Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 23

25.03.2010 (15:30) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5214×

Edward

Belle se ani trochu nezamlouvalo, že bude přes noc sama. Také se mi to nelíbilo, ale musel jsem ještě vyřešit pár důležitých věcí. Sice jsem své ženě do hlavy neviděl, ale byl jsem si docela jistý, že si myslí, že jsem na ni naštvaný a zlobím se kvůli jejímu výletu do La Push. Nadšený jsem z toho rozhodně nebyl, ale lepší řešení v danou chvíli opravdu nejspíš neexistovalo. Mohl jsem nadávat jen sám sobě, že jsem od ní odjel tak daleko. Ona za nic nemohla.

Nechal jsem Carlislea jet napřed autem a sám jsem běžel domů. Cestou jsem v lese potkal vysmátého Emmetta s Jasperem. Emm si mě představoval s tím hloupým kolíčkem na prádlo přicvaknutým na nose a vášnivě se loučícího s Bellou. Jasper myslel jen na způsoby obrany a možné únikové cesty pro Bellu i Charlieho. Byl jsem mu neskonale vděčný, alespoň jeden z mých bratrů uvažoval rozumně a choval se dospěle.

Doma už na mě čekal Carlisle. Sam mi při předání Belly neukázal jen ten její rozkošný výbuch hněvu, ale i nutnost naléhavě situaci s Victorií řešit. Její pach nebyl jediný upíří v okolí. Smečka zachytila ještě další dva a to nevěstilo nic dobrého.

,,Rychle jsem prošel noviny za posledních pár týdnů a nechápu, že jsme si toho nevšimli dřív. V Seattlu a okolí přibývá nevyřešených vražd. Počet mrtvých se stále zvyšuje a policie si s tím neví rady. Uvažovali i o masovém vrahovi, ale oběti nemají nic společného. Jsou vybírány zcela náhodně. Společnými znaky jsou zmizení během noci a tělo zohavené k nepoznání a spálené,” přivítal mě otec a mně se zatmělo před očima.

V těsné blízkosti našeho sídla, našeho domova, se rojí velké množství upírů. No, velké množství. I pět by bylo hodně na jednom místě. Instinkt mi říkal, že nejde o jen tak obyčejné nomády. Všechny indicie spíše ukazovaly na nezkušené nebo zbrklé upíry. Tedy novorozené nebo někoho, kdo se vymkl kontrole. Občas se takové případy vyskytly. Několik nomádů se spojilo do smečky, ale časem si začali lézt krkem a vzájemně mezi sebou bojovali o nadvládu nad momentálním sídlem a místem působnosti.

Bylo mi samozřejmě líto těch zabitých lidí, ale k nepříčetnosti mě děsila blízkost těchto pravděpodobně mocenských bojů. Být to kdekoliv jinde, vůbec bych se tím nezabýval, ale ze Seattlu do Forks to byla jen krátká vzdálenost, upír ji byl schopen překonat za pár minut. A Bellina krev tak lákavě voněla…

Volturiovi taková a podobná provinění trestali a nepromíjeli, jenže v naší situaci bylo přímo nežádoucí, aby se někdo z královské rodiny či jejich gardy vyskytl v našem okolí. Alice sice do Volterry poslala mé a Bellino svatební oznámení a doufali jsme, že Volturiovi budou číst mezi řádky, jenže Bella byla sice moje manželka, ale stále ještě člověk.

,,Na kolik upírů to odhaduješ?” zeptal jsem se Carlislea a posadil se.

,,Nevím, těžko říct. Ale tři jsou jistí,” odpověděl Carlisle a stejně jako já přemítal o možnostech, které se nám nabízely.

A že nebyly právě příjemné! Cítil jsem obrovskou úlevu, že alespoň následující čtyři dny bude Bella v bezpečí se mnou na pronajaté horské chatě daleko odsud. Ostatní zatím zjistí více informací a podrobností. Pak budeme moci jednat.

,,Možná by nebylo úplně od věci spolupracovat více s vlky,” zauvažoval Carlisle a já se mírně otřásl.

Jistě, sem tam se s nimi potkat se dalo zvládnout, ale svěřit jim naše životy a bezpečí celé rodiny? To ne. Nikdy jsem se nepovažoval za někoho ovládaného předsudky, ale vlkům jsem prostě nevěřil. Zvláště takhle mladým. Příliš podléhali svým instinktům a pudům, byli vrtkaví a výbušní. Chybělo jim dokonalé sebeovládání a většina z nich stále považovala naši rodinu za parazity nehodné pobytu na tomto světě. Sam byl rozumný a skvělý vůdce, ale byl se svým způsobem uvažování výjimka.

,,S tím nemohu úplně souhlasit. Není na ně spoleh,” odporoval jsem.

,,Naprosto s Edwardem souhlasím,” ozval se hlas ze schodů, odkud přišla Rosalie.

,,Nemůžeme s těmi štěňaty spolupracovat. Oni nevěří nám a my nevěříme jim, to by nešlo,” prohlásila a zavrtěla hlavou.

,,Byl to jen takový nápad a já jsem přesvědčen, že ne zcela zcestný, ale jak myslíte,” vzdal se Carlisle.

,,Každopádně, načasování stojí na naší straně. Edward odveze Bellu do bezpečí a my zatím zkusíme zjistit víc,” pokračovala Rose a já byl docela překvapený, že uvažuje velmi podobně jako já.

Chvíli jsme zvažovali další postup, pokud nastane ta která varianta. Přidaly se k nám i Alice a Esmé. Aliciny myšlenky byly zmatené a ona sama frustrovaná. Třela si spánky a působila vyčerpaně, což u upírů není zrovna běžné.

,,Co se děje, Alice?” všimla si jejího rozpoložení Esmé.

,,Nic nevidím. Tedy nic podezřelého. Moje vize jsou úplně čisté a neukazují žádné ani potenciální ohrožení, popírají přítomnost těch upírů v Seattlu,” zašeptala zoufale a znovu a znovu se pokoušela něco spatřit.

Nikdo z nás z toho neměl dobrý pocit. Aliciny vize byly spolehlivé a nikdy se nemýlily, nikdy neselhaly. Neviděla vlkodlaky, ale místo nich se v jejích viděních vyskytovala tma, prázdná místa. Nyní to bylo jiné. Viděla Seattle, ale bez jakéhokoliv upíra. Bylo to zvláštní a docela děsivé. Velmi jsme na její vize budoucnosti spoléhali.

,,Fajn, to je můj problém a slibuji, že ho vyřeším. Teď musím pomoct Edwardovi zabalit a přichystat se na romantický výlet,” zatleskala najednou vesele a po předchozích chmurách nebylo ani stopy.

Tuhle její schopnost vytěsnit cokoliv nepříjemného a věnovat se tomu, co ji bavilo, jsem nechápal a obdivoval. Jediná její myšlenka nebyla temná nebo nešťastná. Ona se nyní prostě těšila na balení a přípravu cesty.

,,Ty jsi ale osel, Edwarde,” vypískla z ničeho nic uprostřed schodiště.

Otočila se na mě, ruce založené v bok a z očí jí šlehaly blesky. Opět jsem byl na okamžik konsternován změnou její nálady.

,,Copak se říká vlastní manželce, že nevoní? To říct Jasper mně, tak letí oknem, i kdyby bylo zavřené. Takhle se k ní nemůžeš chovat, ty tupče,” rozčilovala se.

V její mysli jsem ale viděl pravý důvod, proč jí má poznámka ohledně Bellina zápachu rozzlobila. Neubránil jsem se smíchu a ona ještě víc přivřela oči. Ač byla malá a drobná, v ten moment z ní šel strach.

,,Víš ty vůbec, jak byl ten parfém drahý? A jak by se jí za normálních okolností líbil? Jenže to né. Můj bratříček jí řekne, že mu nevoní zrovna příjemně, a já mám po dárku k vašemu výročí. Vážně děkuju,” zasyčela a na upíra velmi hlasitě vydupala zbytek schodů.

I přes vážnost předchozího zjištění a naší situace jsem se smál. Alice viděla sama sebe, jak ráno Belle před naším odjezdem předává onen parfém. Bells na ni chvilku nevěřícně zírala a pak nakvašeně pronesla: ,,Tím jako chceš nenápadně naznačit, že stále páchnu?”

Pak se opravdu urazila a zavřela Alici dveře u auta před nosem bez jediného slůvka rozloučení. Dovolila si ošklivě se na ni zamračit. To se Alici nestávalo. Skutečně neměla dobrý den.

,,Edwarde, mohl by ses uklidnit a vysvětlit nám, o co jde?” zavrčela netrpělivě Rosalie a podupávala nohou.

Překvapilo mě, že od svatby se její vnímání Belly úplně změnilo. Pořád ji  nebrala jako sobě rovnou, ale měla ji ráda a nyní se o ni upřímně bála. Pomaloučku mou ženu začínala považovat za součást rodiny.

,,To nic, jen mě pobavila Alice,” odpověděl jsem již klidným a vyrovnaným hlasem.

Od ostatních jsem si vysloužil úšklebek, mé a Aliciny hovory beze slov je rozčilovaly, ale už si na ně poměrně zvykli.
Vyběhl jsem za Alicí do svého pokoje a poslušně si poslechl přednášku o vhodném chování, o svádění ženy, o tom, co se ženám líbí a vzrušuje je, o dvoření a dobývání. Dozvěděl jsem se, že to, že jsme manželé neznamená, že už se nemusím snažit. Nechal jsem Alici vypovídat a její rady pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. Samozřejmě jsem to všechno moc dobře věděl, ale nepřerušoval jsem její kázání. Alice se cítila důležitě, užitečně a velmi ji těšilo poskytovat mi svá životní moudra.

Zabalil jsem si, s Aliciným dovolením a pečlivým dohledem, několik košil, triček, trenýrek, boxerek, plavky, kalhoty, kraťasy, svetr, mikinu i kabát. Alice se rozvášnila a nebyla k zastavení. Kdybych si důsledně netrval na svém, nejspíš by mi zabalila i stan a padák, jen tak pro jistotu.

Nepřiznala by to, ale výpadek ve vidění budoucnosti ji děsil a dělala si starosti. Nehodlala nic podcenit a pro svůj klid potřebovala vědět, že nám s Bellou nebude nic scházet a chybět.

Sbalila menší kufr i pro ni. Bella si sice prosadila vlastní zavazadlo, ale Alice jí přidala několik kousků svůdného prádla, plavky, líčení a kosmetiku.

Když byla konečně se stavem našich zavazadel spokojená a já na pokraji nervového zhroucení z předstírání, že mi její balící šílenství nevadí a že mě dokonce docela baví, nanosil jsem kufry do auta. Vypadalo to jako bychom jeli někam na měsíc a ne na čtyři dny.

,,Edwarde, měj u sebe stále telefon. Kdyby se cokoliv stalo, nebo jsme zjistili něco závažného či podstatného zavolám ti,” ujistil mě Carlisle a já mu byl vděčný.

Na svou rodinu jsem se mohl bezmezně spolehnout. Oni si poradí a já zatím budu se svou milovanou, sladkou manželkou. Možná jsem sobec, ale jakmile jsem vyjel k Charlieho domu, stres a napětí ze mě spadly a já se už jen těšil na nadcházející čtyři dny strávené o samotě a v soukromí. Nemohl jsem se dočkat.

22 • 24

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 23: