Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 11

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Hořko - sladká tajemství 11Škola. Vím, že podle knih už na střední měli chodit jen Alice a Edward, ale snad mi odpustíte, že jsem nechala středoškolačit všechny Cullenovi a ještě ve stejném ročníku.

12.02.2010 (19:30) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5529×

 

Zdál se mi nádherný sen. Samozřejmě o Edwardovi a uplynulém víkendu. S blaženým úsměvem jsem se zavrtala do peřiny a snažila se přivolat pokračování snu. Ze snění mě vytrhlo odporné řinčení budíku.
Zmateně jsem se posadila na posteli a přemítala, co je za den, kde to jsem a kde je můj muž. Rozhlédla jsem se kolem sebe a okamžitě se zorientovala. Bylo pondělí ráno, já seděla u sebe v pokoji v Charlieho domě a Edward byl pryč. Na nočním stolku ležel přeložený papír. Vzala jsem ho do ruky a četla.
Dobré ráno lásko,
Charlie už odjel do práce. Já si jen odskočil pro auto, budu čekat v půl osmé před domem.
Miluji Vás, paní Cullenová
Má nálada se rázem úžasně zvedla. Vyskočila jsem z postele a vydala se do koupelny. Dopřála jsem si rychlou ranní sprchu, vyčistila si zuby a lehce se nalíčila. Pak ovšem nastal menší problém s oblečením. Docela dlouho jsem vybírala, co na sebe, aby nebyla vidět ani jedna z modřin. Nakonec jsem si vzala své oblíbené rifle a zelené tričko s roláčkem. Do takhle teplého počasí se sice úplně nehodilo, ale nic lepšího jsem neměla.
Když jsem byla hotová, zběžně jsem mrkla na hodiny. Ukazovaly za dvě minuty půl osmé. Bez dalšího zdržování jsem popadla školní tašku, v kuchyni jablko a vyběhla před dům. Akorát jsem zamykala, když přijelo stříbrné Volvo.
Se šťastným úsměvem jsem k němu vykročila a než jsem se nadála, drtil mě Edward ve svém náručí. Měla jsem chuť vykašlat se na školu a zatáhnout Edwarda k sobě do pokoje, ale věděla jsem, že by se nedal. Na upíra byl až ne uvěřitelně ctnostný a další absenci ve škole by mi nedovolil.
Jako pravý gentleman mi otevřel dveře spolujezdce a já nasedla do auta. Ani jsem se nestihla připoutat a Edward už seděl vedle mě a startoval. Pohledem jsem zavadila o jeho ruce na volantu a všimla si chybějícího prstenu. Tázavě jsem zvedla obočí a zamračila se. Nikdy by mě ani nenapadlo, že mi bude tak vadit, že si sundal snubní prstýnek.
Edward sledoval směr mého pohledu a když pochopil, co se mi nelíbí, rozesmál se. Jednou rukou stále držel volant a druhou si sáhl přes výstřih pod tričko. Vylovil řetízek podobný tomu mému. Stejně jako já na něm měl navlečený snubní prsten. Spokojeně jsem se na něj usmála.
Na školním parkovišti zastavil na svém obvyklém parkovacím místě, ale k vystoupení z auta se neměl. Chtěla jsem ho políbit, ale on se mírně odtáhl a vypadal tak nějak rozpačitě. Takového jsem ho neznala.
,,Děje se něco, lásko?” zeptala jsem se opatrně a tušila nepříjemnosti.
,,Víš, Bello, celá má rodina přes noc přemlouvala Emmetta a domlouvali mu, aby tě netrápil a neutahoval si z nás. Jenže podle jeho myšlenek se ho žádná z absolvovaných přednášek ani v nejmenším nedotkla a má na nás, a především na tebe, nachystáno několik vtipů. Na moje varování taky nedal, promiň,” vysvětloval mi Edward. Zavřela jsem oči a v duchu počítala do deseti. Měla jsem Emmetta ráda, brala jsem ho jako staršího bratra, kterého jsem vždy chtěla. Ale pokud si i můj muž dělá starosti s jeho připraveným škádlením, bála jsem se, co přijde.
Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla se čelit svému švagrovi se vztyčenou bradou. Zabralo to včera, tak proč by ne i dnes? Vystoupila jsem z auta a Edward byl okamžitě vedle mě. Spolužáci už si dávno zvykli na naše společné příjezdy a tak se po nás nikdo moc neotáčel. Ruku v ruce jsme došli do školy, kde jsme se bohužel museli rozdělit. Já měla dějepis a Edward literaturu. Políbil mě na čelo a zmizel ve třídě. S povzdychem jsem se vydala na svou hodinu.
Ke své smůle jsem seděla s Jessicou, která celé vyučování vyzvídala, jaký byl výlet s Cullenovými, jak pokročil náš vztah a kam až jsme se dostali. Lhát Jessice mi naštěstí problém nedělalo. Představa, že jí říkám pravdu, mě docela pobavila. Snažila jsem se představit si, jak by se tvářila na sdělení, že jsem se o víkendu za Edwarda provdala a náš vztah byl zcela naplněn.
Jessica mi na oplátku za mé strohé a nic moc říkají odpovědi barvitě vylíčila její rande s Mikem. Překvapilo mě, že se zase dali dohromady a zeptala jsem se na to. Od toho okamžiku byl můj výlet s Edwardem a jeho rodinou odstaven na vedlejší kolej a Jess se rozvyprávěla o náhodném setkání v knihovně, večeři v jediné slušné restauraci ve Forks a následné večerní procházce zakončené muchlováním na lavičce v parku.
Ulevilo se mi, když hodina konečně skončila a já už dál nemusela předstírat zájem o Jessičino vyprávění. Nechápala jsem, jak mi může beze studu popisovat i poměrně intimní detaily. Zamyšlená jsem došla až k učebně francouzštiny. Chystala jsem se vkročit do třídy, ale zarazila jsem se ve dveřích. Úplně jsem zapomněla, že francouzštinu mám s Emmettem. Ten už seděl na svém místě v naší lavici a s úsměvem od ucha k uchu na mě mával. Hlasitě jsem polkla a vykročila směrem k němu.
,,Jakpak se daří mojí nejmilejší sestřičce? Nebo bych měl říkat švagrové? V rodinných vztazích jsem se nikdy moc nevyznal,” vítal mě Emmett značně hlasitě. Sedla jsem si vedle něj a snažila se uklidnit.
,,Ale, ale, Bello, to tě Edward v noci zase tak utahal, že se nezmůžeš ani na odpověď?” ptal se nadšeně. Pár spolužáků nás již se zájmem sledovalo. Co jsem komu provedla?!
,,Emmette, říká ti něco pojem tajná svatba? Tajná je od slova tajit, což znamená nikomu to neprozradit. Rozhodně ne vykřičet to ve třídě plný lidí,” syčela jsem na něj tiše a doufala, že mě nikdo kromě něj neslyšel. Emmett se dál uculoval a předstíral, že jsem nic neřekla. Zoufale jsem zasténala a složila hlavu do dlaní. Tak tahle hodina bude hodně dlouhá.
Snažila jsem vnímat učitelův výklad a poctivě si psát poznámky, ale s Emmettem vedle sebe to prostě nešlo. Byl horší než Jessica. Pusu ani na okamžik nezavřel. Když pochopil, že mu prostě odpovídat nebudu, veškerou konverzaci obstaral sám. Měla jsem až neodolatelnou chuť strčit si prsty do uší a začít si zpívat, jen abych ho nemusela poslouchat. Vyprávěl mi vtipy s mírně erotickým nádechem, vzpomínal na nejexotičtější místa, kde se dá sex provozovat a počítal, kolik domů s Rose zdemolovali.
Věděla jsem, že se mě jen snaží vyburcovat k nějaké reakci, ale nemínila jsem mu to potěšení poskytnout. Jediné, co prozrazovalo, že jeho monolog slyším, byla červeň ve tvářích. Pohledem jsem hypnotizovala hodiny a snažila se silou vůle donutit vteřinovou ručičku k rychlejšímu pohybu. Marně.
Naštěstí těch šílených pětačtyřicet minut přeci jen uplynulo a já si s úlevou začala balit věci a chystala se odejít. Emmett mě ale při vstávání ze židle přátelsky poplácal po zádech, bohužel se trefil přímo do jedné z podlitin. Vyjekla jsem bolestí. Emmett ztuhl a kdyby to bylo možné, jistě by i zbledl. Na tváři se mu usadil upřímně provinilý výraz a začal se omlouvat.
,,Bello, promiň. Promiň, já… asi mi nedošlo, jak jsi křehká a použil jsem moc síly. Promiň,” omlouval se a opravdu působil nešťastně a zkroušeně.
,,To je dobrý, Emme, nebyla to tvoje chyba,” uklidňovala jsem ho. Takhle rozpačitého jsem ho ještě nezažila. Bylo mi ho docela líto.
,,Ukaž, podívám se, jestli jsem ti nějak neublížil,” vyhrkl najednou a začal mi odhrnovat triko ze zad. Vůbec jsem nestačila zareagovat a bránit se. Emmett zděšeně zalapal po dechu při pohledu na stále temně fialovou modřinu ve tvaru otisku dlaně. Rychle jsem si shrnula tričko zpátky a otočila se na Emma. Zíral na mě a v očích jsem mu četla omluvu a provinění a čirou hrůzu.
,,Bello, strašně mě to mrzí. Já ti vážně nechtěl nijak ublížit. Sakra, a to jsem si myslel, že to bylo jenom takový přátelský poplácání. Edward mě zabije. Roztrhá mě a spálí.A pak můj popel zase složí dohromady, aby mě mohl zničit ještě jednou. A já si to zasloužím. Promiň,” překotně se omlouval a bylo na něm poznat, jak moc si to vyčítá. Sice by si za předchozí zlobení za hodině zasloužil pěkně se v tom vymáchat, ale neměla jsem to srdce vidět svého velkého bratra takhle.
,,Hm, Emmette, tu modřinu jsi mi neudělal ty. Už jsem ji měla, jen jsi mě praštil přímo do ní,” utěšovala jsem ho.
Emmett se přestal omlouvat a zkoumavě na mě hleděl. Měla jsem pocit, jako kdyby mě rentgenoval pohledem. Nejprve se tvářil pochybovačně, ale pak se mu v očích mihlo pochopení. K mému neskonalému překvapení se zamračil a semkl rty do úzké čárky.
,,To ti udělal můj bratr? Způsobil to Edward?” zeptal se tiše. Zvažovala jsem lež, ale nemělo by smysl lhát. Emmett by mi stejně nevěřil. Proto jsem kývla hlavou. Emmett zatnul ruce v pěst.
,,Emmette, ale není to tak, jak to vypadá. Byla to nehoda a nikoho to nemůže mrzet víc než jeho. Už mě to ani nebolelo, dokud jsi mě nepoplácal. Vážně,” snažila jsem se ho přesvědčit. Nezdálo se však, že by má řeč Emmetta uklidnila. Vzal mě za ruku a vykročil na chodbu. Chtěla jsem se zeptat, kam mě to vleče, ale zaslechla jsem, jak si mumlá pod vousy.
,,Jen počkej, Edwarde Antony Cullene, tohle mi budeš muset vysvětlit.”
Nešťastně jsem zasténala a přemýšlela, jak z tohohle průšvihu ven.

Zdál se mi nádherný sen. Samozřejmě o Edwardovi a uplynulém víkendu. S blaženým úsměvem jsem se zavrtala do peřiny a snažila se přivolat pokračování snu. Ze snění mě vytrhlo odporné řinčení budíku.

Zmateně jsem se posadila na posteli a přemítala, co je za den, kde to jsem a kde je můj muž. Rozhlédla jsem se kolem sebe a okamžitě se zorientovala. Bylo pondělí ráno, já seděla u sebe v pokoji v Charlieho domě a Edward byl pryč. Na nočním stolku ležel přeložený papír. Vzala jsem ho do ruky a četla.

 

Dobré ráno lásko,

Charlie už odjel do práce. Já si jen odskočil pro auto, budu čekat v půl osmé před domem.

Miluji Vás, paní Cullenová

 

Má nálada se rázem úžasně zvedla. Vyskočila jsem z postele a vydala se do koupelny. Dopřála jsem si rychlou ranní sprchu, vyčistila si zuby a lehce se nalíčila. Pak ovšem nastal menší problém s oblečením. Docela dlouho jsem vybírala, co na sebe, aby nebyla vidět ani jedna z modřin. Nakonec jsem si vzala své oblíbené rifle a zelené tričko s roláčkem. Do takhle teplého počasí se sice úplně nehodilo, ale nic lepšího jsem neměla.

Když jsem byla hotová, zběžně jsem mrkla na hodiny. Ukazovaly za dvě minuty půl osmé. Bez dalšího zdržování jsem popadla školní tašku, v kuchyni jablko a vyběhla před dům. Akorát jsem zamykala, když přijelo stříbrné Volvo.

Se šťastným úsměvem jsem k němu vykročila a než jsem se nadála, drtil mě Edward ve svém náručí. Měla jsem chuť vykašlat se na školu a zatáhnout Edwarda k sobě do pokoje, ale věděla jsem, že by se nedal. Na upíra byl až neuvěřitelně ctnostný a další absenci ve škole by mi nedovolil.

Jako pravý gentleman mi otevřel dveře spolujezdce a já nasedla do auta. Ani jsem se nestihla připoutat a Edward už seděl vedle mě a startoval. Pohledem jsem zavadila o jeho ruce na volantu a všimla si chybějícího prstenu. Tázavě jsem zvedla obočí a zamračila se. Nikdy by mě ani nenapadlo, že mi bude tak vadit, že si sundal snubní prstýnek.

Edward sledoval směr mého pohledu a když pochopil, co se mi nelíbí, rozesmál se. Jednou rukou stále držel volant a druhou si sáhl přes výstřih pod tričko. Vylovil řetízek podobný tomu mému. Stejně jako já na něm měl navlečený snubní prsten. Spokojeně jsem se na něj usmála.

Na školním parkovišti zastavil na svém obvyklém parkovacím místě, ale k vystoupení z auta se neměl. Chtěla jsem ho políbit, ale on se mírně odtáhl a vypadal tak nějak rozpačitě. Takového jsem ho neznala.

,,Děje se něco, lásko?” zeptala jsem se opatrně a tušila nepříjemnosti.

,,Víš, Bello, celá má rodina přes noc přemlouvala Emmetta a domlouvali mu, aby tě netrápil a neutahoval si z nás. Jenže podle jeho myšlenek se ho žádná z absolvovaných přednášek ani v nejmenším nedotkla a má na nás, a především na tebe, nachystáno několik vtipů. Na moje varování taky nedal, promiň,” vysvětloval mi Edward. Zavřela jsem oči a v duchu počítala do deseti. Měla jsem Emmetta ráda, brala jsem ho jako staršího bratra, kterého jsem vždy chtěla. Ale pokud si i můj muž dělá starosti s jeho připraveným škádlením, bála jsem se, co přijde.

Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla se čelit svému švagrovi se vztyčenou bradou. Zabralo to včera, tak proč by ne i dnes? Vystoupila jsem z auta a Edward byl okamžitě vedle mě. Spolužáci už si dávno zvykli na naše společné příjezdy a tak se po nás nikdo moc neotáčel. Ruku v ruce jsme došli do školy, kde jsme se bohužel museli rozdělit. Já měla dějepis a Edward literaturu. Políbil mě na čelo a zmizel ve třídě. S povzdychem jsem se vydala na svou hodinu.

Ke své smůle jsem seděla s Jessicou, která celé vyučování vyzvídala, jaký byl výlet s Cullenovými, jak pokročil náš vztah a kam až jsme se dostali. Lhát Jessice mi naštěstí problém nedělalo. Představa, že jí říkám pravdu, mě docela pobavila. Snažila jsem se představit si, jak by se tvářila na sdělení, že jsem se o víkendu za Edwarda provdala a náš vztah byl zcela naplněn.

Jessica mi na oplátku za mé strohé a nic moc říkají odpovědi barvitě vylíčila její rande s Mikem. Překvapilo mě, že se zase dali dohromady a zeptala jsem se na to. Od toho okamžiku byl můj výlet s Edwardem a jeho rodinou odstaven na vedlejší kolej a Jess se rozvyprávěla o náhodném setkání v knihovně, večeři v jediné slušné restauraci ve Forks a následné večerní procházce zakončené muchlováním na lavičce v parku.

Ulevilo se mi, když hodina konečně skončila a já už dál nemusela předstírat zájem o Jessičino vyprávění. Nechápala jsem, jak mi může beze studu popisovat i poměrně intimní detaily. Zamyšlená jsem došla až k učebně francouzštiny. Chystala jsem se vkročit do třídy, ale zarazila jsem se ve dveřích. Úplně jsem zapomněla, že francouzštinu mám s Emmettem. Ten už seděl na svém místě v naší lavici a s úsměvem od ucha k uchu na mě mával. Hlasitě jsem polkla a vykročila směrem k němu.

,,Jakpak se daří mojí nejmilejší sestřičce? Nebo bych měl říkat švagrové? V rodinných vztazích jsem se nikdy moc nevyznal,” vítal mě Emmett značně hlasitě. Sedla jsem si vedle něj a snažila se uklidnit.

,,Ale, ale, Bello, to tě Edward v noci zase tak utahal, že se nezmůžeš ani na odpověď?” ptal se nadšeně. Pár spolužáků nás již se zájmem sledovalo. Co jsem komu provedla?!

,,Emmette, říká ti něco pojem tajná svatba? Tajná je od slova tajit, což znamená nikomu to neprozradit. Rozhodně ne vykřičet to ve třídě plný lidí,” syčela jsem na něj tiše a doufala, že mě nikdo kromě něj neslyšel. Emmett se dál uculoval a předstíral, že jsem nic neřekla. Zoufale jsem zasténala a složila hlavu do dlaní. Tak tahle hodina bude hodně dlouhá.

Snažila jsem vnímat učitelův výklad a poctivě si psát poznámky, ale s Emmettem vedle sebe to prostě nešlo. Byl horší než Jessica. Pusu ani na okamžik nezavřel. Když pochopil, že mu prostě odpovídat nebudu, veškerou konverzaci obstaral sám. Měla jsem až neodolatelnou chuť strčit si prsty do uší a začít si zpívat, jen abych ho nemusela poslouchat. Vyprávěl mi vtipy s mírně erotickým nádechem, vzpomínal na nejexotičtější místa, kde se dá sex provozovat a počítal, kolik domů s Rose zdemolovali.

Věděla jsem, že se mě jen snaží vyburcovat k nějaké reakci, ale nemínila jsem mu to potěšení poskytnout. Jediné, co prozrazovalo, že jeho monolog slyším, byla červeň ve tvářích. Pohledem jsem hypnotizovala hodiny a snažila se silou vůle donutit vteřinovou ručičku k rychlejšímu pohybu. Marně.

Naštěstí těch šílených pětačtyřicet minut přeci jen uplynulo a já si s úlevou začala balit věci a chystala se odejít. Emmett mě ale při vstávání ze židle přátelsky poplácal po zádech, bohužel se trefil přímo do jedné z podlitin. Vyjekla jsem bolestí. Emmett ztuhl a kdyby to bylo možné, jistě by i zbledl. Na tváři se mu usadil upřímně provinilý výraz a začal se omlouvat.

,,Bello, promiň. Promiň, já… asi mi nedošlo, jak jsi křehká a použil jsem moc síly. Promiň,” omlouval se a opravdu působil nešťastně a zkroušeně.

,,To je dobrý, Emme, nebyla to tvoje chyba,” uklidňovala jsem ho. Takhle rozpačitého jsem ho ještě nezažila. Bylo mi ho docela líto.

,,Ukaž, podívám se, jestli jsem ti nějak neublížil,” vyhrkl najednou a začal mi odhrnovat triko ze zad. Vůbec jsem nestačila zareagovat a bránit se. Emmett zděšeně zalapal po dechu při pohledu na stále temně fialovou modřinu ve tvaru otisku dlaně. Rychle jsem si shrnula tričko zpátky a otočila se na Emma. Zíral na mě a v očích jsem mu četla omluvu a provinění a čirou hrůzu.

,,Bello, strašně mě to mrzí. Já ti vážně nechtěl nijak ublížit. Sakra, a to jsem si myslel, že to bylo jenom takový přátelský poplácání. Edward mě zabije. Roztrhá mě a spálí. A pak můj popel zase složí dohromady, aby mě mohl zničit ještě jednou. A já si to zasloužím. Promiň,” překotně se omlouval a bylo na něm poznat, jak moc si to vyčítá. Sice by si za předchozí zlobení na hodině zasloužil pěkně se v tom vymáchat, ale neměla jsem to srdce vidět svého velkého bratra takhle.

,,Hm, Emmette, tu modřinu jsi mi neudělal ty. Už jsem ji měla, jen jsi mě praštil přímo do ní,” utěšovala jsem ho.

Emmett se přestal omlouvat a zkoumavě na mě hleděl. Měla jsem pocit, jako kdyby mě rentgenoval pohledem. Nejprve se tvářil pochybovačně, ale pak se mu v očích mihlo pochopení. K mému neskonalému překvapení se zamračil a semkl rty do úzké čárky.

,,To ti udělal můj bratr? Způsobil to Edward?” zeptal se tiše. Zvažovala jsem lež, ale nemělo by smysl lhát. Emmett by mi stejně nevěřil. Proto jsem kývla hlavou. Emmett zatnul ruce v pěst.

,,Emmette, ale není to tak, jak to vypadá. Byla to nehoda a nikoho to nemůže mrzet víc než jeho. Už mě to ani nebolelo, dokud jsi mě nepoplácal. Vážně,” snažila jsem se ho přesvědčit. Nezdálo se však, že by má řeč Emmetta uklidnila. Vzal mě za ruku a vykročil na chodbu. Chtěla jsem se zeptat, kam mě to vleče, ale zaslechla jsem, jak si mumlá pod vousy.

,,Jen počkej, Edwarde Antony Cullene, tohle mi budeš muset vysvětlit.”

Nešťastně jsem zasténala a přemýšlela, jak z tohohle průšvihu ven.

 

10. díl • 12. díl

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 11:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře