Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hotel Tentation - 24. kapitola

09.07.2011 (11:15) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 60× • zobrazeno 10042×

24. kapitola

Stála jsem uprostřed hotelové haly. Byla jsem tam jen já, Cullenovi a Sylvie. Stáli v kruhu kolem mě a tvářili se hrozivě. Ani jsem si nevšimla, že se ke mně Sylvie přiblížila. Stála teď přímo přede mnou.

Vykřikla jsem zděšením. Oči měla krvavě rudé, bělostné zuby vyceněné. Uchopila mě bolestivě za ramena a skláněla se nade mnou.

„Nedělej to. Nech ji jít,“ ozval se Edward.
„Ona mi tě vzala. Nic jiného si nezaslouží,“ zněla její odpověď doprovázená temným vrčením.
„Sylvie. Promluvíme se.“
„Ne, na to už je pozdě. Řekni sbohem.“ A bez dalších řečí mě kousla do krku.

Řvala jsem jako na lesy. Já nechci umřít!

„Bello!“
„Neee!“
„Bello, probuď se,“ uslyšela jsem. „Je to jen sen. Bello!“

Vystřelila jsem do sedu a zmateně se rozhlížela kolem sebe. Byla tma jako v pytli, takže jsem toho moc neviděla. Ale věděla jsem, že nejsem u sebe v pokoji.

Rychle jsem si rukama ohmatala krk. Nikde žádné rány ani krev. Byl to jen sen. Hrozný sen.

„Bello, jsi v pořádku?“ zeptal se Edward a posadil se vedle mě.
„Edwarde,“ pípla jsem.
„Ano, jsi u mě. Všechno je dobrý.“ Přitáhl si mě do náruče. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že se celá třesu a jsem od hlavy k patě zalitá potem. „Co se ti zdálo?“ Jen při vzpomínce na ten sen se mi zalily oči slzami, za které jsem si nadávala. Nebyl důvod brečet. Byl to jen sen, ne skutečnost. Byla to naprostá kravina. Nejspíš mám černější svědomí, než jsem myslela.

Ale ať jsem si říkala cokoliv, začala jsem vzlykat nahlas, možná za to mohl prožitý šok.

„Pššt, to je v pořádku. Jen se vyplač.“ Edward mě hladil po zádech a líbal do vlasů. Sakra, co je to se mnou.

Po dalších asi pěti minutách pláče jsem se konečně jakžtakž uklidnila a byla schopná sestavit souvislou rozumnou větu.

„Lehni si, donesu ti vodu.“
„Ne, to je dobrý,“ pousmála jsem se.
„Řekneš mi už, co se ti zdálo?“ zeptal se znovu.

Hmm, jak mu mám do háje říct, že mě jeho skoro ex-přítelkyně ve snu zahryzla jako kočka myš. Ještě by se mi vysmál.

„Já už si to ani nepamatuju,“ vymluvila jsem se. Chtěla jsem to potlačit, ale nepříjemný pocit stále přetrvával.
„Potřebuješ něco?“
„Lehni si ke mně a drž mě.“
„Dobře.“

Vrátil se tedy do postele, pevně mě objal a znovu jsme se ponořili do spánku. Pro mě tentokrát bezesného.

×××

„Vážně?“ Sue měla oči navrch hlavy. „To bych do tvé mámy neřekla.“
„Já taky ne, nikdy neměla předsudky nebo tak něco. Na Cullenovy, obzvlášť na Edwarda, pěla vždycky ódy a najednou tohle.“
„Tak ji nech, ona to vstřebá a pak bude ještě ráda, jakou máš skvělou partii,“ radila mi Sue.
„Možná máš pravdu. Každopádně už na to téma nepadlo ani slovo.“
„Tak vidíš. A jak jsi na tom vůbec s panem dokonalým?“ zajímala se a svými dlouhými řasami udělala v parku vítr.
„Skoro dokonale,“ odpověděla jsem jednoduše.
„Jak jinak. Slyšela jsem, že jsi byla na večeři,“ řekla. Takže i tohle se ví? Je vůbec možné mít tady tajemství. I když večeře žádným tajemstvím nebyla, to je fakt.
„Slyšela jsi správně,“ pokývala jsem hlavou.
„A?“
„A co?“
„Jaký to bylo?“
„Normální, prostě večeře,“ pokrčila jsem rameny. Jak víc to mám rozvést?
„Tak já se zeptám Alice, to bude jednodušší.“
„Alice?“ Aha, tak odtud vítr fouká.
„No jo, je to moc milá holka. Včera jsem ji potkala, trochu jsme si popovídaly. Taky vám moc fandí.“ Copak já jsem v nějakým sportovním družstvu?
„Fandí komu?“
„Bello, copak si dnes sedíš na vedení? Tobě a Edwardovi samozřejmě,“ vysvětlila mi Sue a div si nepoklepala prstem na čelo. Nemůžu za to, že mi některé věci nedochází. Jsem v tom nevinně.
„Aha.“
„Jo, aha. Mohly bychom někdy vyrazit na dámskou jízdu, co? Ty, já a Alice, bude to sranda.“ Já, Sue a Alice? Ne, tak to ani náhodou. Jsem možná trochu švihlá, ale rozhodně nejsem sebevrah. Na akci, které se budou účastnit tyhle dvě, a já bych měla být její součástí, mě nikdo nedostane. Ne, nikdy!

×××

Hudba duněla ze všech koutů. Nebylo jí úniku. Klub byl nacpaný k prasknutí. Davy lidí se svíjely na parketu, další se opíraly o vysoké stolky a těm vyvoleným bylo dovoleno si sednout.

A mezi ty šťastné jsem patřila i já, Sue, Alice a Rose. Ano, neskutečné se stalo skutečností. Tak moc jsem chtěla něčemu podobnému zabránit, až jsem se tu, ani nevím jak, ocitla.

Aspoň, že s námi byla i Rosalie, která měla, na rozdíl od těch dvou, rozum.

Jak jsem očekávala, spojení Alice a Sue bylo vražedné.

Tři hodiny trvalo, než jsme byly připravené. Kdyby to záleželo na mně, za pět minut by nebylo co řešit. Ale ony ne. Vlasy, make-up, nehty, pak přesložité vybírání oblečení, doplňky, milionkrát se zkontrolovat v zrcadle a vuola můžeme vyrazit.

Připadala jsem si trochu jako idiot. S růžovými nehty, šaty, které mi dělaly druhou kůži a podpatky až nebezpečně vysokými. Ale copak jsem se mohla nějak bránit? Ne, byla jsem jim vydána na milost a nemilost.

Alice se Sue se v tom však vyžívaly, neuvěřitelně se bavily přiřazováním různých bot k tisícům šatů, které nám Alice dala k dobru. Byly ve svém živlu.

Do Seattlu nás vezla černá limuzína plně vybavená šampaňským a slanými dobrotami. Když jsem zjistila, že v limuzíně sedí i Rose, která se toho šílenství v koupelně odmítla účastnit, trochu se mi ulevilo. Viděla jsem v ní záchranný kruh, který snad dokáže ty dvě šílenkyně podle potřeby umravnit.

Jeli jsme do jakéhosi klubu, nad jehož vchodem zářilo fialové dvojité v.

„No to snad ne,“ vyjekla Sue a přitiskla si ruce na srdce. Že bychom zapomněly náhradní rtěnku? „Wind? My jdeme do Wind?“ Neměla jsem nejmenší tušení, o čem to mluví.
„Majitel je náš známý,“ řekla Alice a táhla Sue ke vchodu. Se zvednutým obočím jsem se otočila k Rose, zda mi aspoň ona poskytne vysvětlení. Ale ta pouze zavrtěla hlavou a šla za holkama. S povzdechem jsem je následovala do útrob podniku.

Seděly jsme v boxu pro VIP, z čehož byla Sue na vrcholu blaha. Objednávala si jeden barevný koktejl s deštníčkem za druhým a byla pořádně rozjetá. Neustále chtěla tančit, čemuž jsem se nebránila, ale jen do doby než se populace lidí na jeden metr čtvereční parketu stala neúnosná. Vážně se nemusím mačkat na upocená těla pupkáčů, kteří si naivně myslí, že jim patří svět.

Seděla jsem na židli, cucala brčkem mojito a pozorovala cvrkot. Rosalie seděla vedle mě, ruce zkřížené na hrudi a mračila se jako deset čertů. Nebylo to proto, že by ji to tu tak nebavilo, nýbrž proto, aby odradila sexu chtivé osoby opačného pohlaví. Od okamžiku co jsme přišly, se u nás vystřídala celá řada kluků toužících po tanci, procházce, drinku či po čemkoliv jiném, co se styděli vyslovit.

Všechny kromě Sue jsme byly zadané, takže jsme je odmítaly, jak nejmileji to šlo, a když to nešlo, muselo se holt přitvrdit. Sue si jejich pozornosti užívala, ale na parket nebo drink šla až poté, co jsme daného uchazeče všechny schválily, neboť Sue nebyla ve stavu, kdy mohla rozhodovat sama za sebe.

Já si na alkohol dávala pozor. Měla jsem pár drinků, ale nic silného. Nechtěla jsem skončit pod stolem, jako se to už jednou stalo. Dneska tu není Edward, takže by mě nikdo nezachránil, no ne?

Sue s Alice k nám přihopkaly a ani u stolu se nepřestávaly vrtět.

„Poslední písnička a pojedeme,“ oznámila nám Alice. Zkontrolovala jsem čas a musela se podívat dvakrát, abych se ujistila, že hodiny nelžou. Půl čtvrté… „Pojďte si taky zatancovat. Naposledy,“ hodila na nás psí oči Alice a ani nečekala na souhlas. Sue popadla Rose, Alice mě a už jsme tancovaly.

Cestou domů nám Sue usnula na kožené sedačce limuzíny, takže jsme ji musely dotáhnout do hotelu a při přemýšlení kam s ní, jsem se rozhodla ji uložit k sobě do pokoje. Já si můžu lehnout na zem.

Stáhla jsem jí boty, hodila přes ni peřinu a bylo.

„Díky za hezký večer, Alice. Bavila jsem se,“ přiznala jsem.
„To jsem ráda, brzy to zopakujeme, ale teď tě už necháme spát. Dobrou.“ Na znamení, že spát půjdu ráda, jsem zívla.
„Dobrou, holky.“

Když se za nimi zavřely dveře, vytáhla jsem náhradní deku, polštář a skládací matraci. Rychle jsem se převlékla do nějakého volného trička a zalezla pod peřinu. Sotva jsem však zavřela oči, ozvalo se chrápání, co rve uši. Ježiš, to byly zvuky. Sue!

Zkusila jsem klasické mlaskání, ale mělo to jen krátkodobý účinek. Sue hned začala nanovo. Schovala jsem hlavu pod polštář, ale nepomohlo to. Bylo to, jako když pilou řeže.

Tak to ne! Rázně jsem vstala, přehodila přes sebe župan a vykradla se z bytu ven. Jen jsem doufala, že nebude mít zamčeno.

Nebylo. Dostala jsem se až k jeho pokoji a bez klepání, abych ho nevzbudila, vklouzla dovnitř.

Chvíli trvalo, než si moje oči zvykly na tmu a pak jsem uviděla Edwarda rozvaleného na posteli. Byl do půl těla nahý, pokrývka mu zakrývala pouze spodek a já zadoufala, že na sobě aspoň něco má, protože vypadal neskutečně sexy a hříšně. Namáhavě jsem polka a po špičkách přeťapkala k posteli. Odhrnula jsem deku a opatrně, abych nezpůsobila nadbytečný hluk, si lehla.

Neodolala jsem a natáhla jsem se pro pusu.

„Bello?“ zamumlal, když už jsem skoro usínala.
„Ano?“
„Co tady děláš?“
„Sue chrápe,“ vysvětlila jsem.
„Dobře. Kolik je hodin?“
„Pozdě, spi.“
„Užily jste si to?“
„Bylo to fajn.“
„To jsem rád.“

Vzal mě do náruče, políbil na čelo a spal dál. Spokojeně jsem se uvelebila v jeho pažích a nechala se odnést do říše snů.

×××

Protáhla jsem se a natáhla ruku, abych se mohla zase přitulit k Edwardovu vyhřátému tělu, ale nenahmatala jsem nic. Byla jsem tam sama.

Budík ukazoval skoro poledne, takže nebylo divu. Určitě musel do kanceláře. Možná bych ho mohla vytáhnout na oběd, jako poděkování za azyl. Se Sue by to dnešní noc fakt nešlo.

Trochu pozdě jsem si uvědomila, že jsem tu jen v županu a těžko tak přejdu dlouhé chodby bez povšimnutí a pohoršení hostů. Co s tím? Do háje! Když jsem sem v noci, vlastně ráno šla, na cestu zpět jsem vůbec nepomyslela.

„Ťuky ťuk, můžu dál?“
„Jasně.“
„Jak ses vyspala?“ ptala se Alice a vůbec na ní nebylo vidět, že prohýřila noc. Je pravda, že ona ani Rose nevypily ani kapku alkoholu. Vlastně nevypily vůbec nic.
„Dobře. Co potřebuješ? Edward tu není.“
„Nesu ti oblečení.“
„Jak víš, že ho potřebuju?“ divila jsem se.
„V noci jsem tě zahlédla, jak se sem pašuješ,“ vysvětlila.
„Aha, děkuju, úplně jsem na to zapomněla.“
„Za nic. Tak já půjdu, musím zjistit, jak je na tom květinová výzdoba. Zatím,“ mávla mi.

×××

Už oblečená jsem měla namířeno k Edwardovi do kanceláře. Měla jsem dobrou náladu a těšila se na to, že bychom spolu mohli strávit odpoledne, kdyby neměl moc práce.

Vtančila jsem do haly, kde bylo, jako vždy kolem poledne, pořádně rušno. Přicházeli hosté do restaurace, hosté do hotelu…

Za recepcí dneska stál Denis, takže tatík má asi volno. A pak jsem uviděla vyjít z kanceláře Edwarda. Ha, jde mi rovnou do rány. Chtěla jsem k němu jít, ale otevřely se dveře a halou se rozezněl křik: „Edííí, tak ráda tě vidím.“

A pak mu ta Přísavka přísavkovitá visela kolem krku a vysávala mi z něho život!!!

Vaše oblíbená Přísavka je zpět!!! To je radosti.

Tou malou poznámkou u minulé kapitoly jsem Vás nechtěla nijak vyděsit. Romantika samozřejmě ještě bude, to se nebojte, ale přijdou i nějaké problémy. Vlastně už přišly...;)

23. kapitola ϰ SHRNUTÍ ϰ 25. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hotel Tentation - 24. kapitola: