Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 36

23.06.2010 (12:30) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4091×

Zpětně bych nebyla schopná říct, jak jsem se dostala domů. Choulila jsem se v posteli u Edwarda v pokoji. Někdo mě převlékl do teplého pyžama a zabalil do deky. Stejně jsem se třásla a drkotaly mi zuby. Takhle to dopadnout nemělo. Tohle se vůbec stát nemělo. A všechna ta hrůza byla jen a jen mojí vinou.

Objímala jsem si kolena a pohupovala se dopředu a dozadu. Nikdy se mi nepodaří zapomenout na Jacobův výraz, když se dozvěděl, že jsem vdaná za Edwarda. Nikdy se nezbavím obrazu nahého Sama, obklopeného vrčící smečkou, s nechápavým a odsuzujícím pohledem upřeným přímo na mě. Nikdy mě nepřestane pronásledovat Jake křičící na mě, ani zlomený a děsivě rezignovaný Jacob, který se ode mě nechává utěšovat jako malý kluk. Co jsem to jenom provedla?

Konečně se ve mně něco zlomilo a já se rozbrečela. Vzlykala jsem, po tvářích mi tekly slzy a celá jsem se klepala a otřásala. V tu chvíli jsem se ocitla v Edwardově ledovém, a přesto tak vřelém a hřejivém náručí. Tiskl mě k sobě, hladil po vlasech a broukal něžnou melodii. Svírala jsem jeho ruku tak pevně, až mi zbělely klouby. Zdálo se mi, že už nikdy nebude nic v pořádku. Všechno jsem zkazila a nejde to vrátit.

„Bello, lásko, bude to v pořádku. V Samově mysli jsem viděl, že nemá v úmyslu na nás zaútočit, ani nás prozradit. Jen se od nás distancují a nebudou s námi spolupracovat. Nic víc,” šeptal mi Edward a konejšil mě.

Vzlykla jsem a neobratně si otřela oči. Věděla jsem, že vypadám naprosto příšerně, a bylo mi to srdečně jedno. Edward mi podal kapesník a já se hlasitě a úplně nežensky vysmrkala.

„On mě nenávidí,” zaštkala jsem a znovu mi vytryskly slzy. Nedokázala jsem pořádně vnímat, co mi Edward říká. Třeštila mi hlava a byla jsem šíleně unavená. Vyčerpával mě i pouhý pláč.

Edward rychle pochopil, že jeho slova nevnímám. Místo mluvení začal broukat mou ukolébavku. Psychickým vyčerpáním jsem usnula. Propadla jsem se do neklidného spánku.


Seděla jsem u svého psacího stolu v Charlieho domě a učila se. V pozadí tiše hrála hudba a já si lámala hlavu s těžkým příkladem z trigonometrie. Jak já ten předmět nesnášela! Každou chvíli jsem netrpělivě mrkla na hodiny a při uvědomění si, kolik je, zasténala.

„Bells, máš návštěvu,” zavolal na mě táta vesele. I má nálada okamžitě stoupla a srdce se mi rozbušilo. Nevěřícně jsem zkontrolovala čas. Přišel o hodinu dřív. Usmála jsem se. Taky se nemohl dočkat.

Prsty jsem si pročísla vlasy a pak vypálila z pokoje. Bleskovou rychlostí jsem seběhla schody a na posledním se skoro přerazila. Charlie protočil panenky a něco si zamumlal. Jake se rozesmál, ale ihned se uklidnil a starostlivě kontroloval, jestli se mi nic nestalo. Když se mě dotknul, moje srdce trochu zrychlilo. Jeho ruka mě pálila, ale ani by mě nenapadlo uhnout před jeho dotykem. Zčervenala jsem a nesměle se na něj usmála. Jeho teple hnědé oči zářily a já viděla jiskřičky lásky. Miloval mě, tím jsem si byla jistá. Stejně jako já milovala jeho.

„Jsi trdlo, lásko,” zasmál se na mě. Pomohl mi vstát a políbil mě na přivítanou. Polibek začal naprosto nevinně, ale já si Jaka přitáhla blíž k sobě a líbání nabralo na intenzitě. Probralo mě až mírně rozpačité, ale dozajista pobavené odkašlání Charlieho.

„Děti, ne že bych vám to nepřál, ale nemusím vidět v přímém přenosu, jak se okusujete. Vyklidím vám pole a budu v obýváku. Nezapomeňte na slušné vychování a taky na to, že jsem na dědu ještě docela mladý,” smál se Charlie.

Zrudla jsem a sklopila pohled. Jake mně držel za ruku.

„Dneska jdeme ven. Vezmu Bellu na procházku, ať si na chvíli provětrá hlavu od toho věčného učení,” překvapil Jacob mě i tátu. Nikoliv však nepříjemně. Jak se blížily závěrečné zkoušky, moje hlava bolela čím dál víc a já měla pocit, že mi učení leze i nosními dírkami při dýchání. Procházka v lese mi jistě prospěje.

„Dobře, ale do deseti buďte doma, ano. Bella jde zítra do školy, tak ať tam neusne,” propustil nás táta.

Vzala jsem si bundu, obula boty a vyrazili jsme. Procházeli jsme se po známé cestě, vedoucí k opuštěnému domu kus za Forks. Místní se tam báli chodit. Říkalo se, že někdy před sedmdesáti lety tam strašilo. Bydlel tam prý zámožný lékař s rodinou. Byli ale zvláštní, spíše až divní. S nikým nemluvili a nikdy se nechodili bavit do města. Všichni byli až nadpřirozeně krásní, velmi bledí a až moc odlišní. Doktor pracoval v nemocnici, jeho syn studoval místní školu a žena byla doma s těžce nemocnou dcerou. Lesníci, kteří tenkrát pracovali kus od jejich domu, slýchali ženský křik a hysterický pláč. Nikdy se k domu nepřibližovali víc, než bylo nezbytně nutné.

Po dvou letech se ta zvláštní rodina odstěhovala. Dům zůstal prázdný a lidé z něj prý stále slyšeli zoufalý a šílený křik doktorovy dcery. Nikdy se tam nikdo jiný nenastěhoval a i potomci tehdejších obyvatel Forks se mu vyhýbali.

Já a Jake jsme tvořili výjimku. Opuštěný dům nám nabízel úžasný luxus soukromí. Stal se naším tajným útočištěm a místem schůzek. Došli jsme až k domu a bez zaváhání vstoupili dovnitř.

Jake mě něžně pohladil po tváři a pak políbil. Měla jsem toho nejbáječnějšího kluka na světě. Byl pro mě vším. Zamilovala jsem se do nejlepšího kamaráda. Láska jako z románu. Nebo ne?

Dál jsme se líbali a ve mně jako už tolikrát zahlodal červíček pochybností. Milovala  jsem ho, ale byl tím pravým? Milovala jsem ho dostatečně? Věděla jsem, že on mě zbožňuje a když jsem přijala jeho nesmělé pozvání na první rande, jeho svět se rozzářil. Souhlasil se vším, co jsem já chtěla. Nikdy mi neodporoval a vždy mi ve všem vyhověl. Toužil po mně. Moc mě chtěl, ale když jsem řekla, že chci ještě počkat, ani slůvkem neprotestoval. Milovala jsem ho, ale milovat se s ním jsem se prostě nemohla. Tak dlouho pro mě byl jako bratr a nejmilejší kamarád, že se mi to zdálo divné.

Milovala jsem ho, ale občas se mi zdálo, že mi něco chybí. Postrádala jsem onu pověstnou jiskru a pocit osudovosti. Měla jsem ráda jeho polibky i dotek jeho rukou, když mě hladil po zádech, ale nerozechvívala jsem se při tom a neztrácela půdu pod nohama.

Táta i Billy náš vztah velmi podporovali. Splnil se jim sen - jejich děti se nejspíš jednou vezmou. Při té myšlence jsem ztuhla. Vzít si Jacoba? Nedokázala jsem si to nějak představit. Pomalu, ale jistě jsem se začínala bát, že bych byla radši, kdybychom zůstali přáteli a nikdy spolu nezačali chodit…

„Miluju tě, Bells,” zašeptal, ale najednou mi ani jeho hlas nezněl úplně upřímně a přesvědčeně. Nejspíš jsem nebyla jediná, kdo pochyboval.


S trhnutím jsem se probudila. Byla jsem úplně dezorientovaná a mimo. Třeštila mi hlava a cítila jsem se naprosto příšerně.

„Usnula jsi, to je dobře,” dolehl ke mně Edwardův tichý, sametový hlas. Okamžitě se mi všechno vybavilo. Louka, trénink, Jake i vypovězení spolupráce. Všechno bylo v háji.

„Copak se ti zdálo? Byla jsi hrozně neklidná a mračila ses,” vyzvídal Edward. Nejspíš se snažil odvést moje myšlenky jinam, ale to se mu nepovedlo.

„Zdálo se mi, že jste se nepřistěhovali do Forks a já chodila s Jacobem,” zašeptala jsem chraplaným hlasem a položila Edwardovi hlavu do klína. ,,On mi jednou řekl, že kdybyste se tu neobjevili, bylo by vše jednodušší a my dva se dali dohromady. Přemýšlela jsem o tom a asi je to pravda. Jen si nemyslím, že bych byla šťastná. Víš, i v tom snu se mi náš vztah úplně nelíbil. Jake je jako můj bratr, nemohla bych s ním něco mít. Nezávisle na tvé přítomnosti.”

Edward mě pozorně a nepohnutě poslouchal. Vískal mě ve vlasech.

„Máš pravdu. Jake to nejspíš taky ví, jen si to nechce přiznat. On na tebe myslí. Je přesvědčený, že je do tebe zamilovaný, ale já to tak nevnímám. Čtu lidské mysli už téměř celé století a viděl jsem spoustu lásky a znám myšlenky zamilovaných. Ty jeho jsou jiné. Miluje tě, to ano, ale i když to sám neví, ne v tom romantickém slova smyslu. Sám v sobě se nevyzná. Je paličatý a prostě se rozhodl, že je do tebe zamilovaný. Odmítá vidět něco jiného.”

Chvíli jsem nad jeho slovy přemýšlela a došla k názoru, že má pravdu. Jake měl tvrdou hlavu a když si něco usmyslel, nehnul s ním ani pár volů. Upřímně se mi ulevilo, že se Jacob ve skutečnosti netrápí neopětovanou láskou. Nebo možná trápí, ale pak už to není mou vinou.

Edward mě dál hladil po vlasech a broukal uklidňující melodii. Ač jsem byla smutná a vlastně by se dalo říct i zoufalá, bylo mi s ním dobře. Stačila pouhá jeho blízkost a já se cítila lépe. Potřebovala jsem ho stejně intenzivně jako vzduch k dýchání. Čím blíže byl, tím jsem byla klidnější a spokojenější.

„Miluj se se mnou,” zašeptala jsem a posadila se tak, abych mu viděla do očí.

Nechápavě zamrkal a mírně se zamračil. Nerozuměl tomu, co po něm chci.

„Prosím, pomiluj se se mnou. Já… potřebuju ti být co nejblíž je to možné. Potřebuju tebe cítit, být s tebou a splynout s tebou,” šeptala jsem naléhavě a roztřesenými prsty si rozepínala vršek pyžama.

„Bello, to… Teď?” Bylo mi jedno, že je pravděpodobně celá rodina doma. Bylo mi úplně fuk, že mám opuchlý a zčervenalý obličej a jistě vypadám absolutně nesexy a nesvůdně. Potřebovala jsem ho. Prostě potřebovala.

Vysvobodila jsem se z kabátku pyžama a pomohla svléknout tričko Edwardovi. Nebránil se. Vpíjel se do mých očí a nejspíš se snažil zjistit, odhadnout, na co myslím. Já se pokoušela nemyslet. Na okamžik zapomenout na všechny starosti a být se svým manželem.

Když jsme byli oba skoro nazí, natiskla jsem se na něj a jeho ledová pokožka mě pálila. Přesně po tomhle jsem toužila, přesně tohle jsem chtěla. Vyhledala jsem jeho rty a líbala ho lačně a naléhavě. Strašně moc jsem si přála, aby se nemusel ovládat a držet zpátky. To zatím nešlo, ale tentokrát jsem se nemohla držet zpátky já.

Zatínala jsem mu prsty do zad, prohýbala se a vzdychala mu do úst. Sama jsem nás vedla, sama jsem se stala součástí Edwarda. Zabořila jsem mu ruce do vlasů a přerušila polibek. Byli jsme jedním. Dívali jsme se jeden druhému do očí a já v těch jeho, nyní temně černých, viděla vlastní odraz. Viděla jsem své uplakané oči, polibky nateklé rty i výraz obličeje, který bych nedokázala popsat.

Zhroutila jsem se na něj a snažila se popadnout dech. Edward mě k sobě pevně tiskl a pomalu si, se mnou na sobě, lehl na záda. Přetáhl přes nás deku a políbil mě na čelo.

„Miluji tě, Bello. Nikdy nedokážu říct, ani nijak jinak vyjádřit, jak moc tě miluji. Jsi moje všechno. Nikdy jsem se necítil tak kompletní a úplný, jako když tě mám takhle v náručí.”

Vzepřela jsem se na lokti a s úsměvem ho políbila. Ať se venku dělo cokoliv, byla jsem sobec a v tu chvíli šťastná. Byla jsem ochotná obětovat úplně všechno, jen abych byla s ním. Nyní jsem usnula příjemně unavená a malátná. Nezdálo se mi vůbec nic, za což jsem byla neskonale ráda.


Probudilo mě drnčení telefonu. Edward ho sice vzal hned po prvním zazvonění, ale stejně už jsem byla vzhůru.

„Telefon Belly Swanové,” zahlásil tiše. Pak se celý napjal, ale během chvilky se uvolnil. Pár vteřin poslouchal a potom se na mě podíval. Zatvářila jsem se nechápavě.

„Ano, je vzhůru. Předám ti jí,” bez jakéhokoli vysvětlení mi podal telefon.

„U telefonu Bella, kdo volá?” zeptala jsem se napjatě.

„Ahoj, Bello, tady Sam. Prosím, vyslechni mě,” ozval se hlas, který bych opravdu nečekala.

„Poslouchám,” vypravila jsem ze sebe a pak bez hlesu naslouchala tomu, co mi říkal.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 36: