Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hotel Tentation - 36. kapitola

24.08.2011 (20:15) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 63× • zobrazeno 9039×

36. kapitola

„Co jsou?“ Nevydržela jsem to a promluvila.
„Oni jsou… upíři.“

Cože?!

„Dobrej fór. Upíři. Nic lepšího tě nenapadlo? Větší blbost jsem už dlouho neslyšela,“ chlámala jsem se smíchy. „Tak co s nimi je?“ Opřela jsem se do židle a zadívala se na Edwarda.

Jenže… úsměv mi pomalu tuhnul na tváři. Edward vypadal velmi vážně. Že by to nebyl vtip? Ale to je přece…

„Ty to myslíš vážně?“ Nic neřekl, jeho výraz mluvil za vše. „Aha.“

Pak bylo ticho, ani jeden z nás nic neříkal. Já se snažila vstřebat tu šílenou informaci, která naprosto nedávala smysl, a Edward zřejmě čekal na mou reakci.

Připadala jsem si jako v někam špatném filmu. Upíři přeci patří do filmů, ne? Tak co kruci dělají v našem hotelu? Tohle se přece neděje, říkala jsem si v duchu. Jenže jsem seděla u stolu a věděla naprosto jistě, že je to skutečnost. Možná úplně praštěná, ale skutečnost.

„Takže upíři?“ zeptala jsem se pro jistotu ještě jednou, kdybychom si náhodou nerozuměli.

„Ano.“

„Jej.“ Na víc jsem se v tu chvíli nezmohla. Edward přimhouřil oči a viditelně přemýšlel. Taky bych to zkusila, kdybych neměla v hlavě úplně prázdno. Ale pak mě přeci jen něco napadlo.

„A ty? Jsi taky… upír?“ Zavrtěl hlavou. „Dobře, takže jsi člověk?“ Rodina upírů s člověkem? Nevěděla jsem, jestli je to možné. Opět záporná odpověď. „Takže jsi…“

„Moje matka, Esmé, byla člověk, když otěhotněla s Carlislem, upírem,“ začal vysvětlovat.

„To jde?“

„Ano.“

„Jsi teda… Co jsi?“
„Poloupír.“

„Bože, to je moc informací najednou,“ zaúpěla jsem.

„Na to nejdůležitější ses ještě nezeptala.“ Netušila jsem, o čem mluví. Podle mě jsem věděla vše podstatné.

„Na co?“

„Co jíme.“

„Ty jíš steak a gratinovanou zeleniny,“ mávla jsem rukou k jeho talíři.

„Bello, ty víš, o čem mluvím. Ale musíš vědět, že ti nechceme ublížit. Nikomu nechceme,“ řekl skoro zoufale.

„Když říkáš, nechceme, tak…“

„Taky piju krev.“

„Aha.“

„To je všechno?“ divil se.

„A co mám dělat?“

„Utíkat, křičet…“ navrhoval.

„A proč?“ Protočil oči. Zjevně jsem udělala něco špatně.

„Protože jsme upíři,“ vysvětlil.

„Ale to já přece vím.“

„Tak proč tu pořád sedíš?“

„Protože vás znám a mám vás ráda. A ty nejsi upír,“ opravila jsem ho. Je přece poloupír, ne?

„Bello,“ povzdychl se.

„Tak mi to všechno vysvětli. Třeba změním názor.“

A tak povídal. Vykládal mi o rodinné historii, o tom, jak se jeho otec zamiloval do matky, která byla v té době člověk, a ani pro jednoho to nebylo jednoduché. Vyprávěl o tom, jaké je pro upíra těžké pobývat v blízkosti člověka a jak dlouho jeho rodina pracuje na tom, aby se co nejlépe začlenila do společnosti. Vysvětlil mi, jak je to s jejich stravou, pokud to tak můžu nazvat a neopomněl zdůraznit, jak byl Carlisle nucen Esmé přeměnit, když Edwarda po komplikovaném těhotenství porodila.

Nepřerušovala jsem ho, pozorně jsem poslouchala a snažila se utřídit své zmatené myšlenky. Ale zatím nepřišel žádný impuls k tomu, abych se bála. Kdyby mi chtěli něco udělat, už by to udělali, proč čekat. A navíc… vlastnili hotel, který byl plný lidí. Nevšimla jsem si, že by hosté mizeli, takže proč se obávat. Edward říkal, že pijí zvířecí krev, domácího mazlíčka nemám, tak proč si dělat vrásky na čele.

Všechno to dávalo smysl. Jejich chování, vzhled, ty předtím nepochopitelné zvláštnosti.  Jen mi to pořád přišlo neuvěřitelné. Ani ve snu by mě nenapadlo, že takové… bytosti existují a už vůbec ne, že se s nimi někdy setkám.

Uvědomila jsem si, že Edward mlčí. Tázavě se na mě díval a čekal.

„Nikam nejdu.“

„Vážně?“

„Jo.“

„Uvědomuješ si, co by se mohlo stát?“ ujišťoval se.

„Pokud vím, tak ty nejsi upír.“

„Jsem skoro,“ namítl.

„A co z toho pro mě vyplývá?“

„Nevím.“

„Tak vidíš. Beru to, jsem trochu šokovaná, ale zvládnu to. Jen mám otázku,“ řekla jsem.

„Poslouchám.“

„Jak může Emmett vařit, když nejí lidské jídlo?“ Byla to blbost, ale hodně mě to zajímalo. Nemůže ochutnávat, tak jak to, že trefí tu správnou chuť. Ještě jsem od něj nejedla nic, co by nebylo naprosto úžasné.

„Máme dobrý čich a Emmett se tím živil jako člověk, takže se mu to vrylo do paměti. Upíři mají dokonalou paměť,“ vysvětlil. Pokývala jsem hlavou. To by to vysvětlovalo.

Pak jsme tam zase seděli mlčky a mně se v mysli vynořila ještě jedna otázka.

„Sylvie je taky upír?“

„Ano. Potkal jsem ji před mnoha lety,“ začal. Napadlo mě, kolik pro něj je mnoho let, ale raději jsem se neptala. Nemusela jsem vědět, jak dlouho byl s tou… „Bydleli jsme s rodinou na Aljašce, ona byla kočovný upír. Náhodou narazila na náš pach a našla si nás. Tehdy se neživila… byla normální upír. Rozuměl jsem si s ní. No a tak se k nám přidala. Podmínkou byla změna stravy, a tak se taky stalo.“

Až po značné době jsem si uvědomila, že to je konec jeho vyprávění.

„Miloval jsi ji?“ zašeptala jsem. Neměla jsem odvahu vyslovit tu otázku nahlas.

„Vyhovovali jsme si. Žádné přehnané závazky, prostě jsme spolu byli. Nic romantického v tom nebylo. Co je to milovat jsem poznal, až když jsem potkal tebe. I když to bylo trochu nečekané a těžko stravitelné,“ přiznal.

„To mi povídej,“ zamumlala jsem a zasmála se. To napětí, které tu celou dobu vládlo, bylo jako mávnutím kouzelného proutku pryč. Ovzduší se pročistilo a ve všem bylo jasno.

Vstala jsem, přešla k Edwardovi, který si mě nedůvěřivě prohlížel, sedla jsem si mu na klín a kolem sebe naaranžovala jeho ruce.

„Miluju tě. Tak to prostě je a bude, prozatím.“ Usmál se a naklonil se ke mně. Tvář mi ovál jeho dech a mě se z toho zatočila hlava. Zavřela jsem oči a čekala na okamžik, kdy se jeho rty konečně dotknou mých. Nic. Zaostřila jsem na něj.

„Takže ti upíři nevadí?“ Co má pořád s těmi upíry? S jeho rodinou nechodím.

„Upíři mi nevadí a poloupíry miluju.“

„Miluju tě,“ řekl a pak mě konečně políbil.

×××

Ležela jsem stulená na Edwardově hrudi a užívala si tu klidnou chvíli. Prsty jsem mu přejížděla sem a tam po klíční kosti a skoro vrněla jako spokojená kočka, když mě hladil po zádech.

„Neměli bychom jet zpět?“ Neměla jsem moc pojem o čase, ale rozhodně už byla hluboká noc.

„Ne,“ brouknul mi Edward do ucha a víc mě k sobě přitiskl.

„Tak dobře. Ale když po mě bude vyhlášeno pátrání, já v tom nejedu.“

„Alice to uvidí a tvé rodiče uklidní.“ Opřela jsem se o lokty a zadívala se mu do obličeje. Měl zavřené oči a vypadal jako by spal. Když jsem dlouho mlčela, pousmál se a zpod přivřených víček na mě pohlédl. „To jsem asi nezmínil.“

„Ne, to jsi nezmínil.“ Posadila jsem se do tureckého sedu a obmotala se peřinou. „Tím to vlastně začalo. Alice měla vize.“ To slovo jsem doprovodila uvozovkami.

„Ano, Alice má vize, vidění, předtuchy nebo jak se tomu dá říkat. Když se má něco stát, Alice to uvidí.“

„Jak je to možný?“

„Má dar. Upíři si mohou do nového života přinést dar. Většinou se jen zesílí něco, čím vynikali už jako lidé,“ vysvětloval.

„Aha, takže ona viděla, že tady spolu budeme takhle ležet?“ Nešlo mi ani tak o to, jestli nás vidí ležet, jako spíš o to, zda viděla to, co jsme dělali předtím.

„Viděla, když jsme se rozhodli, že to uděláme. Budoucnost se odvíjí od našich rozhodnutí.“ Hmm, raději to víc nepitvat.

„A ostatní mají taky nějaký dar?“

Jen jsem kulila oči, když mi vykládat o Jasperově ovlivňování emocí a děsila se, když mi oznámil, že čte myšlenky.

K mému štěstí jsem pro něj byla nečitelná, což mi naprosto vyhovovalo.

×××

Léto jsem si krásně užívala. Bylo nádherně. Teplo a sem tam i trochu slunce, z čehož jsem měla největší radost.

Chodili jsme s Edwardem na procházky, seděli v parku na lavičce a párkrát si dokonce vyjeli na koních. Byli jsme se dokonce koupat, i když byla voda jako led. Statečně jsem se namočila a plavala, abych se zahřála. Ne, že by to nějak pomohlo. I přes teplotu vody jsme tam s Edwardem vydrželi blbnout tak dlouho, dokud mi nezačaly jektat zuby. Pak jsme se vyhřívali na sluníčku a já zkoušela přitáhnout na svou věčně bledou kůži trochu toho bronzu.

Hodně času jsme trávili ve srubu, večer grilovali a pak se do noci milovali. Byly to nádherné okamžiky.

Absolvovali jsme taky pár výletů, na kterých nás občas doprovázela Sue s Jasonem. Zdálo se, že je to mezi nimi na spadnutí. Sue byla z Jasona úplně vedle. Pořád o něm vykládala a rozplývala se nad jeho úžasností. Nikdy jsem ji takovou neviděla a i Jason se zdál být Sue velmi zaujatý. Ale zatím všechno probíhalo ve vší počestnosti a nedošlo mezi nimi k ničemu byť jen trochu intimnímu. Znamenalo to, že je to vážné. Sue většinou s kluky na nic nečekala, když měla pocit, že by z toho mohlo něco být, vrhla se do vztahu po hlavě. Většinou z toho byly jen krátké aféry, ale Sue si z toho nic nedělala. Život je příliš krátký, aby se promarnil zbytečným truchlením, a tak šla dál. Teď to bylo jiné.

Rodiče odjeli na čtrnáct dní na dovolenou do Evropy, kterou máma vždycky toužila poznat. Jednou mě navštívili v Anglii, ale zase pospíchali zpět do hotelu, tenkrát ještě Maude, a prohlédnout si toho moc nestihli.

Máma mi pak každý den volala a vyprávěla, co vše viděli a zažili. Taky posílala pohledy z každého města, takže jsem si udělala jasnou představu, kde všude byli. Londýn, Paříž, Berlín, Praha, Athény, Řím a nakonec Madrid.

Milovala jsem léto a podle toho si to taky užívala. Ale nic netrvá věčně, bohužel, a léto se neskutečnou rychlostí překulilo v podzim. Stromy se oblékaly do pestrobarevných hávů, stále častěji a častěji pršelo. Obloha byla věčně zakaboněná a pod nohama neustále čvachtala voda.

Nechtělo se mi vystrčit nos z hotelu. Každé ráno jsem při pohledu z okna překonávala chuť zalézt zpět do postele a spát, možná pozvat Edwarda. Jo, to by bylo fajn.

Já nevím, moc se mi to nelíbí, ale od hodnocení jste tu Vy. Nějak nejsem ve formě a prostě...

Díky moc za komentáře, které mi tu necháváte, jste skvělí.:)

35. kapitola ϰ SHRNUTÍ ϰ 37. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hotel Tentation - 36. kapitola: