Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříchy lásky - 7. kapitola - Nová tvář

30.07.2010 (20:00) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5217×

Probudila jsem se do deštivého rána. Měla jsem opravdu špatnou náladu a vůbec jsem nebyla ráda, že dneska tábor končí a všichni odjíždíme domů. Bylo to jako špatné probuzení ze špatného snu…

„Bells, musíš si sbalit věci! Za hodinu odjíždíme,“ upozornila mě Jess hned jak si všimla, že jsem vzhůru.

„Už jdu na to, kapitáne!“ zažertovala jsem a Jess na mě spiklenecky mrkla. Po krátké sprše jsem se vrhla na balení. S veškerým úsilím jsem nacpala poslední tričko do napěchované tašky a s hlasitým vydechnutím se svalila na zem.

Někdo zaklepal na dveře a já se k nim rozběhla, abych otevřela. Proti mně stál Emmett a měřil si mě pohledem.

„Emme, co tady děláš?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Hledám Edwarda, už od včerejší noci jsem ho neviděl. Myslel jsem, že by mohl být tady,“ dodal a pohledem prohledával prostor za mnou.

„Tak to teda brr jako! Já o tvým, povedeným bratříčkovi fakt nic nevím. A ani ni nechci vědět!“ rozkřičela jsem se a Emmett se na mě zlostně podíval. Jeho oči byly černé jako uhel, děsily mě.

„Měla by ses srovnat, Bello! Bývala jsi tak fajn holka a teď se chováš jako totální kráva! Zapomeň, že jsem tady vůbec byl!“ zahřměl a než jsem se stačila vzpamatovat z toho šoku, byl pryč.

„Měla by ses srovnat, Bello! Bývala jsi tak fajn holka a teď se chováš jako totální kráva! Zapomeň, že jsem tady vůbec byl!“ zahřměl a než jsem se stačila vzpamatovat z toho šoku, byl pryč.

Stála jsem jako opařená u otevřených dveří a zírala do prázdna. Takhle se Emmett nikdy nechoval. Vždycky byl milý a přátelský, ale tohle? Z pokoje vyběhla Angela a zvědavě na mě zírala.

„Co to bylo za řev?“ ptala se.

„Nic, jen Emmett Cullen v ráži,“ odpověděla jsem tiše.

„Bells, nechci ti nějak radit, ale měla by ses na tu svoji pomstu vykašlat a nechat Cullenovi být,“ řekla Angela a vrátila se zpátky do pokoje.

Jestli jsem se předtím cítila jako idiot, teď jsem se cítila mnohem, mnohem hůř. Nejenže mě Emmett seřval jako malou holku, Angela se na mě zlobí, ale do toho ještě Edward a jeho zmizení. I když s tím jsem si moc hlavu nelámala. Beztak skončil v posteli nějaký buchty ze školy a Emmett se o něj přehnaně bojí…

Postávala jsem sama u autobusu. Angela protestně čekala na druhém konci a Jess se k ní připojila. Emmett po mě jenom šlehl pohledem, když mě zahlédl a šel dál. Stejně se ke mně chovali i ostatní Cullenovi. Jen Alice ke mně přistoupila.

„Ty se se mnou bavíš?“ zeptala jsem se otráveně.

„Jo, ale asi bych neměla,“ odpověděla káravě.

„Nepotřebuju soucit,“ dodala jsem kousavě a Alice se usmála.

„Ne, potřebuješ, aby se vrátila zpátky ta Bella, kterou měli všichni rádi,“ zkonstatovala vážně.

„Ale Alice, já jsem pořád stejná!“ zaprotestovala jsem.

„Ne, Bello, to nejsi! Jsi plná nenávisti a zloby a to k tobě prostě nepatří.“

„Mrzí mě, jak jsem dneska na Emma vyjela, ale prostě mě to naštvalo,“ řekla jsem.

„Nejde o Emmetta, Bello. Jde o to, jak ses chovala k Edwardovi!“

„O tom bídákovi mi nemluv, Alice!“ hlesla jsem naštvaně.

„Bello! Pokud ti to ještě nedošlo, Edward tě má vážně rád a ty jeho taky! Ta naprosto hloupá nenávist mezi vámi je jen výplod vaší fantazie!“ Trochu jsem se při jejích slovech zarazila.

„Kde je vůbec Edward?“ vyhrkla jsem najednou.

„To bych taky ráda věděla! Jeho auto je pryč, asi odjel dřív.“

„Tak nasedat vážení, honem! Zazněl hlas profesora Beerdeho. Alice se na mě podívala a já nastoupila  bez rozloučení do autobusu. Po pár hodinách jsem se doplazila ke vchodu našeho domu, kde mě přivítal Charlie.

„Bells! Jak ses měla?“ ptal se a vzal mi moje zavazadla.

„Jo, dobrý, tati,“ odvětila jsem monotónně, ale Charlie si ničeho nevšiml.

„To je dobře, Bello! Ale chyběla jsi mi tu,“ dodal s úsměvem.

„Taky jsi mi chyběl, tati,“ řekla jsem a na tváři vykouzlila milý úsměv. Charlie táhl moje tašky nahoru do pokoje a já šla za ním. Když odložil věci k mému stolu, podíval se na mě.

„Tati, díky. Jsem dost unavená z cesty, takže bych si ráda odpočinula, nevadí?“

„Samozřejmě, že ne. Kdyby cokoli, jsem dole, ano?“

„Díky,“ odpověděla jsem a Charlie za sebou zavřel dveře od pokoje.

Položila jsem se na postel, v hlavě mi plulo tisíce myšlenek a většina z nich se týkala Edwarda. Vzpomněla jsem si na to, co mi říkala Alice. Vážně by mě Edward mohl mít opravdu rád? Jenže pak jsem si uvědomila všechny jeho naschvály a podrazy. On prostě nedokázal mít někoho rád! Jde mu jenom o to, aby mě ponížil a dostal mě! Vždycky takový byl a vždycky takový bude…

Edward

Seděl jsem na břehu a házel hladké kamínky do vody. V mém životě se něco změnilo, nebo mi ho spíš někdo změnil. A ten někdo byla Bella. Při myšlence na ni jsem kámen rozdrtil v dlani a zbyl z něj jenom prach. Zkoušel jsem to s ní po dobrém, ale je tak paličatá a vztahovačná! Dřív bych se s ní příliš nezabýval, někde bych ji ztrapnil a bavil se nad jejím neštěstím. Ale teď už ne. Představa, že by se Belle něco stalo, mě sžírala stejně jako vědomí, že nepatří mně. Najednou jsem za sebou zaslechl nějaký pohyb a prudce jsem se otočil. Za mnou stála překrásná dívka. Krátké zvlněné vlasy se jí ježily do stran a její zlaté oči mě pronikavě sledovaly. Usmála se a udělala pár kroků vpřed, já se zvedl a přistoupil k ní.

„Ahoj, jsem Nancy,“ představila se ta tajemná upírka.

„Edward,“ řekl jsem zasněně.

„Co tady děláš?“ ptala se zvědavě.

„Potřeboval jsem si pročistit hlavu a tohle místo bylo příhodné,“ odpověděl jsem a Nancy se zářivě usmála.

„A ty jsi tu proč?“ zeptal jsem se na oplátku.

„Lovím tu,“ řekla Nancy a prohlížela si mě.

„Jak to, že nejsi…“ nedořekl jsem.

„Prostě nejsem! Cullenovi nejsou jedinými vegetariány,“ dodala a já se zarazil.

„Ty nás znáš?“ ptal jsem se udiveně.

„V našem světě jste docela známí,“ řekla. Ta dívka byla tak zvláštní.

„Ty tu bydlíš?“

„Kousek od Forks,“ odpověděla, „ale myslím, že se potkáme ve škole.“

„Ehm, cože?“

„Jo, po víkendu nastupuju na Forkskou střední,“ usmála se.

Najednou mi v hlavě zazněl hlas Alice a nebyl zrovna přívětivý.

„Edwarde, až tě najdu, tak si mě nepřej!“ Zněl její rozzuřený hlas, který mě přivedl zpátky do reality.

„Omlouvám se, ale už musím jít. Rád jsem tě poznal, Nancy. V pondělí ve škole!“ Než se stačila na cokoli zeptat, byl jsem pryč. Utíkal jsem hustým lesem a Alicin hlas zesiloval. Po pár minutách jsem ji zahlédl a vydal se za ní. Když mě spatřila, nasupeně na mě spustila…

„Máš vůbec ponětí, jak jsme se o tebe báli?“ zakřičela.

„Alice, pochybuju o tom, že jsi neměla vidění,“ dodal jsem kousavě.

„To jsem ksakru měla, ale to neznamená, že jsem se nebála!“

„Promiň,“ omluvil jsem se.

„Kdo byla ta dívka?“ zeptala se Alice najednou.

„Nancy, naše nová spolužačka,“ odpověděl jsem a Alice si mě změřila tvrdým pohledem.

„Cítím problémy, Edwarde. A to myslím vážně,“ pohrozila a táhla mě z lesa pryč…

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hříchy lásky - 7. kapitola - Nová tvář: