Je tu další díl HO..Budu ráda za každé kladné i záporné ohlasy..Čtěte,komentujte a pokud možno se těšte na další díl..=)
11.07.2009 (15:30) • Adushka9 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1400×
Hra osudu – 14. část
Znaménko ve tvaru slunce, které se rýsovalo na Rosaliiném rameni nešlo přehlédnout.Všichni jsme věděli co to znamená.
„Ale já..J-Jak můžu být tou vyvolenou?Já nemám ponětí jak ho zavolat!“ prolomila ticho Rose.
„Vzapomínej!Za Tvůj život..Tedy chtěla jsem říct existenci..Mno prostě nedělo se něco zváštního?“ ptala se Anna.
„Jako kromě toho, že se ze mě stal upír?“ řekla Rose ironicky.
Všichni se na ni podívali pohledem, který říkal ať sem tohle teď neplete.
„Ok..Nechte mě přemýšlet!“ řekla Rose a hluboce se ponořila do myšlenek.Jasper byl nejvíce nervozní- musel snášet nervozitu nás všech.Nezávidím mu tu jeho schopnost.
„Občas se mi zdálo..Jakoby na mě někdo volal..Ale pokaždé jsem to přiřadila Emmetovy..“ šlehla Rose pohledem o Emmovi.
„Už zase JÁ?“ řekl Emmet na oko uraženě.
„promiň zlato, ale na tohle jsi tu ty expert..Ale ten hlas.Když tak přemýšlím měl jiné zbarvení..A když hlouběji zapátrám v paměti..Slýchávala jsem ho už od dětsví..“ dodala Rosalie.
„Tak to nás ovšem posunuje dál!“ vykřikl Carlisle.
„Máš pravdu Carlisle,“ vložil se do toho Edward. „Rose..Je nějaká speciální situace, kdy ten hlas slýcháváš?“
„Jo..Když hraji na piano..“ odpověděla Rosalie.
„To je zřídka..“ řekl beskově Emmet polohlasem..Rose po něm hodilanasupený pohled.
„Emmete!!Rose, myslíš tím když hraješ tu tvoji melodii?“
Rose přikývla.
„Pak tedy všichni víme, co to znamená..“ řekla Alice.
Potom se Rose odebrala ke klavíru, ale v půli cesty se zastavila.
„Co když to nebude fungovat?“
„Bude..Věř mi!“ řekla Clear.Oči všech se ovšem přesunuli na Alice- měla vidění.
„Alice?Co jsi viděla?“ ptala se Bella napjatě a skoro neslyšitelně.
„Změnili směr!Jsou na cestě do Canady!“ odpovídala jí Alice.
Nejenom mě, jak jsem si všimla se ulevilo..Jen Edward byl stále zadmaný..
„Přemýšlím co stálo za změnou jejich směru Jul, nemněli bychom je podceňovat.“odpověděl Edward na nevyslovenou otázku.
„Musíme být připraveni na boj- VŠICHNI.“ Řekl Jazz a kladl důraz na poslední slovo.
Až teď jsem si uvědomila, že Jake stojí ve dveřích.
„My připraveni jsme!“ odpověděl na narážku za celou smečku.To se mi nelíbilo.
„Tak hele!!Všichni mě dobře poslouchejte!Neexistují žádné tábory vlkodlaků,upírů a čarodějek!Všichni kopeme za jednu věc a vy se tu místo promýšlenítaktiky handrkujete kdo je lepší!Musíme si VŠICHNI pomáhat!Tak se tu nepopichujte..Abych vás nezchladila!DOMLUVILA JSEM.“ Fíha..Moje nejdelší řeč. Kde se to ve mně vzalo?
„Jul má pravdu!“ postavila se za mě Esme a Bella..Později i ostatní.
„Fajn!Uzavřeme tedy příměří- dočasné.“ Procedil Jacob skrz zuby.
„Domluveno.“ Řekl Jasper.
„Takže, když jsme se konečně domluvili..Jasper nás povede ve výcviku, má nejvíce zkušeností.Jacobe svolej celou smečku.Rose,Bella,Jul a vy dámy máte na starosti Orsona.“ Carlisle je skvělý organizátor.
„Tohle bude chtít hodně času..Jdu zavolat Juliiné mámě, aby nemněla starost..A Charliemu..“ řekla Esme.
„Nemusíš.Stačí jeden telefonát.Oni budou spolu.“ Řekla Bella.Esme se přívětivě usmála a odebrala se do pracovny- tam byl klid.
„Carlisle, měli byste se někam přesunout.Esme by nebyla natčená z rozbitého domu!Jděte do lesa a my se zde postaráme o Orsona..“ řekla Clear.A potom následovalo loučení..
Emmet s Rose se narozloučenou políbíli, Alice s Jazzem si hleděli do očí a objímali se, Carlisle se odebral za Esme a Edward obejmul Bellu, ale její oči stále ubíhali jiným směrem..K Jacobovi.I jeho oči se na ni dívali..Střetávali se stejně jako moje a Edwardovi.V jeho očích jakoby se zrcadlila moje bolest..Oba nás to bolelo.Oboum nám docházelo to, co jsme raději vědět a vidět nechtěli.Nechtěla jsme to dát najevo, tu bolest, ale nešlo to..A tak mi tekla po tváři slza..Rychle jsem ji střela a otočila se na Jacoba.
„Jul, co se děje?“ ptal se mě opatrně.
„Já..Bojím se.“ Řekla jsem a pohledem přitom střelila do země.
„Čeho se bojíš?“
„Všeho!Například: Sotva jsem vás všechny našla..Sotva jsme našla Tebe.Co když se něco stane?!“ klid ukdni se, nezačínej hysterčit Julie!!
„Jul,..“ Jacob mě něžně chytil za bradu, abych se mu musela dívat do očí.. „Já ti za sebe slibuju, že se nic nestane.“
„To doufám, ale co když..!“
„Pššššt!Žádné ale..“ políbil mě na tvář.
„Jacobe!!Už musíme jít!“ okřikl Edward Jacoba.V jeho hlase bylo něco, co se mi nelíbilo.Jen nevím co..
„Hej, Jul!Pro Tebe to platí taky..“ volala na mě Rose.
V domě jsme tedy zůstaly jen já,Rose,Bella a ostatní čarodějky pod vedením Clear (sice nebyla „nejstarší“, ale nejvíce se vyznala.
„Takže Rosalie, cítím z tebe, že pokaždé chceš být ta nejdůležitější.Teď to bude všechno na Tobě.Usedni ke klavíru.A nezapomeň, že když se ozve hlas máš s ním komunikovat!“ zavelela Clear.
Rose ani nedutala.Usedla za klavír začala hrát.
Z POHLEDU ROSE:
Cleařino cítění bylo správné.Opravdu jsem doteď chtěla být ta nejdůležitější, ta nejkrásnější a nejvíce obletovaná, ale teď bych byla raději v ústraní..Pohledy všech, vědění, že na mně všechno záleží..Hrůza.Ale teď není čas přemýšlet nad sebou!Teď tu jde o nás všechny..Páni, nevěřím, že mě tohle napadlo.Ano, je to tak!Nedělám to pro sebe, ale pro ostatní!
Prsty mi začaly přejíždět po klavíru a už jsme všichni mohly slyšet pro mě velmi známou melodii.Ovšem..jen já slyšela i to, co ostatní ne.
„Rosalie..“ ozývalo se z neznáma.
„Promluvil!Co mám dělat?“ ptala jsem se a nepřestávala hrát.
„Následuj ho!Komunikuj s ním!“ velela Clear.
Přikývla jsem.Došlo mi, že musím uposlechnout Clear.
„Rosalie..“ ozvalo se znovu.
„Orsone.Už vím, že to jsi ty..!“
„Áh..víš?Takže když už víš kdo jsem..Asi něco potřebuješ, že?“ ozval se Orson.
„Prosím, ušetři si ty kecy!Potřebuji Tvou pomoc!A nejenom já!“
„Zrovna od tebe bych nečekal, že se budeš starat o druhé.Jsi povrchní upírka, kterou doteď nikdo kromě jí samé nezajímal.Příjemně si mě překvapila.“
„Nejenom Tebe, ale i sebe..Mám prosbu..“
„Ano?Poslouchám..“
„Ukaž se prosím!“
„Moc často se neukazuji, ale vidím, že je třeba mé přítomnosti tam u vás..“
Z POHLEDU JUL:
Vypadalo to komicky.Jakoby Rose trpěla samomluvou.Nevědět o co jde, tka si to zdřejmě myslím.
„Ukaž se prosím!“
Nikdo ani nedutal.Rose jen přikývla aby nám dala znamení, že se Orson brzy objeví..A tayk že objevil.
Autor: Adushka9 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Hra osudu - 14.část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!