Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 13

11.04.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1405×

EDIT: Článek neprošel korekcí  

13. kapitola

Zdálo se mi, jak mi ta lehká deka mizí s těla. Doslova ze mě klouzala, a to jsem poznala podle toho, že mě na okamžik zahalil chlad. Pak se ale můj sen změnil. Zdálo se mi, jak mě Matty něžně a lehce líbá. Jeho horké ruce mi nesměle bloudily po těle a já si ho za zátylek přitáhla až ke mně. Opatrně, snad s jistou dávnou nesmělosti se na mě položil.

Roztáhla jsem v automatickém gestu nohy, abych ho přivítala mezi ně a ač se mi to zdálo nereálné, byla jsem vlhká tak, jako snad nikdy v životě. Zvláštní… Jenomže ruku v ruce s narůstající intenzitou se rychle prohodily i tváře. Tělo. Ruce.

Teď tu byl Edward.

Poznala jsem to podle té jeho nezaměnitelné vůně.

„Vím, že mě chceš,“ šeptnul mi do ucha a pak si prolíbal cestičku přes krk až ke klíční kosti. Blahem jsem vzdychla jako pominutá. Nenáviděla jsem toho mizeru, ale když se jednalo o pouhý sen, dovolila jsem si to pro jednou hodit za hlavu a užít si konečně i já sama. Není to podvádění. Nikdo se nic nedozví a má hrdost zůstane celistvá. Nepošramocená.

Edwardova pánev sebou v rytmickém tanci pomalu kroužila proti mojí a já naprosto zřetelně cítila jeho tvrdé vzrušení i přes všechny vrstvy oblečení, co nás prozatím dělily. Vysnila jsem si nového Edwarda. Milého, laskavého a milujícího, který si mě konečně vezme, a pak tu zůstane. Neuteče. Bude tu. Jeho paže mě po dlouhém milovaní uvězní v láskyplném sevření.

Jo… Jak stupidní sen, ale i já chtěla zažít ten kousek štěstí.

Pak se najednou všechno zdálo daleko pevnější a náruživější. On dostal zřetelnější kontury a já poprvé zapochybovala, že se jedná o pouhý sen. V ten okamžik jsem opravdu rozlepila víčka.

Skutečně na mně ležel, ale teď se už nehýbal. Přesto jsem pochopila, že ještě před chvíli se na mně nadrženě vrtěl. V klíně jsem měla doslova potopu, která by se tak ráda dobrala zakončení.

Já ho jen vyděšeně pozorovala.

„Chceš mě,“ zamručel mírně rozladěně, když jsem se od něj instinktivně odtáhla. Šokovaně jsem se na něj celou nepředstavitelně dlouhou minutu koukala a stíhala pouze zmateně mrkat. Tělo mě napomínalo, abychom pokračovali tam, kde jsem to sobecky přerušila.

Ano, jsem hloupá a naivní husa.

Pohledem jsem přejela tmu v ložnici, přesto jeho obrysy jen kousek ode mě byly pořád naprosto jasně zřetelné. A konečně mi to s plnou platností došlo.

Tohle opravdu nebyl jen sen!

Z očí se mi automaticky vyhrnuly tiché slzy, které mi svorně proudily po tvářích doslova ve velkém.

„Bello,“ vydechl zděšeně a chtěl se přiblížit. Zarazila ho moje zvednutá dlaň.

„Jdi pryč,“ vzlykla jsem. Pořád se ve mně mísilo vzrušení s pohrdáním a nenávistí. Tentokrát nebyla obrácená jen na něj, ale i na mě. Nesnášela jsem sama sebe za to, jak dokonale mě ten hajzl oblbnul a málem znovu dostal. Jak jsem to mohla nechat zajít takhle daleko?

Nevědělas o sobě!

Odešel téměř okamžitě a já dál trhaně plakala. Aby mě ta odporně slizká bolest na hrudi nerozervala ve dví, stulila jsem se do ochranného klubíčka. Nepomáhalo to. Cítila jsem se ponížená a znovu pošpiněná, ačkoliv to nezašlo až do konce, přesto jsem měla pusu plnou jeho chuti, která mi nedávala zapomenout.

Po delší době jsem se konečně donutila zvednout, odkráčet do koupelny a dopřát si jednu dlouhou a očišťující sprchu. Jenomže moje nově nabyté vzpomínky se mě odmítaly pustit. Zažíraly se do mě jako kyselina a zanechávaly trvalý a devastující otisk v mojí už tak dost křehké psychické rovnováze. Vzlykala jsem a brečela dál jak obloha nad deštným pralesem a jen svorně čekala, kdy mě to přejde. Nepřešlo. Ne tak rychle, jak bych chtěla.

Pomalu ale jistě se do mě dávala jedna z mých těžkých depresí. A mohl za to jen on. Edward.

Skoro jsem podvedla Mattyho… Uvědomila jsem si zdrceně, usazená na horkých kachličkách s hlavou strčenou mezi nohama. Nebyla mi zima, přesto se moje tělo neovladatelně třáslo.

A když jsem posbírala zbytky mojí soudnosti a střípky mého rozlámaného srdce, zabalená pouze v ručníku jsem přeběhla chodbou zpátky do pokoje a modlila se, abych cestou nepotkala toho bastarda. Byl to bezohledný egoista, který se nedokázal chovat dospěle, ani kdybych ho o to prosila na kolenou. To bylo víc jak jasné.

Pokusil se mě dostat, když jsem spala. To mluvilo za vše!

Otevřela jsem dveře a na čistě převlečené posteli už na mě čekala moje holčička.

„Mami, kde si byla,“ broukla tichounce a mně najednou tak zvláštním způsobem odlehlo. To gesto s převlečením postele jsem vážně ve skrytu duše ocenila. Nakonec jsem zavřela, zamkla a i s tím froté si lehla do postele. Neměla jsem sílu se ještě převlékat.

Objala jsem Nessie a společně s mojí záchranou kotvou opět zavítala do říše snů.

Tentokrát mě už žádný Edward nevyrušil…

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 13: