Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 51

19.08.2010 (13:00) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4205×

Charlie nás ještě chvíli zpovídal ohledně našich plánů do budoucna a vypadal, že se mu docela ulevilo, že máme vše promyšlené. Samozřejmě jsme nemohli vyrukovat s úplnou pravdou a zmínit mou přeměnu, které jsem měla dočkat už za rok a půl. Ale studium na vysoké škole, zajištěné ubytování v domě, který Edward zdědil po své biologické rodině, ale ve skutečnosti ho úplně obyčejně koupil, i Edwardovo přání stát se učitelem na střední škole, to všechno se Charliemu líbilo. Očekávala jsem mnohem větší protesty a nejrůznější tresty a zákazy, ale nic takového se nekonalo. Nejspíš tomu hodně pomohla ona nechtěně vystřelená kulka z pušky, ke které jsem cítila neskonalou vděčnost, ale táta se s mým manželstvím poměrně rychle smířil a vyrovnal. Nikdy nebyl zvyklý moc pít, tak si šel velmi brzy lehnout. Jediné, o co nás žádal, bylo, abychom se manželsky nesbližovali pod jeho střechou. To by prý asi už neunesl. Rudá až za ušima jsem mu popřála dobrou noc a s úlevou se přitulila k Edwardovi.

Bylo teprve něco málo po šesté, ale i já se cítila vyčerpaně a unaveně. Takový den jsem nezažívala pravidelně a v kombinaci s těmi předchozími tvořil přímo vražednou kombinaci. Edward mě vískal ve vlasech a broukal mi mojí ukolébavku. Víčka se mi sama zavírala a mysl se příjemně otupovala, když najednou se rozdrnčel zvonek u dveří. Nešťastně jsem vzdychla a vyhrabala se z pohovky. Ujistila jsem Edwarda, že zvládnu dojít otevřít a  že by vypadalo divně, kdyby tam šel on. Informoval mě, že venku čeká Jacob, což mě v mém momentálním rozpoložení nemohlo nijak otrávit nebo rozhodit.

Otevřela jsem dveře a spatřila Jaka a kytkou kopretin a dychtivým výrazem. Když mě viděl, trochu posmutněl, ale okamžitě se vzpamatoval a usmál se na mě. Pak náhle zrozpačitěl, zrudnul a následně zblednul. Sklopil oči k podlaze, zhluboka se nadechl a odhodlaně pohlédl zpátky na mě. Jeho pohled by se nedal nazvat jinak než štěněčím.

„Bello, já bych… ehm, rád bych se ti omluvil za svůj tehdejší výbuch. Opravdu moc mě to mrzí a stydím se za to. Chtěl bych vzít svá slova zpátky, ale to bohužel nejde. Takže se omlouvám a upřímně doufám, že mi odpustíš,” vychrlil na mě Jake svou řeč tak rychle, že jsem sotva postřehla jednotlivá slova.
Překvapil mě, ale rozhodně mile. Usmála jsem se na něj a už už chtěla říct, že je všechno v pořádku, ale temné zavrčení za mnou mě umlčelo. Obrátila jsem se a spatřila Edwarda, který měl přivřené oči a mračil se na Jacoba. Ten se zatvářil nešťastně a zoufale zasténal.

„Čtení myšlenek je fakt hodně nefér! Dobře, přiznám úplně všechno. Tahle omluva není můj nápad. Chtěl jsem mluvit s Inkou a zjistil jsem si její telefonní číslo. Jenže ona se se mnou odmítá bavit, dokud se ti neomluvím. Uznávám, že jsem to tenkrát trochu přehnal a přepísknul. Ale pořád nechápu, jak můžeš chtít přeměnu. Dobrovolně!” dokončil Jake myšlenku a já měla zase chuť mu skočit po krku. Jak já byla vděčná za Edwardovu schopnost. Nebýt jí, uvěřila bych Jacobovi jeho falešnou omluvu. Zavřela jsem oči a v duchu počítala do deseti. Kýžený efekt se jaksi nedostavil.

„Bello, mě to doopravdy mrzí. Neměl jsem některé věci říkat, neměl jsem s tebou tak třást. Já se s tím genem, který ze mě dělá vlkodlaka, narodil. Nevybral jsem si to a nikoho jsem se o to neprosil. Přesto je moje vlčí část mojí součástí. Přirozenou součástí. To, co chceš ty, prostě přirozené není. Přeješ si, aby tě krvežízn…, ehm, Edward kousnul, a ty ses tak stala postrachem pro lidi. Budeš nebezpečná. Po celý zbytek života, ne, vlastně po zbytek věčnosti, se budeš muset kontrolovat a ovládat. Stačí jediné uklouznutí, jediná chvilka nepozornosti a někdo kvůli tobě a tomu, co budeš, umře. A kde je vlastně psáno, že se jako novorozená budeš vůbec umět ovládat? Co když tě tvoji strážci někdy neuhlídají a tvá touha po krvi bude příliš velká? Budeš silnější a rychlejší než oni. Bez problémů jim utečeš. A kdo ví, na koho třeba v tu chvíli natrefíš. Lidé upírům prý voní tisíckrát lépe než zvířata. Jak by ses asi jednou, až to prvotní divoké období přejde a ty se trochu uklidníš, pokud se tak vůbec kdy stane, vyrovnala se svými činy? Naše legendy praví, že pijavice mají dokonalou a neomylnou paměť. Nikdy by ti nebylo dáno zapomenout na ty, které jsi pro svou žízeň zabila. Stále bys před sebou viděla jejich tváře a přemýšlela, o jejich rodinách, snech, přáních a promarněných životech.

Bello, já tě mám rád. Ne jako milenec milenku. Nemiluju tě a teď už vím, že jsem tě ani nikdy nemiloval, ale rád tě mám. Jsi moje nejlepší kamarádka. Po téhle stránce mi nikdy nikdo nebyl bližší než ty. Znám tě a vím, že jsi hodná a dobrá. Hluboko uvnitř tebe není ani špetka zlého a špatného. Jenže když se změníš na upíra, to špatné se náhle objeví. Jeho jed ti nezpůsobí jen bolest při přerodu, nedá ti jen věčnost, nesmrtelnost a krásu. Zaseje do tebe semínko zla, které v sobě má každý upír. Tak to prostě je. Je to v jejich podstatě. Já nechci, aby tě zkazil. Nechci, aby se tvoje čistá a krásná duše zničila. Proč je to pro tebe tak těžké pochopit a nemyslitelné přijmout?” Jake ke konci už jen šeptal.

Zírala jsem na něj a srdce mi bušilo. Nikdy mě nenapadlo, že se  na to dívá takhle. Svým způsobem měl pravdu. V podstatě mi přetlumočil Edwardovy argumenty. Cítila jsem, jak se třesu. Chtěla jsem mít na Jacoba dál vztek. Chtěla jsem, aby jeho slova neťala do živého a nebolela mě. Bylo to mnohem horší než ten jeho výbuch po té, co zjistil, že jsem se za Edwarda vdala. Protože tohle bylo přesně to, čeho jsem se bála. Nemohl mě v mém rozhodnutí ohledně mé budoucnosti zviklat, ale nepříjemné sevření kolem žaludku mi rozhodně způsobil.

„Ach, Jaku,” zašeptala jsem a vzlykla. Ani jsem nevěděla jak, ale najednou jsem ho objímala a vzlykala mu do ramene. Úplně jsem si odvykla na jeho horkou kůži. Pálil mě a hřál. Zase to byl můj Jacob, můj přítel a spřízněná duše. Objal mě a uvěznil ve svých mamutích pažích.
„Já ale nemůžu být bez něj, víš. I když se ti to může zdát skoro jako rouhání, můj vztah k Edwardovi je jako váš otisk. Pro něj dýchám, pro něj bych klidně umřela, kdyby mu to v čemkoliv pomohlo. On se stát zpět člověkem nemůže. Pokud chceme být spolu, musím se změnit já. Zkus se vžít do jeho kůže. Já vím, protiví se ti to, ale pokus se, prosím. Jak by ti bylo, kdybys ty nestárl, protože by to prostě nešlo, zatímco Inka by byla každým dnem starší a blíže smrti? A pak jednou by její čas vypršel. Dokázal bys žít bez ní dál? Jak myslíš, že by bylo jí, kdyby věděla, jak budeš nešťastný a že ji budeš chtít pravděpodobně dobrovolně následovat? Vy oba stárnout nemusíte. Jste stejní. Já a Edward ne. Proč bychom my nemohli být také šťastní? Uvědomuji si všechna ta závažná proti, ale já chci být šťastná a chci, aby byl i Edward. Copak tohle je zase pro tebe tak nepochopitelné?” drmolila jsem mu tiše do ucha a nebyla si jistá, jestli mi vůbec rozumí. Rozuměl.

Kousek se odtáhl a zvedl mi obličej k sobě. Podívala jsem se na něj uslzenýma očima a on se na mě zašklebil.
„Bells, upíři jsou moji přirození nepřátelé. Jsem tu proto, abych je ničil. Prosím tě, nechtěj po mně, abych se do nich vžíval a soucítil s nimi. Ne, mlč chvíli. Dokud jsem nepotkal Inku, neuměl jsem si ani představit ten pocit, že bez toho druhého se nemůžeš ani nadechnout. Tvoje volba se mi nelíbí a důvody znáš, ale nechci o tebe přijít. Pořád jsi moje Bella a obávám se, že jí budeš i když tvoje srdce už nebude bít. Akorát tě pak asi už nebudu takhle objímat,” vyrazil mi dech.

Znovu jsem ho pevně objala a zabořila mu hlavu do ramene.

„Teda, to je mi nějaké změna, vážení! Koukám, že jsem o hodně přišla. Jako, Alice, neuraž se, nákupy byly super a díky, žes platila, ale tohle vypadá strašně zajímavě,” ozval se za námi veselý hlas mojí sestřičky.
„Je to strašně zajímavé. Jsme s Jakem zase kamarádi. Děkuju,” usmála jsem se na ni a vyměnila Jacobovo objetí za to Inčino.
„Jasně, a já s tím mám společného co?” zasmála se, ale během pár vteřin jí to došlo. Pustila mě a kousek odstoupila. Založila si ruce v bok a z očí jí metaly blesky.
„Jacobe Blacku, jestli jsi to nemyslel vážně a jen ses mi chtěl zavděčit, tak si mě nepřej!” zavrčela na něj a Jake o krok ucouvl.

„Nezapomínej na mě, Ingrid. Vidím mu do hlavy, takže se neboj, že by nebyl upřímný. Ale zásluhy za postrčení k omluvě ti náleží právem,” šťouchl ji Edward přátelsky.  
„Fajn, máš plusové body, ale to neznamená, že ti hned padnu oddaně k nohám,” zašklebila se na Jaka Inka a odebrala se do kuchyně. Překvapeně jsem se podívala na Edwarda, kterému cukaly koutky. Nějak se mi nezdálo, že by se smál Jakovu milostnému neúspěchu. Ten na chvilku sklopil ramena a posmutněl. Vzápětí se nadšeně usmál, s nadějí se podíval na kopretiny ve svém ruce a odběhl za Ingrid.

„Víš, Edwarde, jsi dosti škodolibý. On se chlupatec docela snaží,” zpražila Edwarda Alice přísně. Jakmile promluvila, uvědomila jsem si, že ona nejspíš viděla celou naší scénu s prozrazením manželství.
„Alice, tys mě mohla varovat, že to Charlie ví,” obvinila jsem ji. Rázem se jí rozzářil obličej a vesele na mě vyplázla jazyk.
„Já chtěla, sluníčko, ale to bys mi nesměla típnout telefon. A nezkoušej na mě, že jsem ti měla volat dál a zoufale tě uhánět. Alespoň vidíš, že ignorovat mě se nevyplácí. Už dlouho jsem se tak skvěle nebavila. Neprůstřelný Edward, ha ha. Nemůžu se dočkat, až o tom povyprávím doma,” zašvitořila a byla pryč. Edward zavrčel, ale zůstal u mě. Asi stejně jako já věděl, že zastavit Alici v jejích plánech bylo jednoduše nemožné a nereálné.
„Emmett se ti bude smát ještě tak sto let,” usmála jsem se na něj.
„Kéž by jen sto,” předstíraně zasténal Edward a pak na mě mrkl. „Chceš říct tajemství?”

Nadšeně jsem přikývla a on si mě přitáhl do náruče. Jenom úplně nepatrně nakrčil nos.
„Inka je do Jacoba taky zamilovaná. Jenom si to nechce přiznat. Její maminka a babička ji vychovávaly k nezávislosti a najednou v šestnácti pozná svou životní lásku. Pere se sama se sebou, jestli má dát při každém setkání Jakobovi pusu, nebo ránu pěstí. To, že se do něj zamilovala, je totiž podle ní jeho vina,. Kdyby nebyl tak báječný, krásný, vtipný, silný, zábavný a tak dál, určitě by ji tak nezblbnul hlavu,” vyzradil mi Edward Inčiny niterné pochody. Napadlo mě, že bych na něj měla být naštvaná za jeho nediskrétnost, ale nakonec jsem se rozesmála. Už jsem chápala Ingridino chování.
„Ale Jakovi to neřekneme, jo? Trošku potrápit se může,” zašeptala jsem spiklenecky a vysloužila si tak slaďoučký polibek.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 51: