Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříchy mládí 11. kapitola

27.08.2011 (08:15) • Amour • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2200×

Bella:

Slastně jsem se protáhla a pevněji se přitiskla k Edwardově pevné hrudi. Po tom, co jsme právě prožili, jsem nedokázala pochopit, jak jsem na něco takového, i přes značné množství alkoholu, mohla zapomenout. Bylo to tak dokonalé, tisíckrát lepší, než jsem si kdy dokázala představit.

Edwardovy polibky, ty jeho doteky, které mě během chvíle dokázaly přivést k šílenství…

Nepřála jsem si nic jiného, než zůstat už navždy v tomhle pokoji, v jeho náruči. Do konce života nedělat už nic jiného.

Ale to nejde, došlo mi po chvíli a realita mě uhodila do tváře. To, co jsme před chvílí udělali, bylo špatné (dokonalé, úžasné a vášnivé), ale špatné.

Stalo se ze mě přesně to, čeho jsem se celou dobu tak bála. Ubohá, závislá chudinka, jen čekající až ji její milovaný věnuje několik málo chvilek pozornosti a velkoryse přehlížející jeho ostatní lásky.

A nejhorší na tom všem bylo, že jsem byla ochotná v téhle frašce pokračovat, jen když se mi Edward bude chvíli věnovat, byla jsem ochotná udělat a snést cokoliv jen pro trochu jeho pozornosti.

To ale nešlo. Edward se choval jako pitomec. Jeho chování nebylo fér vůči mně, ani vůči Taře. Bylo potřeba tenhle problém vyřešit, Edward si bude muset vybrat, jednu z nás zranit. Nikdo nemůže sedět na dvou židlích najednou. To prostě nejde.

Už jsem byla rozhodnutá mu to oznámit, když mě najednou jemně odstrčil a beze slova se začal zvedat. Ach Bože, pohled na jeho výstavní zadek na okamžik poslal můj mozek na druhou půlku zeměkoule bez zpáteční jízdenky.

Vzpamatovala jsem se, až když si natáhl kalhoty, ale ne na dlouho. Když zapnul zip a začal hledat košili, bezděčně se otočil mým směrem a já si pro změnu mohla užívat jeho vypracovaného břicha… Proč se mi tohle sakra děje? Takhle zmizí dřív, než mu vůbec stačím cokoliv říct!

A skutečně, Edward už sahal po klice od dveří, když jsem konečně dokázala v hlavě poskládat srozumitelnou větu.

„Počkej,“ zakřičela jsem tak, že mě museli slyšet až v Antarktidě. Edward sebou překvapeně trhl a nechápavě se na mě otočil. Ach, ty jeho oči… Ne! Vzpamatuj se Bello, na tohle budeš mít dost času potom, teď jsou tu důležitější věci, opakovala jsem si v duchu a rezolutně se na Edwarda podívala. „Musíme si promluvit,“ oznámila jsem mu komisním tónem, který se až příliš podobal tomu, kterým má matka častovala služebnictvo a rukou poklepala na uprázdněné místo v posteli. Byla jsem si vědoma, že postel, ve které jsme se ještě před chvílí milovali, není na tenhle rozhovor pravděpodobně to nejlepší místo, ale bylo mi to jedno. Příliš jsem se bála, že s Edwardovým odchodem zmizí i má rozhodnost a já už se neodvážím učinit
tomuhle přítrž.

„Bello, já musím jít. Promluvíme si později, Tara se za chvíli určitě vrátí,“ začal se vykrucovat Edward, ale když si všiml výrazu na mé tváři, raději zmlkl a poslušně se posadil na kraj postele.

„Takhle to dál nejde, tohle musí skončit. Edwarde, budeš si muset vybrat, buď já, nebo ona,“ vychrlila jsem tak rychle, že jsem si nebyla jistá, jestli mi vůbec bylo rozumět, už zase...

„Jak to myslíš vybrat? Už jsem ti přece řekl, že tě miluji. Copak mi nevěříš? Bells, já chci jenom tebe, do svatby s Tarou mě dohnali rodiče.“ Vyslovoval ta slova s takovým citem, že bylo těžké o nich pochybovat a já vlastně ani nechtěla. Toužila jsem mu věřit a doufala, že se
všechno vyřeší.

Vždyť přece existují rozvody, no ne? Nejsme ve středověku, jednoduše se s Tarou rozvede a všechno bude zase v nejlepším pořádku.

„Takže se s ní rozvedeš? Řekneš jí, že jí nemiluješ?“ Vyjekla jsem radostně a měla chuť vykřičet své štěstí do světa. Edwardova odpověď mě však rychle ujistila, že tak jednoduché to zase nebude.

„Lásko, to není tak jednoduché. Já se s ní nemůžu jen tak rozejít. Ty nevíš jaká je, nedovedu si představit, co by se stalo, kdyby…“ V tom se ale před domem ozvalo přijíždějící auto a Edward tryskem zmizel z pokoje, aniž by se obtěžoval se alespoň rozloučit.

Nešťastně jsem hlavou padla zpět do polštáře a naslouchala bouchnutí vchodových dveří a o malou chvíli i Edwardově milému hlasu, sladšímu než med. Teď ji určitě vítá, proč je na ni tak milý? Se mnou takhle nikdy nemluví! Vlastně, když se nad tím zamyslím, ještě nikdo jsem neslyšela, že by byl k někomu tak pokorný. Jistě, vždy se dokázal vetřít do přízně jakékoliv ženy, věděl, jak jim zalichotit, ale zachovával si svou tvář, nikdy se nechoval jako zaměstnanec první den v práci, když se zoufale snaží zalíbit novému šéfovi. Nikdy, až teď.

Možná bych Taru skutečně neměla podceňovat. Všechno je tak zmatené a zamotané!

Znovu jsem si povzdychla a rozhodla se raději vsát a podívat se po něčem k jídlu. Emmettovy trhačinky jsem sice spapala až do posledního kousku, ale po „cvičení“ s Edwardem mi znovu poněkud vyhládlo.

Rozhodla jsem se konečně prozkoumat tu obrovitánskou skříň, která stála na druhé straně postele a s potěšením zjistila, že se někdo namáhal a celou ji zaplnil oblečením různých velikostí. Evidentně ten někdo počítal, že tu chvíli pobudu. Jen jsem si nebyla jistá, zda je tohle dobrá věc, a nebo ne. Tohle byl přece Tařin dům?!?

Rozhodla jsem se tuhle otázku raději odložit na později a nejdříve uspokojit potřeby mého žaludku. Vytáhla jsem ze skříně volné, vínové šaty a k nim černé sandálky na malém podpatku.

Opatrně jsem otevřela dveře a zaposlouchala se. Všude bylo ticho, Edward s Tarou se asi přesunuli do jejího pokoje, nebo třeba už jeli k právníkovi… Tak tomuhle jsem nevěřila ani já.

Pomalu jsem vyšla na schody, když mě najednou praštilo do zad a já ztratila rovnováhu a já začala padat…

Takže, překonala jsem se a je tu další kapitolka. Částečně je to také omluva za to dlouhé čekání a poděkování vám všem, kteří jste se mnou ještě neztratili trpělivost. Za ten konec se omlouvám, ale jinak to nešlo. Další kapitolka vám to vynahradí, teda aspoň doufám. :) Vaše Amour

Autor: Amour (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hříchy mládí 11. kapitola: