Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříchy mládí 10. kapitola

Stephenie Meyer


Hříchy mládí  10. kapitolaMožná Bella není tak opuštěná, jak si myslela. Třeba je tu někdo, komu na ní záleží, může ale ten někdo nahradit Edwarda, jejího prince na bílém koni? A vzdá se Edward jen tak bez boje?

Bella:

Probudila mě nasládlá vůně, plně okupující mé smysly. Slastně jsem se protáhla a k mému nemalému překvapení zjistila, že neležím na gauči, ale v měkoučké posteli. Jak jsem se sem jen dostala?

„No konečně, už jsem myslel, že tě budu muset vzbudit polibkem," ozval se dobře známý hlas nebezpečně blízko mé hlavy. Typické, když už si myslím, že je něco dokonalé, tak to někdo musí zkazit! Ale ač jsem se snažila sebevíc, tentokrát jse se do nabručné nálady prostě nějak nemohla dostat. Nedokázala jsem se přinutit být na něj naštvaná, vlastně jsem spíš cítila podivné nadšení z jeho přítomnosti. Nemohla jem to ale na sobě nechat znát. Zhluboka jsem se nadechla a pokusila se nasadit co nejnaštvanější tón.

„A takové to bylo hezké ráno. Mohl bys mi laskavě vysvětlit, co tady děláš?" zabručela jsem a byla překvapená, jak kousavě to znělo.

„Ale, ale, zase nás zlobí hormony? To se dělá být nepříjemná na přítele, co ti uvařil snídani?" zašeptal mi do ucha a jemně svými rty zavadil o špičku mého nosu a já se zachvěla vzrušením. Co se to se mnou děje? Vždyť miluju Edwarda a Emmett mě v jednom kuse jenom vytáčí, tedy až na ten včerejšek, jak mě utěšoval. To bylo od něj moc milé a po dlouhé době jsem se zase cítila v bezpečí...

„Hele, jsi tu? Chápu, že to sice nevypadá nic moc, ale docela jsem se s tím nadřel, tak bys mohla alespoň předstírat trochu nadšení," zabručel podrážděně a já si konečně všimla plného talíře čehosi, co zřejmě měly být palačinky s marmeládou a ovocem. Až na to, že místo tradičních ruliček se na talíři nacházela podivná změť všeho dohromady.

Nejistě jsem se podívala na Emmetta a už se chtěla vymluvit na ranní nevolnost, když jsem ale uviděla to nadšení v jeho očích, zvědavost a očekávání, nedokázala jem to. S nuceným úsměvem jsem vzala vidličku a přinutila se vložit trochu té míchanice do úst. S rychlou modlitbou k ani nevím komu jsem začala žvýkat a div nevyprskla překvapením. Bylo to výtečné! Něco tak dobého jsem už dlouho nejedla.

„Tak co, jaké to je? Povídej!" ozval se nedočkavě Emmett a já se v duchu usmála. Tolik mi připomínal malé děti u vánočního stromku.

„Je to skvělé, opravdu mi to moc chutná," odpověděla jsem pravdivě a hladově nabrala další sousto. Teprve nyní jsem si uvědomila, jak velký mám vlastně hlad. Vždyť jsem naposledy jedla, než jsem měla jít na prohlídku a než se u dveří zjevil Edward a to bylo už před více než dvěma dny. Můj žaludek na to jen nesouhlasně zabručel a já myslela, že se propadnu hanbou. Když vtom jsem ucítila i něco jiného. Slabý záchvěv, jako by se  mém břiše něco hýbalo... Ale jak by to mohlo být možné? Přece jsem ještě nebyla tak daleko... V ten okamžik jsem to ale ucítila znovu a s větší intenzitou.

Tvář mi ztuhla šokem, čehož si samozřejmě všiml Emmett.

„Co se děje? Není ti dobře? Mám zavolat pomoc?" chrlil ze sebe vyděšeně a už se chystal vstát, když jsem zachytila jeho ruku a přiložila ji na místo, kde jsem naposledy cítila mého drobečka.

„Cítíš to?" zeptala jem se s nadějí a doufala, že jsem se ještě docela nezbláznila a ten pohyb tu skutečně byl.

„Ttto je dítě?" zeptal se překvapeně a se zájmem si prohlížel vybouleninu, která skrývala jeho synovce anebo neteř.

„A to ty takhle cítíš pořád?" zeptal se jemně a jeho oči zajiskřily štěstím. Vypadal tak šťastně a mně vhrkly slzy do očí. Tolik jsem si přála, aby tu teď byl Edward a prožíval tenhle okamžik se mnou. Tak moc jsem toužila cítit jeho dotek v místech, kde rostlo naše dítě... Ten si teď ale někde nejspíš užíval s Tarou a já i to malé jsme mu byli úplně ukradení.

Vlastně to nebyla žádná novinka. Nikdy mě nemiloval a teď si mě sem vzal jen kvůli výčitkám svědomí! A přece, ten pohled, ta zvláštní bolest v jeho očích pokaždé, když mě opouštěl...

Nemohla jsem uvěřit, že ke mně vůbec nic necítí.

Proč by se jinak staral, proč by mě hledal? Mohl s klidem předstírat, že se nic nestalo, že ten dopis nečetl. Tak proč, proč mě sem přivedl a každým okamžikem s Tarou mě mučil?

Tyhle myšlenky mi poslední den létaly hlavou a já byla čím dál zmatenější. Už jsem si nebyla jistá ničím.

„Kde je Edward?" odvážila jsem se po chvíli zeptat a podle stínu, který přeběhl po Emmettově tváři mi bylo jasné, že to vlastně ani nechci vědět.

V ten okamžik se ale ozvalo zaklepání a než jsme já a nebo Emmett stačili zareagovat, ve dveřích se objevila Edwardova hlava. Když si všiml mého společníka, trochu se zarazil, ale v okamžiku se vzpamatoval a vstoupil.

„Jak se cítíš?" zeptal se s úsměvem a kývnutím poslal Emmetta pryč.

Co se vůbec staráš? chtělo se mi vykřiknout, ale nemohla jsem. Štěstí z toho, že zas vidím jeho tvář, bylo příliš veliké a já si tuhle vzácnou chvíli nechtěla kazit výčitkami. Ne, když dnešek začal tak hezky.

„Je nám dobře. Dnes jsem už cítila pohyby," odpověděla jsem s úsměvem.

„Vážně? A proč jsi mě nezavolala?" zeptal se a v jeho hlase byla znát výčitka.

„Já chtěla, ale Emmett říkal, že jsi zaneprázdněný," zpražila jsem ho naštvaně. Nechtěla jsem začínat, ale on si nedá pokoj! „Edwarde, proč jsem vlastně tady?" pokračovala jsem stejným tónem a byla překvapená, jak málo se můj hlas třásl. Jeho překvapený výraz mě ale zarazil a já na chvíli zapochybovala, zda jsem vůbec správně zformulovala slova.

„Proč? Jak se vůbec můžeš na něco takového ptát?" zablekotal. Odpovědi jsem se však nedočkala.

„Edwarde? Prosím, odpověz," zašeptala jsem a v duchu se připravovala na cokoliv, co přijde. Místo očekávaného přívalu výmluvných slov jsem však ucítila jeho hebké rty, jak drtí ty mé ve vášnivém polibku.

V prvním okamžiku jsem mu nadšeně odpovídala a pustila jeho jazyk do svých úst. Po chvíli ale něco ve mně začalo říkat ne a s každou další vteřinou ten hlas sílil, až nakonec doslova křičel a ten zvuk mě mučil. V zoufalé snaze utišit ho jsem použila všechny své síly a pokusila se Edwarda odstrčit. Marně.

Nevzdala jsem to, ale pokračovala. Ve chvíli, kdy už mi docházely jak síly, tak dech, Edward konečně pochopil a dovolil mi vymanit se z jeho sevření a tázavě se na mě podíval.

„Edwarde, to nemůžeme," zašeptala jsem a doufala, že vypadám přesvědčivěji, než jsem se ve skutečnosti cítila.

„A proč ne?" zvednul tázavě obočí a než jsem stačila cokoliv říct, přesunul své rty na můj krk.

„Protože, protože, jsi ženatý," vzdychala jsem mezi jeho polibky.

„Ale já miluji tebe," zastavil se najednou a já mu tolik chtěla věřit, můj rozum mě ale zrazoval. To už si ale Edwardovy polibky klestily cestu z mé šíje k mým ňadrům a já přestala mít starost, co je správné a co ne. Jen pro tentokrát vědět, jaké to je být s ním...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hříchy mládí 10. kapitola:

24.08.2011 [10:22]

Esthermusím říct, že sis dala s touto kapitolkou hodně na čas

2. cechovicovam
24.08.2011 [9:38]

23.08.2011 [22:27]

FluffyAhoj,
článek jsem ti opravila, ale:
* v přímé řeči píšeme na začátku vždy dolní uvozovky. Ne horní, nejsme v Americe. Emoticon
* čárky. Dělají ti problém v souvětích mezi slovesy. Každé sloveso v souvětí musí být odděleno čárkou.
* překlepy. Článek si před dokončením zobraz a po sobě si ho vždycky ještě jednou přečti, často objevíš i to, co je normálně neviditelné. Emoticon

Příště si na to dej, prosím, pozor.
Díky. Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!