Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hotel Tentation - 37. kapitola

31.08.2011 (11:30) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 49× • zobrazeno 8547×

37. kapitola

„Máte vybráno?“ zeptala jsem se hostů, kteří vybírali asi půl hodiny a konečně na mě mávli. Do paměti jsem si uložila jejich objednávku a šla ji vyřídit do kuchyně.

Restaurace byla plná. Počasí moc nepřálo procházkám po okolí nebo jiným venkovním aktivitám, takže se všichni uchýlili sem, aby si smlsli na něčem dobrém. Dobře pro hotel, špatně pro mě. Lítala jsem jako fretka sem a tam a chvílemi si přála, aby všichni vypadli a já si mohla aspoň na chviličku sednout.

„Bello, na čtyřku,“ zavolal Fred a do okýnka strčil talíře. V duchu jsem zaúpěla a už jsem pochodovala k určenému stolu.

Podívala jsem se na hodiny a zaúpěla znovu. Bylo teprve půl šesté. Chce to výdrž, říkala jsem si v duchu a málem narazila do Alice, která se za mnou zjevila jako duch.

„Ahoj, jestli chceš stůl, tak musíš chvíli počkat.“ Usmála jsem se jejímu úšklebku. Alice tu nikdy nejedla, překvapivě.
„Jdu pro tebe.“
„Pro mě?“
„Ano. Pro dnešek končíš. S Rose je to vyřízené, takže se mazej převléknout. Počkám na tebe v hale,“ nařizovala.
„Cože?“
„Nerozuměla jsi mi snad? Rychle, nemáme na to celý den,“ mávla netrpělivě rukou.
„Asi mi neřekneš, co se děje, že?“ Už jsem Alici znala nějaký ten pátek, abych věděla, že co nechce, nepoví, i když se do ní hučí bůhví jak dlouho.
„Ne,“ usmála se andělsky a odešla z restaurace.

Pokrčila jsem rameny a šla se převléknout do trička a džínů.

Alice mě nasměrovala k našemu bytu a já jen zírala, když jsem v mém pokoji objevila něco jako salon krásy. Na posteli ležely krátké šaty na ramínka a pod nimi na zemi boty na podpatku.

Pokoušela jsem se něco říct, něco se dozvědět, ale neměla jsem vůbec šanci. Alice mě snadno přeprala. Upravila mi vlasy, nalíčila mě a následně mi zatáhla zip na zádech.

Jo, nevypadalo to vůbec zle. Jen bych ráda věděla, co je to za příležitost, že jsem se musela takhle vyfiknout.

„Jdeme,“ řekla a zamířila ze dveří. Až v tu chvíli jsem si všimla, že má na sobě taky šaty a je taková… hezčí než normálně.

„Neměla bych něco vědět?“
„Ne,“ zněla její stručná odpověď.

Jak myslí.

Zavedla mě k jejich apartmá a mě napadlo, že v tom má prsty Edward a určitě něco chystá. Čekala jsem večeři nebo tak, tudíž jsem byla překvapená, když Alice otevřela dveře.

„Všechno nejlepší!“ ozývalo se ze všech stran a ke mně se hned přihrnuli rodiče, aby mě objali a políbili na tvář.

„Všechno nejlepší, holčičko,“ usmívala se máma.

„Co se to děje?“ připadala jsem si trošičku zmatená.
„Víme, že máš narozeniny až za dva dny, ale Esmé s Carlislem na pár dní odjíždějí, tak jsme oslavu uspořádali teď,“ vysvětloval táta.

Konečně jsem se rozhlédla kolem sebe. Na zdi visel nápis s přáním všeho nejlepšího. Všude byly květiny, balónky a spousta jídla. Uprostřed toho všeho byl na stolku třípatrový dort, který nešel přehlédnout.

Celá rodinka mého přítele, on sám, naši, Sue a Jason, ti všichni se tu sešli. Nevěděla jsem, co říct. Ani by mě nenapadlo, že mi uspořádají oslavu. Vlastně jsem na své narozeniny dočista zapomněla.

„Děkuju.“ To bylo vše, co jsem vymyslela.

Pak se přede mnou utvořila fronta a všichni mi gratulovali.

„Hodně zdraví a štěstí a bacha na bráchu,“ mrkl na mě Emmett a předal mi balíček v bleděmodrém papíru. Odložila jsem ho na stůl a nechala se chytit za ruku od Rosalie.
„Neposlouchej ho. Ať se ti splní všechna přání.“

A tak jsem šla z ruky do ruky. Hromádka na stole se zvětšovala a ruka mě začínala brnět.

Jako poslední mi přál Edward.

„Všechno nejlepší.“ Bylo to prosté, ale i tak mi to udělalo největší radost. Pak mě políbil. Docela vášnivě na to, že kolem nás byla kupa lidí.

„No tak, děti,“ ozval se Emmett a zakrýval si oči. Zavrtěla jsem nad tím hlavou a v dlani stiskla malou krabičku, kterou mi tam Edward vložil. Nedala jsem ji k ostatním dárkům, ale zasunula ji Edwardovi do kapsy saka, rozhodnutá otevřít ji, až s ním budu o samotě.

Rozkrojili jsme dort. Někteří ho jedli s neskrývaným nadšením, jiní se skrývaným odporem. Já jsem si kousek přidala, protože byl úžasný. Pak se rozjela všeobecná zábava. Alice vložila do přehrávače CD, takže se i tančilo. Bylo to oslava se vším všudy.

Dobře jsem se bavila. Zatančila jsem si se všemi přítomnými pány, promluvila s dámami a po očku sledovala Sue a Jasona, jak se neustále drží za ruce, špitají si do ucha a sem tam se políbí. Čerstvá láska.

Chytila jsem Edwardovu dlaň a položila mu hlavu na rameno. Políbil mě do vlasů a pak odvedl k improvizovanému parketu.

Hrála pomalá píseň. Z repráků zněl zpěvaččin naléhavý hlas. Prosila svou lásku, aby ji objal, bála se, že zmizí… Víc jsem se k Edwardovi přitiskla a byla ráda, že je tu se mnou a vždy bude.

Zobala jsem krevety, když Alice rozhodla, že je čas rozbalit dárky. Ani mě nenechá najíst, nadávala jsem v duchu, ale s úsměvem rozvázala první mašli.

Dostala jsem nějaké voňavky, od Alice a Rose oblečení, náušnice od Esmé a Carlislea, pár drobností a od rodičů helmu na koně. Podle mámy je moc nebezpečné jezdit jen tak.

Kolem půlnoci jsme se rozloučili a my s Edwardem konečně osaměli. Byla jsem vyřízená. Po honičce v práci a oslavě jsem skoro necítila nohy. Skopla jsem ty vražedné boty a v šatech se svalila na Edwardovu měkoučkou postel.

„Líbilo se ti to?“ zeptal se Edward a lehl si na břicho vedle mě. Podíval jsem se na něj a prsty mu prohrábla vlasy.
„Moc.“ Spokojeně se usmál. „To byl tvůj nápad?“ Přikývl. „Děkuju. Nikdy jsem takovou parádní oslavu neměla.“
„A ještě nekončíme,“ prozradil mi. Zvědavě jsem zvedla obočí.
„Čeká na tebe ještě jeden dárek.“ Na břicho mi položil krabičku, kterou jsem si u něj předtím schovala.

Když mi ji dával, tak mě to nenapadlo, ale teď mě pohled na ni rozechvěl. Do takových krabiček se dávají… Namáhavě jsem polka.

Co bych mu na to měla říct? Ano? Chtěla bych se vdávat? Nejsem ještě moc mladá?

Hlavou mi vířily zmatené myšlenky. Stále jsem vyjeveně zírala na své břicho.

„Mám to otevřít sám?“ zeptal se Edward.

Stočila jsem k němu pohled. Zdál se úplně klidný. Na rtech mu pohrával mírný úsměv.

„Udělám to sama.“

S tlukoucím srdcem jsem zvedla víčko.

Na černém sametovém polštářku leželo srdíčko z bílého zlata. Vypadalo tak jemně a křehce. Tvořilo ho několik propletených pramenů kovu.

Vydechla jsem.

„Pokud se ti nelíbí…“ začal Edward, který čekal na mou reakci a nespouštěl ze mě oči.
„Ne, je krásné.“ Opatrně jsem ho pohladila ukazovákem.

Bylo opravdu nádherné. Jenže jsem cítila… zklamání? Úlevu? Nedokázala jsem to pojmenovat. Když jsem si myslela, že je to prsten, asi jsem si přála, aby nebyl. Ale teď, když jsem věděla, že to prsten není… Jsem bláznivá ženská.

„Je to takhle v pořádku?“ ujišťoval se, když viděl, jak jsem zaražená.
„Jo, je. Já jen…“ Nemůžu mu přece říct, že jsem si myslela, že mě požádá o ruku. Co by si o mně myslel. Jak dlouho se známe? Pět měsíců? Asi tak nějak.
„Copak?“ Díval se na mě přimhouřenýma očima a já měla pocit, že mi vidí až do žaludku.

Mlčela jsem.

„Myslelas, že je tam zásnubní prsten?“ Odhadl mě naprosto přesně a to mi ani nemůže číst myšlenky. Zahanbeně jsem kývla a zírala na své ruce. „A co bys mi na to řekla?“ vyzvídal. Nebyla jsem si jistá, co si o tom myslí, tak jsem se po něm rychle podívala. Tvářil se vážně.
„Nevím,“ odpověděla jsem popravdě. Pousmál se.
„Třeba to jednou prubnu.“ Vyndal srdíčko, ruce strčil pod můj krk a připevnil na něj tenký řetízek, na kterém se houpalo.

Prohlížel si mě, jako by mě viděl poprvé. Usmála jsem se a natáhla se pro polibek.

„Děkuju,“ špitla jsem a pak pokračovala v oslavě narozenin, až jsem na sobě neměla nic jiného než Edwardův dárek.

×××

„Vážně paráda,“ bručela jsem si pod vousy, když jsem utíkala od stájí k hotelu.

Když jsem vycházela, zdálo se, že by mohl být docela hezký a hlavně suchý den, ale než jsem si Daphné připravila, přivalily se kdoví odkud tmavě šedé mraky. Nejdřív kapalo, pak drobně pršelo a pak začalo lejt jako z konve.

Jasper se mě snažil přesvědčit, abych počkala, než to přejde, ale když ani po půlhodině déšť neustal, rozhodla jsem se vrátit domů a trochu se namočit. Ze slova trochu se stala koupel.

Táta mě hned vyháněl z recepce, protože když jsem se zastavila, tvořily se kolem mě rybníky vody a jeden host po takové malé loužičce uklouzl. Raději jsem rychle utekla, doma skočila do vany a tam se teprve svlékla. Stejně za mnou zůstávaly mokré stopy.

Teplá sprcha a suché oblečení mě zachránily.

Myslela jsem, že bych šla chvíli oblažovat Edwarda svou přítomností, když jsem otevřela dveře, Sue mi málem zaťukala na čelo.

„Tebe hledám,“ usmála se a už se kolem mě protahovala dovnitř. Takže návštěva se odkládá. Zavřela jsem a posadila se s ní v obýváku.

„Bude to rychlý,“ slibovala a stočila si nohy pod sebe. „Jdu ti jenom říct, že v sobotu bude dámská jízda. Už jsem to domluvila s holkama. Budeme u nás, možná by to mohla být pyžamová párty, co myslíš?“ dumala a klepala se ukazovákem s růžovým nehtem do rtu.
„Babičce to vadit nebude?“
„Babička jede do lázní a Jason má práci, takže jsem si vyšetřila svůj drahocenný čas pro své drahocenné přítelkyně. Takže Edwardovi dej flašku s pivem, posaď ho k televizi a pojď se bavit,“ zaculila se.
„Pivo a televize?“ Kam na to chodí?
„Přesně. Takže v sobotu v pět,“ zakončila informační schůzku. Pak se zaklonila a hlavu si položila na opěrku pohovky. „Bello, on je tak úžasný. Viděla jsi ty oči? Občas mám pocit, že se v nich topím…“

Krátká návštěva, kdy se Sue dlouho nezdrží, zabrala dvě hodiny jejího básnění o Jasonově dokonalosti. Poslouchala jsem ji a uvědomila si, že přesně to samé si myslím o Edwardovi. Jeho vlasy, oči, tělo… Každá holka je stejná, každá si o tom svém myslí, že je jedinečný a nejlepší.

Byla jsem ráda, že je Sue šťastná a našla, aspoň podle ní, toho pravého.

Když Sue ukončila své ódy, dokončila jsem své původní plány a šla za Edwardem.

Omlouvám se, že to tentokrát trvalo trochu dýl, ale potřebovala jsem si to ujasnit a taky jsem povídku dokončila. Čekají Vás ještě dvě kapitoly.

Děkuju moc za komentáře.:)

36. kapitola ϰ SHRNUTÍ ϰ 38. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hotel Tentation - 37. kapitola: