Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 49

22.06.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2284×

EDIT: Článek neprošel korekcí 

49. kapitola

„A co chceš jako slyšet?!“ osopila jsem se na něj. Z očí mi sršely pichlavé blesky. Stál tam narovnaný jako pravítko a s tím svým typickým interogativním pohledem si mě prohlížel. Zapřela jsem si ruce do boků a napodobila Edwardův postoj. Brada už se samovolně vysunula vpřed.

„Pravdu,“ pověděl mile, což bylo překvapující. A… Naštvalo mě to. Proč se musel v těchhle situacích chovat tak hezky, když já se chtěla hádat?! Vůbec mi nebylo po chuti vymýšlet nějaké hloupé výmluvy. To však ještě neznamenalo, že jsem měla v plánu mu říct, co se mi skutečně prohánělo hlavou.

„Ale tady nic k řešení není,“ ozvala jsem se s neochvějnou jistotou, povolila držení těla a raději zalezla do skříně, ze které jsem si po chvíli vytáhla ty včerejší šaty. Opatrně jsem je položila na postel, aby se nepomačkaly a chtěla si jít vysušit vlasy, jenže se mi okolo pasu obtočily známé ruce.

„Bello,“ špitnul mi káravě do ucha. Naprosto přesně jsem vnímala každičký jeho sval, který se o mě opíral nebo otíral. „Musel bych být úplný blázen a slepý, abych si nevšimnul, jak jsi byla po probuzení celá euforická,“ zamručel rozverně. „A pak se ti v kuchyni nálada obrátila o sto osmdesát stupňů,“ povídal se stoupající tonalitou. „Chci vědět proč!“ dodal důrazně a otočil si mě přitom čelem k sobě.

„Proto!“ odsekla jsem vzpurně. Nebezpečně mu zajiskřilo v očích a vypadal, jako by najednou horečně přemýšlel. To nevěstilo nic dobrého! Což se ukázalo být pravdou, když se následně sklonil a začal na sloup mého hrdla pokládat drobnými polibky, zatímco dlaněmi jezdil pomalu nahoru a dolů po mých pažích. Omámeně jsem si vzdychla.

„Prosím, lásko, řekni mi, co tě trápí,“ mluvil naléhavě do mojí najednou přecitlivělé kůže.

Co mě trápí?

Přece nic, vrněla jsem si blaženě v duchu.

„Nic,“ zopakovala jsem nahlas a vyklonila hlavu tak, abych mu dala víc prostoru k hrám. Jednou rukou sjel lenivým tempem až k mojí půlce a lehce ji zmáčknul. 

A sakra!

„Proč ses dnes ráno zlobila?“ nadhodil sladce. Nevzdával se. Díky mým otupělým smyslům a jeho bezkonkurenční technice na vymývání mozků jsem odpověděla, aniž bych o tom nějak hlouběji přemýšlela.

„Kvůli těm muffinům,“ vylezlo ze mě tiše.

„Muffinům?“ pověděl překvapeně, ale nepolevoval v jeho vzrušujícím nátlaku. Polibky si prošmejdil cestičku až k mému uchu a něžně skousnul lalůček. „Proč?“ zašeptal zvídavě.

Prsty jsem mu vplula do vlasů a hrubě si ho přitáhla blíž. Tohle byla tak sžíravá touha, až se mi neposlušně chvělo celé tělo a motala hlava, jako bych byla opilá mátoha. Chtěla jsem ho co nejblíže a nejlépe bez oblečení cítit pod sebou. Nebo nahoře. Bylo to fuk, hlavně aby už vykonal svou povinnost!

„Proč?“ zopakoval.

„Protože jsem žárlila,“ doplnila jsem skučivě.

Tak kde to vázne?

To si tady budeme povídat?

„Na tvou snídani?“ pokračoval v nátlaku a tentokrát mi drze zajel pod triko, aby v dlaních potěžkal prvně jedno a pak hned druhé prso. Nezapomněl mlsně promnout oba už tuhé vrcholky. Vydechla jsem a zabořila mu nos do krku. Hluboký nádech a Edwardova silně koncentrovaná erotická vůně mě zašimrala až v klíně.

„Ne,“ vylezl ze mě téměř nesrozumitelný ševel.

„Tak na koho?“

„Na tebe,“ vyklopila jsem spokojeně, protože začínal s okusováním.

„To nechápu,“ zamručel tak jaksi posmutněle. Bylo mi líto, že se tím trápí. Bez zapnutí mozkových závitů, jsem znovu bez problému odpověděla.

„Protože jsi mě dneska ráno možná podvedl,“ dodala jsem věcně, aniž by mi nějak docházela podstata slov nebo věty, kterou jsem právě vypustila ven. Prostě co v mysli, to na jazyku.

Stoupla jsem si na špičky, abych ho mohla konečně políbit a zavřít mu tak tu jeho upovídanou pusinku, ale se zakaboněným pohledem se ode mě pohotově odtáhl. Sykla jsem nad nepříjemnou prázdnotou, která mě jak blesk z čistého nebe zasáhla až do hloubky duše. Oči najednou zmateně zamrkaly a já začínala pozpátku chápat, co se tu vlastně před chvíli stalo a...

Cítila jsem se zatraceně oklamaná! Využitá! Jestli ne předtím, tak teď už určitě!

„Ty!“ praštila jsem ho do paže vším, čím jsem disponovala. Další ránu však vykryl a přitáhl si mě až k sobě. Byla jsem vzteky bez sebe. 

Bídák!

Jak mohl?

„Miláčku,“ oslovil mě s tak sladkou něžností, že jsem jen němě polkla nadávku, co se hrnula napovrch. „Jak si můžeš myslet, že bych tě podvedl?“ vyptával se raněně. Ts! Ta využitá jsem tu já! Vymámil ze mě informace, a teď si hraje na oběť on sám?

Drzoun!

„Jednoduše!“ vyprskla jsem rozdrážděně. „Není žádná novinka, že jsi záletník a -“

„Byl,“ pověděl pevně. „Byl jsem a nejsem na to hrdý.“

„Že ‚byl‘ tvrdíš jedině ty. Navíc nás Nessie několikrát vyrušila, takže sis třeba ten nedostatek uspokojení zařizoval jinde,“ štěkala jsem jízlivě. Samozřejmě hlasitost musela být udržena v mezích tichosti, aby sem nepřiběhla ta moje rozumbrada zjišťovat, co se děje. Nechtěla jsem, aby nás takhle viděla. Edward se mnou nevědomky zatřepal. Nevím proč, ale pokud mu šlo o to, abych zapomněla, tak se mýlil.

Jeho tvář povadla.

„Takže si vážně myslíš, že ti zahýbám?“ zavrčel kousavě pro změnu on. Vzduch okolo nás jako by se ochladil.

„Co já vím? Může to tak klidně být,“ stála jsem si tvrdohlavě na svém.

„To teda nemůže!“ začal nabroušeně. „Jak… Jak si něco takového můžeš vůbec myslet?“ vydechl zkroušeně. „Já tě miluju!“ oznámil zas pro změnu rozzuřeně, ruce v pěst. „Řekl jsem to snad dost jasně, pokud vím. Jediný žárlivec bych tu tedy měl být já sám, protože tys mi to samé ještě ani jednou neřekla,“ povídal a hlas se mu pod náporem emocí podivně chvěl. A přenášel to i na mě. „Chápu proč, a proto na tebe netlačím. To však neznamená, že mě to nebolí.“ Jednou rukou si promnul spánky, než pokračoval. „Tvoje ‚miluju tě‘ je momentálně jediná věc, kterou si přeju slyšet ze všeho nejvíc, ale… Počkám, dám ti všechen čas světa, protože si ho za minulost zasloužíš. Nemůžu se na tebe zlobit vzhledem ke všemu, co se mezi námi stalo. Nezapomínej však na jednu důležitou věc,“ dramaticky se odmlčel. „I já mám city. A tohle nařčení -“ Zmučeně svěsil ramena i hlavu. Moje mysl mě právě zahrnovala tolika urážlivými tituly, na kolik si jich jen vzpomněla, ale pravdou bylo, že věřit tomuhle nádhernému upírovi bylo stejně setsakramensky těžké, ne-li nemožné, jako přeplavat na jeden zátah Pacifik.

Znovu se narovnal a odhodlaně na mě pohlédl. V upírových očích nebylo nic jiného než hluboká láska. Přitahovala mě a zároveň pohlcovala. Nevzmohla jsem se vůbec na nic. Nakonec si přiložil dlaň doprostřed toho širokého hrudníku, do míst, kde měl srdce. „- bolí především tady,“ zakončil procítěně.

„Mrzí mě to, Edwarde,“ špitla jsem kajícně a překryla jeho ruku tou mojí. Opravdu jsem se cítila provinile, přesto se tím moje obavy smáznout nedokázaly. „Netušíš, jak je to pro mě těžké. V hlavě se mi proháněly tak peprné představy toho, cos kromě kupování snídaně venku dělal, že by ses možná divil i ty sám,“ odmlčela jsem se ponuře.

Styděla jsem se za to, že mu nevěřím.

„I mně je to líto, věř mi. Můžu si za to ale sám,“ pověděl s uštěpačností obrácenou jen na sebe. Srdce se mi nad ním sevřelo. Samozřejmě že jsem ho milovala. Abych to nepochopila, bych musela být naprosto pitomá, jenomže říct mu to přímo do očí, a takhle brzo po všech jeho předešlých krutostech, jsem se neodvažovala.

„Mimo jiné, už jsem ti přece říkal, že od doby, co tu žiju s vámi dvěma, jsem s jinou ženou než s tebou nebyl. A když jsem tě kolikrát zahlédl nahou nebo jsi po nocích volala moje jméno, bylo téměř nemožné vydržet. Alespoň jsem měl moji věrnou kamarádku,“ uchechtl se a hrdě pozvedl pravačku.

„Šikovná kamarádka,“ dobírala jsem si ho taky a děkovala za to, že změnil téma.

Vtáhnul mě do těsného objetí a políbil do vlasů. Já zas na oplátku hravě okusovala bříška jeho chutných prstů. Občas jsem jeden vsála dovnitř takovým způsobem, až se Edward chtivě otřásl a nepřestával mělce vrčet. Propaloval mě přitom tím temným, uhrančivým a snad možná i rentgenovým pohledem.

„Nemusíš mít strach,“ zachraptěl po delší odmlce. „Na ruční práce moc nejsem a raději to přenechám tobě.“ Teď už jsem se třásla taky. Celé tělo mi plálo, srdce do žeber mlátilo jako několikatunový buldozer a dech se rapidně krátil.

„Zbožňuju tenhle druh manuálních prací,“ vydechla jsem roztouženě a volnou dlaň přitiskla na vybouleninu v jeho kalhotách. Edward tlumeně zavrčel a ztuhnul, pak svoje boky přitlačil víc ke mně. Zmučeně zasténal.

„Tohle není fér,“ postěžoval si a pánev se mu začala samovolně pohupovat nahoru a dolů proti mojí ruce. Stiskla jsem pevněji a vychutnávala si tak tu dokonalou tvrdost. Chtěla jsem ho cítit uvnitř. Okamžitě. Potřebovala jsem…

Edward se však z ničeho nic úplně imobilizoval a tím z oblouznění vytrhl i mě.

„Pokud nechceš,“ procedil utrápeně, „aby nám naše dcera asistovala, pak bychom toho měli zavčas nechat,“ dodal neochotně a s tichým uboleným povzdechem. Ještě než jsem se od něj stihla odpoutat, naposledy si nárokoval mé rty v tak žhavém polibku, že se mi z něj v tu ránu podlomila kolena. Vítězně mi zavrčel do úst, když se moje ruce pokoušely najít oporu na jeho ramenou.

„Za chvíli pro nás přijede Alice,“ promluvil chvíli poté, jakmile mě přestal líbat, a kdy se mi malinko ustálil dech. „Chceš, abych tě odvezl?“ dodal ochotně.

„Ne, to zvládnu i sama,“ odpovídala jsem mu s nechutně širokým úsměvem na tváři. „Měl bys jako táta jet s ní a já pak za vámi zítra přijedu, co ty na to?“ navrhovala jsem nadšeně.

„To nezní špatně, ale já to vymyslel daleko lepé,“ pochvaloval si spokojeně a tvářil se při tom hrozně tajuplně, načež na mě ještě spiklenecky mrknul. Neustále mě přitom jednou rukou něžně hladil po tváři a druhou nečinně přidržoval na mém pase tak, abych se od něj nedokázala moc vzdálit. Frnknout mu. „Co kdybych tu naši malou narušitelku nechal u babičky a my bychom si dnes večer udělali chvilku jen na nás dva?“ navrhl takovým nemravným hlasem, až mi z toho na určitém intimním místě chtivě zacukalo.

Z pouhé představy jsem si bezmyšlenkově olízla spodní ret a Edward ze mě nespouštěl ten neslušný onyxový pohled. Jako by mé tělo jeho oči na místě vysvlékaly.

„To zní skvěle,“ zasípala jsem rozrušeně, ale v hlavě se mi nepřestávaly prohánět obrázky toho, co se pod tímhle slibem společné noci skrývalo. Milování. Bohapustý sex…

A kdo ví, co ještě!

„Mamí, mamí,“ zakřičelo na nás to malé stvoření mezi futry v ložnici. V pacce mávala pokresleným papírem jako mírovou vlajkou. „Podívej, co jsem namalovala bábi a dědovi!“ dodala pyšně a přešla až k nám. Rychle jsem zkontrolovala Edwardovy spodní partie, jestli se tam náhodou pořád něco nerýsuje, ale naštěstí ne. V duchu jsem si oddechla. Než se však moje mysl stačila zkoncentrovat zpět na Nessie, ta malá potvůrka už vystrčila nosík a začala kolem nás čmuchat.

Bože, zatracené upíří geny!

Schmatla jsem ji do náruče, tváře mi už nebezpečně hořely a odnesla ji do jejího pokojíčku. Na dětském stolečku bylo stále rozházeno nepřeberné množství pastelek a voskovek. Válely se dokonce i po zemi.

„Tak ukaž, cos namalovala,“ vytrhla jsem ji z jakýchkoli jiných úvah.

S koutky radostně vytaženými mi hrdě předložila její mistrovské dílko. Podle ní na něm byla Esmé s Carlislem na pohovce v jejich obývacím pokoji. On byl rozhodně daleko větší než ona, i když to tak ve skutečnosti nebylo, a objímal svoji manželku okolo ramen. Samozřejmě že ti panáčci pozbývali nějaké opravdové identifikační rysy jejích prarodičů, ale moje maličká byla se svým obrázkem naprosto spokojená. Zářila. A tak to má být.

„Je to dokonalé,“ pochválila jsem ji a prcek se mi zachumlal do vlasů u krku. Tichounce předla, dokud opět nahlas nenasála vzduch a následně její vrnění ještě zesílilo.

„Cítím tatínka,“ dodala blaženě a v náručí mi naprosto ochabla.

Nakonec jsem ji předala Edwardovi, protože já se musela jít připravit. O tom, že měla jet dneska ke Cullenům, už věděla, takže když se o půl hodiny později ozval domovní zvonek, zatímco já si konečně dosušila vlasy, nadskakovala radostí do vzduchu. Nevím, kde přesně vyhrabala ty nechutně růžové jednodílné plavky, ale i když jsem ji oblékala na cestu, odmítala se od nich oddělit. Měla jsem takové silné tušení, že tu malou ještěrku prarodiče vůbec nezajímají, ale spíš se jede pořádně vyčvachtat do bazénu.

Je to ale potvůrka!

Alice kolem nás spokojeně poskakovala, když už jsme všichni stáli v chodbičce a slibovala, že prozatím nikomu nepověděla, jak se věci mezi mnou a Edwardem mají. Podle mě však minimálně Jasper pravdu věděl, ale bylo mi to úplně jedno. On byl můj brácha, takže si to rozhodně zasloužil vědět dřív než všichni ostatní.

„Tak jedeme?“ postěžovala si nahlas podmračená Nessie. Obutá a teple oblečená už stepovala přede dveřmi s obrázkem v jedné a s plavkami v druhé pacce.

„Fajn, tak pojď,“ natáhla se pro ni teta Alice. Ta neposeda jí hupsla do náručí tak energicky, že jsme se všichni nechtěně zasmáli. Byla rozkošná. Očička jí nedočkavě plála a její umělecké dílko už bylo taky značně pomačkané, ale zřejmě jí to nevadilo. Rozloučila jsem se tedy s tou mojí čiperkou a Alice pak společně s tím malým nákladem zmizela za dveřmi.

Zůstala jsem tam sama s Edwardem. Srdce mi splašeně poskočilo, když jsem se podívala do jeho temně jiskřivých očí plných němých, neslušných návrhů.

„Měl bych jít,“ pověděl sice smutně, ale vůbec se tak netvářil.

„Jo, to bys měl,“ odpověděla jsem s nevolí.

„Ale dneska večer se vrátím,“ slíbil chvatně.

Přitáhl si mě k sobě a naposledy se rty přilepil na ty mé. Zalapala jsem po dechu nad přívalem citů, které do toho napěchoval. Jestli se mi prve podlamovala kolena, teď jsem byla doslova změklá a tvárná jako správně propracované těsto. Přidržovala jsem si ho blízko a s naprostou odevzdaností mu jeho intenzivní líbání vracela. Se vzteklým zavrčením se ode mě nakonec odtáhnul. Vypadalo to, že ho to stálo pořádný kus síly. Mě určitě.

„Alice si už dole stěžuje, stejně tak Renesmé. Musím jít,“ vylezlo z něj naštvaně. Malinko se poodtáhl, ale z jeho objetí mě prozatím úplně nepustil. „Bello,“ oslovil mě roztouženě. „Věř mi, když ti říkám, že tebe bych nikdy podvést nemohl. Nejde to. Jak psychicky, tak fyzicky. Je to nemožné a…“ Na vteřinku se odmlčel. Jeho vážný obličej nahradil ten toužebný. „Dneska mám v plánu ti názorně ukázat, kolik potlačovaného chtíče tady dole je,“ šeptal mi do ucha zhýralým hlasem. Mou dlaň si sám přitáhl do svého rozkroku, který se už jasně vzpouzel proti oblečení. Nasucho jsem polkla. „A že je všechen jenom tvůj,“ dokončil zpustle s očima plnýma chlípného lesku. „Aby sis tedy později nestěžovala.“

Kalhotky byly na odpis!

A ještě než se odtáhl, dal mi mlaskavou pusu na čelo a zhluboka nasál vzduch.

„Musím zmizet nebo to nedopadne dobře a Alice s Renesmé budou muset odjet beze mě. To by ses nikam nedostala ani ty,“ doplnil zamračeně a pak se vypařil.

Rozechvěle jsem si vydechla a po zavřených dveřích se svezla až na podlahu. Všechno se mi třáslo a čekalo jen na to, kdy se ke mně přitulí jeden mizerný a nadržený upír, aby dokončil všechny sliby, co tu právě pronesl. Trvalo mi dobrých deset minut, než jsem se posbírala a začala opět rozumně uvažovat.

Připravit se na nahrávání mi nakonec nezabralo tak moc času jako včera. Navíc mě ani nikdo neobtěžoval. Tep se mi nad tou pikantní vzpomínkou opět rozproudil, když jsem výtahem sjížděla dolů do garáží. S rukama plnýma jsem odemkla moje auto, ale když jsem se pokusila nastartovat, ten mizera jen zachrčel a zhasl. Rozblikalo se na mě tak milión kontrolek. Zkusila jsem otočit klíčkem znova, ale nic. To mi ještě chybělo! S hlasitým zaúpěním jsem hlavou praštila do opěrky a promnula si unavené oči. Já, technický talent, netuším, co s tím může být a ani nemám čas to zjišťovat.

A co teď?

Odpověď jsem našla v té samé chvíli, kdy se moje hlava otočila směrem doprava. Stál tam poklidně zaparkovaný Edwardův Aston. Nějaký ten čas jsem po něm jen tak pokukovala a v hlavě si sepisovala mentální seznam toho, proč bych si ho neměla vzít. Byl to drahý a nejspíš taky sběratelský kousek, ale když jsem si všimla, že se čas nemilosrdně pohnul kupředu, nakonec jsem se rozhodla pro to podle mě nejrozumnější řešení.

Půjčím si ho.

Kdybych si zavolala taxi, trvalo by věčnost, než by přijelo a dopravilo mě k divadlu. Jistojistě bych přijela pozdě. Zatímco klíčky od tohohle sportovního autíčka se nečinně válely na stolečku v bytě. Co jiného mi zbývalo?

Jedině Aston! 

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 49: