Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 62

03.08.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1926×

 EDIT: Článek neprošel korekcí

62. kapitola

Tak, nevítaná návštěva byla konečně pryč a já se mohla opět hodit do klidu a pohody. Celý průběh byl tak trochu zvláštní. Aro byl milý a přátelský. Něco takového jsem absolutně nečekala.

Moje mysl si ho představovala jako vyšinutého despotu s cynickým úšklebkem, ale opak byl pravdou. Choval se velmi slušně, galantně a nijak nás neohrožoval. Ani to nenaznačil. A to ani přesto, že když se vrátila Esmé s Carlislem a počty se trochu dorovnaly, nedal na sobě nic znát oproti viditelně nervóznější gardě.

Alec a Jane, jak jsem zjistila později, byli po příchodu dalších dvou nejstarších členů naší rodiny značně napjatí. Zato Demetri s Nessie na klíně, tak ten chudáček byl nervózní z úplně jiného důvodu, než strachu o svého vládce.

Strašně moc jsem se za naši malou opici styděla, protože jakmile se pustila do těch jejích ošemetných otázek ohledně Demetriho života, bylo vymalováno. Po dotazu na manželku a jeho záporné odpovědi, se hned ptala na to, jestli se mu líbí. Co jí na to asi tak mohl odpovědět? Zdrženlivé ano, které moje vykutálená dcera vzala jako slib jejich společného svazku. Chtěla si ho vzít za manžela. Dokonce mu to i slavnostně slíbila. Že na něj počká.

To už jsme ji s Edwardem napomínali, aby se chovala tak, jak se má dáma chovat. Slušně a nevtíravě. Jako by to na ni někdy působilo, že? To by musel Edward zvýšit hlas a zatvářit se jako nesmlouvavý táta, jen v tom případě Nessie poslechla. Nafoukla tváře a založila si ručičky na hrudníčku. Urazila se. Jenomže před návštěvou na ni zřejmě nechtěl být zlý, a tak jsme to její vyzvídání nakonec trpěli.

Nejvíc však na to doplácel předmět jejího zájmu.

Myslela jsem, že se studem zahrabu hodně hluboko pod zem a Demetri na tom byl zřejmě úplně stejně. Co by se taky dalo čekat od starého dospělého upíra, kterého si chce vzít nedočkavá prťavá poloupírka? Asi chtěl vzít nohy na ramena a ani jednou se neohlédnout, ale stejně to – s hrdě vypnutou hrudí – s tím vyzvědačem protrpěl. Jen Edward vypadal dost vytočeně. Nevím, co mu to přelétlo přes nos, ale Nessie byla příliš malá, takže se vůbec nemusel ničeho obávat.

Demetri si trochu oddechl, když Renesmé odběhla do pokoje pro svoje hračky, ale když se vrátila s Barbínou a Kenem a určila je za jejich společné děti, jen hlasitě polknul. Tvářil se doslova jak do kouta zahnaná a na smrt vyděšená antilopa před běsnícím lvem. Kdyby mi hanbou nesvítily uši a tváře, asi by ta situace byla i docela vtipná. Dospělý upír, co se bojí malé křehké poloupírky. Ale naše Nessie byla také pěkně paličatá a odhodlaná, když se jednalo o něco, co moc chtěla.

A jak to tak vypadalo, tohohle upíra opravdu chtěla.

Nakonec návštěvu nečekaně ukončil právě Aro, když Renesmé prohlásila, že vezme Demetriho do svého pokojíčku.

Kdo ví, co tam s ním chtěla dělat?

Bylo poznat, jak Demetrimu spadl kámen ze srdce a hned stál na nohou. Jako první. To Nessie, která už byla v náručí svého otce, se očička zalívala slzami a spodní rtík natahoval a chvěl.

„Ale on bude můj manžel,“ protestovala uplakaně má holčička, když už byla návštěva v trapu.

„Nebude!“ namítl rázně Edward. „Jsi ještě dítě, Nessie!“

„Nejsem!“ dohadovala se.

„Jsi! A pak, vdávat a ženit se smí až v dospělosti. Takového věku jsi, moje milá, ještě nedosáhla,“ vysvětloval jí autoritativně. V žádném případě nežertoval.

„Ale on bude můj manžel,“ zopakovala znovu, nedbajíc Edwardova stále zamračenějšího pohledu.

„Nebude! To se nikdy nestane!“ zavrčel vztekle a tím byla debata u konce. Nessie se rozbulela na celé kolo, ječela jak siréna, vysmekla se z Edwardovy náruče a utekla do svého pokojíčku, kde se schoulila na posteli a dál hlasitě plakala.

„Edwarde, to jsi jí to nemohl vysvětlit nějak šetrněji?“ namítla jsem opatrně.

„A jak prosím tě?“

„Tak třeba, že je ještě moc malá, ale jakmile bude velká, ve věku na vdávání, může si Demetriho vzít.“ Zadíval se na mě, jako bych právě přiletěla odněkud z dalekého vesmíru, měla dvě tykadla, pět nohou a byla bezruká. „No, co je?“

„To teda nikdy! Jedině přes moji mrtvolu!“ zahřměl rozzlobeně.

„Edwarde,“ oslovila jsem ho sladce, jako malého chlapečka, který ničemu nerozumí. „Copak myslíš, že si ho vezme? Místo abys na ni byl přísný a zakazoval, protože to se pak Renesmé zatvrdí a bude si za tím stát daleko víc, jsi jí mohl slíbit, že všechno bude po jejím, jen musí dospět. Copak si vážně myslíš, že si za rok, dva vůbec ještě vzpomene na nějakého Demetriho?“ vysvětlovala jsem mu trpělivě.

Rukou si zajel do těch jeho nádherně rozdrbaných vlasů a zkroušeně se na mě podíval.

„Mohl sis zařídit mír na všech frontách, místo toho jsi právě svojí dceři vyhlásil válku,“ doplnila jsem chytře. „Bude se na tebe zlobit pěkně dlouho.“

„Bello, z tebe by byl přímo dokonalý stratég, co?“

Potěšeně jsem se usmála a vědoucně se pohladila po té obrovitánské vzducholodi, co mi čouhala z těla. Můj upír okamžitě roztál s pohledem visícím mi na břiše a tichounce si povzdechl. Nakonec se pro mě natáhl a posadil si mě na klín, aby mohl vyměnit mou dlaň za tu svoji, i když by se tam snad vešla celá rodina. I ty Emmettovy medvědí pracky.

„Já vím,“ zašeptala jsem mu tajemně do ucha. „Tohle budeš muset napravit.“

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 62: