Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 21

16.03.2010 (20:00) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5309×

Edward

Jen co zmizelo mé Volvo v dáli, vyběhl jsem k domovu. Bella měla pravdu. Jeden slunečný den se jí snad nic zlého nestane a já už si opravdu potřebuji zalovit a preferoval bych i jinou než srnčí krev.

Zbytek rodiny na mě již čekal před garáží a já se přidal k Alici s Jasperem. Kdyby Belle cokoliv hrozilo, Alice to vidí a přes její myšlenky i já. Přeci jen, jistota je jistota.

Bylo rozhodnuto, že pojedeme až do kanadských hor, kde bylo jen minimální riziko, že narazíme na člověka. Navíc tu oblast obývala spousta medvědů, jejich přemnožení dělalo správcům území nemalé starosti. My jim od nich rádi pomůžeme bez nároku na odměnu.

Po celou cestu jsem sledoval Aliciny myšlenky a ona si to bohužel moc dobře uvědomovala, takže myslela na nejnovější módní trendy, nákupy, kosmetické novinky a opět na nákupy. Sem tam ji hlavou probleskla vzpomínka na milování s Jasperem. To jsem opravdu vidět nechtěl.

,,Alice, prosím,” zasténal jsem nešťastně, když se ona konkrétní vzpomínka na mého bratra ve velmi intimní chvilce opakovala po několikáté.

,,Nemáš mi lézt do hlavy. Jestli ti moje myšlenky vadí, bude jen ráda, když je budeš ignorovat,” odpověděla mi vesele, mrkla do zpětného zrcátka a vyplázla na mě jazyk.

Znechuceně jsem si odfrkl. V ní jsem čekal spojence. Myslel jsem si, že pochopí můj strach o Bellino bezpečí. Ale to ona ne. No, možná to skutečně přeháním. Asi má Bella pravdu, když mě obviňuje z přemrštěné starostlivosti. Rozhodl jsem se Alici poslechnout a přestat být nervózní a pravděpodobně zcela zbytečně starostlivý.

Díval jsem se přes kouřové okno auta na ubíhající krajinu a myslel na následující čtyři dny. Celé čtyři dny o samotě s mojí milovanou ženou. Nemohl jsem se dočkat.

Pronajal jsem pro nás luxusní lesní chatu. Bella i já jsme sice měli rádi spíše prosté věci a netoužili po vysokém standardu, ale představa koupele ve vířivce, nebo Bellina zpoceného těla v sauně, mě přiváděla pomalu k šílenství. A nejen mě.

,,Edwarde, byl jsi s ní v noci. Mohl bys, prosím, zaměřit svou pozornost někam jinam. Tedy jestli chceš, abychom dojeli až do Kanady. Taky můžeme zaparkovat tady, jestli budeš pokračovat. Dlouho bych se neudržel,” rozezněl se mou myslí Jasperův pobavený hlas.

Zavrčel jsem se pak usilovně přemýšlel, o čem mám tedy přemýšlet. Naštěstí už cesta netrvala dlouho a byli jsme na místě. Rozhodl jsem se jet zpátky v autě s Emmettem a Rosalie. Čím déle jsem byl od své ženy, tím více mi chyběla a já se na ní těšil. Nechtěl jsem Jasperovi způsobit žádné nepříjemnosti.

Rychle jsme se dohodli, kdo se vydá kterým směrem a v kolik se sejdeme. Rozběhli jsme se na všechny strany. Já běžel jen necelou minutu, když jsem ucítil onu lahodnou vůni. Mnohem lákavější než srnčí.

Během chvilky jsem sál horkou krev velkého hnědého medvěda. Slastně jsem přivřel oči a vychutnával si tu jedinečnou chuť. Ano, jet na lov sem byl rozhodně vynikající nápad.

Netrvalo dlouho a ulovil jsem další tři medvědy. Všechna ta krev ve mně až šplouchala a já byl zcela plně nasycen. Nepozřel bych už asi ani kapku. Napil jsem se tak vydatně, že nadcházející prodloužený víkend s Bellou zvládnu bez nutnosti opustit ji byť jen na pár minut kvůli žízni.

U aut jsem byl zpátky první a netrpělivě čekal na ostatní. Slíbil jsem Belle, že to neudělám, ale nemohl jsem si pomoct a vytáhnul jsem svůj mobil a vytočil její číslo. Telefon vyzváněl a dlouho ho nikdo nebral. Začínala mě jímat hrůza a útočily na mě představy všech tragédií, které se mohly během mé nepřítomnosti udát.

,,Telefon Belly Swanové, tady Charlie Swan,” ozvalo se ve sluchátku náhle.

Nechápal jsem, proč Bellin telefon bere její otec. Jeho hlas zněl udýchaně, jako by právě uběhl maratón.

,,Dobrý den, Charlie, tady Edward. Mohl bych prosím mluvit s Bellou?” představil jsem se a snažil se, aby můj hlas zněl normálně a nebyl na něm poznat můj strach.

,,Ahoj Edwarde, Bella není doma a zapomněla tu telefon. Takže je mi líto,” oznámil mi Charlie a zdálo se mi, že se škodolibou radostí.

,,A nevíte, kdy se vrátí?” zeptal jsem se a dokonale skryl svou podrážděnost.

,,Hm, tak to vážně nevím. Je s Jacobem v rezervaci a řekl bych, že se dobře baví,” odpověděl Bellin otec a já měl co dělal, abych nevylétl z kůže.

,,Dobře, děkuji. Vyřiďte jí prosím, že jsem volal a ať se mi ozve, až přijde domů,” procedil jsem skrz zaťaté zuby a spěšně hovor ukončil.

Měl jsem takřka neodolatelnou chuť do něčeho vší silou praštit. Slíbila mi, že na sebe bude dávat pozor a neudělá nic nebezpečného. A pak si klidně jede do vlkodlačího doupěte s tím štěnětem a ani mi nedá vědět.

Vztekle jako tygr v kleci jsem přecházel kolem aut a snažil se silou vůle popohnat svou rodinu k rychlému návratu.

,,Edwarde, Bella je v pořádku,” ozval se za mnou Alicin zvonivý hlas.

Otočil jsem se na ni a nevěřícně si ji měřil pohledem. Snad těm psům nevěří a nedůvěřuje!

,,Hm, víš, Sam volal Carlisleovi. Smečka narazila na čerstvou stopu Victorie, ale pohybovala se po našem území. Zjistili, že jsme na lovu a Bella je ve škole sama nechráněná. Tak se Sam domluvil s Carlislem, že v rezervaci bude v bezpečí,” vyprávěla má sestřička překotnou rychlostí a mně se zatmělo před očima.

Jistě, že mě to nenapadlo. Victorie věděla, že za slunečného počasí nemůžeme jít do školy a logicky si odvodila, že pojedeme lovit. Bella zůstala sama, bez dozoru a ochrany. Že na to já hlupák nepomyslel dříve!

Nejraději bych si dal pár facek. Zase jsem ji opustil, i když jen na jeden den, a ona musela svůj život vložit do rukou, nebo spíš tlap, těch zablešenců. A nevzala si ani telefon. Pravděpodobně mě nechtěla rušit při lovu a přidělávat mi starosti. Blázínek můj.

Zoufale jsem zavyl a vysloužil si tím silnou ránu do zad od mého velkého bratra. Ani jsem nepostřehl jeho příchod. Emmettovy oči svítily a on se tvářil pobaveně.

,,No jo, bráško, budeš se muset smířit s konkurencí. Je to docela blbý, když tvá ženuška kamarádí se smradlavym čoklem. Doufej, že ji neobejme nebo tak. Pak by musela strávit pár hodin ve vaně, aby trošku vyčichla,” objasnil mi Emmett zdroj svého veselí.

Představoval si můj a Bellin romantický výlet, který strávím s nakrčeným nosem a v intimních chvilkách s kolíčkem na nose.

Občas jsem nechápal, jak někdo, kdo je na světě tolik let, může takhle přemýšlet. Zavrčel jsem na něj a dál ho ignoroval. Svou pozornost jsem přesunul ke Carlisleovi.

,,Edwarde, smečka ji skutečně ochrání. My bychom se nemuseli stihnout vrátit včas a Bella jsem u nich v mnohem větším bezpečí než kdekoliv jinde, ať už se ti to líbí, nebo ne. Od Sama bylo velmi pozorné a dospělé, že mi zavolal a poradil se se mnou. Zkus se tak taky chovat a nedělej ze sebe žárlivého vzteklouna se zastřeným uvažováním,” domlouval mi Carlisle.

Pod jeho káravým, ale zároveň otcovsky laskavým pohledem jsem se styděl a cítil se jako nezbedné dítě. Samozřejmě, že měl pravdu, ale nelíbila se mi. Nechtěl jsem, aby má manželka trávila čas s kterýmkoliv z vlků. Skutečně jsem pociťoval i osten žárlivosti, neboť jsem to měl být vždy já, kdo ji ochrání.

,,Fajn, ale mohl jsi mi to říct dřív,” ošil jsem se a pohledem hypnotizoval větvičku na zemi.

,,Edwarde, nechovej se jako trucovitej fracek. Bella tě miluje, vždyť si tě vzala i proti svému přesvědčení, tak jí začni důvěřovat a koukej dát i na její úsudek. Já vlky nesnáším, to víš, ale ona je u nich v bezpečí. Takže se přestaň vztekat a nasedni do auta, ať si ji můžeme vyzvednout,” vyjela na mě Rosalie a dokonale mě šokovala. Od ní bych takovou reakci nečekal.

Schlíple jsem ji poslechl a sedl si na zadní sedadlo. Vyrazili jsem směr Forks.

Nemohl jsem si pomoct, pořád jsem se o Bellu bál a nelíbilo se mi, kde je. Jenže Carlisle měl bohužel pravdu. Byla v rezervaci ve větším bezpečí než kdekoliv jinde bez naší ochrany. Příště už takovou situaci nedopustím. Vždy s Bellou někdo z nás bude a bude na ni dohlížet a chránit ji.

Dojeli jsme před náš dům a já celý nedočkavý vyskočil ven. Zadržel mě Carlisle.

,,Edwarde, máme se sejít za deset minut na hranici. Nemusíš se ukvapovat a spěchat. Jsme se Samem dohodnutí,” promluvil autoritativně a položil mi ruku na rameno.

Zatnul jsem zuby a zůstal stát. Carlisle se rychle převlékl a nasedl opět do auta. Nechápavě jsem na něj zamrkal a viděl svou překvapenou tvář v jeho mysli.

,,Hm, Edwarde, myslím, že Belle by se nelíbilo, kdybys ji domů nesl na zádech,” objasnil mi.

Ušklíbl jsem se a nastoupil k němu. Normální rychlostí, spíše pod povoleným limitem, a úplně v klidu dojel na smluvené místo. Vlci s Bellou tam ještě nebyli.

Po pár vteřinách se z dálky ozvalo burácení motorky a já s naprostou jistotou vědět, že mi mou křehkou a zranitelnou ženu přivezou na motorce. Čím dál lepší.

A opravdu. Přiřítila se postarší motorka řízená naštěstí Samem, za nímž nenápadně vykukovala Bella. Neměla ani přilbu. To budu muset napravit. Jestli chce jezdit na motorce, jedině s chrániči, pořádnou bundou a helmou.

Sam zastavil, sesedl a pomohl Belle, která se za ním schovávala a krčila. To jsem nechápal. A pak jsem si uvědomil, že se bojí mé reakce. Utekla za vlky do La Push a mobil nechala schválně doma. Ano, v první chvíli jsem se zlobil, ale když jsem ji viděl, cítil jsem jen čirou radost, že je živá a zdravá.

Usmál jsem se na ni a mi s očividnou úlevou skočila do náručí. Objal jsem ji a chtěl nasát její překrásnou vůni. Bohužel měl Emmett pravdu. Páchla jako zmoklý pes.

20 • 22

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 21: