Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 60

30.07.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2281×

 EDIT: Článek neprošel korekcí

60. kapitola

„A mami, opravdu to budou dva kluci?“ ptala se mě už zase moje holčička. Zřejmě byla malinko zklamaná, že nebude mít sestřičku, nebo přinejmenším sestru a bratra. Takhle zůstane jedinou holčičkou.

„Uvidíš, že i s klukama se dá hrát,“ vysvětlovala jsem té mojí malé rozumbradě vážně. „Někdy jsou dokonce kluci daleko lepší jak holky, víš?“ dodala jsem a v duchu prosila všechny svaté, ať mi s touhle situací pomohou.

„Opravdu?“ vyhrkla pochybovačně. „Myslíš, že si se mnou budou chtít hrát?“

„To víš, že ano,“ ubezpečila jsem ji mateřsky.

Seděla vedle mě na gauči v obývacím pokoji a obě jsme ještě před chvílí koukaly na kreslenou pohádku o jakýchsi želvách. Edward v kuchyni vytvářel něco k jídlu pro nás čtyři, jinak jsme tu byli sami. Esmé s Carlislem si vzali na víkend volno, aby se taky konečně mohli věnovat jen sami sobě, a zbytek byl na lovu. Jasper mi slíbil alespoň dvě termosky čerstvé, horké krve, tak jsem jen zadoufala, že ‚někdo nejmenovaný‘ nebude zbytečně vyvádět.

„A mami,“ začala znovu. Byla jsem zvědavá, s čím přijde tentokrát. „Nechtěla bys mi s tátou udělat ještě sestřičku?“ navrhovala s miliónovým úsměvem a rozzářeným pohledem.

„P-prosím?“ zaskočilo mi z pouhé představy.

„Aby to přece bylo spravedlivé, ne?“ objasnila mi podle ní rozumně.

„Nessie, maminka není žádná továrna na děti,“ napomenul ji z ničeho nic její otec. Na ty jeho neohlášené vpády si asi nikdy pořádně nezvyknu.

„Když já chci sestřičku a basta!“ pronesla vzpurně s ručičkama překříženýma přes prsa a vyšpuleným spodním rtíkem.

Zamračeně koukala kamsi dolů a vypadalo to, že ze všech sil rentgenuje podlahu. Edward ji nakonec i přes značné protesty zvednul a posadil na klín.

Usadil se pěkně vedle mě.

„Princezno, ale takhle to nejde,“ promlouval k ní s tou mužskou autoritou. „Bylo vůbec štěstí, že maminka,“ pohladil mě mimoděk po tom obrovském pupku, „čeká tahle miminka.“

„Ale –“

„Renesmé, možná jsem to neřekl jasně?“ zavelel Edward otcovsky, až i mně zatrnulo. „Aby bylo jasno, mladá dámo, tak když se klube miminko na svět, tak to maminku bolí,“ pověděl vážně a já zbledla.

„Edwarde,“ ohnala jsem se po něm ihned, co jsem našla ztracenou řeč. Nekompromisně na mě hleděl a znovu tu byla ta jeho tvář, která komunikovala, že s tímhle smlouvat nebude.

„Bello,“ namítal, pak se však otočil zpět k jeho teď vyděšené dceři. „Nessie, nemusíš se bát, maminka, když chce miminko, tak tuhle bolest vydrží, ale není to nic příjemného, víš?“

„I já jsem tě bolela?“ otočila se okamžitě s uslzenýma očičkama přímo na mě.

„Trošičku,“ sekundovala jsem se značnou nevolí Edwardovi. „Ale rozhodně jsi za to stála, princezno,“ osvětlila jsem jí pevně. „Byla jsi jediný světlý bod v mém životě, miláčku. Nikdy bych tě nedala, ani kdybych musela projít jakoukoliv bolestí.“

„A i moji bratříčkové tě budou bolet?“

„Stejně jako ty, zlatíčko,“ uklidňovala jsem ji. „Není to lehké, ale stojí to za to,“ zakončila jsem láskyplně.

„Tak dobře, já teda nebudu chtít další sestřičku,“ dodala pochmurně.

„Neboj,“ špitnul nakonec spiklenecky té malé lumpici Edward do ucha. „Ještě není všem dnům konec,“ zakončil potutelně.

Co prosím?

„Cože!?“ zavrčela jsem dotčeně a loktem bouchla toho mizeru do žeber. To, že strašně moc trpí, zahrál na výbornou, herec jeden!

„Mami! Táta se nebije!“ ohnala se po mně ta mini zrádkyně. Tvářila se jak malá mstitelka.

„Ale lásko,“ zazubil se na mě slaďounce Edward, až jsem měla na vteřinku pocit, že jsem prošla momentální a krátkodobou lobotomií, „já to tak přece nemyslel.“

„To určitě,“ odfrkla jsem si pobouřeně, když se mi konečně navrátil rozum. Přesto jsem se po chvíli začala usmívat společně s nimi. Nešlo to jinak.

„Tak co, princezny moje? Doufám, že máte pořádný hlad, protože v kuchyni na vás čeká vydatná večeře,“ povídal odlehčeně, zatímco se s Nessie zvedal na nohy.

Bylo na něm tak moc vidět, jak odolává nutkání položit svoji dceru na zem a vzít do náruče raději mě, ale významným pohledem, který ho měl varovat, jsem mu naznačila, ať se o to ani nepokouší.

Poslechl a budiž mu to k dobru.

Pospolu jsme odcházeli z obýváku do kuchyně a smáli se na všechny strany. Nálada byla povznesená a všechno bylo perfektní, když Edward náhle strnul na místě. Nessie se mu dokonce v náručí pomrvila s tím, že ji prý nepříjemně mačká. Došlo mi okamžitě, že tohle nevěstí nic dobrého.

A taky že ne, jak jsem zjistila hned poté, co se ozvalo zvučné zaklepání na vchodové dveře.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 60: