Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 9

04.04.2010 (16:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5528×

I když se mi chtělo spát, moc jsem toho nenaspala. Prcek zřejmě objevil novou zábavu, tak mě celou noc kopal a dožadoval se mé pozornosti, takže jsem na spánek neměla ani pomyšlení.

Protože mě Edward donesl do postele v jeho pokoji, rozespalá jsem se zvedla a ještě stále oblečená v šatech šla dolů, odkaď byla slyšet televize. „Bello, jak to, že nespíš?“ slyšela jsem káravý hlas Edwarda.

„Nemůžu, pořád kope,“ povzdychla jsem si a svalila se do křesla.

„Nechceš něco k jídlu?“ zeptala se okamžitě Esme.

„Krvavou zmrzlinu,“ vypálila jsem okamžitě a všichni se zasmáli.

„Jak jinak,“ povzdechl si Edward, ale s Esme zmizel v kuchyni.

Alice přese mě přehodila deku a starostlivě si mě měřila. „Co je?“ nevydržela jsem to.

„Nic,“ zakroutila hlavou a dál se věnovala nějakému časopisu.

„Prosím,“ podal mi Edward zmrzlinu.

„Děkuju,“ usmála jsem se, za tričko si ho přitáhla pro polibek a pak už jsem se věnovala zmrzlině.

Naházenou v sobě jsem jí měla za chvíli a prcek přestal kopat, tak jsem se zvedla, že si půjdu ještě lehnout a on zmetek zase začal. „Ne,“ zasténala jsem a zase se svalila do křesla.

Všichni se na mě vyděšeně podívali. „Zase začal,“ vysvětlila jsem, než stačili udělat scénu a odvézt mě za Carlislem do nemocnice.

Edward ke mně přišel a posadil si mě na klín. „Měla by sis odpočinout.“

„Já bych si odpočinula, kdybych mohla, ale on je asi odpočinutý víc, než dost a má energie na rozdávání,“ povzdechla jsem si a zívla tak široce, div jsem si neroztrhla pusu.

„Máme se zout?“ zasmál se Emmett.

„Ty snad radši ne,“ zakroutila jsem hlavou a zasmála se, když o sobě dal prcek zase vědět. Reflexivně jsem se chytla za bříško a Edward se napnul. „Zase,“ usmála jsem se a nahmatala jeho ruku, kterou jsem položila pod tu svojí, když se prcek znovu ozval.

„Mám nápad,“ vzal mě do náruče a rychle nás přenesl ke klavíru. Posadil si mě vedle sebe a začal hrát. Mojí ukolébavku.

Moje poblázněné mateřské hormony zase začaly pracovat a z očí se mi řinuly slzy jako hrachy. Edward si jich samozřejmě nemohl nevšimnout a s úsměvem mi je setřel. Položila jsem mu hlavu na rameno a poslouchala, když se mi začaly klížit oči a já po dlouhé době usnula. „Edwarde, dones jí do pokoje,“ slyšela jsem Esme, ale pořád jsem spala.

„Opatrně nebo se probudí,“ nabádala ho Alice, když mě bral do náruče.

„Edwarde,“ zamumlala jsem a ruce mu omotala kolem krku, ale oči jsem neotevřela. Nešlo to.

„Jsem u tebe,“ zašeptal a položil mě do postele.

Ještě jsem cítila, jak mě zabalil do deky, dal mi pusu na čelo a opatrně si ke mně přilehl. Víc jsem se k němu přitulila a snažila jsem se zase usnout, ale pořád jsem všechno slyšela a vnímala, jenže oči mi otevřít nešlo, tak jsem zůstala ležet. Po nějaké době jsem vnímala už jen okrajově a mohla jsem si tedy vychutnávat spánek.

Ráno jsem si zase připadala jako fotbalový míč. Prcek se nejspíš probral a zase neměl co dělat. S povzdechem jsem se zvedla, zmačkané šaty vyměnila za jiné a v koupelně jsem se upravila. Potom jsem sešla dolů a do kuchyně jsem šla pro snídani.

Samozřejmě, že tam už byla Esme a jakmile mě uviděla za stolem, podstrčila mi talíř s tousty a hrneček s krví. Usmála jsem se na ní a hladově se do toho pustila.

Když už jsem měla skoro dojedeno, objevil se u mě Edward a dal mi pusu. „Kde jsi byl?“ nadzvedla jsem obočí.

„Emmett s Jasperem mě vytáhli na lov,“ vysvětlil.

„Aha,“ kývla jsem a dojedla.

„Za chvíli přijde Carlisle a zkontroluje tě,“ oznámil mi.

„Dobře. Mám takový pocit, že by měl udělat testy na hyperaktivitu, protože si připadám jak fotbalový míč,“ zakroutila jsem hlavou.

„Možná bychom mu měli trochu domluvit,“ usoudil a v kuchyni se objevil Carlisle. Pozdravil se s Esme a pak zaměřil svojí pozornost na mě.

„Tak jak?“ kývnul.

„Kope, pořád,“ povzdechla jsem si. „A v noci snad nejvíc.“

„Našel si novou zábavu,“ zasmál se. „Můžeme jít nahoru?“

„Hm,“ zvedla jsem se a s Edwardem po boku šla za ním.

„Vyhrň si tričko,“ poručil mi a metr mi omotal kolem břicha.

Jen chvíli trvalo, než mě změřil a jeho výraz se rozjasnil. „Vážně?“ zeptal se Edward okamžitě a Carlisle kývnul.

„Nechcete mi říct, co se děje?“ zavrčela jsem nervózně.

„Miminko vyrostlo,“ oznámil mi Edward štěstím bez sebe.

„Vážně? A o kolik?“ chtěla jsem hned všechno vědět.

„O dva a půl centimetru. Není to sice jako na začátku, ale aspoň něco.“

„To je skvělé,“ vypískla jsem a Edwardovi nadšeně stiskla ruku.

„To ano, ale musím se tě ještě zeptat, jestli na sobě pociťuješ nějaké změny. Prosím, řekni mi všechno,“ Carlisle se na mě prosebně koukal.

„Když jsem dneska k ránu usnula, připadala jsem si divně. Všechno kolem sebe jsme vnímala, ale nemohla jsem otevřít oči, ale nic jiného jsem nepocítila,“ vyklopila jsem to.

„Vypadá to, že nic nebezpečného nehrozí, ale kdyby něco, tak mi okamžitě řekneš.“

„Neboj,“ ujistila jsem ho.

„Tak se ještě podíváme na ultrazvuk a můžete jít,“ pomohl mi si lehnout a vyhrnul mi tričko.

Jak se mě dotkla ta studená myš, ucukla jsem a naskočila mi husí kůže. Jen co jsem se zase uklidnila, Carlisle se zasmál a Edward mě vášnivě políbil. „Co je zase?“ ptala jsem se nechápavě.

„Bello, už víme pohlaví,“ zašeptal Edward a znovu mě políbil.

„Vážně? Co to bude?“ podepřela jsem se na loktech.

„Opravdu to chceš vědět?“ otočil se na mě Carlisle.

„Ne, nechci,“ zakroutila jsem hlavou. „Chci se nechat překvapit.“

„To je jedno. Všichni už to stejně vědí. Alice měla vizi a hned se o ní podělila s ostatními,“ oznámil mi Edward.

„Ale já to vědět nechci,“ stála jsem si za svým.

„Tak ti to říkat nebudeme.“ Carlisle pokrčil rameny a koukal zase na ultrazvuk.

„Bello, vážně to nechceš říct?“ rýpal do mě už poněkolikáté Emmett a to už na mě bylo moc.

„Tak mi to řekni,“ povzdechla jsem si.

„Ne, tak když nechceš, tak ti to nemůžu říct,“ obrátil.

„Edwarde, řekneš mi to?“ otočila jsem se na něj.

„Ne, já ti přeci nemůžu zkazit překvapení,“ zakroutil hlavou a pokřiveně se usmál.

„Alice?“ přesunula jsem pozornost k dalšímu členu rodiny.

„Bello, promiň, ale já nemůžu,“ usmála se omluvně.

„Rose?“ posunula jsem se dál.

„Když nechceš, tak nechceš. Nemůžeme ti překazit to napětí a tu radost potom,“ pokrčila rameny.

„Jaspere,“ povzdechla jsem si.

„Oni mají pravdu, nemůžeme ti zkazit překvapení,“ zastal se jich.

„Esme?“ zavolala jsem, ale nic se neozývalo. „Kde je?“ zeptala jsem se.

„Jela ti koupit zmrzlinu,“ odpověděli všichni sborem.

„Tak se dojdu zeptat Carlislea,“ vyhrabala jsem se z deky a zvedla se.

„Lásko, počkej. Já ti to řeknu,“ Edward si mě stáhnul do klína. „Bude to kluk,“ zašeptal.

„Bude to baseballista,“ opravil ho Emmett.

„Nejlépe oblékaný baseballista,“ vložila se do diskuze Alice.

„Alice, když už jsme u toho oblékaní, chtěla jsem tě poprosit, jestli bys mi nekoupila nějaké kalhoty. Všechny, do kterých jsem se vešla, mám v Seattlu,“ usmála jsem se na ní prosebně.

„To je nápad. Zítra zajedeme na nákupy. Nakoupíme něco pro miminko, když už víme, co to bude, tak to bude snažší,“ plánovala. „A navíc musíme Bellu využít, dokaď se ještě může normálně hýbat.“

„Alice, jsem si jistá, že ty nakupování zvládneš i bez mojí asistence,“ snažila jsem se z toho vykroutit.

„Ty chceš říct, že se mnou na nákupy nepůjdeš?“ zhrozila se.

„Ne, jen…“ snažila jsem se z toho nějak vykroutit a jenom jsem na sobě cítila pobavené pohledy všech ostatních.

„Jen co? Tím mi chceš říct, že mě nemáš ráda a na nákupy se mnou nepůjdeš?“ koukala se na mě ublíženě.

„Jen jsem ti chtěla říct, že s tebou na ty nákupy pojedeme všichni,“ kývla jsem.

Jak málo stačilo udělat z pobavených výrazů upírů otrávené. „Děkuju, děkuju. Uvidíš, jak si to užijeme,“ objala mě.

„Já vím,“ zamumlala jsem a obětí jí opětovala.

Když mě pustila, víc jsem se uvelebila na pohovce a jen okrajově jsem vnímala, jak říká, co všechno musíme zařídit a radši jsem přemýšlela o jménu.

Chtěla jsem, aby tam měl Ej, ale nic víc mě už nenapadlo. „Bello, Bello,“ mávala mi Rosalie rukou před obličejem.

„Promiň, jen jsem se trochu zamyslela,“ omluvila jsem se. „Co si chtěla?“

„Chtěla jsem vědět, jestli už máte vymyšlené jméno,“ usmála se.

„Ještě ne, ale chtěla bych, aby tam měl EJ,“ přednesla jsem svůj požadavek.

„Tak co třeba Ejmmettcarper?“ navrhnul Emmett.

„Cože?“ vykoktala jsem.

„No Ejmettcarper,“ zopakoval.

„Víš Emmette, já bych spíš brala něco trochu méně okázalého,“ usmála jsem se omluvně. „Co třeba Ej-Jay?“ navrhla jsem první jméno, které mi přišlo na mysl.

„Prý nic okázalého,“ zamručel a naštvaně se ode mě otočil.

„Emmette, víš co, můžeš Ejovi zítra něco koupit,“ snažila jsem si ho usmířit.

„Ty si myslíš, že bych mu nic nekoupil?“ zeptal se snad ještě uraženěji než Alice před chvílí.

„Ne, jasně, že ne. Ale myslela jsem, že bychom mu něco vybrali spolu,“ udobřovala jsem si ho.

„Tak dobře. A můžu si šáhnout?“ těkal očima na moje bříško.

„Jasně,“ kývla jsem a položila ruku na místo, kde se Ej právě ozval.

„Já chci taky,“ zavolali ostatní sborově a najednou jsem na bříšku měla všechny ruce, kromě těch Edwardových.

„Ty si nešáhneš?“ zeptal se ho Emmett vychloubačně.

„Já už si šáhnul včera,“ usmál se Edward a lehce mě políbil.

„A můžu si šáhnout i na něco jiného?“ zeptal se Emmett a po Edwardově zavrčení mu přilétl pohlavek od Rose.

„Nevrčte na sebe,“ uklidnila jsem je a zakručelo mi v břiše, když se ve dveřích objevila Esme s velkými nákupními taškami. „Palačinky, prosím,“ koukla jsem se na Edwarda, než se mě stačil zeptat, co si dám.

„Jak jinak,“ zamumlal a zmizel v kuchyni.

Než mi Edward přinesl jídlo, Alice mě zahrnovala samými informacemi, co musíme ještě zařídit a koupit, jakou barvou vymalujeme dětský pokoj a kam dáme další zbytečnosti, které prostě podle ní musím mít. Poslouchala jsem její melodický hlas, který mě uspával, až jsem to nakonec nevydržela a opravdu jsem usnula.

Myslela jsem si, že díky nočnímu „dobrodružství“ budu spát déle, ale Ej měl zřejmě zase energii na rozdávání, tak jsem nedobrovolně otevřela oči. Všichni se nade mnou skláněli a pozorovali mě. „Co je?“ přimhouřila jsem oči.

„Nic,“ odtáhli se všichni najednou a věnovali se svým věcem. Jen jsem nechápavě zakroutila hlavou a posadila se. Dělalo mi to krapet problémy, ale když mi Edward záda podložil polštářem, povedlo se.

„Tak kde mám ty palačinky,“ vzpomněla jsem si.

„Tady,“ zavolala Esme a už mi je držela před nosem.

„Děkuju,“ usmála jsem se a talíř si položila na nohy.

Hladově jsem se do jídla pustila a snažila se ignorovat ty znechucené pohledy kolem mě. Tentokrát jsem to zvládla sníst i bez krve, ale připadala jsem si taková nenajedená. „A krev by nebyla,“ zkusila jsem to opatrně a Edward mi jí s povzdechem přinesl. „Díky,“ políbila jsem ho lehce a napila se. Hned jsem se cítila lepší.

Po zbytek dne jsme se dívali na televizi. Dávali nějakou komedii a i díky Emmettovým hláškám jsme se skvěle pobavili. Ještě bych tam s nimi zůstala, ale zase se mi začalo chtít spát. „Dám si sprchu a půjdu spát. Jsem zase unavená,“ vyhrabala jsem se z dek a dala Edwardovi pusu.

„Za chvíli přijdu,“ zamumlal, tak jsem šla nahoru.

Sprchu jsem si opravdu užila a přitom jsem se prohlížela. Když jsem si málem vykloubila hlavu, usoudila jsem, že lepší bude zrcadlo, tak jsem vylezla a začala se nakrucovat před zrcadlem. Přišlo mi, že se mi bříško zase zvětšilo, ale na jistá jsem si nebyla. Usoudila jsem to podle toho, že jsem si přestávala vidět na nohy.

Asi ráno zajdu za Carlislem, aby mě změřil, než mě Alice vytáhne na ten nakupovací maraton, ale budu tam mít Edwarda, tak to nebude třeba zas tak hrozné.

V noční košilce jsem šla do ložnice a zalezla jsem si pod deku. Jen co jsem se trochu uvelebila a zavřela oči, přilehl si ke mně Edward. Věděla jsem, že je to on, protože jsem cítila jeho božskou vůni, tak jsem se usmála a víc se k němu přitiskla. „Asi zase vyrostl,“ zamumlala jsem.

„Jak si to poznala?“ zeptal se zvědavě.

„Nevím, nevidím si na nohy,“ odpověděla jsem a zívla.

„Vyspi se, zítra tě čeká náročný den,“ pohladil mě po zádech.

„Dobrou,“ zamumlala jsem a Edward mi dal pusu na čelo.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 9: