Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hotel Tentation - 34. kapitola

15.08.2011 (17:30) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 59× • zobrazeno 8890×

34. kapitola

„Vážně, Bello, já ji viděla. Měla to dobře promyšlený, ale zapomněla na mě. I tak jí to zjevně vyšlo. Nedovol, aby se jí to povedlo. Aby vám ublížila.“ Skoro úpěla, když mi ty hlouposti vykládala.

„O čem to sakra mluvíš, Alice?!“

„No přece o…“
„Já vím, o Edwardovi a tý huse,“ skočila jsem jí do řeči. „Ale co má znamenat to "já to viděla", "dar" a tak podobně. Vůbec ti nerozumím.“
„No…“ Najednou se zdála váhavá. „Víš, ono je to trochu složitější a já nemám právo ti to říkat.“
„Hele, právo neprávo, něco jsi nakousla, dokonči to.“
„To nemůžu, musíš si promluvit s bráchou, dát to s ním do pořádku a pak ti to vysvětlí.“
„Alice, já s ním nemám co dávat do pořádku. Je prostě konec.“
„Bello, to se vyřeší, bylo to jen nedorozumění. Musíš si s ním promluvit, prosím.“ Úpěnlivě se na mě podívala. „Prosím, prosím, prosím. Já vím, co říkám.“
„Ale já ne.“
„Nebuď tak paličatá.“
„Já a paličatá? On se líbal s jinou a ty mi tu vykládáš naprostý nesmysly,“ obořila jsem se na ni. Vůbec to nedávalo smysl a já jsem tady ta špatná.
„Jak chceš, ale myslela jsem to dobře.“ Ona se urazila. No to snad ne! „Měj se.“ A byla pryč. Zavrtěla jsem nad tím hlavou. Alice se prostě zbláznila.

Chtěla jsem se vrátit k jídlu, ale znovu se ozvalo klepání na dveře. Povzdychla jsem si a rozrazila je.

„Zapomněla jsi dodat ještě něco?!“ Mylně jsem se domnívala, že se Alice vrátila, ale… „Edwarde.“

První, co mě napadlo, bylo, že musím mít ránu. Stále jsem na sobě měla tílko a tepláky, vlasy spletené, ale přes noc určitě rozcuchané. Automaticky jsem si je pokusila uhladit za uši.

„Co tady děláš?“ To ho sem stihla poslat Alice?
„Musím s tebou mluvit.“
„Ale já nechci.“ Chtěla jsem mu zabouchnout před nosem, ale dveře narazily do jeho nohy, kterou do mezery pohotově strčil.
„Prosím, vysvětlím ti to.“
„Už tu byla Alice. Nemusíš se namáhat,“ zamručela jsem naštvaně. Proč mě nenechají v klidu snídat? Proč mě prostě nenechají na pokoji!
„Alice ti něco říkala?“
„Jo, plácala blbosti o vizích a darech.“
„Ježiši,“ zaúpěl.
„Co?“
„Bello, prosím, vyslechni mě. Dej mi pět minut. Prosím.“ Zvedl mi hlavu a zadíval se mi do očí. Jakoby snad věděl, jak na mě bude ten pohled působit. Byla jsem naštvaná a ublížená, ale… nedokázala jsem říct ne.

„Pět minut,“ vydechla jsem a ustoupila mu.

Zastavil se uprostřed kuchyně a čekal, až mu budu věnovat pozornost. Natáhl se pro mou ruku, ale ucukla jsem.

„Bello, vím, jak to muselo vypadat, jenže…“
„Tak ty víš, jak to muselo vypadat? Nemáš ani ponětí,“ přerušila jsem ho.
„Věř mi, prosím, nikdy bych ti to neudělal. Miluju tě.“ Odfrkla jsem si. Prý miluje, ale jak to dokazuje. „Miluju tě, jsi pro ta nejdůležitější osoba.“ Byla to tak krásná slova, ale nemohla jsem jim věřit. Znovu se mi chtělo brečet, ale nechtěla jsem, aby to viděl. Bohužel jsem se nedokázala ovládnout.
„Tak proč jsi ji líbal?“ kuňkla jsem a první slzy mi vytekly na tváře.

Uchopil můj obličej do dlaní a palci mi ty mokré kapičky stíral.

„Miláčku, já ji nelíbal. Přišla za mnou, že prý si chce promluvit a najednou jsem ji měl na klíně. Než jsem ji stihl odstrčit, uviděla jsi to.“
„Ale…“ Chtěla jsem něco namítnout, ale najednou nebylo co. Nevěděla jsem, co na to mám říct, ani zda mu věřit.
„Alice mi řekla, co se stalo, ale ty jsi zmizela a pak se objevila s ním.“ Jasonovo jméno nahlas neřekl. „Myslel jsem, že se zblázním. Proto jsem na tebe tak vyjel. Je mi to líto. Měla jsi plné právo být naštvaná, ale věř mi. Nestalo se nic, o co bych stál. Sylvie už je pryč a…“
„Je pryč?“
„Ano, ještě včera odjela. Po tom, co provedla, tu nemohla zůstat.“

Tak Přísavka je pryč… Odjela. Úplně dočista zmizela. Je tedy možné, že by Edward říkal pravdu? Vždyť i Alice plácala něco o tom, že to měla vymyšlené. A Edwardovy oči, ty zelené tůně, nelhaly. Nedovedly to. Jenže…

Jsem blbá. Naletěla jsem jí. Málem se jí povedlo nás rozdělit. To mě znovu rozlítostnilo a já zahanbeně zavřela oči.

Když mě Edward objal, vůbec jsem se nebránila. Smáčela jsem mu košili slzami a vlastně asi plakala štěstím. Edward mi sundal gumičku a pak mi jeho prsty projely vlasy. Pohrával si s jednotlivými prameny a nakonec do nich zabořil tvář.

Všechno by to bylo krásné a dokonalé, ale byla tu ještě jedna věc, která byla potřeba vyřešit. Mohla bych mlčet, ale usoudila jsem, že bude lepší jít s pravdou ven. Kdyby se to pak někdy dozvěděl…

„Políbila jsem Jasona,“ zašeptala jsem mu do košile a možná doufala, že to tak neuslyší.

Uslyšel.

Nejdřív ztuhl. Ruce se mu zastavily a pak mě od sebe odtáhl.

Zastavilo se mi srdce. Ten jeho pohled… Nevydržela jsem to a uhnula očima.

„Já… omlouvám se. Nic to neznamenalo. Miluju tě,“ začala jsem se hájit, protože nic neříkal. Ať promluví, ať řekne cokoliv.
„Tys ho políbila?“ Přikývla jsem.
„Byla jsem naštvaná, zklamaná a pak…“ Nevěděla jsem, co mu říct, protože nic nemohlo vymazat, co jsem provedla.

Položil mi ukazovák na rty a donutil tak mlčet.

„Zapomeneme na to. Včerejší den byl jedno velké nedorozumění. Souhlasíš?“

Nevěřícně jsem se na něj podívala a pak mu skočila kolem krku a co nejpevněji ho objala. Byla jsem na něm přilepená jako klíště a nehodlala ho v nejbližší době pustit.

„Děkuju,“ zašeptala jsem.
„To já děkuju, za to, žes byla upřímná. Už nikdy ti neublížím. Slibuju.“ Kývla jsem a pak jsme se políbili.

Byly to dva dny, co jsem naposledy ochutnala jeho ústa, ale přišlo mi to přinejmenším jako dva roky.  Nemohla jsem se ho nabažit.

„Co bys řekla odpoledne projížďce na koni?“ zeptal se.
„Musím do práce.“
„Tak tě zvu na večeři.“
„Ale já pracuju až…“
„Já vím. Vyzvednu tě po práci,“ zamrkal. „Když pracuješ až odpoledne, půjdeme se projít?“
„Dobře, ale dej mi minutku.“

Chtěla jsem se jít převléct a vůbec trochu upravit, ale za ruku si mě přitáhl zpět, až jsem narazila do jeho pevného těla.

„Já myslím, že to vypadá skvěle.“ Sklonil se, políbil mě na holé rameno a pokračoval po klíční kosti.

Panebože, vždyť je teprve devět. Ale ani to mi nezabránilo zaklonit hlavu, aby měl lepší přístup.

Rty mi vypaloval cestičku po krku nahoru, na bradu a pak se zastavil na rtech. Byla jsem jako opilá.

Zapojila jsem veškeré své sebeovládání a vytrhla se mu.

„Hned jsem zpátky.“ Viděla jsem ještě, jak na mě vyplázl jazyk, a pak už jsem za sebou zavřela dveře pokoje.

×××

Nakonec z té procházky nebylo nic.

Když jsem se strojila, přiběhla Rosalie, jestli bych nemohla do práce, že se Lucy udělalo špatně a potřebuje za ni náhradu.

Omluvně jsem proběhla kolem Edwarda a řekla, že se uvidíme večer. Tak ráda bych byla s ním. Měla jsem pocit, že si toho máme hodně co říct, ale práce volá.

S Lucy jsem se míjela ve dveřích. Chudák, byla zelená jako sedma a bála jsem se, aby mi neozdobila boty obsahem svého žaludku. Raději jsem se hned vrhla do práce.

Celé dopoledne jsem pobíhala po place jako fretka a sotva se zastavila. Nevím, jestli to bylo tím, že byla sobota, ale lidi byli nějací hladoví.

V poledne jsem navštívila Emmetta. Nebyla to tak úplně nezištná návštěva. Napadlo mě, že bych na něm mohla vydyndat něco dobrý k jídlu a naobědvat se s tátou, abych mu vynahradila včerejšek.

„A heleme se, švagrová,“ přivítal mě.
„Nazdárek, co tu máš dobrého?“ vrhla jsem se hned k nerezovým poklicím. Ve svém nadšení jsem si neuvědomila, že by to mohlo být horké, a tak jsem s křikem, nadáváním, poskakováním a ranou jako z děla, jak jsem upustila poklici, rychle ustoupila.

Podívala jsem se na své načervenalé prsty, chudinky.

„Pod vodu,“ nařídil mi Emmett a když jsem se nehýbala, popadl mě za loket a osobně mě tam dostrkal. Pustil úplně ledovou a strčil mi pod ni ruku. Byla to úleva.

„Auau,“ zaskuhrala jsem ještě, ale spíš jen pro formu.
„Nelez do kuchyně, když nevíš co a jak,“ bručel pan šéfkuchař.
„No jo.“
„Dobrý?“
„Asi.“

Tentokrát mě nasměroval ke stolu a nekompromisně posadil na židli. Nejspíš se chtěl vyvarovat dalším nehodám.

„Tak co bys ráda.“
„Chtěla jsem něco k obědu. I pro tátu.“
„Tos nemohla říct dřív?“
„Chtěla jsem nejdřív zjistit nabídku,“ ohradila jsem se. Protočil oči, vzal termo misky a začal do nich nabírat z jednotlivých hrnců. Nakonec mi je postavil pod nos.
„Tady máš a teď padej, nechci žádná další zranění.“
„Nic to není.“ Ale i tak to pořád bolelo.

Tátu jsem svým příchodem překvapila. Samozřejmě příjemně.

Šli jsme se posadit na zadní schody, kde byl v tuhle dobu relativní klid.

Povídali jsme si, smáli jsme se. Bylo to jako za starých časů. Jako by se vůbec nic nestalo. Taky že ne. Oba jsme to prostě vypustili. Jak říkal, byla to minulost a ta zůstane minulostí.

I když, musím se přiznat, že ve mně pořád hlodal malý červíček, který mě nutil přemýšlet o mém novém neznámém příbuzném. Ale neposlouchala jsem ho, snažila jsem se. Můžu žít i bez toho.

„Vypadáš líp,“ řekl najednou táta. „S Edwardem všechno v pořádku?“ Usmála jsem se a přikývla. Jo. Teď už jo. „Včera odjela ta semetrika. Zdálo se, že by to tu nejraději podpálila i s náma všema, ale je fuč.“ Sice už mi to řekl Edward, ale nádherně se to poslouchalo. Konečně bude klid.

Nevím, jestli jsem Vás potěšila, většinu asi ano, ale je mi jasné, že se najde pár jedinců, kteří s tak rychlým usmířením souhlasit nebudou. Ale... Edward za nic nemohl, tak proč ho tolik trestat.

V každém případě jsou zase spolu a příště nás čeká odhalení jednoho tajemství.

Moc děkuju za komentáře, které mi tu necháváte, moc si jich vážím.:)

33. kapitola ϰ SHRNUTÍ ϰ 35. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hotel Tentation - 34. kapitola: