Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 38

27.06.2010 (09:45) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4236×

Zůstala jsem na ni zírat s otevřenou pusou. Ani na okamžik jsem o pravdivosti jejího sdělení nepochybovala. Najednou jsem si uvědomila, koho mi připomíná. Vypadala docela jako oživlý obrázek babičky Samanthy, Charlieho maminky. Nikdy jsem ji neviděla, ale na půdě byla krabice plná jejích fotek. Umřela dávno předtím, než jsem se narodila. Kdyby se Ingrid oblékla do jejích šatů a učesala se jako ona, mohla by předstírat, že je jejím duchem.

„Neomdlíš, že ne? Oba bych vás asi nezvládla,” strachovala se a dívala se na mě velmi obezřetně.
„Ne, neomdlím. Jsem v pohodě, jen velmi, ale opravdu velmi překvapená. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych mohla mít sourozence,” vysoukala jsem ze sebe tiše. Navzdory svým slovům jsem si raději sedla.
„Tak já mám sestru. Páni,” vydechla jsem. S úlevou se na mě usmála.
„Ne že bych chtěla být nějak indiskrétní nebo vlezlá, ale kdo je tvoje matka?” nemohla jsem se nezeptat.

„Hm, to je trochu na delší povídání. Moje mamka je hodně svobodomyslná a myslí si, že chlapi k životu nejsou potřeba. Chtěla dítě, tak si mě pořídila, ale nějak už se nestarala o to, že já bych tátu třeba znát chtěla. Včera mi bylo šestnáct a ona mi kdysi slíbila, že v ten den mi řekne, kdo můj otec je. Když na to došlo, vykrucovala se, ale já umím být hodně přesvědčivá a vyvzdorovala jsem si tu informaci. Jakmile jsem se to dozvěděla, jela jsem sem. A našla vás dva.

Víš, mojí mámu určitě neznáš. Praděda pocházel někde z týhle oblasti, ale nikdy se sem nevracel. Prý se chtěl vyhnout rodinnému prokletí, či co. Pamatuju si ho jako starého, bláznivého pána, který sedával na verandě a myslel si, že jeho hůl je pistole. Ale pohřbený tu být chtěl. No a když to máma před téměř sedmnácti lety zařizovala, potkala tu tvého, našeho, tátu a tak nějak si mě upekli. Nic mu ale neřekla a tak jsem pro něj byla trošku překvapením. Jak se ukázalo, možná až moc velkým překvapením,” drmolila tak rychle, že kdybych nebyla zvyklá na rychlou mluvu upírů, neměla bych šanci něco z jejích slov pochytit a pochopit význam sdělení.

Neměla  jsem čas nijak zareagovat, protože Charlie zasténal a zachvěla se mu víčka. Ingrid se usmála a pak zrozpačitěla a otočila se na mě.

„Asi by bylo lepší, abys mu ty nohy chvíli podržela ty. Tebe se se hned po probuzení nelekne. Nebylo by dobrý, kdyby to s ním znovu praštilo. Ty jo, doufám, že nemá vysoký tlak, nebo tak něco. To by mohlo být dědičný a já bych teda nerada omdlévala,” řekla a předala mi tátovy nohy. Nějak mi to celé asi ještě nedocházelo.
„Odkud znáš tyhle zásady, jak jednat s omdlelým člověkem?” zajímala jsem se a jí to očividně udělalo radost.
„Chci být zdravotní sestra a loni v létě jsem chodila na ošetřovatelský kurz. Teď dělám dobrovolně v nemocnici, abych měla praxi,” oznámila mi se zářivým úsměvem.

V tu chvíli se táta probral. Prudce otevřel oči a nechápavě na mě zamrkal. Zmateně se rozhlížel kolem sebe a pak jeho pohled ulpěl na Ingrid, která se krčila za mnou.

„To… to, cos říkala, jsi myslela vážně?” vysoukal ze sebe. Na Ingrid jsem sice neviděla, ale předpokládala jsem, že přikývla.
„To jako fakt?” ujišťoval se Charlie.

„Tati, vždyť se na ni podívej. Je hodně podobná babičce Samanthě a jen slepý by si toho nevšiml. Prostě máš najednou dvě dcery,” usmála jsem se na něj.

Kdykoliv jindy bych vyšilovala a možná i dělala trochu scénu, ale ve stínu všeho, co se kolem mě dělo, byla náhle objevená polovlastní sestra něčím úplně normálním. Dokud mi nezačne usilovat o život nebo se nepromění v sedmihlavou saň, budu za ní ráda. Pokud bude mít Charlie ji, nebude tolik truchlit po mně. Jedna dcera za druhou. Jasně, nebyla jsem tak naivní, abych si myslela, že se tátovi nebude po mně stýskat a můj odchod ho nebude bolet, ale bylo lepší, když tu místo mě někdo bude. Ingrid mi byla sympatická a zdála se opravdu fajn. Možná to bylo divné, ale spadl mi kámen ze srdce. Nenechám tatínka úplně samotného a opuštěného. Ingrid v mých očích stoupala stále výš a div ji nenarůstala křídla a neobjevovala se svatozář.

Táta s mou pomocí opatrně vstal a stále kroutil hlavou. Podpírala jsem ho, dokud nedošel až k židli, na kterou se vděčně svalil. Ingrid se taky posadila a ani já nezůstala stát.

„Tak Dafne měla dceru a nic mi neřekla,” zamumlal táta.

„Mamka byla přesvědčená, že chce dítě, ale ne muže a závazky. Ty, vy… ty ses jí líbil a zdál ses jí moc fajn. Říkala, že jsem takový její rozkošný suvenýr z malého deštivého městečka ve státě Washington,” odfrkla si Ingrid. ,,Nikdy mi neprozradila, kdo jsi, ani kde žiješ, ale včera jsem to z ní dostala a jela rovnou sem. Pěkně jsem mamce vytmavila, že mi tě zatajovala. Mám tátu a taky sestru. Páni, pořád tomu nemůžu uvěřit. Je to úplně báječný. A Forks je skvělý. Takový maličký město. To je nejlepší. Já žiju ve Philli a teda jako velkoměsta jsou na houby. Neznáte ani sousedy z patra v domě, natožpak třeba ty přes ulici. Tady je to takový domácký. Fakt dobrý místo pro život.”

Nevěřícně jsem ji sledovala. Po nervozitě nebylo ani stopy, jestli se tedy neprojevovala tou upovídaností, ale to se mi moc nezdálo. To vypadalo spíš na přirozenou vlastnost.

Ingrid povídala a povídala a povídala. Táta na ni jen nevěřícně koukal, ale byla jsem si jistá, že jakékoliv pochybnosti o jejím původu se vytratily a zmizely do nenávratna. Díval se na Ingrid s něhou a bylo poznat, že se mu líbí. Rozhodla jsem se připravit čaj a nějaké sušenky. Zatímco se vařila voda, pozorovala jsem je. Byli si podobní. Já byla hodně po své matce a z Charlieho jsem toho podědila jen velmi málo, ale Ingrid byla úplně do rodiny Swanových. Světloulince hnědé vlasy se jí vlnily a kudrnatily stejně jako by to dělaly ty Charlieho, kdyby je měl delší. Oříškové oči měly úplně stejný tvar jako tátovy a dokonce se jí kolem panenek tvořily podobné zlatavé nitky, když byla šťastná, což nyní očividně byla. Ač byla mladší než já, už teď mě o pár sentimentů převyšovala. Byla štíhlá a postavu měla ženskou jako já, ale na rozdíl ode mě na ní bylo na první pohled poznat, že má ráda sport a hodně se mu věnuje. Jen pleť měla tmavší než kdokoliv z naší rodiny a když mluvila hodně živě gestikulovala a rozhazovala rukama.

Zalila jsem čaj a na talířek naskládala několik druhů sušenek. Postavila jsem na stůl hrnečky, cukr, med, citrón i mléko. Přisedla jsem si k nim a musela se smát. Oba pili čaj jen slabý, ale zato hojně oslazený a s kapkou mléka. Vrcholem bylo, když si z opravdu bohaté nabídky sušenek a sladkostí vybraly ty samé. Příbuznost mezi nimi se nedala popřít ani přehlédnout.

V obýváku se rozdrnčel telefon, vstala jsem a šla ho zvednout, abych těm dvěma dopřála chvíli soukromí. Ve dveřích jsem se na ně ale musela otočit, abych se přesvědčila, že Ingrid není výplodem mé přetížené mysli. Nebyla. Skutečně tam seděla a téměř s náboženskou úctou se dívala na tátu. On její pohled oplácel s nejiným výrazem.

„Swanovi,” zahlásila jsem do telefonu docela vesele. Na druhém konci bylo ticho.
„Haló?” zkusila jsem.
„Bello,” ozval se cizí, mrazivý hlas. Okamžitě jsem ztuhla a po zádech mi přeběhl mráz. Naskočila mi husí kůže a já se rozechvěla. Tohle nebyl hlas člověka.
„Bello, už brzy se setkáme,” zapředl ten hlas a telefon ohluchl.

Zůstala jsem tam stát neschopná slova a třímala jsem sluchátko v ruce. Měla jsem pocit, že nemůžu dýchat a srdce mi prorazí hrudník. Stále jsem viděla na Charlieho a Ingrid, kteří se smáli nad nějakým fotoalbem. Necítila jsem z nich žádné rozpaky, které zpočátku tížily vztah táty a mě. Mně chyběla ona přirozenost a spontánnost, kterými Ingrid oplývala a které přenesla i na Charlieho. Vesele se spolu bavili a ani je nenapadlo, že svět není tak jednoduchý, aby nejhorší problém byl v neznání totožnosti vlastního otce. Neměli ani zdání o existenci upírů, vlkodlaků a o nebezpečí, které hrozilo a které mně nedovolovalo spát.

Jako by mé tělo ani nebylo mé, položila jsme sluchátko a naprosto normálním a klidným hlasem zavolala do kuchyně, že musím na chvíli ven. Charlie na mě houkl, že se mám vrátit do setmění nebo se aspoň ozvat, kde a s kým jsem. Oba dva jsem úplně zapomněli, že mám mít otravu z jídla a měla bych být doma. Jako náměsíčná jsem vzala bundu z věšáku a vyběhla ven.

Možná to bylo bláhové a naprosto hloupé, ale vběhla jsem do lesa. Běžela jsem mezi stromy, klopýtala o trsy trávy a vůbec nesledovala cestu. Chtěla jsem za Edwardem a nějak jsem tušila, že on mě brzy najde. Samozřejmě by bylo rozumnější zůstat doma a počkat na něj tam, ale já musela být co nejdál od Charlieho a Ingrid. Nemohla jsem je ohrožovat svou přítomností. Prostě jsem musela pryč.

Běžela jsem možná kilometr a možná ještě víc, než se přede mnou zjevil Edward. Rozpřáhl náruč a já se do ní schovala.

„Co se stalo, lásko? Vyděsila jsi mě,” zašeptal něžně.
„Někdo mi volal. Jsem si jistá, že to byl upír. Říkal, že se už brzy setkáme,” vydechla jsem a v okamžiku, kdy jsem to řekla Edwardovi, ulevilo se mi. Už jsem se tak moc nebála. On byl se mnou a tím se můj strach automaticky zmenšil.

Kousek se ode mě odtáhl a vzal můj obličej do dlaní. Díval se na mě s takovou starostí, až jsem se téměř zalykala.

„Kdy?” zeptal se napjatě. Vlastně on celý byl napjatý a najednou kamenný.
„Před pár minutami, než jsem vyběhla ven.”
Vrtěl hlavou a tvářil se čím dál zoufaleji.
„Byl jsem s Alicí. Ona tě celou dobu sledovala. Viděla tě dívat se s Charliem na televizi, pak spát u sebe v pokoji a najednou jsi bez varování běžela lesem. Nic mezitím nebylo. Prostě jsi klidně spala a pak z ničeho nic bloudila lese,” šeptal zděšeně.

Zamrkala jsem. To nedávalo smysl. Takový výpadek v Alicině vidění. To se nestávalo. Ona neviděla můj rozhovor s upírem, ani Ingrid… Ingrid. Jediné vysvětlení, které mě narychlo napadalo, bylo to, že za ten výpadek je zodpovědná ona. To by znamenalo, že mě nějak obalamutila a je nebezpečná.

„Spala jsem a pak mě vzbudila moje sestra. Tedy, říkala, že je moje sestra, Charlieho dcera. Je tam nyní s ním. Sama,” vysvětlila jsem překotně a cítila, jak se mi klepou kolena a strach mě ochromuje. Táta byl v přímém ohrožení života…

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 38: