Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 43

10.06.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2115×

EDIT: Článek neprošel korekcí

43. kapitola

Probudil mě zvláštní, lechtavý dotek na mých zádech. Protestně jsem zamručela a jen nepatrně se ošila, abych to donutila přestat. Nepovedlo se. Moje levá tvář byla dokonce lehce zatuhlá, ale to muselo být hlavně tím, že jsem ji měla položenou na něčem tvrdém a… studeném? Zvláštní. I vnitřek pravého stehna a ruky… Možná bych nad tím byla schopná dumat daleko hlouběji, kdyby se znovu neozval ten otravný hmyz na mých zádech.

Já chci ještě spát!

Musela jsem se toho dotěrného pavouka zbavit a… 

Pavouka?! zaječelo zděšeně moje podvědomí v představě osmi slizkých, chlupatých nožiček, které si to právě šinuly po mojí páteři směrem dolů. Poplašeně jsem vystřelila do sedu tak prudce, až se mi nehorázně zatočila hlava. Jo, tohle se dalo čekat.

Včera jsem vypila celou láhev vína. Snažila jsem si vzpomenout na to, co bylo potom, ale ve spáncích mi bolestivě zaškubalo. Au! Zakňučela jsem v duchu a chytila si vrchní polovinu hlavy do rukou.

„Aj,“ zavrčela jsem už pořádně nahlas, když to vypadalo, že se mi ta věc na krku z toho tlaku uvnitř snad rozprskne jak petarda na Silvestra.

Proč jsem to sakra takhle přehnala?

„Lásko,“ špitnul známý hlas někde poblíž a já ucítila, jak se ta těžká clona pomaloučku zvedá a odhaluje mi tak veškeré včerejší vzpomínky, dříve bezpečně uschované za ní.

„Ne,“ zaúpěla jsem zhrozeně. Takže se mi ten bombastický sex nezdál? A kdyby jen jeden… „Edwarde?“ vypadlo ze mě tiše pro ujištění, že jsem si to všechno opravdu nevysnila. V koutku mojí vystrašené duše jsem však tajně doufala, že ano. Sny jsou totiž pouhá fantazie a ne tvrdá realita. Bylo by nanic, kdyby mě včera opravdu dostal.

A to všechno po jeho odskočení si s Tanyou.

Postel se prohnula, jak se stín vedle mě posadil. Vnímala jsem to jen koutkem oka, protože veškeré moje funkční buňky v mozku se snažily přestát bubnování v mojí palici. 

Auuu!

„Bolí tě hlava?“ vydechl mi měkce u ucha a pak se jeho rty přilepily na mé rameno. Velmi jemně, až to tak příjemně zašimralo, přesto… zhnuseně jsem ucukla. Podělala jsem to na celé čáře. Nejenže mě můj ex podvádí a děvkou nazývá mě, i když jsem ujela jen jednou a navíc s otcem mého dítěte, jenomže já s ním uklouzla znovu! Kdo by ale upířímu sváděním dokázal odolat?!

„Nešahej na mě. Prosím,“ zavrčela jsem rozladěně.

„Bello,“ napomenul mě příkře a přisunul se blíž.

„Co?!“ odsekla jsem vztekle a vystrčila nohy z postele, zatímco mi v hlavě vybuchovaly bolestivé nálože. Byla jsem sice nahá, ale vzhledem k tomu, že mě tenhle upír už v rouše Evině dávno viděl, a to nejednou, nedokázala jsem se před ním a jeho najednou znovu potemnělým pohledem stydět.

Dřív než jsem si však stihla stoupnout a dostat se z té jeho nepříjemné blízkosti, z ničeho nic se objevil mezi mýma nohama. Klečel a já teď koukala do lživé temnoty jeho překrásných, hlubokých očí. Tvářil se zmučeně a smutně. Jak jsem se asi tvářila já, když jsem zjistila, že se vyspal s Tanyou, zatímco měl hlídat naši holčičku?

Jistě ještě hůř!

Parchant!

Byl nahý a jeho studené dlaně měl drze položené na mých stehnech. Copak nerozuměl těm pár jednoduchým slovům? Copak je tak složité pochopit větu, aby na mě nešahal? Zřejmě mu ještě nedošlo, že mi je odporný. Všichni chlapi jsou zvířata! Ať už ti živí nebo nesmrtelní.

Pořád to byla ta samá verbež.

„Lásko, prosím, takhle se ke mně nechovej,“ orodoval sám za sebe. Marně. „Já to myslel smrtelně vážně, že jsem se Tanyi nedotkl. Teda až na okamžik, kdy jsem ji odtáhl z blízkosti Renesmé, a pak když jsem ji vyhazoval,“ mluvil naléhavě. Nahlas jsem si odfrkla.

Tohle mu tak uvěřím!

„Jasně,“ vylezlo ze mě ledově. „Rukama ses jí možná nedotýkal…“ Ale tím, co máš dole, jo! Že?

„Sakra, posloucháš mě?“

„Já ano, ale ty zřejmě ne!“ rozčílila jsem se už opravdu vážně, ale ta jeho ohraná písnička mě začínala nudit. „Říkala jsem ti, abys ze mě sundal ty tvoje pracky!“ zasyčela jsem se vztekle a ten rozlícený pohled zapíchla do jeho obličeje. Zavrčel a tvář se mu zachmuřila, přesto jeho dlaně zůstaly tam, kde předtím.

Na mně!

„Tak a teď toho mám tak akorát!“ vyjel zprudka. „Poslechneš si, jak to skutečně bylo a pak si dělej závěry, jaké chceš!“ rozhodl sám. Co na tom, že mě nezajímalo vůbec nic, co z té jeho ulhané papuly vypustil.

„Musím na nahrávání a šíleně mě bolí hlava, tak jestli dovolíš, ráda bych si vzala aspirin, nasnídala se a pak osprchovala,“ zabručela jsem znuděně a koukala přitom do jeho očí s ledovou rezolutností a odporem. Bylo to jednoduché. Představa té coury propletené s Edwardem v divokých postelových hrátkách mi ležela v žaludku jako kus rozžhavené lávy. Konzumovalo mě to zevnitř, a tak hnusně to bolelo.

Edward nakonec opravdu zmizel, bohužel se ale pár vteřin nato znovu objevil přede mnou. V jedné ruce sklenici vody a aspirin v druhé, napřažené dlani. Kdyby mě ta zpropadená hlava tolik nebolela, nevzala bych si to od něj, ale v tomhle případě jsem udělala výjimku. Došlo mi, že necouvne. Nedá pokoj, dokud mi nepoví tu svoji trapnou výmluvu pěkně celou.

Jak chce.

Stejně mu neuvěřím!

„Dík,“ broukla jsem tiše. Pousmál se a teď mu už pohled občas odskočil o dost níž, ale co. Ať se podívá, stejně se jich už nedotkne!

„Tak! Myslím, že pět minut bys mi dát mohla.“

Souhlasně jsem kývla, třebaže mi bylo naprosto fuk, o čem se tu se mnou chce bavit.

„Kde bych- Bello, jistě chápeš, že Alice vaši budoucnost nevidí, a tudíž ani tu naši, takže mě včera nemohla varovat -“ Povzdechl si a prohrábnul tu svou rozdrbanou záplavu naježených vlasů. „Tanya si chránila myšlenky, dokud jsem ji nezachytil, až když bylo pozdě, protože to už stála přede dveřmi. S Nessie jsme hráli na klavír a já najednou nevěděl, co dělat. Ona byla rozhodnutá se dovnitř dostat i po zlém, a tak jsem otevřel. Bohužel si Renesmé všimla téměř okamžitě a první, co jsem z jejích myšlenek zaslechl, bylo – nesmrtelné dítě. Ani nevíš, jak mě to vyděsilo. K smrti. Kdyby utekla a donesla tohle do Itálie, bylo by opravdu moc zle. Tohle se trestalo smrtí a -“

„Já vím, Alice mi o tom vyprávěla,“ doplnila jsem chvatně, aby se nad tímhle argumentem moc nezdržoval. Měla jsem moje vlastní projekty a tohle jistě byla jen dobře vykonstruovaná lež.

Malá vypadala až moc lidsky.

„Fajn. Naštěstí jsem ji dokázal přesvědčit o tom, že Renesmé je člověk. Koneckonců to nebylo nijak složité, protože jí bije srdce a proudí krev, nicméně si ji stihla prohlédnout tak dobře, že si všimla jasné podoby mezi mnou a malou. I pro tohle jsem měl výmluvu, kterou byla adopce. Nalhal jsem jí, že jsem na mých cestách tuhle malou cácorku našel v jednom sirotčinci, a díky její podobě s mojí biologickou sestrou jsem jí prostě musel pomoct. Dát rodinu. A díky bohu mi uvěřila i tohle,“ povídal zapáleně, ale já měla chuť si nad těmi bláboly jen natruc zívnout. Tak moc mě bavilo Edwarda provokovat, až to nebylo zdravé.

„Nakonec jsem ji vzal do patra, do hostinského pokoje, abych s ní tuhle záležitost jednou provždy uzavřel, prot- “

„V posteli?“ skočila jsem mu do řeči s výmluvně vytaženým obočím. Skoro jsem ten můj povznesený hlas s nádechem hysterie nepoznávala. Prostě mi bylo nad mou blbostí do smíchu.

„Ne!“ zavrčel naštvaně a rozzlobeně se na mě zamračil.

„Aha,“ vzdychla jsem.

„Nespal jsem s ní!“ obořil se na mě. „Ona chtěla, to nebudu popírat. Dokonce se i vysvlékla z toho norkového kožichu, pod kterým už měla jen spodní prádlo, přesto bych -“

„No jistě!“ vyštěkla jsem. „To ti mám tuhle pohádku věřit? Myslíš, že mi Alice o té upírce nic nepověděla? Ne, ne, znám ji z jejího vyprávění až moc dobře. Vím, jak vypadá! A pokud mě rozum neklame, tak to bylo kvůli ní, proč ses se mnou vyspal a nakonec mě zostudil před celou školou, nemám pravdu?“

„Bello,“ vypadlo z něj rezignovaně. „V té době byla Tanya jedna z mála vegetariánských upírek, se kterými jsem měl poměr. V naší rase těžko seženeš někoho, kdo se živí zvířaty a já… spal jsem jak s ní, tak její sestrou a dokonce se mi to dařilo tajit, že ani jedna z nich o tom nevěděla,“ vyprávěl a mně se z něj zvedal žaludek.

„Je mi z tebe nanic.“ Musela jsem si ulevit. On využíval sestry, ačkoliv nevlastní, a podle Alice jich měl mnohem víc. A to naráz! Žádné ovšem nesliboval vztah, takže vlastně nepodváděl, že? Prdlajs! Je to jen obyčejný zmetek a já už ho měla vážně plný zuby. „Uhni!“ obořila jsem se na něj.

Déle jsem už v jeho přítomnosti trávit nechtěla.

„Ne, Bello, počkej, zatraceně!“ chňapnul mě za boky a přidržel na místě. Běsnivě jsem mu zavrčela do té jeho přidrzlé tváře a on jen nasucho polkl, přesto mě nepouštěl. Tohle už opravdu přehání. „Chápu, že jsem ti teď možná odporný, ale je to už minulost,“ naléhal vyděšeným hlasem. „Já tě miluju. Ty jsi moje polovička na věčnost, tak proč bych tě sakra podváděl?“

„Protože jsi jen chlap?“ vybafla jsem s jasnou samozřejmostí. „Sice upír, ale i tak myslíš v jistých momentech jenom rozkrokem. A včera? To jsi mozek, myslím, nepoužíval vůbec, co?“

„Sakra, Bello! Vyhodil jsem ji z domu a ani se jí nedotkl! Jestli chceš, zeptej se Esmé, ta by ti nikdy nelhala. A pak… Jak bych mohl mít znovu něco s upírkou, díky níž jsem ublížil lásce mojí existence?“ ptal se vážně a mně se při jeho slovech sevřelo u srdce a zatajil dech. Podal to tak upřímně, až jsem měla šílenou chuť mu uvěřit. „Já tě vážně miluju! Nechci žádnou jinou, na to vem jed,“ šeptal tiše, a přitom mi masíroval boky. Vzrušilo mě to. Byla jsem nenapravitelná a ztracená. A momentálně jsem ani netušila, co mu na to všechno mám říct, protože to vážně vypadalo, že mluví pravdu.

Povzdechla jsem si.

„Takže… mi už věříš?“ ptal se opatrně. Podívala jsem se mu do očí a cosi uvnitř mě přímo řvalo, abych mu odpověděla ano. Já však byla nerozhodná.

„Já nevím,“ vypadlo ze mě smutně. Měla jsem na krajíčku, protože i Mattovi jsem slepě důvěřovala a jak to dopadlo? Jenomže pokud byla pravda, že mě Edward miluje tak, jak to u jejich druhu jen jde, což bylo navždy… Dokázal by mě podvést i tak?

„Prosím, lásko,“ naléhal měkkým hlasem a nespouštěl ze mě jeho teď už medový pohled. Znovu jsem z úst vypustila všechen vzduch a chytila si hlavu do dlaní. Pořád mě ještě pobolívala, ale už to nebylo tak hrozné. Myslím, že za to mohla i moje poloupíří podstata.

„Edwarde,“ zamumlala jsem nerozhodně, když jsem si vzpomněla ještě na něco, o čem mluvila ta moje cácorka. „A co teda znamenaly ty včerejší rány u vás doma? Renesmé mi to popsala na svůj věk dost barvitě,“ mluvila jsem víceméně netečně. Momentálně jsem však nevěděla, co dělat nebo co si myslet.

„Rány?“ zopakoval nechápavě. „Aha, jo tyhle! Tanya prostě nedokáže vystát odmítnutí, takže to prvně schytala knihovna, a to včetně celého jejího obsahu, pak konferenční stolek, který mimochodem Esmé před nedávnem zrestaurovala, a nakonec nám křesílkem vysklila okno, než jsem ji tím samým otvorem vykopnul z domu. Kdyby nás Esmé celou dobu neposlouchala a neslyšela tak Tanyu a její debilní kecy, nikdy by mi nedovolila vyhodit návštěvu oknem. Navíc se jedná o jedinou blízkou rodinu, která je stejně vegetariánsky založená a -“

„Tys ji vážně vyhodil oknem?“ vypadlo ze mě ohromeně.

„No… jo,“ pověděl jakoby nic a myknul rameny. „Kdyby nezdemolovala hostinský pokoj a chovala se rozumně, mohli jsme si promluvit, ale vzhledem k tomu, že tu svoji choleru kontrolovat nedokáže a ne nebere v potaz… Tak prostě odešla za křesílkem,“ uchechtl se. A já nechtěně s ním. „A ten norkový kožich ji hned nato následoval,“ dodal posměšně.

„Vážně?“ vypadlo ze mě šeptem skrze stažené hrdlo, ale musela jsem se ještě jednou zeptat. „Vážně jsi s ní nic neměl?“ Edward se napřímil, rozhodně se mi zadíval do obličeje a ty jeho dvě teplé, medové studně vypadaly na to, že snad ani nebyly schopné lhát.

„Ne. Neměl jsem s ní vůbec nic! Přísahám,“ pověděl pevně, pak se však na vteřinku zachmuřil. „Teda víc jak čtyři roky zpátky ano, ale od té doby jsem ji ani neviděl,“ zakončil rázně a nakonec si hlavu položil na moje stehna. Zapletla jsem mu prsty do vlasů a jemně ho v nich vískala. 

Mám mu věřit?

Shlížela jsem na něj, zatímco moje mysl horlivě přemítala, proč mi byl určen zrovna on, a přitom mě začínaly pálit oči. Jo, zase se hlásily o slovo ty zpropadené slzy.

Že bych mu opravdu ukřivdila?

Seděla jsem nehnutě na posteli s Edwardovou hlavou stále položenou v klíně, a i když to bylo neuvěřitelně uklidňující, krátil se mi bohužel čas. Potřebovala jsem se vysprchovat, dostat něco do žaludku a pak si ještě přichystat věci na to dnešní nahrávání. Naposledy jsem mu ještě prohrábla tu jeho měděnou záplavu těch nejjemnějších vlasů, které jsem kdy mezi prsty svírala, a ani Renesmé je neměla takhle jemné. No jo, čistokrevní upíři.

„Edwarde,“ vyslovila jsem to potichu, on se však okamžitě narovnal a přeměřoval si mě těmi jeho medovými studánkami tak nedočkavě, až se mi okolo srdce rozlilo příjemné horko. „Měla bych se jít přichystat,“ doplnila jsem vážně.

„A… mezi námi je to teda jak?“ vyptával se nanejvýš opatrně. Jeden koutek mi v líném poloúsměvu vylezl vzhůru a zúžila jsem na něj oči. Nebyla jsem rozhodnutá, zda mu věřit nebo ne, ale rozhodla jsem se mu dát menší zkušební šanci. A zbytek se uvidí, až si promluvím s Esmé a Alice.

Co kdyby náhodou lhal?

Musela jsem se ujistit. Po Mattovi jsem chtěla být opatrná a Edwardovi už jsem moje polámané srdce všanc tak snadno dát nechtěla, i když… U něj nejspíš stejně bylo pozdě, moje nitro si bylo jisté, že mu i přes všechnu mou snahu padlo za oběť už dávno. Myslím, že jsem k tomuhle upírovi cítila daleko víc, než bych si kdy chtěla přiznat.

Ne, prozatím se takhle neohrozím!

„Já- Řekla bych, že bychom se pokusit mohli, co říkáš? Na zkoušku,“ nadhodila jsem nezáživně, bez jakékoliv emoce v hlase, ale i tak se jeho oči v sekundě rozzářily jako dva diamanty vystavené ostrému slunečnímu svitu. Vytáhl si mě do stoje a pak už se moje nohy země vůbec nedotýkaly. Držel mě v náručí a tiše se mi u ucha smál, zatímco já mu ruce omotala okolo krku. Nohy jsem raději nechala nečinně viset, protože kdybych mu je obtočila okolo boků, věděla jsem naprosto jasně, kam by nás to zase zavedlo. A já času nazbyt rozhodně neměla.

„To ‚my‘ se mi líbí,“ odpověděl nadšeně, když už jsem zase stála nohama pevně na chlupatém koberečku u postele.

„Fajn, ale mám nějaké podmínky,“ nadhodila jsem nesmlouvavě a odešla ke skříni, abych z něj vyštrachala dlouhé tričko, které mi sahalo těsně pod zadek. Edward jen tiše zamručel, ale jinak víc neprotestoval.

„Cokoliv,“ vydechl mi o něco později jeho nedočkavý hlas za zády. Netuším, kam se mi právě koukal, ale odhadovala bych, že horní polovina těla to nebyla ani náhodou.

Já se vydala přímo do kuchyně. Měla jsem hlad a po tom včerejším vinném opojení i šílenou žízeň. Co mi však nesedělo, byl ten totální převrat, který se mi naskytl k vidění, jakmile jsem překročila práh ložnice.

Vypadalo to tu jako po bitvě!

Moje boty se válely každá úplně někde jinde, u sedačky jsem zmerčila nějaké rozervané oblečení. Ano, byly to mé včerejší šaty a Edwardovo triko s džíny, které byly taky totálně na maděru. I polovina židlí u kuchyňského stolku byla povalená na zemi, noha u konferenčního stolku urvaná, takže teď spíš připomínal skluzku pro barbíny, než nábytek, který dřív sloužil k odkládání věcí. A tím výčet škod rozhodně nekončil.

„Bože můj,“ zasténala jsem zděšeně. Byla dokonce utržená půlka ozdobného závěsu, nějaké neidentifikované střepy, ale zřejmě cukřenka, pár talířů, skleniček… 

Kdy se to všechno stalo?

Edward si odkašlal, a když jsem se po něm otočila s prosbou o vysvětlení natištěnou ve tváři, přejel si zmateně dlaní vzadu po krku.

„Víš, včera se to jaksi vymklo kontrole,“ povídal vyplašeně a vůbec se to k tomuhle arogantnímu upírovi nehodilo.

„Co se vymklo čemu?“

„Byla jsi hodně opilá a… zlobila ses na mě, i když jsem zprvu nechápal proč. A taky jsi chtěla jít do města v tom… tom… V té spíš úsporné noční košilce než decentním oblečení. Byla tu taky menší výměna názorů a… sex?“ protáhl to do otázky a já nechápala proč. Copak si to nepamatuje? Já vím naprosto přesně, co se včera dělo! Teda až do té chvíle, kdy jsem dospěla k prvnímu vrcholu, ale pak?

Rychle jsem doklusala k mému gauči a mrkla se, jestli se mi to opravdu všechno jen nezdálo. Bohužel však ne, a navíc jsem ho i sama zničila, protože v něm byly jasně znát moje protištěné prsty.

To ne!

„Jo,“ uculil se zlobivě, zatímco jeho pohled putoval na poničené místo opěradla pohovky. Já si ho momentálně prohlížela zpod vztekle přivřených víček, přesto mě jeho najednou přílišná blízkost znovu vzrušila. To ještě nemám dost? Zničili jsme toho snad včera málo, nebo co? „Možná jsi to malinko přehnala.“

„Já?“ Obočí se mi nevěřícně vymrštilo vzhůru a tužba vyvanula. 

Drzoun!

„Fajn, tak oba, ale… Za ten závěs vážně nemůžu. Ten jsi strhla ty, když ses do něj přede mnou chtěla zabalit.“

„To bych neudělala!“ namítala jsem zhrozeně.

„Hm,“ promnul si zamyšleně bradu. „Ano, udělala, věř mi. Viděl jsem to,“ dobíral si mě. Opravdu si ze mě utahoval!? „Taky jsi po mně mrštila boty. Prvně jednu, ale vzhledem k tomu, že sis tu druhou nechala obutou a ztratila tak rovnováhu, letěla úplně opačným směrem, než jsem stál. Zato ta druhá, tak tou už ses trefila,“ pochechtával se. „Ale když se ode mě jen odmrštila, srazila cestou ke stolu cukřenku a prázdnou skleničku od vína. Přesto ses nevzdávala a dokonce tě nedokázal vyděsit ani můj navztekaný obličej. Nic tak rajcovního jako včera jsem ještě nezažil,“ doplnil vážně a já si všimla, že má boxerky opět nebezpečně napěchované.

„A ty talíře?“ zaplakala jsem tiše, naprosto mimo.

Co jsem to vyváděla?

„Jo, ty,“ povzdechl si. „Obuv ti na skolení upíra zřejmě nestačila, takže jsi odběhla do kuchyňské skříňky, vytáhla pár čistých talířů a začala je po mně házet společně s tunou nevybíravých nadávek a oslovení. Všechny jsem je sice pochytal a naskládal na stůl, ale pak ses ke mně zase přiřítila jak rozzuřený tur, vlepila mi pořádnou facku, a tak jsem ze stolu zase všechno pohotově shrnul na zem, abych tě na něm -“

„A tys mě nechal?“ skočila jsem mu do řeči, protože se u toho vyprávění až nezdravě bavil. „To všechno udělat?“

„No… ano. Bylas nezastavitelná. A navíc jsem se nedokázal pořádně soustředit, když jsi přede mnou pořád lítala úplně nahá a já měl v mysli ještě to naše nedávné dostaveníčko u pohovky.“

„Bylo by fajn, kdybych si vzpomněla alespoň na polovinu,“ zafrflala jsem naštvaně a ruce se mi automaticky překřížily přes prsa. Tohle nebylo férové. Taky jsem si chtěla pamatovat všechny detaily!

Tak příště tolik nechlastej! vysmívalo se mi moje dotěrné podvědomí. Vždycky vědělo, jak mi zasadit ránu.

Edward se pohotově přemístil až ke mně, přitáhl si mě do náruče a pevně objal. Nejenže jsem se nechala, ale v okamžiku i úplně uvolnila. Jako by v tu chvíli nic jiného neexistovalo. Byla jsem tu jen já v jeho ochranném objetí, a to mi ke zklidnění naprosto stačilo. Z úst mi utekl jen jeden dlouhý povzdech, když se mu moje ruce svorně ovinuly okolo pasu. Spánkem jsem se opřela o ten rozložitý, přesto naprosto tichý hrudník, který tak příjemně chladil, a zhluboka se nadechla.

Takže… teď abych se pustila prvně do úklidu, protože kdyby tohle viděla malá, kdo ví, k jakým závěrům by ještě mohla dospět!

S nechutí jsem se odtáhla od Edwarda, který mě naštěstí nechal, a odskočila si nazout papuče, abych si k mému štěstí něco nezaryla do nohy. Bylo to dost pravděpodobné. Došla jsem až ke stolu, ohnula se a začala opatrně sbírat střepy. 

Jo, co sis nadrobila, si taky uklidíš, popohánělo mě moje dopálené nitro tak horlivě, že jsem si ani nevšimla Edwarda najednou klečícího hned vedle.

Pohotově mi sebral veškeré střepy z rukou, položil je na stůl a pak mě vytáhl zpátky do stoje.

„Bello, běž se nasnídat,“ nařídil mi hlasem, který nepřipouštěl dohady.

„Prvně tu trochu uklidím, co kdyby -“

„Řekl jsem, aby ses šla nasnídat, a já se tady o to zatím postarám, jo?“ pověděl rezolutně, až mi z něj překvapením spadla spodní čelist. Ne snad proto, že mi právě přidrzle rozkazoval, ale spíš díky té jeho galantní nabídce.

Matt se nikdy do úklidu nehrnul, a kdyby se tohle stalo jemu a mně, což bylo vysoce nepravděpodobné, raději by zavčasu zdrhnul. Našel by si nějakou hloupou výmluvu, jen aby mi nemusel pomoct. Zato Edward? Stál tu a jeho postoj hlásal odhodlanost vlastních prohlášení a jejich naprostou upřímnost.

Cítila jsem, jak se mi tváře zbarvily purpurovou, která tmavla přímou úměrou s Edwardovýma očima. Byly tmavé jako ta nejvzdálenější a nejhlubší část vesmíru, kam se nikdo nikdy nedostal. Nepodíval. Jen já ano.

Přestal dýchat.

„Díky,“ hlesla jsem mírně nakřáplým hlasem, ale zmítaly mnou silné emoce a jedna z té nečekané záplavy mě dokonce naprosto nečekaně vyděsila. Zbláznila jsem se do něj totiž takovým způsobem, že pokud mě teď jen tahá za nos, bude to totální katastrofa.

Tak moc zlomené srdce bych už nikdy do kupy nedala.

Moje myšlenky přerušily až Edwardovy studené a náruživé rty. Líbal tak vášnivě, až se mi z toho zatočila hlava a rozklepaly nohy. A ta božská chuť… Vnímala jsem každičký milimetr jeho těla, které bylo opět těsně nalepené na tom mém, najednou stejně chtivém a vláčném. A toužila jsem, aby mi dal to, co se mi skrze jeho spodní prádlo už příjemně tlačilo na břicho, jenomže… Odtáhnul se.

Tentokrát dýchal stejně zrychleně a trhaně jako já, ačkoliv vlastně nemusel. V dlaních pořád přidržoval můj obličej. Díval se na mě takovým zvláštně vážným pohledem, pro Edwarda netypickým. A nakonec mě jeho rty zastudily ještě na špičce nosu, než mě úplně pustil.

„Tak už běž nebo -“ Větu sice nechal nedokončenou, ale spodní partie prozrazovaly jeho úmysly víc jak výmluvně. Chtěla jsem nahlas zaúpět.

Přesto ze mě vylezlo jen nesouhlasné zamručení, jenže to už ten můj upír klečel na zemi a horlivě přitom sbíral střepy. Samozřejmě jeho přirozenou rychlostí, takže pro mě jeho ruce vypadaly jako pohybující se šmouhy.

A kdy si sakra přinesl odpadkový koš?

Kéž bych ten kšeft nevzala. Teď už jsem z toho však vybruslit nemohla, protože jsem to Tam slíbila a beze mě by asi měla spoustu problémů. Nezbývalo tedy, než znovu opanovat moje rozdivočené libido, které řvalo po uspokojení, hodit ho pod zámek a otočit klíčkem alespoň dvakrát, aby nemělo možnost zdrhnout.

Jo, z toho by byl malér!

Vydýchla jsem se, spustila ruce podél těla a pokorně odcupitala za kuchyňskou linku. Měla bych být spokojená a šťastná, že mi tu Edward dělá hospodyňku, a tak se úklidu možná vyhnu, ale… Najednou mi chybělo úplně všechno. To tvrdé tělo, jeho chlad a doteky, polibky. Zažila jsem s ním něco, co ještě nikdy dřív.

Bylo to jako droga! On sám jí byl a já bych si nejraději dala další dávku a nepochybovala jsem o tom, že Edward by mi ji nejraději znovu píchnul, než tu dělal uklízečku. Jo, při té představě se mi nedočkavě rozbušilo srdce a v klíně mě zaplavilo výmluvné horko.

Tohle bude tvrdej absťák.

Kapitulovala jsem tedy a mou nadrženou náladu rychle zahnala na ústup.

První, co jsem udělala, bylo, že jsem do sebe dostala alespoň čtvrt litru neslazené minerálky naráz, až mi do očí vhrkly slzy. Měla jsem vážně šílenou žízeň. Edward si mě samozřejmě pobaveně měřil a jeho oči prozatím nezezlátly, přesto nepřestával pracovat.

Udělala jsem si kafe a vytáhla nějaké sladké pečivo, zatímco ten rychlík opodál už končil s vysáváním. Židle byly opět úhledně srovnány u stolu, závěs zase visel, jako by se mu nikdy nic nepřihodilo, a konferenční stolek zmizel, stejně tak oblečení a moje boty. Bylo perfektně vyluxováno. A kromě těch otisků na gauči a chybějícího kousku nábytku to tu zase vypadalo naprosto normálně.

Skoro jako předtím.

Wow! vypísklo nadšeně mé podvědomí.

Tak přece jen to nějaké ty výhody má, vlastně… Soužití a partnerství s Edwardem mělo opravdu spoustu pozitiv, jak jsem si začínala uvědomovat, jenže… 

Bude to tak vždycky?

„Tak co ty na to?“ vypadlo z něj s hrdým pobavením a jedním koutkem vytáhlým znatelně výš. Jeho výraz mluvil za vše. „Myslím, že je to skoro v pořádku, ne?“ Souhlasně jsem kývla a taky se teď přitrouble usmívala. Nešlo to zastavit. „Takže… jsi spokojená?“

„Naprosto,“ dodala jsem pochvalně a usrkla si horké kávy. Edward stál jen kousek opodál, lokty opřené o linku a tiše mě pozoroval. „A kde je televizní stolek?“

„Prozatím v mé ložnici, jakmile tě odvezu, zajdu si na lov a pak mrknu, jestli ho dokážu spravit. A pokud ne, tak nám koupím nový,“ povídal mile a mně se z něj láskyplně sevřelo srdce. Jo, zřejmě jsem ho opravdu milovala.

Mohlo se to ale stát tak rychle?

Nechala jsem snídani snídaní a pomalu přešla za ním. Tohle všechno bylo jako ten nejkrásnější sen a já měla tak obrovský strach, že se to z ničeho nic pokazí nebo…

Že by se mi to všechno jen zdálo?

„A teď bych rád znal ty tvoje podmínky,“ dodal pobaveně, zatímco mě uvěznil v jeho náručí. Hm. Vážně jsem se mezi jeho silnými pažemi cítila jako doma. 

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 43: