Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 34

23.05.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2045×

EDIT: Článek neprošel korekcí 

34. kapitola

Ráno mě probudila dotěrná melodie mého mobilu. Drnčel na nočním stolku a do okolí hrál písničku, která doprovázela buď Tamaru nebo Mary. Neochotně a s jedním hlasitým zavrčením jsem se odkoulela přes celou postel až ke stolku u okna, abych toho na lince rychle uspokojila, a zároveň tak ten krám umlčela.

„Prosím!“ prskla jsem na osobu na druhé straně. Bylo mi jedno, že jsem nepříjemná, ale dotyčná mě nemá co budit.

„Bello? Ty jsi ale pěkně protivná,“ pověděla úsměvně a i mně v okamžiku vyskočil koutek. „Taky ti přeju Šťastné a veselé,“ dodala stále s hlasem značně povzneseným.

„Hele, jak to, že vstáváš tak brzo?“ vypadlo ze mě opět malinko podrážděně.

„Brzo? Vždyť už je jedna,“ objasnila mi překvapeně.

„Cože?“ vyjekla jsem zmateně. „To chceš říct, že jsem jako prošvihla oběd?“ zahihňala jsem se do telefonu a bylo mi jedno, že se chovám jak praštěná puberťačka. Tohle bylo asi nejdéle, co jsem za poslední dva roky spala. Smích se samozřejmě ozval i z domu. Zvlášť hlasitě od Alice s Emmettem.

„No, asi jo,“ pověděla klidně Tamara. „Ale volám ti hlavně proto, že mě kontaktovali z reklamní agentury. Chtějí orchestr, a tak ti volám, jestli máš zájem se přidat. Mary a Rick jsou pro, volala jsem i Mattovi, ale ten nebude moct, má v té době jiné vystoupení a chybí jim housle, a tak jsem tě navrhla.“

„Kdy je termín?“

„To je právě to, proč ti volám teď,“ pověděla značně nervózně.

„Tak to vyklop,“ popohnala jsem ji nasupeně. Tyhle hry jsem nesnášela.

„Hm, asi se ti to nebude líbit, ale… Chtějí nás za čtyři, pět dnů,“ dodala jako by nic.

„Cože?“ vyjela jsem na ni naštvaně. „Vždyť víš, že jsem chtěla Vánoce a Nový rok strávit s rodinou a mojí dcerou,“ osvětlila jsem jí naštvaně. V odpovědi mi jen stejně nabroušeně zabručela.

„Hele, budou za to slušné peníze,“ pověděla nakonec. Tentokrát jsem si odfrkla já. Peníze, to bylo to poslední, co mě zajímalo. „Je to pro reklamu na Audi. Chtějí tam zabrat i orchestr, jen proto musíme hrát naživo,“ povídala dál. A mě to začalo zajímat. Nikdy jsem se podobné věci ještě neúčastnila.

„Fajn,“ zavrčela jsem nevrle, zatímco si Tamara oddechla.

„Díky, Bello, ani nevíš, jak jsi mi pomohla,“ mluvila nadšeně. „Texty a všechno potřebné už jsem ti odeslala na email,“ dodala nakonec kajícně. A mně okamžitě došlo, že si zřejmě ani nepřipustila, že bych jí to mohla odmítnout, což mě znovu malinko nakrklo. Ta její drzost nezná mezí.

„Nemáš zač a zítra odpoledne u mě!“ odsekla jsem opět nakvašeně.

„Super, budeme tam… Teda já, Mary a Rick, jo? Na natáčení nás bude mnohem víc a bylo mi řečeno, že jeden den bude zkušební a ten další se pojede naostro,“ zakončila vesele. Tolik informací, a hned po ránu!

„Dobrá,“ broukla jsem. „Teď si půjdu užívat Vánoce s Nessie. Zatím,“ vyhrkla jsem v rychlosti a zavěsila. Takže dnešní den ještě strávím u Cullenů a zítra ráno se jede domů. Čeká mě práce, a i když jsem si o svátcích pracovat zakázala, nehrála jsem tak dlouho, že mě představa mých houslí šíleně nadchla a nalákala. Nemohla jsem se dočkat, ačkoliv poslední vzpomínka na to, kdy jsem je měla v rukách, nebyla zrovna dvakrát příjemná… Nebo spíš byla přespříliš příjemná.

Edwardovy prsty, jeho… Dost! Na tohle teď myslet nesmím! Ne, když tu je Jasper!

Energicky jsem vylezla z postele, hodila jsem na sebe župan a zašla jsem se nasnídat, ačkoliv bych spíš už asi měla obědvat. Esmé na mě samozřejmě čekala v kuchyni a já si najednou připadla jak nějaká opečovávaná královna, což nebylo dvakrát správné. Přesto mi tahle upírka pokaždé tvrdila, že to dělá ráda.

„Kde jsou všichni?“ vypadlo ze mě zaujatě.

„Carlisle je v pracovně, Jasper vzal Alici před chvilinkou na projížďku,“ pověděla mysteriózně a spiklenecky zamrkala. „Rosalie šla na lov,“ oznámila napjatě, ale mně to bylo srdečně jedno. Vím, že ta upírka se spíš někde ukryla, protože lovit byla včera. „Emmett je společně s Nessie a Edwardem v bazénu. Ti kluci se teď chovají jako ta malá. Nikdy jsem je neviděla takhle si hrát, teda… Emmetta ano, ale Edward, ten byl vždycky pořádně upjatý a bylo jen málo věcí, které ho dokázaly rozesmát,“ vyprávěla zasněným tónem a mně bylo jasné, že právě vzpomíná. Nakonec přede mě postavila hrníček s kafem.

Vzala jsem si nějaké pečivo a s chutí se do něj zakousla. Měla jsem hlad jako vlk. Navíc tu Esmé nechala po celém stole rozprostřené všelijaké sladké cukrovinky. To, co včera napekla, a mě to neskutečně lákalo. Žaludek mi hladově zanadával a Esmé se jen tiše zasmála. Já samozřejmě s ní.

Bylo to tak neskutečně dokonalé. Pohoda, klid a ta vánoční atmosféra, která jako by se zhmotnila a ožila. Cítila jsem se téměř jako doma a… oči se mi malinko zaleskly při vzpomínce na mé rodiče. V duchu jsem si povzdechla, popřála jim Šťastné a veselé, ať už jsou kdekoliv, a poslala dolů jeden pořádný lok kafe.

Tahle posmutnělá nálada se ale u mě neudržela moc dlouho, protože se začal ozývat pískot. Nessie ječela na celé kolo a stejně tak byl slyšet škádlivý Emmettův smích.

„Dostanu tě, škvrně!“ zakřičel vychechtaně, zatímco Renesmé v odpovědi rádoby vystrašeně vyjekla. Slyšela jsem ťapkavý dopad jejích drobných chodidel, ale toho obra, který ji jistě pronásledoval, už jsem nezaslechla. Pak se pískot ozval přímo za mnou a já leknutím skoro spadla ze židle. Naštěstí mě však pohotově podepřely dvě známé, studené ruce.

Nakonec bych mu možná měla být vděčná, že jsem nepřistála zadkem přímo na zemi, ale alespoň bych se uchránila tomu pro mě zatraceně horkému doteku jeho neodolatelných dlaní. Občas mi i přišlo, že se mě Edward dotýká víc, než by musel, a horší bylo snad už jen to, že mi to ani nijak extra nevadilo. Teda jen v případech, kdy mě ten pacholek nezanechal mokrou od vody z bazénu.

A ještě jiným způsobem…

„Brý ranko, sluníčko,“ zapěl vesele stejně zmáčený Emmett, když naklusal do kuchyně a dal mi jednu mlaskavou pusu na tvář. Edward jen tiše zavrčel a pak se pohotově sehnul pro svoji dceru, která se po něm už s nelidským pískotem sápala. Zřejmě proto, aby si ji urychleně vzal do náručí a ochránil ji tak před jejím hromským strýcem, kterému k ní už uskakovalo zlobivé oko. Uši mi z toho randálu div neupadly a s hrůzným jekotem neutekly! Naštěstí ale moje holčička přestala v momentě, kdy se ocitla nahoře, mezi těmi pevnými a svalnatými…

To už by stačilo, ne?! okřiklo mě stále ještě Mattovi věrné podvědomí.

Oči však byly naprosto jiného názoru, protože pořád nepokrytě pokukovaly po Edwardovi, který byl k jejich štěstí jen v mokrých plavkách. Lepily se na něj tak dokonale, že opravdu nenechávaly prostor pro fantazii. Bylo úplně jasné, co se tam dole ukrývá, i když já už ho jednou nahého stejně viděla.

Ne, tohle jsem vážně neměla dělat, protože se mi do hlavy okamžitě vloudily staré vzpomínky. Ach jo! Už jsem se nad nimi sice tolik nepozastavovala a ani to tak nebolelo, přece jen to bylo několik let zpátky a Edward se teď taky choval jako ukázkový chlap, tedy spíš upír, přesto mi pokaždé zanechaly takovou nepříjemně nahořklou náladu. Byl to zvláštní pocit, kterého jsem se nedokázala zbavit, a který mi neustále špital, že se Edward ve skutečnosti vůbec nezměnil a jen si se mnou dál hraje.

Ale to snad nebylo možné… Nebo ano?

„Tak! A teď ven a pěkně ze sebe oklepejte tu vodu!“ zakročila zničehonic přihlížející Esmé. „Kdo tady po vás má ty louže pořád vytírat?“

„No ty, mami, ne?“ pověděl Emmett sladce, prohnal se kolem ní, zatímco mu z vlasů dál stříkala voda do všech stran a vlepil jí pusu. A pak už tam najednou zase nebyl. Ani on, ani ti dva další výtržníci za mnou.

Povzdechla jsem si.

„Jednou z toho kluka vážně zešedivím,“ dodala odlehčeně a začala sbírat špinavé nádobí ze stolu. „Takže,“ promluvila opět, když už měla vše perfektně naskládané v myčce, „se chystáš koncertovat?“

„Hm, jo,“ ošila jsem se trochu stydlivě. Cítila jsem se malinko provinile vzhledem k tomu, že jsou svátky a já budu pracovat… Když ono mě to tak moc bavilo. „Je to k reklamně na nějaké auto,“ dodala jsem věcně.

„Tak to je fajn, Bello. Jsem vážně ráda,“ usmála se upřímně. „V kolik zítra odjedete?“

„Já nevím, asi ráno, abych si stihla všechno připravit, než přijdou kolegové.“

„A nechtěla bys nám tu Nessie nechat?“ zeptala se sice opatrně, ale zato s jasně čitelnou nadějí v hlase. Trochu jsem se zamračila, přece jen je to moje dítě a já ji chtěla mít u sebe, zvlášť potom, co se stalo s Rosalií. Taky mi bylo hned jasné, že v brzké době můžu očekávat další útok na moji osobu s tím, že jako matka stojím za prd, ale… Esmé měla pravdu. Malá by si to s největší pravděpodobností užila nejvíc tady. Má tu tolik upírů, kteří by pro ni udělali první poslední. Bude obletovaná a zároveň hlídaná čtyřiadvacet hodin denně a nebude se muset nudit se mnou doma, zatímco se bude většinu času hrát.

„Proč ne,“ pověděla jsem klidně s koutky pěkně vytaženými vzhůru. „Malé se tu líbí a myslím, že ji z blízkosti bazénu rozhodně jen tak nedostanu. A ani z Edwardovy a Emmettovy přítomnosti,“ uchechtla jsem se nad nedávnou vzpomínkou těch tří zdivočelých podvodních exemplářů. Esmé mi opatrně položila dlaň na vršek té mojí.

„Děkuju, Bello, dám ti na ni pozor, o to se nemusíš bát,“ promluvila zapáleně. Do dlaní jsem chytila tu její, studenou, a jemně zmáčkla na znamení díků. „Vím, co znamená být matka,“ vzdychla smutně a na chvíli se jí pohled rozostřil, než se zase zkoncentroval zpátky do mého obličeje. Pousmála se. „Nedopustím, aby se jí cokoliv stalo, to mi můžeš věřit. Bude tady v bezpečí,“ dodala pevně a vytáhla ruku z mého sevření, aby mě jí mohla pohladit po tváři.

„Díky,“ vypadlo ze mě nakřáple, ale Esmé pro mě byla jako vlastní máma. Taková… mateřská.

„Holčičko, ani netušíš, jak jsem ti za všechno vděčná,“ pověděla mysteriózně, a to její prohlášení mě nechalo tak podivně napjatou. Netušila jsem, co tím chtěla říct. Byla ráda, že je z ní babička? Zřejmě ano. Prstem s největší opatrností přejela po mém dárku od Edwarda a pak se chvatně otočila k plotně.

„Takže… Co bys dnes ráda na večeři? Nebo bude ještě takový pozdní oběd?“ Usmívala se a oči jí přitom tak nádherně zářily. Tristní nálada byla v okamžení fuč.

„Nechám to na tobě, hlavní je, že v tom nebudou houby.“ Znechuceně jsem se oklepala.

„Bello,“ vyhrkla vedle mě Alice a ovinula mi paži okolo ramen. „Tak už jsi konečně vzhůru?“

„No, jo…“ vypadlo ze mě mírně stydlivě. I moje dítě bylo vzbuzené dřív než já. Naprostá pohroma, a to už jsem spánek tolik nepotřebovala.

„Víš, že mluvíš ze spaní?“ prohodila jako by nic. Jedna věta a já se chtěla v mžiku prohrabat až do Číny. Oblilo mě nehorázné vedro a myslím, že jsem byla rudá snad úplně všude.

„Cože?!“ vyjelo ze mě hystericky. Jasně že to vím! Ale neříkej mi, že jsem něco mumlala i tentokrát!

„Tak trochu,“ nadhodila tajemně. Dneska mě všichni s tou jejich nečitelností vážně štvou.

„A?“ štěkla jsem rozhozeně.

„Nic extra. Jen jsi vysvětlovala, že by měl Edward dát ten náramek jeho lásce a pár dalších… hloupostí,“ dodala s klidem pokerového hráče.

„Ne,“ zasípala jsem celá zhrozená. Jako by mě někdo přiškrtil a sebral veškerý vzduch z plic. Cítila jsem, jak mi tváře, a nejen ty doslova žhnout studem.

„Jo,“ pověděla a spiklenecky na mě mrkla. „Teda ty se nezdáš,“ broukla úsměvně. „Díky!“ Objala mě a hned nato zmizela jak pára nad hrncem. Esmé se za ní jen naštvaně mračila. Rty se jí nepatrně pohybovaly. Věděla jsem, že něco šeptá, ale co, tak to jsem nezaslechla.

„Nic si z ní nedělej,“ uklidňovala mě hned nato, ačkoliv se to naprosto minulo účinkem. „Já si to s ní později vyřídím!“ zavrčela si nazlobeně pod nos, když se mezi futry zjevil vysmátý Emmett. Právě otvíral pusu, že taky něco peprného poví a přidá se tak do Alicina klubu – jak ponížit Bellu –, ale Esmé na něj jen hrozivě zavrčela, a tak ji zase naprázdno sklapnul a s tichým odfrknutím odpochodoval pryč.

Bože!

Co jsem to teda říkala?

„Tak já si asi ten zbytek vezmu a půjdu se zavřít nahoru,“ vyklouzlo mi tiše.

„To nemusíš,“ ubezpečovala mě chvatně Esmé s milým úsměvem, ale upřímně? Nejlíp bych se teď cítila v pokoji. Zavřená mezi čtyřmi stěnami a v bezpečí před uštěpačnými průpovídkami kohokoliv. Stejně jsem se musela osprchovat, upravit a… uklidnit.

„Já… to… Myslím, že to takhle bude lepší,“ dodala jsem rychle, schmatla talíř a kafe, zatímco mi Esmé ještě něco povídala, a pak už jsem schody do patra brala přinejmenším po dvou. V okolí na mě naštěstí nevykoukla ani hlava, a za to jsem v tichosti děkovala. Neměla jsem na ně náladu. Na nikoho z těch dotěrných upírů…

Co se mi ksakru mohlo zdát, aby si mě dobírala i Alice?

Budu to z ní muset vypáčit!

Zabouchla jsem za sebou dveře, posadila se na postel a začala jsem dojídat tuhle moji pozdní snídani. Už ale nechutnala tak dobře.

Všechno jsem měla za chvilku snězené a kafe už taky nebyla ani kapička. Škoda. Postavila jsem prázdný hrnek a talíř na noční stolek a chystala se vlézt do koupelny, když se rozletěly dveře mého pokoje a dovnitř vběhla rozdivočená Nessie. Řehtala se jak střelená, a když se za ní objevil i usměvavý Edward, sklopila jsem plaše oči.

Sakra!

„Mamí!“ Vyskočila mi do náruče. Objala jsem ji a políbila na čelíčko. Tahle potvůrka byla jediným světlým bodem ve všem. Ona byla moje malá záchrana. „Půjdeš s námi ven?“

„Ven?“

„Jo. S tátou jsme chtěli jít na plocházku,“ dodala nevinně a podpořila to sladkým zamrkáním těmi dlouhými řasami, které nepodědila po nikom jiném, než jejím dokonalém otci.

„Šla bych, ale prvně se skočím umýt, jo, zlatíčko?“

„A můžu s tebou?“ nadhodila nadšeně.

„Proč ne, ale… Nemáš vody náhodou už dneska dost?“ Něžně jsem jí prsty prohrábla tu vlnitou záplavu vlásků, která byla pořád ještě vlhká.

„Ne!“ Seskočila mi z klína a rozběhla se ke dveřím, kde se ještě na rychlo otočila. „Počkej! Pšinesu pana hlušku!“ A pak už jí zas nebylo.

„Teda jedno ti povím,“ začal Edward vesele. Ani mi nedošlo, že tam pořád ještě stojí, a tak jsem k němu zvedla můj momentálně šťastný pohled. Usmíval se od ucha k uchu, ale mně začínalo být trochu trapně. Vzpomněla jsem si totiž, že jsem mluvila ze spaní… Na to se nedá zapomenout! A ani oni nemůžou,  a slyšeli to naprosto všichni. A jen já pořádně nevím, co jsem to vůbec z té pusy vypouštěla… „Kdyby mi Renesmé nebyla tolik podobná, asi bych měl strach, jestli jsi ji neměla s vodníkem,“ uškrnul se potěšeně.

Tsss! Zamračila jsem se na něj rozladěně.

V momentě jsem byla opětovně vzteklá. Dneska byla moje nálada doslova jako na houpačce. Jednou dole, pak zase nahoře. Chvílí šťastná, pak zas k smrti navztekaná.

„Bohužel naprosto jasně vím, s kým jsem ji měla,“ zamumlala jsem rozladěně, ale byla jsem celá podrážděná a… Nevím, co to se mnou poslední dobou bylo, ale v Edwardově přítomnosti jsem teď měla chuť se vztekat a nadávat mu. Další tok představ jsem raději utnula hned v začátcích. „Byl to nezapomenutelný zážitek,“ dodala jsem ledově a stejným způsobem se na něj i podívala.

Edward jako by se přikrčil a v očích mu bylo možno vyčíst lítost. Už se nesmál. Zřejmě jsem ťala do živého? Bylo mi to jedno. Cítila jsem se napjatá a plná… těch nepříjemných pocitů a ponížení.

„Už jsem tu,“ výskla ode dveří moje dcerka. Křečovitě jsem se na ni usmála. Opětovala mi mile zvednutými koutky a pak se rozběhla do koupelny. Měla bych ji dohonit dřív, než začne štelovat kohoutky a nalije do vany celou tu přeslazenou pěnu.

Opatrně jsem se zvedla. Edward instinktivně couvnul. A mně ho pro změnu zase bylo líto.

Tohle jsem teda přehnala!

Co to s tebou je, Bello? Vždyť jsi mu to odpustila!

„Promiň,“ zamumlala jsem v tichosti. „To ode mě bylo kruté,“ zhodnotila jsem moje hnusné chování. Díval se na mě těmi nejhlubšími zlatými studánkami a já si teď už opravdu chtěla nafackovat. Nebyla jsem jako on, nebyla jsem krutá.

„Neomlouvej se, máš pravdu,“ dodal schlíple a otočil se ke mně zády. Asi chtěl odejít.

„Edwarde, opravdu,“ promluvila jsem naléhavě a položila mu ruku na rameno, abych ho zastavila. „Bylo hnusný to připomínat.“

„Ne,“ pověděl vážně a upíří rychlostí se ke mně otočil. „To, co jsem udělal já, bylo hnusný,“ povídal, když mi za ucho zastrkoval pramínek vlasů, co mi neustále padal do obličeje. „Zachoval jsem se tehdy jako obyčejnej, zasranej bastard!“ dodal už tichým šeptem.

„Tohle ti rozhodně vyvracet nebudu,“ usmála jsem se plaše. „Ale… je to už několik let pryč a ty ses změnil. Že jsem to takhle hloupě vytáhla, to byla vážně… podpásovka.“ Poslední slůvko jsem jen zmámeně vydechla, ale mít Edwardův obličej takhle blízko, to byl splněný sen.

„Bello,“ vydechl rozpolceně, když se ke mně jeho tvář ještě přiblížila. Ano? Cítila jsem, jak se mi pootevřela ústa. Celé tělo jsem najednou měla v pozoru. V klíně se mi všechno nedočkavostí sevřelo, když jsem si vzpomněla na poslední hraní s… Edwardem. Srdce radostně poskočilo, když ten jeho najednou tmavý pohled sklouzl k mým rtům. Pak se však rychle vrátil zpátky. Nepatrně jsem se k němu naklonila tentokrát já a…

„Mamí!“ zavřeštěla na mě Nessie z koupelny. V rychlosti jsem ucouvla a zděšeně zamrkala. Co to bylo?

Já vážně nejsem v pořádku!

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 34: