Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 8

03.02.2010 (18:45) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6089×

Edward:

Ležela mi v náručí a tiše oddychovala. Občas ze spánku zamumlala mé jméno a mě v tu chvíli zabolelo dávno mrtvé srdce. Nenáviděl jsem se za to, co jsem jí provedl. Tak moc jsem ji miloval, tak moc jsem po ní toužil a tak dlouho odolával. Když konečně nadešla ta chvíle, kdy jsme mohli být spolu jako muž a žena, ztratil jsem svou sebekontrolu a všechno zkazil.

Naše první milování mělo být výjimečné. Všechno jsem měl do detailů vymyšlené a naplánované. Nejdřív společná koupel, abychom si trochu zvykli na nahé tělo toho druhého. Pak bych ji něžně osušil a na chvilku se omluvil. V pokoji bych rozestavěl a zapálil připravené svíčky, po zemi i po posteli rozházel schované plátky růží a pustil romantickou hudbu k dokreslení atmosféry. S mou přirozenou rychlostí by ani nepoznala, že jsem byl pryč. Vrátil bych se k ní a při polibku ji odnesl do pokoje.

Položil bych ji na postel a vychutnával si pohled na její nádherné tělo při tlumeném světle svíček. Hladil bych ji a líbal. Měl jsem v plánu se s ní mazlit celou noc a až bych si byl jistý našimi reakcemi, milovali bychom se. Pomaloučku a něžně. Nikam bychom nespěchali.

A místo toho jsem se na ní vrhl ještě v koupelně. Namísto něžného oťukávání jsem jí roztrhal spodní prádlo a líbilo se mi to. Ač je upíří mysl velmi rozsáhlá, já měl v hlavě jedinou myšlenku - jsem netvor, zrůda. Vůbec jsem nechápal, jak se za mne mohla má nevinná a sladká Bella provdat. Jak mohla někoho jako já milovat.

Milovala mě tak moc a upřímně, že mi lhala, aby mě neranila. Obdivoval jsem její statečnost. Nevzpomínal jsem si, že by někdy během sexu, k milování to mělo daleko, sykla bolestí nebo mi jinak naznačila, že je jí to nepříjemné. Víc než kdy jindy mě frustrovalo, že zrovna její myšlenky neslyším. Teď bych dal nevím co za jediný kratičký náhled do její mysli.

Říkala, že se nemám za co omlouvat, že to bylo nádherné. A já blázen jí věřil. Při koupeli se zdála tak uvolněná a spokojená, že mě ani nenapadlo pochybovat o jejích slovech. Ale lhala. Modřiny, které se jí během noci začaly vybarvovat, toho byly důkazem. Ležela na mé tvrdé, chladné hrudi a já tak viděl jen její paži, kterou mě objímala. Kousek pod ramenem se jí fialověl dokonalý otisk mé ruky. Byl jsem si naprosto jistý, že i jinde po těle bude mít další takové svědky mé zvrhlosti.

Vyčítal jsem si, že jsem se nechal strhnout vášní. Bratři i Carlisle mě varovali, že tenhle zážitek je velmi intenzivní a bude pro mě problém se ovládat. Měli pravdu. Že já hlupák kdy přistoupil na její podmínky! Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem ji nechtěl. Toužil jsem po jejím teplém, měkkém těle snad ještě víc než po její krvi. A takhle to dopadlo.

Bellino srdce začalo bít rychleji a silněji. Probouzela se. Byl jsem připravený na jakýkoliv projev bolesti, kterou jistě cítila. Rozhodl jsem se, že už nikdy nedopustím, abych jí takhle hrozně ublížil.

,,Dobré ráno, miláčku,” zapředla a zněla skutečně spokojeně. Zvedla se na lokti a vytáhla se tak, aby mě mohla políbit. Něžný polibek na rty.

,,Jakou jste měl noc, pane Cullene?” ptala se mě zvesela. Díval jsem se do jejích čokoládových očí a neviděl v nich ani stín přetvářky. Usmívala se na mě a působila šťastně. Nikdy nebyla dobrá herečka, tak jak to teď dokázala?

,,Bello, prosím, nelži mi. Jak moc tě to bolí?” Musel jsem znát pravdu.

Vykulila na mě oči, pak svraštila obočí a zamračila se.

,,Edwarde, bylo to moje poprvé, takže ano, samozřejmě to chvilku bolelo. Ale jen zlomek vteřiny a pak už to bylo jen krásné a ještě krásnější. Cítit tě v sobě bylo úžasné,” mluvila ke mně trpělivě jako k malému dítěti. Chvíli mi trvalo uvědomit si, o čem mluví. Zrovna na tuhle bolest jsem ani nepomyslel. Ale když ji zmínila, vzpomněl jsem si, jak se prohnula a na okamžik ztuhla, když jsem do ní pronikl. Tohle jsem si pamatoval. Tak proč jsem nevnímal jiné známky a projevy  toho, jak jsem jí ubližoval?

Zase s úsměvem mě pohladila po tváři a rukou přejížděla níž a níž po mém hrudníku, břiše až se zastavila těsně pod pupíkem a zčervenala. Sklonila se nade mnou a začala mě líbat. Byl jsem tak vyvedený z míry, že jsem jí polibek vracel. Její drobná ručka putovala dál a mě najednou došlo, kam míří. V okamžiku jsem vystřelil z postele.

Bella zůstala v posteli a ještě pár sekund objímala prázdný prostor, do kterého vzápětí spadla. Nebýt situace tak vážná, smál bych se. Obličejem se zabořila do polštáře a zbytkem těla se rozplácla na peřině. Okamžitě se vyhrabala do sedu a nechápavě se rozhlížela kolem. Když mě spatřila z očí jí šlehaly blesky.

,,Edwarde Cullene, mohl bys mi vysvětlit, co to mělo znamenat?” ptala se a nezněla ani trochu přátelsky. Konečně mě viděla jako netvora, kterým jsem skutečně byl. Pomalu a opatrně, abych ji moc nevyplašil, jsem došel k posteli a klekl si před ni. Snažil jsem se nedělat žádné prudké pohyby, aby se mě nebála ještě víc. Nedokázal jsem se na ni podívat, děsil jsem se pohledu do jejích očí. Nesnesl bych vidět v nich strach, nenávist nebo dokonce opovržení. I přestože jsem si to zasloužil.

,,Bello, nemusíš se bát. Už nikdy ti nezpůsobím takovou bolest, už nikdy ti znova neublížím, lásko,” šeptal jsem. Na víc než šepot jsem se nezmohl. Bella si povzdychla a pohladila mě po vlasech.

,,Edwarde, už nejsem panna, takže se žádná další bolest nekoná. To je jenom poprvé. Myslela bych, že tohle ví každý muž, i tak ctnostný jako ty. Navíc ta chvilková bolest je zcela bezvýznamná v porovnání se zbytkem našeho milování. Byl jsi tak báječný! Chvilkami jsem měla pocit, že mi vidíš do hlavy, protože jsi dělal přesně to, na co jsem zrovna pomyslela,” ujišťovala mě a domlouvala mi. Její hlas nenesl ani tu nejmenší stopu po falši, její srdce bilo krásně pravidelně a ani dech nenaznačoval lež. Dodal jsem si odvahy a vzhlédl k ní.

Byla nádherná. Zabalila se do modré deky. Tahle barva jí tak neuvěřitelně slušela. Vlasy měla zvlněnější než obvykle. Na tvářích lehký ruměnec a její oči zářily. Nečetl jsem v nich to, co jsem očekával. Dívala se na mě stále s láskou. Nechápal jsem to. Ale věřil jsem jí. Najednou jsem si byl jistý, že by mi nelhala. Jestliže říká, že jí nic nebolí, je to pravda. S úlevou jsem se na ni usmál a sedl si vedle ní. Potřeboval jsem se ještě jednou ujistit.

,,Lásko, opravdu tě nic nebolí?” V odpověď zavrtěla hlavou a natáhla se ke mně. Spojila naše rty a mnou projela vlna vášně. Vyzvedl jsem si ji na klín a líbal ji. Přesunul jsem své rty na její krk a chtěl pokračovat níž, když jsem spatřil temnou modřinu pod její klíční kostí. Tentokrát to nebyl otiskl ruky ale rtů. Okamžitě jsem se o ní odtáhl. Zasténala na protest a otevřela oči, byla zmatená a já rozzlobený. Jak mi jen může tak lhát?

,,Bello, konec her. Hezky po pravdě mi řekni, kde všude tě to bolí. Na mé city laskavě neber ohledy a buď prosím upřímná.”

Překvapeně zamrkala a měřila si mě pohledem, jako by pochybovala o mém duševním zdraví. Peřina jí spadla až na boky a já si tak mohl prohlédnout další dvě modřiny - jednu pod pravým prsem na žebrech a druhou přes pánevní kost na boku. Ta vypadala obzvlášť hrozně. Byl jsem si docela jistý, že při bližším zkoumání by se na ní našly i mé otisky prstů. Bella na mě pořád zmateně mrkala a bezděčně sáhla pro lem deky. Prsty přitom zavadila o modřinu na boku. Sykla a podívala se na sebe. Opatrně modřinu zkoumala a mě se zdálo, že opravdu neví, jak k ní přišla. Déle jsem to nevydržel a letmo jsem se svýma studenýma rukama dotkl i dalších podlitin na jejím těle. Sledovala mé prsty i místa, kterých se dotkly. Pak si stoupla a zůstala přede mnou stát úplně nahá. Já tak získal přehled o dalším fialovém fleku na stehnu, jednom kolem kotníku a posledním na zádech. Bella se prohlížela a když revizi svého těla skončila, naprosto nechápavě se na mě zadívala.

,,To ty?” vydechla nevěřícně. Dokázal jsem jen přikývnout. Bella svraštila obočí a bylo poznat, že o něčem usilovně přemýšlí.

,,Jak je možný, že si to nepamatuju? Nevybavuju si jedinou chvíli, kdy jakákoliv z těch modřin mohla vzniknout. Zvláštní. Pamatuji si každičký tvůj dotek, ale ani jeden se mi nezdál příliš silný,” mumlala si spíš pro sebe. Nemít tak vyvinutý sluch, rozhodně bych ji neslyšel. Ještě chvíli se prohlížela, pak zatřepala hlavou a podívala se na mě s úsměvem. Její mysl opravdu musela fungovat jinak než u ostatních lidí, protože taková reakce skutečně nebyla normální.

,,Bell, ublížil jsem ti. Všechny ty podlitiny jsou moje práce. Strašně mě to mrzí a slibuji, že už se to nikdy nestane,” snažil jsem se jí osvětlit naší situaci. Z očí jí opět vyšlehly blesky.

,,Aha, takže už spolu nikdy nebudeme spát. Takhle jsi to myslel, že? To je vážně směšné, Edwarde. Mě nic nebolí a oba víme, že k modřinám jsem náchylná. Popravdě, čekala jsem nějaké větší zranění. Tohle je v pohodě,” pronesla a já dostal menší šok.

Můj pohled zahalila červená mlha. Zuřil jsem. Tak ona to čekala a dokonce ji potěšilo, jak málo jsem jí ublížil. Byla připravená na těžší zranění. Byl jsem opravdu naivní, protože jsem si věřil. Byl jsem přesvědčený, že se ovládnu a všechno bude v pořádku. Ona s bolestí a zraněním počítala…

,,Edwarde, jsem v pořádku. Carlisle mi tu nechal nějaké prášky proti bolesti, kdyby to bylo hodně zlé, ale nepotřebuji je. Takže se přestaň trápit.”

Vytřeštil jsem na ni oči a nemohl uvěřit jejím slovům. I můj otec si byl jistý, že naše milování nedopadne úplně dobře. Jsem to ale hlupák!

,,Ty to myslíš vážně, viď? Nemáš v úmyslu se se mnou ještě někdy milovat. Alespoň dokud budu člověk, že?” ptala se mě, i když odpověď předem znala. Když jsem přikývl, dupla vzpurně nožkou.

,,Fajn, ale abys věděl, nelžu ti. Kdyby sis to rozmyslel, budu v kuchyni,” zasyčela na mě a se vztyčenou hlavou vypochodovala z pokoje. Až po několika minutách přemítání o tom, jaký jsem netvor, jsem si uvědomil, že odešla nahá. Musela být tak rozčilená, že se zapomněla obléknout. V koupelně jsem vzal župan a nesl jí ho do kuchyně. Napadlo mě, že se jistě stydí. To jsem se ale zatraceně mýlil.

Jen co jsem vešel do kuchyni, zkameněl jsem. Bella seděla v rouše Evině na kuchyňské lince, kývala nohama do rytmu hudby vycházející z rádia a jedla zeleninový salát, který jí nachystala Esmé. Nemohl jsem se z toho obrazu vzpamatovat. Tohle že je moje nevinná, stydlivá žena? Polkl jsem a asi to bylo hlasité, protože ke mně vzhlédla. Tázavě zvedla obočí.

,,Myslel jsem, že bys mohla chtít župan,” vysoukal jsem ze sebe a natáhl k ní ruku s tím kusem oblečení. Zavrtěla hlavou, dojedla a seskočila z linky. Došla až ke mně a dívala se mi do očí.

,,Nechci se oblékat, chci strávit celý den milováním se svým natvrdlým manželem. Opravdu mě nic nebolí. Tedy až na pomyšlení, že jsi mi ukázal ráj na zemi a teď mi ho odpíráš. Víš, já bych ti řekla, kdyby se mi něco nelíbilo nebo mě to bolelo. Na to se spolehni. Takže kdyby sis svůj postoj rozmyslel, budu nahoře v posteli. A rozhodně se dneska nemíním oblékat,” zašeptala mi do ucha, mrkla na mě a bez ohlédnutí vykročila ke schodům.

Stál jsem na místě jako přikovaný a pral se sám se sebou. Pohled na Bellu sedící na kuchyňské lince mě nenechal chladným. Když jsem o tom tak uvažoval, začínal jsem jí věřit. Přehrával jsem si celou tu hodinu od jejího probuzení. Neuměla lhát a když mi říkala, že je v pořádku, byla to pravda. Už jsem jí dál nedokázal odolávat. Ani nevím jak, ale otočil jsem se na patě a uháněl za svou ženou. Zrovna stoupala na třetí schod, ale já ji vzal do náručí a opatrně jako ten nejvzácnější poklad jsem ji nesl do postele rozhodnutý, že tentokrát se budu držet trochu zpátky a nezpůsobím jí už žádné další zranění. Odměnou za mé rozhodnutí mi byl její šťastný smích.

7. díl • 9. díl

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 8: