Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 43

09.07.2010 (21:15) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4184×

Rez a sůl. Strašný zápach. Dýchala jsem jen velmi povrchně, ale stejně mě ten smrad udeřil do nosu. Pomalu jsem se probírala a zároveň neměla daleko k dalším mdlobám. Motala se mi hlava, šíleně mě bolela a na spáncích mi divoce tepalo. Svíral se mi žaludek a bylo mi na zvracení. Dala se do mě zima. Třásla jsem se. Ruce jsem měla nepřirozeně zkroucené za zády a bolela mě ramena. Chtěla jsem si lehnout pohodlněji, ale nešlo to. Ruce mi držely pevně u sebe, a když jsem s nimi pohnula, ozvalo se kovové řinčení a já cítila něco ledového kolem zápěstí. Pouta!

Prudce jsem otevřela oči. Srdce mi rychle bušilo a adrenalin se rozléval žilami. Kolem mě bylo šero. Ne úplná tma, ale strašidelné přítmí. Rozeznávala jsem obrysy několika židlí, skříň, stůl a gauč. Já ležela na zemi. Na špinavém linu. Když jsem se trochu přetočila na záda a hodně zaklonila hlavu, viděla jsem starý radiátor prolezlý rzí, který měl kolem sebe omotaný řetěz. Ten se táhl k zemi a směrem ke mně. Byla jsem připoutaná k topení na neznámém místě a nepamatovala si důvod, proč bych tu měla být.

Kousek ode mě se ozvalo tiché zaštkání a vzlyk. Když jsem se hodně snažila a přimhouřila oči, spatřila jsem další postavu schoulenou na druhé straně místnosti. Ingrid! Okamžitě s jejím jménem se mi vybavilo, co se stalo. Dostali mě. Ne, oni dostali nás obě. Zaúpěla jsem a cítila slzy deroucí se mi do očí. Jak já byla pitomá! Alice sice předpověděla, že novorození přijdou a zaútočí za deset dní, ale tohle byla očividně akce jedince. Někoho, kdo znal Alicinu schopnost a dokázal ji zneužít. Měla jsem s něčím takovým počítat a být opatrnější.

„Ingrid?” promluvila jsem na ni normálním hlasem. Nemělo smysl šeptat. Věznili nás upíři a ti slyšeli všechno.

„Bello! Bože, Bello, jsi v pořádku? A co se to děje? Ty ho znáš? On tebe jo. Říkal ti jménem. Co po nás chtějí?” ozvala se Ingrid, jejíž hlas mě vyděsil. To tam bylo všechno její nadšení a živost. Zněla dutě, uplakaně, zlomeně a vyděšeně. Logická reakce. Tak strašně moc mě mrzelo, že ji nemůžu nijak uklidnit nebo utěšit…

„Já jeho neznám, ale on mě ano. Zprostředkovaně. Ingrid, musíš být statečná. Oni nechtějí tebe, to já jsem byla jejich cílem,” snažila jsem se jí vysvětlit a objasnit situaci. Měla jsem tendenci se stále omlouvat, ale stejně jsem nestihla nic moc říct. Otevřely se dveře a vstoupila ona. Victoria.

Vždy, když jsem si naše setkání představovala, usmívala se. Oči jí rudě žhnuly a její dokonalé rty byly roztažené do širokého, krutého úsměvu. Pohybovala se ladně a pomalu, abych si každý její nepatrný posun směrem ke mně mohla pořádně uvědomit. Ve skutečnosti tomu tak nebylo. Nenávistně mhouřila oči a rty měla stažené do úzké čárky. Opět se mi sevřel žaludek a srdce jsem cítila až v krku. Nedokázala bych ze sebe vydat ani hlásku. Ingrid vzlykla.

„Drž hubu,” zasyčela Victoria. Samozřejmě, že má sestra se lekla a ještě víc se rozplakala. Victoria v tu chvíli klečela proti ní a držela ji za bradu. Dívala se jí přímo do očí a já moc dobře věděla, jak se musí Ingrid bát.

„Říkám ti naposledy, buď zticha! Zrovna dvakrát mi nevoníš, mám raději sladší vůně, ale to neznamená, že tě nemůžu posvačit. Chuť krve úplně neodpovídá její vůni,” zašeptala Victoria téměř něžně. Zvedl se mi žaludek a měla jsem co dělat, abych se nepozvracela.

„Jak… jak jako k… krve?” vykoktala Ingrid na pokraji hysterie.

Victoria se rozesmála. Její smích zněl stejně jako u jiných upírů jako zvonkohra, ale jeho neupřímnost a faleš mu dodávaly hororový odstín. Zachvěla jsem se a cítila, jak mi na zátylku vstávají vlasy hrůzou.
„Krev, holčičko. Naše potrava. Čím jiným by se měli živit upíři?” zapředla Victoria. Ingrid se hystericky rozesmála. Neviděla jsem na ni dostatečně zřetelně, ale vsadila bych se, že jí i tekly slzy.

„Nevěříš mi?” usmála se Victoria a pak něco tiše zasyčela. Za pár vteřin se otevřely dveře a vstoupil ten upír, který nás sem dostal. Za sebou něco táhl.

„Riley, představ si, že tady kamarádka naší drahé, milované Belly nevěří, že jsme upíři. Třeba ji malá, názorná ukázka přesvědčí,” promluvila opět Victoria a její hlas se táhl jako med.
Srdce se mi divoce rozbušilo a žaludek se sevřel. To, co za sebou Riley táhl, nebylo žádné to. Byl to člověk. Mladá žena, která se stejně jako my dvě bála, ale její život ani strach neměly mít již dlouhého trvání.

„Ne, prosím, ne!” vykřikla jsem a cítila slzy stékající mi po tvářích. V mžiku stála Victoria přede mnou a nyní se usmívala jako v mých představách. Lehce našpulila ústa a vypadalo to, že přemýšlí.

„Nevidím důvod, proč by ne. Tebe, ani tvojí malou kamarádku zabít zatím nechci. Tvůj drahý Edward a jeho rodina si pro vás přijdou. Víš, že dvě je lepší, než kdybych měla jen tebe. Pozornost Cullenů se bude muset rozptýlit na dva směry a pro nás tak bude snazší je zničit. I když samozřejmě Edwarda nejprve donutím, aby se díval, jak zabíjím tebe. Bude to legrace, uvidíš,” nastiňovala mi své plány. „Ale taky máme své potřeby a žízeň je větší, když jste tu vy dvě. Přece by ses netrápila pro neznámou holku. Zabíjení se nemůžeme vyhnout. Je to naše přirozenost. To už bys mohla vědět.”

Chvěla jsem se a nemohla se vymanit z Victoriina pohledu. Její oči nyní měly odstín bezměsíčné noci a nenávist v nich je činila naprosto děsivými. Victoria mlaskla a svou přirozenou rychlostí se přesunula k Rileyemu a té ubohé ženě. Riley vrčel a bylo na něm poznat, že se jen stěží ovládá. Společně, jako by snad byli sehraní, nebo to měli nacvičené, se sklonili a každý z jedné strany se zakousli do ženina krku. Ta vykřikla a její jekot mi drásal uši. Ustal však velmi rychle. Pak už se ozývalo jen nechutné lemcání a šplouchání. Zvedl se mi žaludek a vyzvracela jsem všechen jeho obsah. Ingrid omdlela a já ji následovala, když se na mě Victoria usmála a od úst jí stékal pramínek krve.

„Bello! No tak, prober se.” Slyšela jsem někde blízko sebe. Jen s velkou námahou jsem otevřela oči a zamžourala na tvář mé sestry. Ulevilo se mi, že je sice zjevně naprosto vyděšená, ale jinak v pořádku.
„Konečně! Už jsem se bála, že mi tu umřeš,” zašeptala se vzlyknutím. „On se taky asi bál. Snažil se tě vzbudit už třikrát, ale tys vůbec nereagovala. Myslím, že se bál jí, té strašidelné zrzky. Odešla a on nás má hlídat, ale ty jsi byla pořád mimo. Ach, Bello, co se to děje? Vůbec nic nechápu a ničemu nerozumím.”

Snažila jsem se rychle přemýšlet a vymyslet něco, co by ji uklidnilo. Nedařilo se mi to. Navíc viděla upíry, zlé upíry, v akci, a pokud nás Edward přijde zachránit, o čemž jsem ani na okamžik nepochybovala, bylo potřeba, aby Ingrid všechno chápala a byla případně nápomocná. Zhluboka jsem se nadechla a modlila se o její porozumění.

„Víš, svět kolem není takový, jakým se na první pohled zdá být. My, lidé, nejsme jediní inteligentní a po moci toužící tvorové, kteří chodí po povrchu Země. Vynechejme teď zvířata, o jejichž chytrosti, a tak se bavit nemusíme. Ingrid, já nevím, jak to říct. Nejsem blázen a to, co ti povím, je vážně pravda. Zní to šíleně a nemožně, ale je to tak. Takže… Prostě, kromě lidí se tu vyskytují i jiné bytosti. Stvoření, která znáš z bájí, mýtů, pohádek a hororů. Nadpřirozeno existuje a my se s ním teď setkáváme velmi blízce.
Ten muž a žena, kteří nás vězní, nelhali. Jsou to upíři a upíři jsou i Cullenovi. Ale ti nezabíjejí lidi a jsou lidštější a lepší než spousta lidí. Oni by nám nikdy a za žádných okolností neublížili,” šeptala jsem naléhavě a snažila se odhadnout Ingridiny reakce.

Pozorovala mě, oči měla rozšířené strachy. Mělce dýchala a její pleť získala nezdravě bledý odstín.
„Já doufala, že je to jen sen, noční můra. Nebo třeba blbej vtip. Hodně blbej kanadskej žert. Pořád jsem si přála, abyses probrala a zasmála se s tím, že to byla jen legrace. To… to ale znamená, že tu ženu…” zajíkla se a roztřásla.
Automaticky jsem ji objala a ani neměla čas, nebo myšlenky nad pozastavením se nad tím, že mám volné ruce. Také jsem se nemohla zabývat tou nebohou dívkou. Nešlo vrátit čas a jí život. Musela jsem vytěsnit strach i pocit viny do pozadí mysli, protože jsem se potřebovala soustředit a věnovat se své sestře, která mě potřebovala.
„Šššš, já vím, že je to hrozné a dala bych snad cokoliv za to, aby žila a nic z tohohle se nestalo, ale to nejde. Nejde to,” konejšila jsem ji i sebe dohromady.

Ingrid plakala a já s ní. Bála jsem se. Strašně moc jsem se bála, ale nad strachem o sebe vítězila hrůza z toho, co se může stát mé sestře a co chystá Victoria pro Edwarda. Mě mohla klidně mučit a zabít tisíci různými způsoby, ale mé rodině se nesmělo nic stát. Ingrid se najednou napřímila a vytřeštila na mě oči.
„Ty ses vdala za upíra?” zeptala se a její hlas nedokázal skrýt šok a mírné znechucení.

Nestačila jsem ani odpovědět. Nad námi stál z ničeho nic Riley a pobaveně se na mě díval.
„Ale, ale. Ty ses vdala za upíra. Bello, Bello, Bello, ty jsi neuvěřitelná! Jsi zcela jistě jediný člověk v historii, který vstoupil do manželství s upírem. Řekni, vzali jste se v kostele a slíbili si věrnost a lásku před Bohem?” zasmál se a bylo na něm vidět, že se vážně baví. „Victorii to bude zajímat. A to tak, že moc. Jestli jsi opravdu jeho žena, má k tobě nejspíš ještě hlubší a bližší vztah, než v jaký byť jen doufala. Pročpak jste se asi brali? Ze svého předchozího, nudného a lidského, života si pamatuji, že středoškolačky se vdávají jen zbouchnuté. To ty asi nebudeš. Leda by se Edward chtěl stát tatínkem nějakého parchanta. Jsi těhotná, Bello?” vysmíval se mi dál. Chtělo se mi křičet a něčím ho praštit. Chtělo se mi ublížit mu. Skutečně hodně a bolestivě mu ublížit. Jenže neměla jsem proti němu ani tu nejmenší šanci. Věděli jsme to oba dva.

Chvíli si mě zvědavě prohlížel a pak se ke mně naklonil blíž. Přivřel oči a nasál vzduch. Oči mu okamžitě zčernaly a z hrudi se mu vydralo zavrčení.
„Hm, voníš tak lákavě. Přesto ho z tebe slabě cítím. Jsi načichlá upířím aroma. Musíte si být hodně blízcí. Jak daleko asi váš vztah zašel? Jestlipak spolu spíte?” pokládal otázky a nakláněl se stále blíž. Ani jsem nedýchala. Při otázce na náš intimní život jsem automaticky zrudla.
S úšklebkem si sáhl svou ledovou rukou na břicho. Otřásla jsem se hnusem, když mi vyhrnul tričko a dotkl se mé holé kůže. Trvalo to sotva vteřinu.
„Tak miminko nebude. Škoda. Přineslo by nám to nové možnosti v trýznění tvého manžela,” zamumlal a zněl opravdu zklamaně.
Odvrátil ode mě pohled a já byla konečně zase volná. Do té doby jsem si to pořádně neuvědomovala, ale byla jsem lapená jeho mocí. Edward a Alice téhle upíří schopnosti někdy trochu zneužívali, ale nikdy ne tak moc. Až v té chvíli, kdy zmizely jeho hypnotizující oči, jsem si uvědomila, že Ingrid byla celou dobu tiše. Ani neplakala. Vyděsila jsem se a střelila po ní pohledem.

Ležela na zemi a vypadala, jako by spala. Klidně dýchala, a když jsem jí přiložila dva prsty ke krční tepně, zjistila jsem, že i tep má pravidelný a pomalý. Prostě normálně spala.
„Ach, já ti to zapomněl říct. Jsem to ale hlupák. Mám takovou schopnost. Říkejme tomu talent nebo nadání. Dokážu uspat jakéhokoliv člověka a omámit jakéhokoliv upíra. Náš druh nemůže spát, takže má schopnost jen otupí smysly a způsobí jakýsi snový stav. Ti, na které působím, jsou v takovém zvláštním polospánku. Jako bych je zhypnotizoval. Poslouchají, co se jim řekne, ale nic sami neudělají. Můžou se bránit, ale nezaútočí. Ještě to musím trochu vychytat,” pokrčil rameny a zatvářil se rozpačitě. V očích mu ale hrálo a já poznala, jak hrdý na svůj dar je.
„Ovšem ty, ty jsi výjimečná. Nepůsobím na tebe. Ať se snažím, jak chci, ty prostě neusneš. Jako bys byla vůči mně imunní,” zašeptal a zle se na mě zamračil.

Nehodlala jsem mu říkat o své pravděpodobné imunitě vůči některým upířím schopnostem. Nehodlala jsem se s ním už vůbec bavit. Měla jsem strach, žízní se mi stahovalo hrdlo a z pachu hniloby a zatuchlosti kolem mi bylo špatně. Úpěnlivě jsem se v duchu modlila, aby Edward přišel co nejdříve, nebo aby snad raději nechodil vůbec. Victoria na něj jistě čekala a jak mi sama řekla, měla s ním plán.

Riley se na mě zase usmál a poklekl ke mně. V očích se mu usadil zvláštní výraz, který mě nutil přikrčit se. Díval se na mě lačně, zvědavě a chtivě. Přidušeně jsem vyjekla. Ještě víc roztáhl rty a naklonil se ke mně. Rukou mi opatrně přejel po tváři a pokračoval níž. Srdce mi vyděšeně bilo a já se bála zavřít oči a modlit se o pomoc. Nemohla jsem z něj spustit pohled. Až když mi svou ledovou rukou přejel přes látku trička v oblasti prsou, uvědomila jsem si, co má pravděpodobně v plánu. Nevěřícně jsem se při nádechu zalkla.
„Ne! To ne,” zašeptala jsem tak tiše, že člověk by mě neslyšel. On ano.
„Ale ano. Nevěděl jsem, že je možný takový vztah mezi člověkem a upírem. Victoria říkala, abych ti ublížil. Abych ti ublížil tak, aby to srazilo a zničilo tvého Edwarda. Připravovali jsme pro tebe mučení. Klasické fyzické týrání. Ale tohle je mnohem lepší. Jsi jeho žena. Jak těžké pro něj asi bude dívat se, jak tě mám já? Jak já pronikám do tvého teplého a měkkého těla?” šeptal mi přímo do ucha a pak mi jazykem přejel po ušním lalůčku. Zachvěla jsem se strachy a zhnusením. To přeci nemůže myslet vážně! Nemůže mě znásilnit…

Jako kdyby věděl, na co myslím, položil mi obě ruce na ramena a trhnul. Ozval se zvuk párající se látky. Moje tričko skončilo na cáry. Měla jsem pod ním ještě tílko, ale moc dobře jsem věděla, že ani to nemusí vydržet dlouho.
„Hm, tvůj strach se mi líbí. Vzrušuje mě,” pošeptal mi.

Oběma rukama mi hnětl ramena a po chvilce je začal přesunovat na má ňadra. V tu chvíli se ve mně něco vzedmulo a mé slabé, lidské ruce vystřelily a zakryla jsem si s nimi hrudník. Zasmál se. Očividně ho má reakce potěšila. Chytil mě za zápěstí, a aniž by mi přestal koukat do očí, zmáčknul. V ruce mi křuplo a do očí mi vyhrkly slzy.
Dívala jsem se na něj. Jeho výraz byl zcela nečitelný. Neměla jsem daleko k hysterii, protože jsem se obávala, že tohle zranění rozhodně není to nejhorší, které mi způsobí.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 43: