Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 32

14.06.2010 (20:30) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4669×

Alice jela jako šílenec, ale tentokrát mi to ani nevadilo. Bála jsem se. Když se vlci spojili s Cullenovými a dokonce byli ochotní být na jejich území, musela být situace velmi vážná. Jen co jsme zaparkovaly před domem, otevřela se moje dvířka a dvě ledové, pevné ruce mě vytáhly z auta.

Edward mě drtil ve svém náručí a tiskl mě k sobě tak, že by se mezi nás nevešel ani list papíru. Nemohla jsem se pořádně ani nadechnout, ale ani v nejmenším mi na tom nezáleželo. Objala jsem ho a cítila, jak se uklidňuji. Bylo mi jedno, co se dělo kolem. Schovala jsem se v Edwardově náručí a svět kolem mě přestal existovat.

Cítila jsem, jak se moje nohy vzdalují od země a tělo mění polohu z vertikální do horizontální. Stulila jsem se do klubíčka, jako klíště se Edwarda držela kolem krku a nechala se odnést do domu.

V obývacím pokoji se posadil na sedačku a mě si nechal na klíně. Byla jsem mu za to vděčná. Kus za mnou se ozvalo zaprskání a vzteklé syčení. Poznala jsem Paulův hlas.

„Jestli to nezvládáš, okamžitě vypadni před dům. Věděl jsi, do čeho jdeš,” promluvil Sam autoritativním hlasem. Paul se okamžitě uklidnil, ale dál nás s Edwardem sledoval nechápavě a možná až štítivě. Nezáleželo mi na tom. Ať si o nás myslí, co chce.

„Fajn, když jsem všichni klidní a soustředíme se na náš problém, můžeme začít,” Sam se otočil na Carlislea a ten převzal slovo.

„Sledovali jsme tu druhou stopu a našli tři upíry. Byli novorození, ale nechovali se tak. Působili jako omámení. Útočili na nás, ale tak nějak vláčně a neúčinně. Stejnou zkušenost mají v Quinuité ze včerejší noci. Další takovou skupinu potkali i dnes. Ta byla zatím největší, jedenáct novorozených. Nedávalo to smysl, dokud jsme nezjistili, že jeden, zcela jistě starší upír, byl u Belly v pokoji a chtěl ji zabít,” shrnul Carlisle.

Edward tiše poslouchal a najednou se napřímil. Střelil pohledem na Jacoba a pak na mě. Mračil se a vrčel. Temně a nebezpečně vrčel. Zase jsem nic nechápala.

„Bello, on tě chtěl… on tě chtěl to, no, hm, znásilnit?” zašeptal a díval se na mě naprosto vyděšeně.

Vykulila jsem oči a nevěděla, jestli se mám smát, nebo mám plakat. Okamžitě jsem zrudla a proklínala Jaka, že si neuhlídal myšlenky. Nejspíš myslel na to, jak jsem vypadala, když ke mně vlezl. Zamračila jsem se na něj a přemýšlela, jak se úplně neztrapnit.

„Ne, to rozhodně ne. Myslím, že to ho ani nenapadlo,” vykoktala jsem rudá až za ušima.

Edward se povíval na Jaspera, který zakroutil hlavou. Zrádce Jasper.

„Lžeš, Bello, já to poznám,” oznámil mi a mě zaplavila vlna sdílnosti a přátelského souznění. Vlastně, proč bych jim to všechno popravdě neřekla, že. Jsme jedna velká, šťastná rodina a nemáme před sebou žádná tajemství.

„On mě nechtěl… to, zneužít. Asi ho to ani nenapadlo, než jsem ho začala svádět. A pak na to neměl čas,” přiznala jsem vesele.

Všichni kolem mě ztuhli a nevěřícně mě sledovali.

„Ale já přeci nechtěla svádět jeho,” opravila jsem se rychle. ,,Myslela jsem, že je to Edward. Nic se nestalo, Jake se zachoval naprosto báječně a zachránil celou situaci.”

Hrdě jsem se na něj podívala. Jacob se vůbec netvářil jako hrdina. Stejně jako já byl celý zčervenalý. Dusil smích, ale dlouho to nevydržel a vybuchl v záchvatu smíchu. Smál se tak, až mu tekly slzy. Svezl se na podlahu a jen se tam bezmocně svíjel. Štval mě.

Najednou Emmett vyskočil ze svého místa a těkal pohledem mezi mnou a Jakobem a Edwardem. Ukazoval prstem střídavě na každého z nás a třeštil oči. Byl na něj docela komický pohled.

Nejdřív jen otevíral pusu jako ryba na suchu a pak na mě vypálil: „Bello, ty a ten pes? Ty podvádíš mého bratra?” Hřímal na mě a šel z něj znenadání strach.

Neubránila jsem se protočení panenek. Jasně, asi každý si prostě myslí, že jsem nevěrná potvora bez kouska citu v těle. Jakovi to došlo dříve než mě a tak se smál. Taky zrádce. Klidně tu všechny nechával v tom, že jsem ho sváděla. Ani ho nenapadlo zastat se mě a vysvětlit jim, že jsem chtěla svést toho upíra.

„Samozřejmě a taky za mnou občas chodí Mike Newton. Dalo to docela práci vymyslet systém, aby se u mě ti tři nepotkávali,” zašklebila jsem se a uvelebila jsem se u Edwarda v náručí. Slyšel Jakovy myšlenky a už pochopil, jak to bylo.

Emmett se během okamžiku uklidnil a posadil se zpátky. Mračil se a bylo vidět, že usilovně přemýšlí.

„Takže se psem, hm, s Jacobem, nic nemáš. Promiň, nechal jsem se unést. Koho tedy má švag… skoro sestra sváděla v domnění, že je to můj bráška?”

Jakob se konečně trochu uklidnil a vstal. Utřel si slzy a chvíli se snažil nasadit vážný výraz. Moc se mu to nedařilo.

„K Belle v noci vlezl cizí upír, ona byla rozespalá a myslela si, že je to Edward a tak ho chtěla… Hej, počkat, to přeci nejde! Vy spolu nemůžete takhle to, mít vztah, ne,” uvědomil si Jacob původní podstatu mé snahy.

Krev se mi nahrnula do tváří a polka jsem tak hlasitě, že to museli slyšet i vlci, kteří zůstali venku. Jacob už se rozhodně nesmál, třásl se a i někteří další nezůstávali úplně v klidu. Tohle zavánělo průšvihem.

„Za prvé ti do toho nic není. Tobě, ani nikomu jinému. Za druhé, Edward je z trochu jiné doby a takový předmanželský vztah neuznává. Tak a tím končím tuhle debatu,” vytasila jsem se se svou oblíbenou výmluvou, která nebyla lží. Sice jsem šeptala, ale tak důrazným tónem, že každému muselo dojít, že to myslím smrtelně vážně.

Diplomaticky zasáhl Carlisle a jako již tolikrát se projevil jako pravý vůdce a rozumný muž.

„Přestaňme se hádat. Asi jsme pochopili, že k Belle vlezl do pokoje cizí nevegetariánský upír a ti ostatní jen měli odlákat naši pozornost. Musíme si zachovat chladné hlavy a pokusit se vymyslet řešení.”

Načež se strhla živá debata, kterou jsem neměla šanci sledovat. Mluvili moc rychle a tiše. Nic pro uši jediného obyčejného člověka tady. Jindy bych se možná urazila, ale nyní mi to bylo jedno. Byla jsem obklopena bytostmi, které se za mě chtěly bít a chránit mě. Byla jsem v bezpečí v náručí svého manžela.

Najednou hovor utichl a všichni se tvářili docela spokojeně. Podívala jsem se na Edwarda, ale ten jen rychle zavrtěl hlavou a otočil se na Sama.

„To je skvělý nápad. Sejdeme se za půl hodiny na hranici. Vyhovuje vám to?” Sam přikývl a on i zbytek smečky vyběhli bez rozloučení ven.

„Domluvili jsme si společnou hlídku a pak trénink boje. Musíme se naučit spolupracovat. Kdyby mělo dojít na větší bitvu, musíme vědět, jak bojují ti druzí a umět si vzájemně krýt záda a pomoci. Lásko, mrzí mě to, ale smečka na hlídce musí být ve své vlčí podobě a jediný způsob, jak s nimi komunikovat jsem já. Ale nemusíš se bát. Zůstanou tu s tebou Emmett a Jasper. Oni jsou nejsilnější a Jasper má spoustu zkušeností z boje. Kdyby se cokoliv stalo, ochrání tě,” promlouval ke mně Edward tichým, uklidňujícím hlasem.

Nelíbilo se mi to. Ani trochu se mi nelíbilo, že bych ho měla pustit na hlídku a zůstat tu bez něj. Nevědět o něm a bát se, aby se mu nic nestalo. Ale chápala jsem, že nemůžu být sobec a uzurpovat si ho pro sebe.

S přemáháním jsem se usmála a pohladila ho po tváři.

„To je v pořádku. Brzy se vrátíš a s Emmám a Jazzem se bát nebudu. Budeme koukat na basetball. Hurá,” zahrála jsem nadšení, ale asi mi to nevyšlo. Všem Cullenům cukaly koutky.

Edward mě políbil na čelo a zůstal se mnou tak dlouho, jak je to bylo možné. Zbytek rodiny se kolem nás míhal v rozmazaných čmouhách, ale Edward mě stále držel v náručí a hrál si s mými vlasy. Měla jsem chuť se do něj vsáknout a nikdy už nebýt ani zlomek vteřiny na jiném místě než on.

„Musíme jít,” zašeptal mi náhle do ucha.

Neochotně jsem přikývla a vychutnala se jemné pohlazení po tváři. S přemáháním jsem se na něj usmála a on mi úsměv stejně namáhavě opětoval.

„Vrátím se brzy, ano. Nemusíš se ničeho bát,” ujistil mě a věnoval mi poslední rychlý polibek. A pak jsem na pohovce osaměla.

Obývací pokoj se vylidnil, jen za křeslem zůstali stát Emmett s Jasperem. Oba se nejprve tvářili vážně, ale během chvilky se Emmovi rozzářily oči. Mrknul na Jazze, ale bylo tak tak rychlé, že se mi to mohlo jen zdát.

„Tak si pustíme telku, co říkáš, Bello,” usmál se na mě a v očích mu hrálo.

Přikývla jsem a najednou jsem měla Emmetta vedle sebe. Jaseper asi nechtěl riskovat úplnou blízkost a tak se posadil až vedle Emmetta. Ten nás vzal oba kolem ramen a culil se.

„Tak, mládeži, myslím, že si to tu spolu docela fajnově užijeme,” zamrkal na nás a já měla neblahé tušení, že něco chystá. Určitě ne nic zlého, ale ne všechny Emmettovy legrácky připadaly vtipné i jiným než jemu samotnému.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 32: