Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 40. kapitola

15.02.2012 (18:30) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1589×

o víme moc dobře,“ ozval se uštěpačný hlas. Nejspíš Rosalie.

Vešly jsme do jídelny, předpokládám. Zde byli všichni a já nos krčila ještě víc. Alice mi nevadila, ale všichni Cullenovi v jedné místnosti bylo něco úplně jiného.

„Ty nám taky vadíš,“ ozval se Edward a já se pousmála.

Carlisle přešel k oknu, co vypadalo spíše jako malé francouzské dveře, a otevřel jej.

„Doufám, že ti to alespoň trošku pomůže,“ řekl a vybídl mě, abych se posadila.

Dobrovolně jsem sem přišla, a tak jsem si sedla. Bylo to nebezpečné a byla to má volba. Ale všichni ostatní mě překvapili, taktéž se posadili.

Seděla jsem vedle Alice a z druhé strany měla Esmé.

„Takže, Lucy, povíš nám, co všechno Bella ví?“ Otočil se na mě Carlisle.

„No, brouzdala po internetu. Ví v podstatě všechno, jen si podle mě toho není vědoma, zatím. A ohledně mě, něco tuší a přesně ví, že jsem vlkodlak, ale nic jiného. Spíše se drží těch blábolů na internetu,“ odpověděla jsem mu.

„Uráží tě to, že?“ optal se ten hromotluk a já se na něj koukla. Nevěděla jsem, jak se jmenuje.

„Emmett,“ odpověděl Edward a já mu kývla, že děkuji.

„Ano, Emmette, uráží mě to. Ví toho o vás víc, než o mě a já jí nic říct nemohu. No, i když,“ začala jsem přemýšlet. Když jí to povím a potom řeknu Samovi, že na to přišla sama… moc velké následky to mít nemůže.

„Dobře, to není dobré. Jak jistě víš, hlasovali jsme, co s tím uděláme, a je to nerozhodně. Edwardův hlas se nepočítá,“ řekl Carlisle a já se otočila na Edwarda.

‚A máš po ptákách,‘ začala jsem se v duchu smát, ale myslela jsem to dobře.

Jen na mě zavrčel a já se zase otočila na Carlislea.

„Jakožto sestra máš právo o tom rozhodnout, ale máme podmínku. Pokud budeš souhlasit, musíš jí říct i svoje tajemství,“ řekl a než jsem cokoliv řekla, spustil Edward.

„Carlisle, ona by Belle svoje tajemství řekla i tak, už má naplánováno…“ nedokončil větu, neboť jsem ho zpražila pohledem.

„Já to sestře povím, nebudu se Samovi zodpovídat pořád. A pokud se jedná o vás, vím, že vás má Bells ráda,“ řekla jsem a koukla na Edwarda, „a tak bych chtěla, abyste jí to řekli.“

A bylo rozhodnuto. Ještě vymyslet jak a kdy.

„Když jsem za ní dneska byla, ten doktor, co vás zastupuje, nám řekl, že by mohla jít za dva dny domů a Nana by za ní jezdila k nám,“ řekla jsem.

„Nahuel… V jejich dokumentech jsem se o tom zmínil. Ale jen v případě, že Belle bude dobře a její stav se nezhorší,“ opravil mě Carlisle.

„No, dobře jí asi je, neboť byla dneska venku,“ utrousila jsem.

„Takže to sestře povíš, až bude doma?“ vložila se do toho Alice.

„Jo, tedy spíše se zeptám, co ví a pokud vím, tak během týdne bychom měli mít kmenovou radu, teda takový táborák, kde se povídá legenda kmene. No prostě zábava,“ řekla jsem ironicky.

„Nebude Alfovi vadit, že jsi nám to řekla?“ vyptávala se Esmé.

„Stejně si s tím začal Jacob, to on tvrdil, že se s vámi budu vykecávat,“ odpověděla jsem, ale tu část s nastěhováním jsem vynechala.

V tom mi zazvonil mobil.

„Pardón,“ řekla jsem a vstala. Věděla jsem, že i když od nich půjdu dál,  budou slyšet, o čem hovoříme.

Vešla jsem do obýváku a hovor přijala.

„Co chceš?“ optala jsem se Sama.

„Jen jsem chtěl vědět, zda už jsi doma,“ řekl. No jasně, to ti tak věřím. Kontroluješ mě.

„Ne, pořád tu vykecávám s Cullenovými,“ řekla jsem a v povzdálí uslyšela říkat Jacoba: „Pořád je u pijavic.“

„Vyřiď panu Blackovi, ať je zticha, nebo se mu něco stane. Mým přátelům pijavice říkat nebude!“ vrčela jsem.

„Myslíš, že se tě bojím?“ uslyšela jsem zase Jacoba a hned na to Samovo okřiknutí.

„Promiň, Lucy. Až budeš doma, tak prý máš Embrymu napsat,“ řekl a já hovor ukončila. Jo jasně, když to nejde jinak, jde přes Embryho.

Vešla jsem zpátky do jídelny a otočila se na Alice.

„Al, zavezeš mě zpátky? Měla bych už jet. Patty bude potřebovat pomoct a mamka chce vidět návrh na seminárku,“ řekla jsem a ona vstala.

Než jsem se otočila, promluvil Carlisle.

„Děkujeme.“

Podívala jsem se na něj a povytáhla obočí.

„Za to, že nás považuješ za přátele. Jen doufáme, že ti to nezpůsobí problémy,“ řekla Esmé a já přikývla.

„Řekl bych, že ona si pořádek zase udělá,“ ozval se Emmett a já se usmála.

Vydala jsem se za Alice a vyjely jsme zase k nám domů.

39. kapitola ** 40. kapitola ** 41. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 40. kapitola: