Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hope Dies Last 7. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Hope Dies Last 7. kapitolaV sedmé kapitole se dovíme, kvůli čemu se Jasperovi rozsvítila nad hlavou žárovka. Snad se vám to bude líbit aspoň z části, jak ráda jsem to psala já.

03.11.2010 (09:45) • Jullik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1467×

„Jsi nádherná,“ zašeptal jsem Alici a objal ji. Jedním prstem jsem jí odhrnul vlasy z čela a pohladil. Strach v jejích emocích se začal přebarvovat do lehkého studu. Ten se ale začal velmi rychle ředit chtíčem, vášní a láskou.

Když po několika dalších minutách ležela Alice pode mnou s neprůstřelnou přísahou, že se jí nic nestane, a já se chystal konečně spojit naše těla v jedno, konečně kolem mě přeletělo ještě to poslední správné rozhodnutí.

„Ano,“ vyznala Alice vteřinu potom a políbila mě. Moje malá Alice mi svírala zátylek plnou upíří silou. Připadal jsem si jako domeček z karet, který se sesypal při explozi štěstí, vášně a lásky uvnitř ní.

„Za hodinu a čtyřicet osm minut budu tvoje. Jak se můžeš ptát na tak samozřejmou věc? Samozřejmě, že si tě vezmu!“ švitořila Alice.

„Tak dlouho to nevydržím…“ zašeptal jsem k Alici. Ta pořád ležela pode mnou. To štěstí jí začalo prosakovat i kůží! Celá jím zářila. Alice se převrátila, tak jsem ji pustil. Znovu přitiskla rty na mé a přitom se natáhla pro mou košili na zemi.

„Na, obleč se.“ Sama si už přetáhla přes hlavu černé šaty, překousnuté ramínko uvázala na mašli a stála u dveří s napřaženou rukou. Kompletně se obléknout mi netrvalo ani dvě vteřiny, Alice už přesto stihla začít podupávat nohou. Když jsem jí podal ruku, vyrazila vpřed šílenou rychlostí. To jsem nečekal, takže mě celým domem a cestičkou táhla téměř zvukovou rychlostí za sebou, až pak jsem srovnal krok. Aliciny šaty se ve tmě vlnily jako noční hladina a ve vlasech se jí zachytávaly kapky neustávajícího deště.

Během chvíle jsme byli kilometry od domu, a to v části města s obchody. Nikdy nezapomenu na obraz Alice, když mě uprostřed malého náměstíčka pustila za ruku a šipkou skočila do výlohy jednoho z obchodů. Střepy se kolem ní umělecky rozlétly, a než stihly všechny spadnout, Alice vyběhla zase ven s dvěma kusy oblečení, každé v jedné ruce.

„Poběž!“ křikla Alice a rozprchla se zase dál. Řádila jako malá vichřice. Překřížila několik ulic, až na chvilku nápadně zpomalila u jednoho klenotnictví. Pak běžela dál. Zastavil jsem se tam, kde ona, a zkusil odhadnout, na co přesně se dívala. Pak jsem je uviděl. Dva stříbrné prstýnky s miniaturními perličkami. Jednou černou, druhou bílou. Byly malé a nijak nenarušovaly dokonalý stříbrný kroužek, ve kterém byly usazeny.

Trochu sofistikovaněji než předtím Alice, jsem vylomil kliku a prstýnky i se sněhobílou krabičkou vzal. Jednou tady na oplátku nechám třeba milion dolarů, ale teď mi poklad běhá asi půl míle ode mě, takže je na čase Alici zase dohonit.

Zase jsem ji našel podle vůně. Jenže vypadala jinak než před chvílí. Na sobě měla krásné bílé šaty s krajkou a bílou stužku ve vlasech. Významně se opírala a sloup a dívala se přímo před sebe. Tam ležel ten druhý oblek, aksamitově černý. Než Alice oběhla budovu, měl jsem ho na sobě. Pak jsem si ji zaklesnul do rámě a pomalu jsme stoupali po schodech. Až teď jsem si všimnul, že stojíme před kostelem. Sloup, o který se Alice opírala, byl jedním z pilířů, který podpíral jednoduchý, ale krásný svatostánek, určitě přes sto let starý. Vyšli jsme všechny schody a zůstali stát před kostelem. Alice se usmála.

„Alice.“ Teprve teď jsem si uvědomil, že vlastně neznáme její příjmení. „Slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s Tebou ponesu všechno dobré i zlé po zbytek naší společné věčnosti. K tomu ať mi pomáhá Bůh.“

„Jaspere Whitlocku, odevzdávám se Tobě a přijímám Tě za manžela. Slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s Tebou ponesu všechno dobré i zlé po zbytek naší společné věčnosti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen,“ přísahala Alice tím nejkrásnějším tónem jejího zvonečkového hlásku. Zůstali jsme nehybně stát. Vpíjel jsem se Alici do očí a celou ji obalil do lásky.

Pak jsem z kapsy vylovil prstýnky. Rozevřel jsem krabičku a jeden z nich navlékl Alici na prst. Ona sáhla pro ten druhý a provedla to samé. Pak jsme si je vyměnili. Alice pozvedla ruku a otáčela ji v matné záři měsíce.

„Černá a bílá,“ vzdechla zasněně. Pak jsem ji políbil. První novomanželský polibek. Alice mi tu zdviženou ruku omotala kolem krku, tu druhou k ní přidala. Já ji objal kolem pasu a zvednul ze země. Stále v polibku jsem ji pomalu snášel ze schodů. Alice mi zkoušela dávat nohy kolem pasu, ale moc jí to přes sukni nešlo, tak jsem ji vzal do náruče. Když mi dala ruce kolem krku, rozběhnul jsem se. Vedl mě instinkt, ale jiný než na lovu. Nevěděl jsem, kam běžím, dokud jsem to místo nespatřil. Ten kopec byl velmi podobný tomu, na kterém jsem po setkání s Alicí strávil několik dní. Tenhle byl jen zasazen v divočejším prostředí, ale tráva vypadala ještě hebčeji. Opatrně jsem do ní Alici položil a lehnul si vedle ní. Pak už to šlo samo a přirozeně, když jsem opravdu našel svou druhou část. Alice už se nebála. Podruhé za tuto noc – tentokrát mnohem rychleji – se jí podařilo rozepnout knoflíky. Přitom mi měkce oplácela polibky a já se pomalu dostával nad ni.

„Kde jsme to před tou hodinou a čtyřiceti osmi minutami skončili?“ zašeptal jsem Alici.

„Teď už přesně před dvěma hodinami jsme skončili přesně takhle.“

„Nebojíš se.“ To nebyla otázka. Alice zavrtěla hlavou.

Sklonil jsem se jí ke krku a v polibku do ní konečně proniknul. Ten pocit by nešel popsat. Alice k mému štěstí jen vzdychla. Když jsem jí vzhlédl do tváře, přitáhla si můj obličej na svoji úroveň a od té chvíle se naše rty od sebe dlouhou dobu neodtrhly.

 

_________________________________________________________________________

 

Tak... Další kapitolka je za námi. V Příštím díle vyměním pohled a kouknu se do hlavy Alici. „Romantické hrátky" se mi z jejího pohledu psaly lépe, snad se mi podařilo i trochu ztotožnit s jejím světem budoucnosti.

 

předchozí kapitola SHRNUTÍ následující kapitola

Autor: Jullik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hope Dies Last 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře