Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hotel Tentation - 8. kapitola

25.04.2011 (07:30) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 10200×

8. kapitola

„Jednu nohu sem,“ instruoval mě Jasper a ukazoval na třmen. To zvládnu, zvedla jsem snaživě nožku a už ji tlačila do té díry.

„Ne tu, tu druhou, takhle bys seděla obličejem k jejímu zadku,“ smál se. Jemu se to řekne, on jezdit umí, já jsem zatím touto činností nepolíbená.

Aby to už bylo správně, sám mi nohu zvedl a zasunul ji do třmenu. Pak mě chytil za zadek, proti čemuž jsem se ohradila.

„No promiň, ale myslím, že tam jinak nevylezeš.“ Tak to měl pravdu. Nechala jsem se vysadit a málem přepadla na druhou stranu. Naštěstí přiskočila Monica, která nás s úsměvem pozorovala a zachránila mě od bolestivého pádu.

Do čeho jsem se to nechala uvrtat?

„Sedíš?“ ujišťoval se Jasper.
„Jo, aspoň myslím,“ řekla jsem nejistě.
„Tak fajn.“ Sám vyskočil na Ference a zajel s ním vedle mě. „Chyť opratě, ták. Ničeho se neboj, pojedeme hezky pomalu.“

Hodila jsem zoufalý pohled po Monice a pak už věnovala pozornost Jasperovi.

„Jak ji mám rozjet?“

Moji otázku ocenil veselým smíchem.

A pak jsme jezdili. Krokem, ale jezdili. Byla jsem nadšená. Dávala jsem pozor, sledovala, co dělá Jasper a pak opakovala jeho pohyby.

Pro začátek jsme zůstali ve výběhu, jinam jsem odmítla. Na konec jsme zkusili klus, ale to bylo trochu moc.

Hodinka utekla jako nic. Byl to zážitek. Nechápala jsem, proč jsem se toho bála. Snad to budu moc brzy zopakovat.

Když jsem odváděla Daphné do stáje, skoro jsem si zpívala. Chtěla jsem ji sama odstrojit, ale spíš jsem přidělala práci Monice, protože jsem neustále potřebovala s něčím pomoct.

Bylo to krásné odpoledne, které jsem završila povídáním s Alicí, ke kterému se přidala i Rosalie.

Alice mě vzala k nim do apartmánu, kde už jsem vlastně byla, ale tenkrát jsem si to moc neprohlížela. Trochu jsem se bála, abych tam nenarazila na pana šéfa. To byla ta poslední osoba, kterou bych chtěla vidět, ale uklidnila mě, že odjel a vrátí se v noci nebo zítra.

Usadily jsme se v tom jejich krásném obýváku. Alice nanosila nějaké dobroty, přinesla taky pití a mohly jsme začít. Byla to taková dámská jízda.

Když se Rose vracela z práce a viděla nás tam, neodolala pozvání a, prý jen na chvilku, si přisedla. Shodila lodičky, nohy stočila pod sebe, odhodila sako a uvolnila vlasy z drdolu.

Když se jí rozlily jako zlatý vodopád po zádech, vzala jsem do prstů pramen svých hnědých a kriticky ho zkoumala. Hmm, nemám šanci.

Mluvily jsme o všem možném i nemožném. Na přetřes přišlo i moje malé faux pas, o kterém vědělo víc lidí, než jsem myslela. A každý znal jinou verzi. V některé jsem se vyspala s Keithem, v jiné zase s panem šéfem. V další jsem se nevyspala ani s jedním, ale vyváděla jsem, tak mě šéf umravňoval a tak dále. Ale nic z toho se neblížilo pravdě.

Holkám jsem to vysvětlila a ony se tím dost bavily, na rozdíl od rodičů, kteří slyšeli jednu z těch špatných verzí a hrozili se, co to vyvádím. Dokonce jsem zaslechla, jak táta povídá něco o návratu do Londýna. To už jsem zakročila a pověděla jim svou verzi, trochu cenzurovanou, pravda, ale nejvhodnější pro jejich uši. Nejspíš mi věřili, protože se to přestalo řešit.

Dlabala jsem brambůrky přímo ze sáčku, k tomu přikusovala čokoládu a upíjela jahodový džus a pošilhávala po lahvi vína. Sice jsem s alkoholem za poslední dobu neměla nejlepší zkušenosti, ale ze skleničky nebo dvou se člověk neopije. Nebo aspoň ne, tak jak jsem byla já.

A tak jsem ji načala. Holky odmítly. Nevím proč, ani mňamky nejedly, jen já se ládovala jako prorvaná. Možná drží dietu.

Alice už jsem znala trochu blíž, tak jsem věděla, že je fajn. Rosalii jsem vždycky brala jako šéfovou, ale nakonec jsme si dobře popovídaly. Svěřila se s nějakými detaily ohledně vztahu s Emmettem a Alice přidala pár perliček s Jasperem, já jim mohla akorát tak závidět, protože jsem nikoho neměla a tomhle jsem mohla jen snít.

Ne, že bych po nějakém vztahu toužila, to zas ne. Poslední dobou mám s chlapama problém a to s nimi ani nic nemám. Co by bylo, kdybych měla? To bych se nakonec zbláznila.

„Kam vůbec zmizela Sylvie?“ zeptala se najednou Rosalie, když jsem si nalévala víno. „Pořád oblejzala Edwarda a najednou po ní není ani vidu ani slechu.“
„Odjela, hurá,“ zakřičela Alice.
„Tak brzo? Myslela jsem, že tu nějakou dobu pobude,“ divila se Rosalie, ale nezdálo se, že by jí přísavčina nepřítomnost nějak vadila.
„To já taky, ale plány,“ na to slovo dala Alice zvláštní důraz, „se změnily.“ Významně se na Rose podívala a ta jen maličko kývla.

Jak prosím? No nic, není to moje věc, a co se týká přísavky, nezajímá mě, kde se nachází.

Napila jsem se a nechala si na jazyku rozlévat tu lahodnou chuť. Tohle bylo kvalitní víno, jak jsem poznala podle etikety a i tak chutnalo.

„Stejně nechápu, proč s ní Edward je. Je úplně pitomá a nejsem sama, kdo si to myslí, že jo Bello?“ dožadovala se Rosalie mého souhlasu.
„Jasně.“ Přísavka byla hlupka, to se všeobecně ví. Stačil jeden pohled.
„Mohl mít tolik jiných, lepších,“ lamentovala dál. Pan šéf a jeho osobní život mě příliš nezajímal. Upřímně mi bylo fuk, s kým chodí, spí a tak. Ať si je třeba teplej… To by byla ale škoda, spousta škody… Ježiši, na co to myslíš?
„Možná ho berou ty její balóny,“ nadhodila jsem a holky to hned pořádně prodiskutovaly.

„Co kdybychom si pustily nějaký film? Mohla bys tu zůstat přes noc, máme pokoj pro hosty,“ navrhovala Alice.
„To je dobrý, mám to jen pár kroků.“
„Ne, to by pak nebyla ta správná dámská jízda. Musíš tu přespat. Bude sranda,“ přesvědčovala mě. Rose na mě mrkla a já to dál neřešila.

Pustili jsme si nějakou romantiku. Nebyla jsem zrovna fanoušek zaláskovaných filmů, ale Alice tvrdila, že prostě musíme, a když musíš, tak musíš.

Zrovna se pár na obrazovce kýčovitě vyznával ze svých citů, když mě něco napadlo.

Říkala Alice, že mají pokoj pro hosty? Jo, říkala. To se tedy nabízí otázka, proč mě pan šéf odnesl do svého. Jo, to je moc dobrá otázka, Bello, jsi koumák, ale prd vykoumáš, co?

S touhle otázkou jsem si nevěděla rady. Nesnáší mě, nesnášíme se. Už to, že mě odnesl do hotelu, bylo zvláštní, že se o mě postaral i ráno poté bylo divné, a že mě uložil do své postele místo do postele v pokoji pro hosty bylo přímo zarážející. Vážně záhada.

Nedělala jsem si iluze, že by se třeba nějakou náhodou jeho vztah ke mně měnil. Ani můj k němu neprocházel žádnou zásadní změnou. Všechno bylo při starém. Možná nad tím vůbec nepřemýšlel a prostě mě dal do své. To je toho.

Řekla jsem si, že na ten večer zapomenu a taky to dodržím, což znamená žádné přemýšlení o tom, proč jsem se ocitla tam, kde jsem se ocitla a tak podobně.

Lokla jsem si vína a dál koukala před sebe, vyrušil mě až pohyb blízko mě. Trochu jsem sebou trhla a podívala se, co se děje.

Televize byla vypnutá, holky nikde a na konferenčním stolku seděl pan šéf.

„Myslel jsem, že spíš s otevřenýma očima,“ podotkl. Otráveně jsem zvedla oči v sloup. To bude zase konverzace na úrovni.
„Ne, to vážně nespím. Co je?“
„Co je? Ty jsi v mém bytě a ptáš se co je?“
„Jsem tu s Alice a Rosalií, nevím, kam šly. Asi bych už měla jít,“ začala jsem se zvedat.

Postavil se mi do cesty a vyzývavě se na mě zadíval. Bože, co zase?!

„Tak co máš za problém?“
„Já ne, ale ty asi jo. Nějak moc piješ, ne?“ významně se zadíval na skleničku na stolku.
„A co je tobě sakra do toho. Starej se o sebe, krucinál. Až budu mít chuť se ti s něčím svěřit, tak ti dám vědět.“ Chtěla jsem se kolem něho protáhnout, ale nedal mi šanci.
„Nebudu zaměstnávat někoho, kdo pořád pije a pak se nevhodně chová. Nebudu tě tahat ze všech průšvihů,“ upozornil mě. Cože?
„O to taky nikdo nestojí,“ zasyčela jsem. „To že si dám skleničku vína, neznamená, že se ožírám denně. Na rozdíl od někoho jsem dobře vychovaná, takže si ty přednášky nech pro sebe, stejně jako svůj úžasnej názor a nech mě konečně na pokoji. Bude nám tak oboum líp. Kdyby se holky ptaly, tak jsem šla domů.“

Naposledy jsem se na něj podívala. Jeho pohled byl tak… zvláštní.

Oči přimhouřené a výraz skoro přemýšlivý.

Zavrtěla jsem hlavou a zavřela za sebou dveře.

×××

„Bello, že máš dneska volno?“ ptala se mamka zoufale. To nebude jen tak.
„No, jo, mám.“
„Skvělé, nevím, co se děje, ale tři holky mi onemocněly a já nevím, jak bychom ve třech všechnu tu práci stihly,“ vysvětlovala.
„Takže se mám dneska převléknout za pokojskou?“ vyjasňovala jsem si situaci.
„Moc bys mi tím pomohla.“ To mám teda radost, ale co bych pro svou milovanou matinku neudělala.
„Dobře, dostanu taky takový krásný obleček?“
„Ano, donesu ti ho,“ slíbila a než jsem se stihla nadechnout, přicházela s šaty nad kolena bordó barvy a bílou zástěrkou. No já budu fešanda.

Už vyšňořená jsem našla mamku, abych dostala instrukce. Když jsem byla malá, chodila jsem po pokojích s ní, takže mlhavou představu o tom, co dělat mám, ale opravdu jen mlhavou.

„Půjdete se Sue do apartmá Cullenových. Potřebují vyměnit ložní prádlo. Pak klasika, utřít prach, umýt koupelnu, vyluxovat. Sue všechno ví, kdyžtak se jí zeptej. Moc ti děkuju a teď už jděte,“ strkala mě ze dveří.

To je vážně paráda. Budeme uklízet u šéfů, ale je dopoledne, třeba je v kanceláři… doufám, musí být.

„Paráda, u Cullenů uklízím moc ráda, občas mám štěstí a narazím na Edwarda,“ svěřovala se mi Sue. Hlavně ať se jí to nesplní dneska.
„To je fakt super,“ řekla jsem ironicky.
„Já vážně nechápu, proč ho nemáš ráda,“ divila se. „On je tak krásný a…“
„Já vím, já vím,“ přerušila jsem ji. „To všechno už jsem slyšela, ale… nesnáším ho,“ ulevila jsem si.

Sue jen zavrtěla hlavu, zaťukala, a když se nám nedostalo odpovědi, otevřela a já vmanévrovala vozíček s proprietami do obýváku.

Apartmán se zdál prázdný. Musím přiznat, že se mi ulevilo. Další poznámky bych asi nepřežila.

Společně jsme vypucovaly obývák a pracovnu a pak se vrhly na ložnice.

Ke svému štěstí a velké radosti jsem uklízela pokoj pana šéfa. Ne, že by o to Sue nestála, to spíš naopak a sama by se mu tam zařadila jako inventář pokoje, ale nějak se zasekla v pokoji Rosalie a Emmetta a šéfova ložnice, byla poslední, která nám zbývala.

Postel měl zválenou – kdybych nevěděla, že je přísavka pryč, tipovala bych to na vášnivou noc, ale zase to, že tu není, neznamená, že tu vášnivá noc neproběhla – na židli leželo zmuchlané oblečení, ale jinak tu byl celkem pořádek. Ono taky neměl moc prostoru nějaký udělat.

Špinavé prádlo jsem hodila do koše, který byl přidělaný na vozíčku. Stáhla jsem deku, prostěradlo, sundala povlak z polštáře, všechno zmuchlala do jednoho balíku a připravila si čisté.

Natahovala jsem se přes celou postel, abych prostěradlo dobře napnula. Pořád se mi někde krabatilo. Já se na to taky můžu…

Narovnala jsem se a do něčeho vrazila.

Kolem pasu se mi obmotaly dvě ruce a po krku přejel teplý dech.

Zachvěla jsem se, ale to už se cizí horké rty pásly na mém krku.

Po delší době další dílek, teď už budou přibývat zase pravidelně, alespoň v to doufám.

A teď ke kapitole... pan šéf bude mít vždycky nějaký problém. A co ten konec?

7. kapitola ϰ SHRNUTÍ ϰ 9. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hotel Tentation - 8. kapitola: