Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 52

27.08.2010 (10:00) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4332×

Snídaně probíhala v absolutním tichu. Jako v dobách, kdy jsem s Charliem bydlela jen já. Bylo to vůbec poprvé, kdy Ingrid mlčela. Seděla u stolu a nepřítomně se nimrala v ovesných vločkách v bílém jogurtu. Lžičkou je přesunovala z jedné strany misky na druhou a zase zpět. Charlie pomalu a opatrně upíjel hořký černý čaj a v nepravidelných intervalech bolestně sténal. Clonil si začervenalé oči a když se pohyboval, byl podivně opatrný a jakoby zpomalený. Čas od času na mě vrhal napůl vyčítavé a napůl omluvné pohledy. Asi stále včerejšímu dni úplně neuvěřil.

Přede mnou se rozprostíral poslední den školy. Pak už mě na střední čekalo jen slavnostní zakončení. A potom vysoká. Bydlení s Edwardem, oficiálně jako manželé. Žádné další skrývání, vymýšlení polopravd a důvodů, proč nejsem doma. Každý den usínání v Edwardově náručí. Noci plné milování. A možná i dny plné milování. A možná bych se na školu pravidelnou docházku mohla vykašlat a jen se s Edwardem milovat. Ta představa byla až hříšně lákavá. Zasnila jsem se a před očima úplně živě viděla svého muže svlečeného do půl těla, jak mi myje záda a laská mě rty na krku. Slastně jsem vzdychla a Inka do mě pod stolem kopla.

Vyjeveně jsem zatřepala hlavou a překvapeně zamrkala. Ingrid zadržovala smích a táta se mračil jako tisíc čertů. Unikal mi důvod, ale Charlie mi to rychle osvětlil.

„Bells, to, že jste se vzali a jste právoplatní manželé, neznamená, že musím vědět o podrobnostech vašeho vztahu. Nechci to vědět. Rád bych si představoval, že zůstáváte u polibků a nevinného držení se za ruce. Takže, prosím, žádné další vzdychání jeho jména.  Zvláště ne u snídaně,” durdil se táta a červeň na jeho tvářích se mohla vyrovnat jen té na těch mých.

Zamumlala jsem omluvu a sklopila oči ke stolu. V duchu jsem posunovala čas a nutila ho běžet rychleji, abych mohla co nejdříve vyjet do školy. Pokud možno bez dalšího rozhovoru s Charliem. To mi ale nebylo dáno.

„A, Bello, uvítal bych, kdybyste to svoje tajné manželství ještě nějaký čas drželi v tajnosti. Alespoň do léta a pak byste se mohli vzít oficiálně. Se vším všudy a nezapomenout pozvat rodiče. Jsem si docela jistý, že i Cullenovi by se svatby svého syna docela rádi zúčastnili,” vyrazil mi táta dech. Zase jsem se styděla. Hodně a upřímně. Přiznat, že Cullenovi na svatbě byli, jsem ale nemohla.
„Ehm, budeme o tom přemýšlet,” vykoktala jsem. Jestli jsem si ale myslela, že rozhodnutí ohledně druhé svatby je na mně, šeredně jsem se pletla.
„Jů, to by bylo báječný! Bell, já bych ti šla za družičku a Jake by mohl jít za družbu. Teda, ne že by mi na něm nějak záleželo, ale bylo by to fajn. Takové oficiální gesto smíření dvou nesmiřitelných klanů. Však víš. A Alice by byla nadšená. Ona dokáže zorganizovat úplně všechno a jakékoliv oslavy miluje,” vysvětlila k Charliemu. „Bello, to je přeci skvělé. Jen si to představ. Podruhé si vybereš šaty, boty, šperky, prádlo a to všechno. A táta tě povede k oltáři a celé Forks tě bude sledovat a mužská část pocítí k Edwardovi závist. A hostina pro celé tohle město! Ty a Edward v čele obrovského stolu a jídlo na jediném talíři. Ha, to je vlastně docela fajn zvyk, když si vezmeš Edwardovi stravovací zvyky, že. Jé a tanec novomanželů. Vy dva na velikém parketě ladně se pohybující v rytmu hudby. Fotoaparáty zuřivě cvakají a kamery nepřetržitě snímají. Bello, to bude paráda.”

S každým Inčiným slovem mi srdce klesalo níž a níž. Namáhavě jsem polkla. Přesně tohle jsem nechtěla. Monstrózní svatbu, kterou si ani neužiju, protože budu šíleně nervózní, abych třeba neuklouzla a všichni se mi nesmáli. A celý obřad v režii Alice a dohledu Ingrid mě děsil. Možná víc než Victorie.

„Bells, to je docela dobrý nápad. Vždycky jsem na tvou svatbu šetřil a tak máme docela slušný rozpočet. Víš, že nejsem na žádnou takovou parádu a velké oslavy, ale svatba je jen jednou za život. No, dobře, někdy možná dvakrát, ale pořád je to jedna z nejvýznamnějších událostí z dívčině životě. I pro její rodiče, aby bylo jasno. Líbila by se mi pro tebe svatba v kostele. Jen si to představ. Edward,” při vyslovení jeho jména sebou táta mírně škubnul a zamračil se, „stojí u oltáře a ty zavěšená do mě kráčíš tou dlouhou uličkou mezi lavičkami. Každý na tebe kouká a říká si, jaká jsi krásná. Vždycky jsem si myslel, že se vdáš až trochu starší, ale když už jste mě postavili před hotovou věc, mohli byste si poslechnout i návrhy poněkud smutného otce nevěsty,” udělal na mě Charlie psí oči a já nestačila zírat. Kdy se z něj stal tak obratný manipulátor a citový vyděrač?

Ingrid, nyní již s plnou pusou, přikyvovala a tvářila se více než nadšeně. Mně docházel kyslík. S každým Charlieho dalším slov mi bylo hůř a hůř. A to přede mnou ještě před chvílí byla velmi příjemná budoucnost a najednou - svatba. V kostele. Se spoustou lidí. S obří hostinou. Udělalo se mi mdlo.
V kapse u kalhot mi začal vibrovat telefon, což mě trochu probralo a donutilo zavřít pusu, která se mi k mému neskonalému údivu otevřela při tátových plánech. Začala jsem mít nepříjemný, nicméně ne úplně nereálný dojem, že se mi chce tou velikou a oficiální svatbou tak trošku pomstít za tu první tajnou a neveřejnou.

Jako ve snu jsem přijala hovor, aniž bych se podívala, kdo volá.
„Lásko,” uslyšela jsem jediný hlas, který mě v tu chvíli mohl uklidnit. „Proč měla Alice právě vidění obrovského obřadu v kostele se sezvaným celým městem?” ptal se Edward a zněl docela pobaveně. Potvorák a zrádce. Jemu se takovýhle sňatek určitě zamlouval. A nejlépe, abychom si vyměnili vlastní a originální sliby s vyznáním věčné lásky a věrnosti.
Edward se rozesmál. Jasně, Alice viděla i tohle. Ale já to přeci nechtěla… Nebo snad ano?

„Hm, povíme si to ve škole, ano? Právě s Charliem a Ingrid snídáme a tak nějak se bavíme o plánech na léto,” zamumlala jsem do telefonu a odpovědí mi byl zase smích.
„Bello, víš, že nemusíš dělat nic, co bys sama nechtěla? Nikomu nedovolím, aby tě k něčemu nutil,” promluvil můj drahý muž už docela vážným tónem.
„Jasně, jenže ono je to trochu složitější. Když si vezmeš všechny aspekty věci a pak taky to, že budeme muset odejít…” Chtěla jsem říct na vysokou, ale najednou mi došlo, že odejít budeme muset mnohem dřív. Za pár dní. V létě už ve Forks nebudeme. Asi ve stejnou chvíli to došlo i Edwardovi.
„Máš pravdu, bude lepší probrat to ve škole. Miluju tě,” ukončil rozhovor a položil telefon.
Charlie naštěstí odešel do koupelny, jakmile jsem hovor přijala, takže nic z toho neslyšel, ale Inka si mě zvědavě prohlížela, zatímco upíjela kakao.

„Nějak jsi pobledla, sestřičko,” usmála se na mě a zamrkala. „To tě další svatba tak vyděsila?”
„Svatba nebude,” zašeptala jsem a nezmohla se na víc než na tupé zírání na vzor na ubrusu.
„Ale, no tak, Bello! Mysli na tátu. On to myslí vážně. Fakt ho to, že jste ho napoprvé vynechali, moc mrzí. Přece mu to nemůžeš udělat a znovu ho zklamat,” rozčilovala se, ale tak tiše, aby ji neslyšel.
„To ale není na mně. Úplně jsem zapomněla, že podle dohody se smečkou musíme odejít. Stihnu závěrečnou slavnost k ukončení školy, ale víc ne,” přiznala jsem a rozklepala se mi kolena.

Ingrid se zamračila a z očí jí najednou metaly blesky. Rázně se postavila a přešla k pevnému telefonu. Z kratičkého seznamu vybrala hned první číslo a vztekle ho vyťukala do číselníku. Netrpělivě podupávala nohou a nakvašeně špulila rty.
„Dobrý den, pane Blacku, mohla bych mluvit s Jacobem? Ne, nejsem Bella, ale Ingrid… Ano, taky mě těší, že vás poznávám, i když jen po telefonu… Jasně, vydržím, ale prosím vzbuďte ho za každou cenu, jsem si jistá, že se mnou bude chtít mluvit,” byla Inka do telefonu jako med. Živě jsem si uměla představit Billyho, jak pod vlivem jejího sladkého hlasu taje a přikyvuje jí na všechno, o co si řekne. Vzbudit Jacoba? Žádný problém. Musela jsem se usmát. Ingrid věděla, jak jednat s lidmi, aby dostala, co chtěla.

„Jacobe Blacku, Bella mi právě omylem připomněla, že je nutíte odejít z Forks kvůli jejímu manželství. Něco ti k tomu povím. Jestli se musí odstěhovat Bella, odstěhuju se i já, a můžu ti zaručit, že mě už nikdy neuvidíš, ani o mně neuslyšíš. Takže bych ti radila, aby nějak zařídil změnu plánů té vaší trhlé smečky samozvaných ochránců nevinných lidí,” odsekávala a byla tak chladná, že mě až zamrazilo.
Chvilku mluvil Jakob a Inka se spokojeně usmála.
„Fajn, to by možná šlo. Řeknu o tom Belle a Edwardovi. Jen se mi nelíbí to běhání s váma všema. Už jsi přece viděl, že do vaší smečky nepatřím. Jsem osamělý vlkodlak a docela se mi to líbí. Ale promyslím to a ty se co nejdřív ozvi a víš, co chci slyšet za odpověď,” bez dalšího rozloučení vrátila sluchátko do vidlice a otočila se na mě.

„Asi se mi povede vyjednat vám nemusení někam se narychlo stěhovat. Věděla jsi, že Jake by měl být podle rodu Alfa, ale nechtěl takovou zodpovědnost, tak to přenechal Samovi? Nejspíš kvůli mně, teda i kvůli vám, uplatní něco ze svého přirozeného vlivu a zařídí to k naší spokojenosti. Takže svatba bude,” usmála se a zase posadila ke stolu.
„Stejně je to sranda, viď. Táta je čistokrevnej člověk. Jedna jeho dcera se vdala za upíra a brzo bude taky upír a druhá je vlkodlak-měnič. Jsme zajímavá rodina,” shrnula základní fakta a napila se.

„Jak jako upír a vlkodlak?” ozval se za námi přiškrcený hlas Charlieho.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 52: