ale vypadalo to, že si jí všichni oblíbili. Ej-Jay z toho byl úplně hotový. Tolik lidí kolem sebe ještě nezažil, ale líbilo se mu být středem pozornosti, protože na něj najednou koukali všichni.

„Je čas jít,“ zašeptal mi Edward do ucha, tak jsem kývla a vzala prcka do náruče.

Pro dnešek jsme Ejovi připravili nebo spíš Esme připravila všechno bílé. Měl bílé tričko, bílý svetřík, samozřejmě značkový a bílé punčochy. Alice prostě nešetřila. Nakonec jsme ho ještě zabalili do bílé zavinovačky a mohli jsme vyrazit.

Sama jsem nechtěla nic velkého, takže to bylo jen v rodinném kruhu. V kostele už na nás čekal kněz a obřad mohl začít. Po dlouhém rozhodování jsme nakonec určili Ej-Jayovi kmotru Esme a kmotra Carlislea.

Nechtěli jsme obřad, takže jsme rovnou přistoupili na křest.

Na knězův pokyn jsem předala Ej-Jaye Esme a Edward uvolnil místo Carlisleovi. Kněz přistoupil k nim a my s Edwardem jsme je sledovali zpovzdálí, když kněz začal. „Já tě křtím, Ej-Jayi Paule Cullene, ve jménu otce, syna i ducha svatého.“

Potom mu polil hlavičku svěcenou vodou a Ej-Jay, který doteď spal, se probudil. Bála jsem se, že začne křičet, ale nic se nedělo. Místo toho si všechny kolem sebe vyvaleně prohlížel a nakonec se i trochu pousmál. Oddechla jsem si a usmála jsem se taky.

Po křtu jsme se vrátili k nám do bytu. Dala jsem Ej-Jayovi najíst a i my, lidi, jsme se najedli. Moje kuchařské umění nebylo nijak velké, ale když mi holky trochu pomohly, daly jsme dohromady steaky a opečené brambory. Kluci se zatím koukali na televizi a hlídali prcka, takže jsme měly volné pole působnosti. Cullenovi toho sice moc nesnědli, ale bylo vidět, že se snaží a jenom já jsem si mohla všimnout, jak si Emmett s Jasperem přehazují brambory upírskou rychlostí a potom stejně skončily v kytce za nimi. Jen jsem protočila oči a jedla jsem dál.

Navečer se všichni najednou omluvili, že už pojednou. Chtěla jsem, aby ještě zůstali, ale potom jsem si to rozmyslela. Přeci jenom byl tenhle byt poněkud malý a my museli Eje ještě vykoupat a já doufala, že po tom všem usne v klidu. Bylo to pro něj přeci takových nových věcí.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 34: