Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 14. kapitola

26.05.2011 (20:45) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2741×

„Je nafoukaná a všude vypráví, jaké jsi nemehlo. Proč vůbec na ty koně lezeš a něco tomu podobného,“ odpověděl mi Mike a Angela do něj šťouchla.

„V pohodě, Ang, já se ptala,“ ujistila jsem ji.

„Ale měla jsi ji vidět, v novinách vyšel článek: smrtelný úraz na závodech v Arice. Nejlepší jezdkyně Isbell Swan měla během závodů dost drsný úraz. Podle nejmenovaného zdroje je na tom dosti špatně. A o Jessice se psalo až pod čarou,“ usmál se Mike.

„Páni, upřímně ji lituju,“ posoudila jsem její situaci.

„Lituješ?“ nechápal Mike.

„Zkus se vžít do její situace, taky bys byl naštvaný, že o tobě nepsali,“ přidala se ke mně Angela.

Chvíli jsme si ještě o čemsi povídali. No chvíli - asi tak hodinu až dvě.

„Kdo teď jezdí Edieho a kdo se stará o Freeda?“ nedalo mi se neoptat.

„O Freeda se stará tvůj táta a na Ediem se s Angelou střídáme,“ odpověděl mi Mike.

„Jsem si myslela, že Freeda bude ošetřovat Jessica, měla na něj zálusk už od začátku,“ utrousila jsem.

„Jessica má zakázáno jezdit ve vaší stáji. Tvůj táta se doslech, co o tobě ta potvora říkala, a tak ji vyrazil,“ odpověděla mi Ang.

„A co ty? To máš tu nemocnici tak ráda, že se sem pořád vracíš?“ dobíral si mě Mike.

„No, vy jste to ještě neslyšeli? Doktoři mi zjistili, že mám leukemii a dárce uhořel v domě při požáru. Ale hledá se nový dárce,“ doplnila jsem rychle, když jsem viděla jejich tváře.

„O tom jsme slyšeli,“ přiznala Angela, „ale to bude dobré, uvidíš.“

„A taky jsme slyšeli, že jsi konečně povolila rehabilitaci,“ usmál se Mike společně s Ang.

„Ano, ale nevím, jak to bude probíhat, mám z toho strach,“ přiznala jsem se.

„To vůbec nemusíš, ty to zvládneš. Jo a jak to uděláš se školou?“ zeptala se hnedka moje společnice a Mike do ní šťouchl.

„Netahej sem teď školu,“ zasyčel.

„S tou jí pomůžu, teda pokud ti to nebude vadit,“ vešel dovnitř Edward.

Jenom jsem přikývla. Angela s Mikem se zvedli.

„Tak my už půjdeme, musíme ještě do stájí.“ A měli se k odchodu.

„Pozdravujte ode mne koně,“ usmála jsem se na ně a oni odešli.

Koukla jsem z okna a všimla si, že už se setmělo. To nebyly jenom dvě hodiny. Jak ten čas letí, když se dobře bavíte.

„Ty chodíš k nám na školu?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Ano, do druhého ročníku,“ přitakal.

„A že jsem si tě nikdy nevšimla,“ brblala jsem.

„To bude tím, že jsi tak zabraná do koní a většinu času trávíš u nich,“ vytkl mi, že zanedbávám školu.

„To je možné,“ připustila jsem.

„Takže, co jsi zanedbala? Co ti nejde?“ Posadil se ke mně.

„No, dějepis, angličtina a algebra, ta asi nejvíc,“ přiznala jsem a on se usmál.

„Co je tu k smíchu?“ udeřila jsem na něj.

„Myslel jsem, že toho zanedbáš víc,“ odpověděl mi a já se taky usmála.

Nezanedbala jsem toho moc, jenom když se blížily závody, tak jsem kašlala na školu, jinak jsem se učila, seč mi čas stačil. A věřte, že s koňmi nestačil.

„Dobře, jestli teda chceš, mohu tě doučovat, ale teď už jdi spát. Je pozdě a Carlisle by nebyl rád, že se unavuješ,“ vytkl mi nedostatek spánku.

„Ale mně se nech…,“ nestačila jsem to doříct, neboť jsem zívla.

„To vidím,“ obdařil mě dalším úsměvem a chystal se odejít.

„Ne, neodcházej, nechci tu být zase sama,“ řekla jsem a zčervenala. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že to kdy řeknu klukovi, o kterém toho moc nevím a který se mi líbí čím dál víc.

„Dobře, počkám, až usneš, a potom půjdu,“ k mému překvapení souhlasil a sedl si na židli.

Moje tělo a hlavně víčka mě začaly zrazovat. Pomalu, ale jistě jsem se nořila do říše snů.

„Dobrou noc, můj anděli,“ slyšela jsem z dálky a pousmála se.

***Pohled Edwarda***

Chtěl jsem odejít, začal mě pálit krk od té lahodné vůně, kterou jsem cítil v celém pokoji. Musím na lov, nechci jí ublížit.

„Ne, neodcházej, nechci tu být zase sama,“ zadržela mě a zčervenala. Chtěl jsem odejít, ale nemohl jsem. Byl jsem lapen v jejím pohledu.

„Dobře, počkám, až usneš, a potom půjdu.“ Přemohl jsem sám sebe a posadil se na židli vedle postele.

Díval jsem se na ni a viděl, jak jí padají víčka níž a níž. Byl jsem si jistý, že už spí.

„Dobrou noc, můj anděli,“ řekl jsem a políbil ji do vlasů.

Poté jsem se rychle sbalil a odešel z nemocnice. Nasedl jsem do auta a vyjel, když mi zazvonil mobil.

„Čekáme tě u vilky,“ ozval se Jasper a zavěsil.

Zrovna teď má moje milovaná rodina chuť na společný lov, pomyslel jsem si ironicky. Ale co se dá dělat, je pravda, že už jsme na pořádném lovu dlouho nebyli.

Dorazil jsem k vilce a vystoupil.

„No konečně,“ utrousil Emmett a vydal se směr Kanada.

***

Když jsem byl sytý, teda, když jsem si byl jistý, že Bells nic neudělám, vydal jsem se zpátky.

„Nějak brzo, ne?“ všiml si mého odchodu Emmett.

„Emmette, medvěd!“ ukázal jsem za něj a to pako se otočilo.

„Fakt vtipný!“ utrousil a vydal se co nejdál ode mne, při čemž začal plánovat, co mi provede.

Já si toho nevšímal a vydal se zpátky do nemocnice.

Bella ležela na posteli a v klidu spala. Tak jsem se posadil na židli a fascinovaně na ni hleděl.

Seděl jsem u ní dobré tři hodiny, když sebou začala neklidně vrtět. Pohazovala hlavou a cosi nesmyslného mumlala.

Hned jsem byl u ní.

„Isbell… Bello, probuď se,“ zacloumal jsem s ní.

Hned se probudila.

Lidičky, děkuji všem za komentíky. Ale mám pocit, že čtenářů je míň a míň. Zase prosím o komentíky.

13. kapitola ** 14. kapitola ** 15. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 14. kapitola: