Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 3

Bella a Carlisle

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Hořko - sladká tajemství 3Oznámení Edwardově rodině

29.01.2010 (08:15) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5874×

 

Moc dobře jsem si uvědomovala, že jsem červená až za ušima. Nikdy jsem nebyla ráda středem pozornosti a teď bych se nejraději stala neviditelnou. Ač bych to nahlas nepřiznala, bála jsem se reakce Cullenových na naše oznámení. Přeci jen jsem ještě hodně mladá a především člověk. Jistě budou svatbu pokládat za hloupý nápad a rozmlouvat nám ji. A to jsem ani trošku nechtěla. Učinit rozhodnutí, zvláště takhle zásadní, mi vždycky dělalo problém, ale když už jsem se jednou rozhodla, stála jsem si za tím. Avšak nikdy jsem se nemusela hájit před pěti upíry. Nevydržela jsem se na ně dívat a sklopila pohled k zemi.
,,Vím, že je to překvapující, a věřte mi, nemůžete být víc v šoku než byl já, ale Bella mi před chvílí řekla své ano. Takže, má milá rodino, já a Bella se budeme brát.”
Čertík vyletěl z krabičky. Stála jsem bez hnutí a dál se dívala na podlahu. Nechtěla jsem vidět jejich pochybovačné, nesouhlasné nebo odsuzující výrazy.
Najednou, zcela bez varování, mě popadly dvě obrovské ledové ruce a ocitla jsem se několik centimetrů nad zemí v drtivém objetí. Edward mě stále držel za ruku, takže on to nebyl. Překvapeně jsem zvedla zrak a podívala se do zářících očí Emmetta. Culil se jako sluníčko a přímo z  něj čišelo nadšení.
,,Konečně jsi dostala rozum, sestřičko. Už jsem se začínal bát, že ti to nikdy nedojde a chudák Eda ostrouhá. Vítej do rodiny.” Vlepil mi pusu na tvář a zatočil se se mnou. Ještě, že Edward umí číst myšlenky a pustil tak mou ruku dříve, než by mi ji s Emmettem utrhli.
Díky Emmettově reakci ze mě alespoň trochu nervozity spadlo. Když se m i vrátila pevná půda pod nohama, nenápadně jsem se podívala po zbytku rodiny. K mému nekonečnému překvapení se všichni usmívali. Dokonce i Rosalií hrál na rtech jemný úsměv. To jsem opravdu nečekala.
Carlisle vystoupil z řady a objal mě. Na rozdíl od Emmetta nezapomněl, že jsem člověk. Až když jsem si uvědomila, že Carlisle se svatbou očividně souhlasí, uvolnila jsem se. Na jeho názoru mi hodně záleželo. Byl hlavou rodiny a já si opravdu přála jeho požehnání.
,,Gratuluji, Bello, Edwarde,” usmíval se a objal i Edwarda. Chtělo se mi brečet.
Tyhle změny nálad jsem nechápala. Chvíli jsem byla nervózní, pak šťastná, nadšená a teď k slzám dojatá. Vysvětlení mi podal Jasper, který nám také blahopřál. Jen mi na rozdíl od ostatních jen podal s omluvným výrazem ruku.
,,Gratuluji. A promiň, Bello, za ty návaly emocí. V téhle místnosti je teď tolik citů a nálad, že to trošku nezvládám.” Rozesmála jsem se a byla si jistá, že za tohle Jasper nemůže.
Do rodiny mě přivítaly i Esmé s Rosalií, která mě překvapila nejvíc. Nebyla na ní ani stopa nelibosti nebo přetvářky. Opravdu upřímně nám popřála hodně štěstí. Ale taky položila onu ožehavou otázku, které jsem se bála.
,,A kdy ta velká událost proběhne? Už máte datum?”
Podívala jsem se na Edwarda. Doufala jsem, že odpoví on a že jim také vysvětlí, že to rozhodně nebude velká událost, ale malý intimní, rodinný obřad. Edward se však k odpovědi očividně neměl. Zato Alice ano.
Upíří rychlostí vyskočila z postele a stoupla si vedle mě. Na okamžik se nepřítomně zadívala do dáli a pak se šťastně rozzářila.
,,Svatba bude příští týden v pátek večer. Jen naše rodina. Páni, Bello, to bude romantika. Příjemně mě překvapuješ, sestřičko,” změřila si mě pohledem, jako by pátrala jsem-li to opravdu já.
Jakmile Alice začala plánovat, nebyla k zastavení. Okamžitě se pustila do rozdávání úkolů. V té rychlosti se ani nikdo nestačil podivit nad tak blízkým datem. Alice nikomu nedala prostor k otázkám ani přemýšlení. Stal se z ní nekompromisní generál. K mé člověčí smůle mluvila a jednala takovým tempem, že jsem vůbec nepostřehla a nechápala, co se děje. Kolem mě se míhaly barevné čmouhy a nesl se ke mně zvonkový Alicin hlas. Ovšem slovům jsem ani trochu nerozuměla.
Opřela jsem se o Edwarda, který zůstával stejně nehybný jako já. Přitáhl si mě do náručí a políbil mě do vlasů.
,,Neděs se, lásko. Alici usměrním. Svatba bude přesně taková, jakou budeš chtít ty. Když to jinak nepůjde, utečeme do Vegas,” šeptal mi tiše do ucha. Zase jsem se rozesmála. To jsem se opravdu tvářila tak vyděšeně? Vážně si tu všichni myslí, že jsem ohledně oslav takový br učoun? Jasně, nemiluji je, ale vlastní svatbu si chci užít. Taky bych nikdy tak strašně nezklamala Alici.
Jedna čmouha se přede mnou zastavila a zhmotnila se do mé budoucí švagrové. Alice se zamračila na Edwarda a mě věnovala ten nejkrásnější úsměv a polibek na tvář.
,,Děkuji! Nebudeš toho litovat, věř mi,” slíbila mi a byla opět pryč.
Najednou jsem se cítila hrozně vyčerpaná u unavená. Zívla jsem a Edward se rozesmál.
,,Tak lidská! Odvezu tě domů, dneska to byl náročný den.” Oblékl si košili a já si až teď uvědomila, že celou tu dobu byl polonahý. Opět mě polilo horko. Ještě štěstí, že to nikdo nekomentoval. Zvláště Emmett. Raději jsem si ani nechtěla domýšlet, co si myslí, že jsme tu dělali.
Prošli jsme obývacím pokojem až do garáže a nikdo náš odchod ani nezpozoroval. Byla jsem si docela jistá, že Alice nedá ostatním ani chvilku oddechu, dokud vše nebude přesně tak, jak naplánovala.
Cestou autem jsme mlčeli. Edwardovi hrál na rtech spokojený úsměv a já si prohlížela levou ruku zdobenou zásnubním prstenem. Nechtěla jsem se Edwarda dotknout, ale prstýnek bude muset změnit prst. Takhle byl až moc nápadný a zcela jasně říkal, co symbolizuje.
,,Ehm, lásko, vadilo by ti moc, kdybych ten prstýnek nosila na pravé ruce?” Ani jsem nedýchala při čekání na odpověď. Jako dnešního dne již několikrát i teď mě můj snoubenec překvapil.
,,Vůbec ne. Já si myslel, že ho nebudeš chtít nosit vůbec, takže tvůj návrh se mi zdá báječný. Víš, tenhle prsten dal můj otec matce, když ji žádal o ruku. Je to takové mé dědictví. Jsem opravdu neskonale šťastný a hrdý, že ho budeš nosit.”
Páni! Novýma očima jsem se zadívala na prstýnek. Až jsem se bála ho nosit, aby se mi nic nestalo. Edward mi dal prsten po své matce! Dojalo mě to. Tohle gesto bylo důkazem jeho lásky. Nyní jsem už neměla ani stín pochybností ohledně svatby.
Jen mě mrzely ty dva roky, po které budu ještě člověkem. Ale zase na druhou stanu jsou to dva roky, kdy se nezmění mé city a touhy kvůli žízni. Dva roky, kdy budu manželkou té nejúžasnější bytosti na celičkém světě a to se vším všudy. Vůbec jsem se nebála, že by mi Edward při milování ublížil. Něco takového nebylo ani možné.
Přivez mě před dům a něžně políbil. V obýváku se svítilo, takže Charlie už byl z rybaření doma. Jen nerada jsem se s Edwardem rozloučila. Vlastně jsem to dokázala, jen protože mi slíbil, že hned jak Charlie usne, přijde ke mně.
Vystoupila jsem z auta a přede dveřmi si přesunula prsten na pravý prsteníček. Vstoupila jsem do tatínkova domu a nemohla uvěřit, že je to jenom pár hodin, kdy jsem odjížděla s úmyslem svést Edwarda. Kdo by byl čekal, jak to dopadne…

Moc dobře jsem si uvědomovala, že jsem červená až za ušima. Nikdy jsem nebyla ráda středem pozornosti a teď bych se nejraději stala neviditelnou. Ač bych to nahlas nepřiznala, bála jsem se reakce Cullenových na naše oznámení. Přeci jen jsem ještě hodně mladá a především člověk. Jistě budou svatbu pokládat za hloupý nápad a rozmlouvat nám ji. A to jsem ani trošku nechtěla. Učinit rozhodnutí, zvláště takhle zásadní, mi vždycky dělalo problém, ale když už jsem se jednou rozhodla, stála jsem si za tím. Avšak nikdy jsem se nemusela hájit před pěti upíry. Nevydržela jsem se na ně dívat a sklopila pohled k zemi.

,,Vím, že je to překvapující, a věřte mi, nemůžete být víc v šoku než byl já, ale Bella mi před chvílí řekla své ano. Takže, má milá rodino, já a Bella se budeme brát.”


Čertík vyletěl z krabičky. Stála jsem bez hnutí a dál se dívala na podlahu. Nechtěla jsem vidět jejich pochybovačné, nesouhlasné nebo odsuzující výrazy.


Najednou, zcela bez varování, mě popadly dvě obrovské ledové ruce a ocitla jsem se několik centimetrů nad zemí v drtivém objetí. Edward mě stále držel za ruku, takže on to nebyl. Překvapeně jsem zvedla zrak a podívala se do zářících očí Emmetta. Culil se jako sluníčko a přímo z něj čišelo nadšení.

,,Konečně jsi dostala rozum, sestřičko. Už jsem se začínal bát, že ti to nikdy nedojde a chudák Eda ostrouhá. Vítej do rodiny.” Vlepil mi pusu na tvář a zatočil se se mnou. Ještěže Edward umí číst myšlenky a pustil tak mou ruku dříve, než by mi ji s Emmettem utrhli.


Díky Emmettově reakci ze mě alespoň trochu nervozity spadlo. Když se mi vrátila pevná půda pod nohama, nenápadně jsem se podívala po zbytku rodiny. K mému nekonečnému překvapení se všichni usmívali. Dokonce i Rosalií hrál na rtech jemný úsměv. To jsem opravdu nečekala.


Carlisle vystoupil z řady a objal mě. Na rozdíl od Emmetta nezapomněl, že jsem člověk. Až když jsem si uvědomila, že Carlisle se svatbou očividně souhlasí, uvolnila jsem se. Na jeho názoru mi hodně záleželo. Byl hlavou rodiny a já si opravdu přála jeho požehnání.


,,Gratuluji, Bello, Edwarde,” usmíval se a objal i Edwarda.

Chtělo se mi brečet. Tyhle změny nálad jsem nechápala. Chvíli jsem byla nervózní, pak šťastná, nadšená a teď k slzám dojatá. Vysvětlení mi podal Jasper, který nám také blahopřál. Jen mi na rozdíl od ostatních jen podal s omluvným výrazem ruku.


,,Gratuluji. A promiň, Bello, za ty návaly emocí. V téhle místnosti je teď tolik citů a nálad, že to trošku nezvládám.” Rozesmála jsem se a byla si jistá, že za tohle Jasper nemůže.


Do rodiny mě přivítaly i Esmé s Rosalií, která mě překvapila nejvíc. Nebyla na ní ani stopa nelibosti nebo přetvářky. Opravdu upřímně nám popřála hodně štěstí. Ale taky položila onu ožehavou otázku, které jsem se bála.


,,A kdy ta velká událost proběhne? Už máte datum?”

Podívala jsem se na Edwarda. Doufala jsem, že odpoví on a že jim také vysvětlí, že to rozhodně nebude velká událost, ale malý intimní, rodinný obřad. Edward se však k odpovědi očividně neměl. Zato Alice ano.


Upíří rychlostí vyskočila z postele a stoupla si vedle mě. Na okamžik se nepřítomně zadívala do dáli a pak se šťastně rozzářila.


,,Svatba bude příští týden v pátek večer. Jen naše rodina. Páni, Bello, to bude romantika! Příjemně mě překvapuješ, sestřičko,” změřila si mě pohledem, jako by pátrala, jsem-li to opravdu já.


Jakmile Alice začala plánovat, nebyla k zastavení. Okamžitě se pustila do rozdávání úkolů. V té rychlosti se ani nikdo nestačil podivit nad tak blízkým datem. Alice nikomu nedala prostor k otázkám ani přemýšlení. Stal se z ní nekompromisní generál. K mé člověčí smůle mluvila a jednala takovým tempem, že jsem vůbec nepostřehla a nechápala, co se děje. Kolem mě se míhaly barevné čmouhy a nesl se ke mně zvonkový Alicin hlas. Ovšem slovům jsem ani trochu nerozuměla.


Opřela jsem se o Edwarda, který zůstával stejně nehybný jako já. Přitáhl si mě do náručí a políbil mě do vlasů.


,,Neděs se, lásko. Alici usměrním. Svatba bude přesně taková, jakou budeš chtít ty. Když to jinak nepůjde, utečeme do Vegas,” šeptal mi tiše do ucha. Zase jsem se rozesmála. To jsem se opravdu tvářila tak vyděšeně? Vážně si tu všichni myslí, že jsem ohledně oslav takový bručoun? Jasně, nemiluji je, ale vlastní svatbu si chci užít. Taky bych nikdy tak strašně nezklamala Alici.


Jedna čmouha se přede mnou zastavila a zhmotnila se do mé budoucí švagrové. Alice se zamračila na Edwarda a mě věnovala ten nejkrásnější úsměv a polibek na tvář.


,,Děkuji! Nebudeš toho litovat, věř mi,” slíbila mi a byla opět pryč.


Najednou jsem se cítila hrozně vyčerpaná u unavená. Zívla jsem a Edward se rozesmál.


,,Tak lidská! Odvezu tě domů, dneska to byl náročný den.” Oblékl si košili a já si až teď uvědomila, že celou tu dobu byl polonahý. Opět mě polilo horko. Ještě štěstí, že to nikdo nekomentoval. Zvláště Emmett. Raději jsem si ani nechtěla domýšlet, co si myslí, že jsme tu dělali.


Prošli jsme obývacím pokojem až do garáže a nikdo náš odchod ani nezpozoroval. Byla jsem si docela jistá, že Alice nedá ostatním ani chvilku oddechu, dokud vše nebude přesně tak, jak naplánovala.


Cestou autem jsme mlčeli. Edwardovi hrál na rtech spokojený úsměv a já si prohlížela levou ruku zdobenou zásnubním prstenem. Nechtěla jsem se Edwarda dotknout, ale prstýnek bude muset změnit prst. Takhle byl až moc nápadný a zcela jasně říkal, co symbolizuje.


,,Ehm, lásko, vadilo by ti moc, kdybych ten prstýnek nosila na pravé ruce?” Ani jsem nedýchala při čekání na odpověď. Jako dnešního dne již několikrát i teď mě můj snoubenec překvapil.


,,Vůbec ne. Já si myslel, že ho nebudeš chtít nosit vůbec, takže tvůj návrh se mi zdá báječný. Víš, tenhle prsten dal můj otec matce, když ji žádal o ruku. Je to takové mé dědictví. Jsem opravdu neskonale šťastný a hrdý, že ho budeš nosit.”


Páni! Novýma očima jsem se zadívala na prstýnek. Až jsem se bála ho nosit, aby se mu nic nestalo. Edward mi dal prsten po své matce! Dojalo mě to. Tohle gesto bylo důkazem jeho lásky. Nyní jsem už neměla ani stín pochybností ohledně svatby.


Jen mě mrzely ty dva roky, po které budu ještě člověkem. Ale zase na druhou stanu jsou to dva roky, kdy se nezmění mé city a touhy kvůli žízni. Dva roky, kdy budu manželkou té nejúžasnější bytosti na celičkém světě a to se vším všudy. Vůbec jsem se nebála, že by mi Edward při milování ublížil. Něco takového nebylo ani možné.


Přivezl mě před dům a něžně políbil. V obýváku se svítilo, takže Charlie už byl z rybaření doma. Jen nerada jsem se s Edwardem rozloučila. Vlastně jsem to dokázala, jen protože mi slíbil, že hned, jak Charlie usne, přijde ke mně.
Vystoupila jsem z auta a přede dveřmi si přesunula prsten na pravý prsteníček. Vstoupila jsem do tatínkova domu a nemohla uvěřit, že je to jenom pár hodin, kdy jsem odjížděla s úmyslem svést Edwarda. Kdo by byl čekal, jak to dopadne…

 

2 • 4

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 3:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře