Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 21. kapitola

07.07.2011 (12:45) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1866×

*** Pohled Edwarda***

Když jsem dojel k vilce, celá moje rodina čekala před ní a vypadala dosti netrpělivě.

„Co ti ten čokl chtěl?“ optal se mne se značnými problémy Jasper. On ty měniče nesnášel ještě víc, neboť zrovna Lucy ublížila jeho lásce a on ji toužil zabít.

„Nechte si to na doma, dětičky, teď se jde na společný lov. Říkám to pokaždé, ale medvídci jsou moji!“ zavýskl Emmett a vydal se pln elánu po stopě.

Vyrazili jsme za ním a já Emmetta předběhl. Jako vždy zuřil, ale moc mu to nepomohlo. Po chvilce jsme se rozdělili a každý šel po svém.

Já se vydal za lákající vůní šelmy. Konečně jsem ji spatřil. Klidně odpočívala v zapadajícím slunci a mne si nevšimla.

Tak už jo, ale není jí to moc platné. Okamžitě jsem po ní skočil a mé zuby si razily cestu srstí a poté i kůží až mi do úst vnikla teplá a lahodná krev.

Hltal jsem plnými doušky a nevšímal si ničeho. Jen co jsem dopil, vyrazil jsem po další.

Následoval divoký běh, ta číča se nezdá.

Když jsem skolil i další, zjistil jsem, že mi žaludek plave v krvi. Mám dost.

Vydal jsem se tedy za svojí rodinou. Všichni už byli hotovi, jen se čekalo na opozdilce Emmetta.

Jako vždy si se svojí kořistí hrál. Obíhal kolem medvěda a …

‚Ten idiot se díval na balet!‘ pomyslela si Rose.

„Emmette, labutí jezero?“ vysmíval jsem se mu.

V tu chvíli po mne ten chudák medvěd letěl. Má štěstí, že hlad nemám.

Medvěd se žuchnutím dopadl na strom a Emmett se k němu hnal.

„Emme, takto se ke zvířatům nechovej. Nemáš strach, že se jednoho dne všechna lesní zvířátka spojí a budou se bránit? Chci říct, určitě si o tom povídají!“ dobírala si ho i Alice.

Carlisle s Esmé nad tím pouze zavrtěli hlavami a nijak to nekomentovali. Asi si už zvykli, že Emmett nedospěje.

Když byl po lovu i Emm, vydali jsme se domů.

Tam jsme se rozešli každý do svého pokoje.

Taky jsem zalezl do svého a pustil si hudbu – Debussy. Lehl si na pohovku a ze stolku vzal Pride & Prejudice (Pýcha a předsudek), nalistoval záložku a ponořil se do děje.

Když jsem knihu dočetl, zval jsem jinou. Za celou noc jsem přečetl asi polovinu z knih povinné četby do školy.

Ráno jsem se rozhodl, že přeci jenom do nemocnice nepůjdu. Byly prázdniny, takže do školy jsem taky nemusel, takže nezbývalo nic jiného, než pokračovat ve čtení, či sejít dolů mezi rodinu a usednout ke klavíru.

*** Pohled Lucy ***

Patricia je celkem fajn holka i na někoho, kdo se tělem i duší věnuje koním. Strašně moc mi připomínala Bellu.

„Takže mne drezúru naučíš?“ Bells v očích jiskřilo, byla šťastná.

Dokonce již měla i oběd a my tu sedíme celých pět hodin a klábosíme o koních. Tedy klábosí, já je jen poslouchám.

Většinu času jsem byla mimo, pořád přemýšlím o tom, co udělám se svým životem. Není tak komplikovaný, jako ten Bellin, ale složitý je.

„Lucy, nezvedneš ten telefon?“ vytrhl mě z přemýšlení hlas Patty.

„Jo, pardon,“ usmála jsem se na ně a hovor přijala.

„Lucy, musím s tebou okamžitě mluvit. Embry nám pověděl, co se chystáš udělat, a já ti to zakazuju! Okamžitě sem přijeď!“ začal na mě řvát hlas Sama.

„Ne! Jsem v nemocnici a dnes na tebe a spolek nemám náladu!“ oplatila jsem mu to a zavěsila. Mobil jsem hned vypnula a začala se usmívat.

„Kdo to byl?“ vyptávala se Bella.

„Sam,“ nehodlala jsem se o tom bavit.

Někdo zaťukal na dveře. Dovnitř vešla vysoká blondýnka a mile se usmívala.

„Nano, toto je moje sestra Lucy a kamarádka Patty,“ představila nás.

„Ráda vás poznávám, děvčata, ale teď vás budu chvilku rušit. Naše pacientka musí rehabilitovat,“ informovala nás a začala s Bellou cvičit.

Byla jsem na ni pyšná. Vždy na sebe byla tvrdá a já ji obdivovala. To bych nedokázala.

„Lucy, nekoukej na mě tak!“ okřikla mě Bella.

„No jo,“ usmála jsem se na ni.

Bells zvedala jednu nohu za druhou a posazovala se. Občas se zasekla, ale hned na to navázala tam, kde skončila.

„Příště bychom mohli začít zkusit se postavit, a pokud to půjde dobře, brzo budeš moci jít domů,“ řekla nám Nana dobrou zprávu a odešla.

„Moc ti to přeji,“ ozvala se Patty, „ale už budu muset jít. Hodíš mne k vám?“ otočila se na mě a já přikývla.

„Dobře, mějte se a pozdravuj ode mne koně,“ rozloučila se s námi Bella a my odešly.

Když jsme nasedly do vypůjčeného auta a vyrazily jsme, vůbec jsem nečekala, že se se mnou ta holka bude bavit, ale opak byl pravdou.

„Máš skvělou sestru, je na sebe tvrdá, ale je skvělá, jak se tak rychle vypořádala s tou nemocí,“ řekla a já přikývla.

„Ano, vždycky na sebe taková byla. Za to ji děsně obdivuju,“ přiznala jsem.

„Jste si podobné, ale zároveň každá jiná. Proč se nevěnuješ koním?“ vyptávala se.

„Je to tím, že táta má Bells radši a mamka mě přímo dusí tou její mermomocí. Netvrdím, že mi koně smrdí, ba naopak. Jsou to úžasná zvířata, ale když jsem šla za otcem, že bych chtěla taky jezdit, jen to odmávl, že Bella má důležitý závod a na mne nemá čas,“ ukončila jsem vysvětlení, po kterém vzniklo tíživé ticho.

„Pořád se chceš naučit jezdit?“kKoukla na mne po hodné chvilce a já pevněji stiskla volant.

Chci, nebo k mé vlastní zášti nechci?!

„Nevím, nejspíš jo, ale je toho na mne v poslední době moc,“ připustila jsem.

„To nic, budu tady. Pro Bellu i pro tebe. Školu mám za sebou, a tak jsem se rozhodla, že když je Bells mimo provoz, pomůžu Charliemu ve stájích. Mohu tě všechno naučit,“ usmála se na mne.

„Dobře,“ oplatila jsem jí úsměv a zastavila před domem.

„Vyřiď mamce, že se vrátím později, a vezmi si Bellin pokoj,“ křikla jsem ještě na ni a nastartovala.

Vyrazila jsem do rezervace. Musím si to všechno vyříkat, hned teď.

Zastavila jsem před chatkou a vyrazila dovnitř.

Všichni seděli u stolu a ládovali se Emilyinými muffiny.

„Lucy?“ koukla na mne Emily.

„Ahoj, Em. Musím s vámi mluvit,“ pozdravila jsem Samovu snoubenku a otočila jsem se ke všem.

„Už o tom víme,“ odmávl to Jared.

„Lucy, před tím, co jsi, neutečeš, a proto tě prosím, nevzdávej to. Nenechej smečku v takové šlamastice. Sousedíme s upíry, moc dobře víš, co to znamená,“ spustil Sam.

„Jo, jsou to krvelačné pijavice,“ ozval se Jacob.

Strhla jsem ho ze židle a přimáčkla ke stěně.

„Ta pijavice je moje nejlepší kamarádka! Tak toho nech, štěně!“ zavrčela jsem na něj. Ke smečce se přidal později než já a s tím štěnětem to je pravda.

„Lucy, uklidni se. A pokud se jedná o tvoji nynější školu, nelíbí se mi to, ale můžeš zůstat tam, kde jsi,“ vkročil do toho Sam.

„Dobře. Jo, a abych nezapomněla, Alice byla, je a bude moje nejlepší kamarádka. Takže jsem v historii první měnič, co bude mít za nejlepší kamarádku upíra. A další věc, sestra se uzdravuje, takže budu s ní. Matce se taky nelíbí, že pořád někde lítám, tím pádem, budu více doma. Embry, ty máš u nás dveře stále otevřené, ale jenom ty!“ řekla jsem i své a vydala se pryč.

K mému údivu mne nikdo nenásledoval a já vyrazila domů. Byl podvečer a já chtěla být doma.

20. kapitola ** 21. kapitola ** 22. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 21. kapitola: